Kopřivnické noviny č. 37/2001
ze dne 25. října 2001

K o p ř i v n i c e (dam) - Za zábavou bude možné vyrazit do místního kulturního domu přesně za týden. První listopadový večer se budou Kopřivničanům snažit zpestřit Josef Náhlovský a jeden z jeho jevištních partnerů Josef Mladý.

Ti letošní sezonu rozjeli se zbrusu novým zábavným pořadem ’Mladí a Náhlovští’.

Začátek pořadu tvořeného scénkami a vystoupeními obou bavičů a jejich hostů je naplánován na půl osmou večer.

Pohádkové představení v KDK

Baroque Jazz Q zahájí sezonu

K o p ř i v n i c e  (dam) - Prvního koncertu nové sezony se dočkali příznivci klasické muziky a předplatitelé Kruhu přátel hudby. Na poslední říjnový den dramaturgové kulturního domu pozvali Baroque Jazz Quartet.

Soubor je nástupcem legendárního  Baroque Jazz Quintetu, který za víc jak dvě desítky let své existence sbíral uznání a obdiv na zhruba třech desítkách koncertů u nás i za hranicemi. Současná podoba  Baroque Jazz Q se ustálila po odchodu klarinetisty a dlouholetého uměleckého šéfa souboru.

V čele čtveřice muzikantů stanul klavírista Eduard Spáčil. Pod jeho vedením pokračuje kvartet v hraní podobné hudby jako doposud. Hudba z repertoáru souboru je charakteristická tím, že se v ní objevují prvky klasiky i jazzu. Po boku Spáčila v Kopřivnici zahrají František Uhlíř (kontrabas), Jaroslav Šolc (flétna, alt saxofon) a Milan Vitouch (bicí).

Na programu koncertu, který začíná o půl osmé večer v sále kina Puls, budou skladby Františka Bendy, Pata Methenyho, Randyho Aldcrofta a dalších. V programu budou také skladby členů kvartetu Jaroslava Šolce a Františka Uhlíře.

K o p ř i v n i c e (dam) - Přípravy na první ročník Kopřivnických kraťasů vrcholí. V pátek druhého a v sobotu třetího listopadu se mohou příznivci kinematografie těšit na minimálně pětatřicet krátkých až středně dlouhých filmů v celkové délce přesahující jedenáct hodin.

Žánrově pestrá přehlídka nabídne dokumenty, animované snímky, ale i hrané filmy. Chybět nebude doprovodný program či besedy s tvůrci. Rozsáhlejší materiál k festivalu bude součástí příštího čísla novin.

K o p ř i v n i c e (dam) - Spokojený se svým výkonem na ostravské soutěži dechových orchestrů může být kopřivnická dechovka. Ta v konkurenci šesti orchestrů ve vyšší soutěžní třídě skončila třetí a porazila mimo jiné i dopředu favorizovaný orchestr Vítkovák. První místo ve zmiňované třídě si do Rakouska odvezli konzervatoristé z Feldkirchenu a na druhém místě skončil orchestr ZUŠ z Ostravy - Zábřehu pod vedením Karla Brii.

„Myslím, že jsme zahráli opravdu výborně. V nahrávce našeho vystoupení jsem objevil jen jednu drobnou chybičku. Konkurence byla ale opravdu obrovská. Víc jsem určitě nečekal,“ řekl po soutěži dirigent Městského dechového orchestru Alois Hrnčárek. Vítězný orchestr byl podle jeho slov skvěle obsazený a nebylo možné se s ním měřit.

„Pokud bychom chtěli uspět v soutěži tohoto formátu, museli bychom mít v repertoáru současnou symfonickou hudbu. Takové skladby jsou však velmi náročné a navíc divácky nevděčné. Zkoušeli bychom v podstatě jen pro soutěžní poroty,“ shrnul Hrnčárek.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nejen vyznavače a příznivce fotografie, ale také lidi se smyslem pro exotiku může zaujmout výstava, kterou minulé úterý v kopřivnickém kulturním domě otevřel frenštátský fotograf Libor Fojtík.

Hlavním tématem jeho černobílých snímků je především domorodé obyvatelstvo. „V Indii a vůbec na východě je toho k vidění a focení hrozně moc, ale hlavně je to o lidech, je jich tam všude moc a jsou velice zajímaví,“ tvrdí Fojtík. Přiznává, že především v islámských zemích není jednoduché především ženy fotografovat. „Bez dovolení bych to nikdy nezkoušel, a když jsem se zeptal, většinou se okamžitě zahalily a utekly,“ vzpomíná Fojtík. Kolekce nazvaná ’Cesta na východ’ bude na chodbě ke kinu k vidění do poloviny listopadu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Až šestnáct let po své smrti se místní malířka Jindra Treuchelová dočkala rozsáhlé retrospektivní výstavy svých děl ve městě, kde strávila většinu svého tvořivého života. Její obrazy je možné vidět ve výstavní síni v podkroví muzea Fojtství, kterou budou zdobit až do poloviny ledna.

