Josef Náhlovský přijede s novým pořadem
K o p ř i v n i c e (dam) - Za zábavou bude možné vyrazit do místního
kulturního domu přesně za týden. První listopadový večer se budou Kopřivničanům
snažit zpestřit Josef Náhlovský a jeden z jeho jevištních partnerů Josef
Mladý.
Ti letošní sezonu rozjeli se zbrusu novým zábavným pořadem ’Mladí a
Náhlovští’.
Začátek pořadu tvořeného scénkami a vystoupeními obou bavičů a
jejich hostů je naplánován na půl osmou večer.
Pohádkové
představení v KDK
Zhruba dvě stovky dětí a rodičů přilákalo
nedělní pohádkové
představení v KDK.
Své zpracování známé pohádky
O Šípkové Růžence
uvedlo divadlo Radost.
Na další pohádku se malí diváci mohou těšit
v půlce
listopadu, kdy bude jeviště
patřit Ferdovi mravencovi.
Foto: Divadlo Radost
|
|
|
|
Baroque Jazz Q zahájí sezonu
K o p ř i v n i c e (dam) - Prvního koncertu
nové sezony se dočkali příznivci klasické muziky a předplatitelé Kruhu přátel
hudby. Na poslední říjnový den dramaturgové kulturního domu pozvali
Baroque Jazz Quartet.
Soubor je nástupcem legendárního Baroque Jazz
Quintetu, který za víc jak dvě desítky let své existence sbíral uznání a
obdiv na zhruba třech desítkách koncertů u nás i za hranicemi. Současná
podoba Baroque Jazz Q se ustálila po odchodu
klarinetisty a dlouholetého uměleckého šéfa souboru.
V čele čtveřice muzikantů stanul klavírista Eduard Spáčil. Pod jeho
vedením pokračuje kvartet v hraní podobné hudby jako doposud. Hudba z
repertoáru souboru je charakteristická tím, že se v ní objevují prvky
klasiky i jazzu. Po boku Spáčila v Kopřivnici zahrají František Uhlíř
(kontrabas), Jaroslav Šolc (flétna, alt saxofon) a Milan Vitouch (bicí).
Na programu koncertu, který začíná o půl osmé večer v sále kina Puls,
budou skladby Františka Bendy, Pata Methenyho, Randyho Aldcrofta a dalších. V
programu budou také skladby členů kvartetu Jaroslava Šolce a Františka Uhlíře.
První ’Kraťasy’ uvedou jedenáct hodin filmů
K o p ř i v n i c e (dam) - Přípravy na první ročník Kopřivnických
kraťasů vrcholí. V pátek druhého a v sobotu třetího listopadu se mohou příznivci
kinematografie těšit na minimálně pětatřicet krátkých až středně
dlouhých filmů v celkové délce přesahující jedenáct hodin.
Žánrově pestrá přehlídka nabídne dokumenty, animované snímky, ale i
hrané filmy. Chybět nebude doprovodný program či besedy s tvůrci. Rozsáhlejší
materiál k festivalu bude součástí příštího čísla novin.
Kopřivnický orchestr skončil na soutěži v Ostravě třetí
K o p ř i v n i c e (dam) - Spokojený se svým výkonem na ostravské soutěži
dechových orchestrů může být kopřivnická dechovka. Ta v konkurenci šesti
orchestrů ve vyšší soutěžní třídě skončila třetí a porazila mimo
jiné i dopředu favorizovaný orchestr Vítkovák. První místo ve zmiňované
třídě si do Rakouska odvezli konzervatoristé z Feldkirchenu a na druhém místě
skončil orchestr ZUŠ z Ostravy - Zábřehu pod vedením Karla Brii.
„Myslím, že jsme zahráli opravdu výborně. V nahrávce našeho
vystoupení jsem objevil jen jednu drobnou chybičku. Konkurence byla ale
opravdu obrovská. Víc jsem určitě nečekal,“ řekl po soutěži dirigent Městského
dechového orchestru Alois Hrnčárek. Vítězný orchestr byl podle jeho slov
skvěle obsazený a nebylo možné se s ním měřit.