Výběr a instalace děl na výstavě je prací malířčiny dcery Anny Georgiadu Treuchelové. „Po smrti měla maminka jen jednu výstavu ve Veselí nad Moravou, kde se svou rodinou strávila dětství. V Kopřivnici půjde o vůbec první prezentaci jejích věcí od té doby, co odešla. Člověku chvíli trvá, než se s tím vším srovná a příprava takové výstavy je poměrně náročná,“ řekla Treuchelová, která vystavená díla vybírala nejen z toho, co jí po matce zůstalo doma, ale velká část expozice pochází od soukromých sběratelů z celé republiky. Výstavou na Fojtství chce Treuchelová připomenout také nedožité sedmdesátiny své matky, na kterou v rozhovoru vzpomíná.

Zátiší a kytiček udělala taky spoustu. Řekněme, že to bylo tak jedna ku jedné. Každopádně maminka vystudovala portrétní specializaci u profesora Vratislava Nechleby a Antonína Pelce. Umět báječně kreslit figuru, to patřilo k základním věcem. Myslím si, že ty kresby z padesátých let a ty portréty jsou pěkné práce. Já bych řekla mistrovské, ale budu skromnější.

Je to skutečně tak. Nechleba nejenže ženy odmítal malovat, ale také se s nimi, pokud možno, vůbec nestýkal. To, že si maminku vzal do ateliéru, samo o sobě dokazuje, že v ní něco bylo.

To je záměr. Jednak technika autolaku je jedinečná. Ty barvy jsou velice škodlivé. Adjustáž, provedení maleb a vyjádření se v této technice je mimořádné. Málokdo tuto techniku dělal. Chtěla jsem, aby na té výstavě bylo k vidění to nejzajímavější a to jedinečné z maminčina díla. Autolaky máma malovala dvacet let, a i když mi to nikdo nepotvrdí, jsem přesvědčena, že používání těch mimořádně agresivních barev se podepsalo i na jejím zdraví a psychice. Možná i proto jsem nikdy tuhle techniku nezkusila, mám z toho trochu strach.

Dělala samozřejmě i konkrétní portréty, ale postupně se jako každý malíř dostala kousek dál. To ten vývoj tak přinese, malíř se dostane za realitu, kterou již perfektně zvládnul, a pokračuje dál tím směrem, kde se snaží vyjádřit realitu trošičku jinak. Dát do toho kus toho kumštu. Myslím, že všechny věci, které tam jsou, pořád ještě nezestárly. Poslední věci jsou z posledních let jejího života z osmdesátých let. Kdybych byla přesvědčená o tom, že se ty obrazy přežily, tak bych je nikdy nevystavila.

Dá se to určit bezpečně. Když se člověk zaměří, tak se dá v obrazech najít uvolněná linka šedesátých let. Sedmdesátá léta jsou pak sevřenější, ustrašenější, je tam vidět snaha o to, aby ta práce byla dokonalejší, aby se jí nedalo nic vytknout.

Nemyslím si, že byla ve stínu. Ženská to má vždycky trošku jiné než chlap. Kromě práce je tu ještě starost o děti a domácnost. Své udělala také doba.

Oba rodiče po škole s obrovským nadšením vstoupili do komunistické strany. Otec pak v šedesátém osmém v partaji zůstal, maminka ne, a tím pádem si to podepsala. V té době pochopitelně platilo, že kdo byl ve straně, byl na výsluní, a kdo nebyl, byl jen trpěn. Proto třeba máma samostatně téměř nevystavovala a její věci byly jen na kolektivních výstavách.

K o p ř i v n i c e (dam) - Deset let existence v minulých dnech oslavilo kopřivnické Videocentrum. Tato videopůjčovna byla první, která místním příznivcům filmů nabídla oficiální licencované kazety. „Začínali jsme v kulturním domě šestého října 1991 se sedmdesáti tituly,“ vzpomíná majitel Videocentra Ivan Šubják.