„Pokud bychom chtěli uspět v soutěži tohoto formátu, museli bychom mít
v repertoáru současnou symfonickou hudbu. Takové skladby jsou však velmi náročné
a navíc divácky nevděčné. Zkoušeli bychom v podstatě jen pro soutěžní
poroty,“ shrnul Hrnčárek.
Fojtíkovy fotografie z cesty na východ jsou k vidění u kina Puls
K o p ř i v n i c e (dam) - Nejen vyznavače a příznivce fotografie, ale
také lidi se smyslem pro exotiku může zaujmout výstava, kterou minulé úterý
v kopřivnickém kulturním domě otevřel frenštátský fotograf Libor Fojtík.
Hlavním tématem jeho černobílých snímků je především domorodé
obyvatelstvo. „V Indii a vůbec na východě je toho k vidění a focení
hrozně moc, ale hlavně je to o lidech, je jich tam všude moc a jsou velice
zajímaví,“ tvrdí Fojtík. Přiznává, že především v islámských zemích
není jednoduché především ženy fotografovat. „Bez dovolení bych to
nikdy nezkoušel, a když jsem se zeptal, většinou se okamžitě zahalily a
utekly,“ vzpomíná Fojtík. Kolekce nazvaná ’Cesta na východ’ bude na
chodbě ke kinu k vidění do poloviny listopadu.
Anna Treuchelová: Chci, aby na výstavě bylo to nejlepší z máminy tvorby
K o p ř i v n i c e (dam) - Až šestnáct let po své smrti se místní malířka
Jindra Treuchelová dočkala rozsáhlé retrospektivní výstavy svých děl ve
městě, kde strávila většinu svého tvořivého života. Její obrazy je možné
vidět ve výstavní síni v podkroví muzea Fojtství, kterou budou zdobit až
do poloviny ledna.
Výběr a instalace děl na výstavě je prací malířčiny dcery Anny
Georgiadu Treuchelové. „Po smrti měla maminka jen jednu výstavu ve Veselí
nad Moravou, kde se svou rodinou strávila dětství. V Kopřivnici půjde o vůbec
první prezentaci jejích věcí od té doby, co odešla. Člověku chvíli trvá,
než se s tím vším srovná a příprava takové výstavy je poměrně náročná,“
řekla Treuchelová, která vystavená díla vybírala nejen z toho, co jí po
matce zůstalo doma, ale velká část expozice pochází od soukromých sběratelů
z celé republiky. Výstavou na Fojtství chce Treuchelová připomenout také
nedožité sedmdesátiny své matky, na kterou v rozhovoru vzpomíná.
Naprostou většinu na Fojtství vystavených děl tvoří portréty a
figury. Znamená to, že to byl hlavní žánr, kterému se vaše maminka věnovala?
Zátiší a kytiček udělala taky spoustu. Řekněme, že to bylo tak jedna
ku jedné. Každopádně maminka vystudovala portrétní specializaci u
profesora Vratislava Nechleby a Antonína Pelce. Umět báječně kreslit
figuru, to patřilo k základním věcem. Myslím si, že ty kresby z padesátých
let a ty portréty jsou pěkné práce. Já bych řekla mistrovské, ale budu
skromnější.
Profesor Nechleba, který se objevil také ve filmu natočeném podle knihy
Oty Pavla ’Smrt krásných srnců’, byl znám svým negativním vztahem k ženám,
je to pravda?
Je to skutečně tak. Nechleba nejenže ženy odmítal malovat, ale také se
s nimi, pokud možno, vůbec nestýkal. To, že si maminku vzal do ateliéru,
samo o sobě dokazuje, že v ní něco bylo.
Kromě kreseb, olejů či art protisů jsou na výstavě četně zastoupeny
také obrazy tvořené mimořádně efektní technikou autolaku.
To je záměr. Jednak technika autolaku je jedinečná. Ty barvy jsou velice
škodlivé. Adjustáž, provedení maleb a vyjádření se v této technice je
mimořádné. Málokdo tuto techniku dělal. Chtěla jsem, aby na té výstavě
bylo k vidění to nejzajímavější a to jedinečné z maminčina díla.
Autolaky máma malovala dvacet let, a i když mi to nikdo nepotvrdí, jsem přesvědčena,
že používání těch mimořádně agresivních barev se podepsalo i na jejím
zdraví a psychice. Možná i proto jsem nikdy tuhle techniku nezkusila, mám z
toho trochu strach.
Jsou na maminčiných obrazech skuteční lidé, nebo jen snové postavy?
Dělala samozřejmě i konkrétní portréty, ale postupně se jako každý
malíř dostala kousek dál. To ten vývoj tak přinese, malíř se dostane za
realitu, kterou již perfektně zvládnul, a pokračuje dál tím směrem, kde
se snaží vyjádřit realitu trošičku jinak. Dát do toho kus toho kumštu.
Myslím, že všechny věci, které tam jsou, pořád ještě nezestárly.
Poslední věci jsou z posledních let jejího života z osmdesátých let.
Kdybych byla přesvědčená o tom, že se ty obrazy přežily, tak bych je
nikdy nevystavila.
Dá se určit, kdy byl který obraz namalován?
Dá se to určit bezpečně. Když se člověk zaměří, tak se dá v
obrazech najít uvolněná linka šedesátých let. Sedmdesátá léta jsou pak
sevřenější, ustrašenější, je tam vidět snaha o to, aby ta práce byla
dokonalejší, aby se jí nedalo nic vytknout.
Nebyla vaše maminka za dob života trošku ve stínu svého otce, známého
krajináře?
Nemyslím si, že byla ve stínu. Ženská to má vždycky trošku jiné než
chlap. Kromě práce je tu ještě starost o děti a domácnost. Své udělala
také doba.
Oba rodiče po škole s obrovským nadšením vstoupili do komunistické
strany. Otec pak v šedesátém osmém v partaji zůstal, maminka ne, a tím pádem
si to podepsala. V té době pochopitelně platilo, že kdo byl ve straně, byl
na výsluní, a kdo nebyl, byl jen trpěn. Proto třeba máma samostatně téměř
nevystavovala a její věci byly jen na kolektivních výstavách.
David Macháček
Videocentrum funguje deset let
K o p ř i v n i c e (dam) - Deset let existence v minulých dnech oslavilo
kopřivnické Videocentrum. Tato videopůjčovna byla první, která místním příznivcům
filmů nabídla oficiální licencované kazety. „Začínali jsme v kulturním
domě šestého října 1991 se sedmdesáti tituly,“ vzpomíná majitel
Videocentra Ivan Šubják.
Za dobu existence půjčovny jí prošlo již víc jak čtyři a půl tisíce
videokazet všech žánrů. Aktuálně si zákazníci největší místní půjčovny
mohou vybrat ze zhruba dvou tisíc šesti set filmů. Měsíčně je nabídka
aktualizována o tři až čtyři desítky kazet. „Na videu vycházejí veškeré
filmy z kinodistribuce, ale i tituly, které se do kin nedostanou,“ uvedl Šubják.
V současnosti se může Videocentrum pochlubit čtyřmi tisíci pěti sty
osmdesáti sedmi registrovanými zákazníky. „Kromě Kopřivničanů k nám
chodí také lidé z Frenštátu, Příbora a dalších míst,“ pochlubil se
Šubják. Ten hodlá do konce roku rozšířit služby půjčovny o možnost vypůjčit
si filmy na DVD. „Zatím jsem s tím otálel, mezi lidmi není mnoho přehrávačů,
ale do konce roku bychom měli mít první filmy na DVD,“ slíbil majitel půjčovny.
Premiéra Bia Senior zaujala
K o p ř i v n i c e (dam) - Sedmasedmdesát lidí dorazilo na první představení
Bia Senior v kině Puls. „Podle ohlasů můžu říct, že se představení líbilo.