Za dobu existence půjčovny jí prošlo již víc jak čtyři a půl tisíce videokazet všech žánrů. Aktuálně si zákazníci největší místní půjčovny mohou vybrat ze zhruba dvou tisíc šesti set filmů. Měsíčně je nabídka aktualizována o tři až čtyři desítky kazet. „Na videu vycházejí veškeré filmy z kinodistribuce, ale i tituly, které se do kin nedostanou,“ uvedl Šubják. V současnosti se může Videocentrum pochlubit čtyřmi tisíci pěti sty osmdesáti sedmi registrovanými zákazníky. „Kromě Kopřivničanů k nám chodí také lidé z Frenštátu, Příbora a dalších míst,“ pochlubil se Šubják. Ten hodlá do konce roku rozšířit služby půjčovny o možnost vypůjčit si filmy na DVD. „Zatím jsem s tím otálel, mezi lidmi není mnoho přehrávačů, ale do konce roku bychom měli mít první filmy na DVD,“ slíbil majitel půjčovny.

K o p ř i v n i c e (dam) - Sedmasedmdesát lidí dorazilo na první představení Bia Senior v kině Puls. „Podle ohlasů můžu říct, že se představení líbilo. Řada lidí, kteří přišli, byli navíc v novém kině vůbec poprvé,“ řekla vedoucí Pulsu Radka Korená. Návštěvníci kina projevili zájem o film Podzimní návrat, ten má však posunutou premiéru, a tak kino promítne historický film o zakladateli lázní v Jeseníku Vincenz Priessnitz.

V l č o v i c e (dam) - Pět let po poslední podobné akci se ve Vlčovicích připravují na přivítání lidí pocházejících z obce.

Rodáci z Vlčovic se sejdou v tamním kulturním domě v sobotu sedmadvacátého října. Už v deset hodin začne program setkání mší ve farním kostele.

Zahájení samotného setkání je plánováno na jednu hodinu po poledni a v rámci programu jsou připravena i kulturní vystoupení včetně dechové hudby Javořinka. Pořadatelé očekávají zájem především z řad tuzemských rodáků. V zahraničí podle nich žijí většinou již pouze potomci lidí pocházejících z Vlčovic, a ti o podobné akce nejeví zájem.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nový promítací cyklus kina Puls už dnes o půl druhé odpoledne zahájí Filmový klub Vláček, který nejmenším divákům promítne druhý díl komedie Dr. Doolittle. Eddie Murphy v roli doktora, který rozumí zvířecí řeči, bude navíc diváky bavit ode dneška každé odpoledne až do neděle.

Tentokrát se Murphy stane ochráncem zvířecích práv. Skupině zvířat, žijících v kdysi nedotčeném lese, totiž hrozí, že jim jejich domov vytěží chamtivá dřevařská společnost. Jedinou šancí, jak les zachránit, je prokázat výskyt ohrožených druhů na jeho území, což mimo jiné znamená dát dohromady medvěda z cirkusu s divoce žijící medvědicí.

První díl filmu z roku 1998 byl remakem ještě staršího snímku a v kinech měl opravdu úspěch. Což, jak se zdálo, stačilo na to, aby producenti investovali do výroby dalšího filmu. Film, ve kterém si zahrálo přes 250 zvířat ze severoamerické divočiny, je určen především dětem, které mohou roztomilá mluvící zvířátka ocenit.

Druhou premiérou na programu kina bude tentokrát Příběh rytíře. Historická dobrodružná komedie z hollywoodské produkce se bude promítat od soboty do pondělí večer a poslední den také o půl šesté odpoledne.

Ačkoliv v ochozech sportovní arény zní hudba skupiny Queen či Davida Bowieho, děj filmu diváka zavádí do čtrnáctého století. Neurozený panoš William Thatcher a jeho přátelé jsou svědky smrti svého pána, rytíře Hectora, těsně před vítězstvím v turnaji. William se navzdory hrozícímu trestu rozhodne obléci brnění zemřelého rytíře a s vidinou lepšího života dokončit turnaj. Později si kromě brnění opaří také falešnou identitu sira Ulricha von Lichtensteina z Gelderlandu. Se svými přáteli se pak mladý ’rytíř’ vydává od turnaje k turnaji a postupně se z něj stává hvězda, která míří až do Londýna na středověké mistrovství světa. Falešnou identitu však odhalí zákeřný Williamův soupeř, a tak je jeho start v turnaji, kde budou dřevce lámat nejlepší rytíři světa, ohrožen.

Oscarový scenárista Brian Helgeland v tomto případě vystupuje i v roli režiséra a divákům mixuje koktejl složený z mnoha zábavných prvků a dobrého filmařského řemesla. Při natáčení scén Příběhu rytíře utržili nejednu modřinu čeští kaskadéři, celý film je totiž natočen v českých exteriérech a barrandovských ateliérech.

Filmový klub v úterý třicátého října nabídne svým členům koprodukční milostný příběh režiséra Fredericka Fonteyna Pornografický vztah.