Řada lidí, kteří přišli, byli navíc v novém kině vůbec poprvé,“ řekla
vedoucí Pulsu Radka Korená. Návštěvníci kina projevili zájem o film
Podzimní návrat, ten má však posunutou premiéru, a tak kino promítne
historický film o zakladateli lázní v Jeseníku Vincenz Priessnitz.
Vlčovičtí rodáci se v sobotu sejdou už potřetí v řadě
V l č o v i c e (dam) - Pět let po poslední podobné akci se ve Vlčovicích
připravují na přivítání lidí pocházejících z obce.
Rodáci z Vlčovic se sejdou v tamním kulturním domě v sobotu sedmadvacátého
října. Už v deset hodin začne program setkání mší ve farním kostele.
Zahájení samotného setkání je plánováno na jednu hodinu po poledni a v
rámci programu jsou připravena i kulturní vystoupení včetně dechové hudby
Javořinka. Pořadatelé očekávají zájem především z řad tuzemských rodáků.
V zahraničí podle nich žijí většinou již pouze potomci lidí pocházejících
z Vlčovic, a ti o podobné akce nejeví zájem.
Na plátně se budou střídat zvířata a rytíři
K o p ř i v n i c e (dam) - Nový promítací cyklus kina Puls už dnes o půl
druhé odpoledne zahájí Filmový klub Vláček, který nejmenším divákům
promítne druhý díl komedie Dr. Doolittle. Eddie Murphy v roli doktora, který
rozumí zvířecí řeči, bude navíc diváky bavit ode dneška každé
odpoledne až do neděle.
Tentokrát se Murphy stane ochráncem zvířecích práv. Skupině zvířat,
žijících v kdysi nedotčeném lese, totiž hrozí, že jim jejich domov vytěží
chamtivá dřevařská společnost. Jedinou šancí, jak les zachránit, je prokázat
výskyt ohrožených druhů na jeho území, což mimo jiné znamená dát
dohromady medvěda z cirkusu s divoce žijící medvědicí.
První díl filmu z roku 1998 byl remakem ještě staršího snímku a v
kinech měl opravdu úspěch. Což, jak se zdálo, stačilo na to, aby
producenti investovali do výroby dalšího filmu. Film, ve kterém si zahrálo
přes 250 zvířat ze severoamerické divočiny, je určen především dětem,
které mohou roztomilá mluvící zvířátka ocenit.
Druhou premiérou na programu kina bude tentokrát Příběh rytíře.
Historická dobrodružná komedie z hollywoodské produkce se bude promítat od
soboty do pondělí večer a poslední den také o půl šesté odpoledne.
Ačkoliv v ochozech sportovní arény zní hudba skupiny Queen či Davida
Bowieho, děj filmu diváka zavádí do čtrnáctého století. Neurozený panoš
William Thatcher a jeho přátelé jsou svědky smrti svého pána, rytíře
Hectora, těsně před vítězstvím v turnaji. William se navzdory hrozícímu
trestu rozhodne obléci brnění zemřelého rytíře a s vidinou lepšího života
dokončit turnaj. Později si kromě brnění opaří také falešnou identitu
sira Ulricha von Lichtensteina z Gelderlandu. Se svými přáteli se pak mladý
’rytíř’ vydává od turnaje k turnaji a postupně se z něj stává hvězda,
která míří až do Londýna na středověké mistrovství světa. Falešnou
identitu však odhalí zákeřný Williamův soupeř, a tak je jeho start v
turnaji, kde budou dřevce lámat nejlepší rytíři světa, ohrožen.
Oscarový scenárista Brian Helgeland v tomto případě vystupuje i v roli
režiséra a divákům mixuje koktejl složený z mnoha zábavných prvků a
dobrého filmařského řemesla. Při natáčení scén Příběhu rytíře utržili
nejednu modřinu čeští kaskadéři, celý film je totiž natočen v českých
exteriérech a barrandovských ateliérech.
Filmový klub v úterý třicátého října nabídne svým členům koprodukční
milostný příběh režiséra Fredericka Fonteyna Pornografický vztah.
|