Zaměstnanci Tatry ani jejich blízcí by prý neměli podnikat
K o p ř i v n i c e (dam) - Prohlášení o tom, že oni sami, ale dokonce ani
jejich blízcí nepodnikají či jinak nevydělávají v činnostech shodných s činností
Tatry, podepisovali v nedávné době zaměstnanci automobilky. Zatímco prohlášení
zaměstnance o tom, že on sám v oboru svého zaměstnavatele nepodniká, či není
zaměstnán u jiné firmy s obdobným předmětem podnikání, je běžné, rozšiřovat toto
prohlášení i na osoby blízké je nestandardní, což tvrdí i tatrovácké odbory.
„Podle toho, co víme od našich právníků, to výrazně přesahuje rámec zákona a
zaměstnanci to nikdo nařídit nemůže. Problém je ovšem v tom, že to lidé
podepsali a tím pádem se s touto podmínkou ztotožnili,“ řekl místopředseda
podnikové organizace odborového svazu KOVO Pavel Baroň s tím, že podobné jednání
považuje ze strany vedení podniku za neférové.
Také šéf představenstva Milota Srkal, který zastupuje vlastníky automobilky v
jejím vedení, přiznává, že nejde o zcela běžné opatření. „Kdybychom byli v
Praze, nebo jiném velkém městě, tak k takovému kroku zřejmě nepřistoupíme,
protože ty vztahy tam nejsou tak blízké. Zde je to něco jiného. Skoro každá
rodina má jistou vazbu na Tatru a někde jsou to třeba i dva tři lidé, kteří
pracují v automobilce,“ tvrdí Srkal.
Jak předseda představenstva prozradil, vedení podniku ví o konkrétních
případech, kdy její zaměstnanci využívají svého postavení ve firmě.
„Docházelo a stále dochází k situacím, kdy člověk, který pro nás pracuje,
nahraje práci manželce, dětem nebo strýci, a to takovým způsobem, že je to velmi
výhodné pro tu rodinu, ale ne pro Tatru. Chtěli jsme odstranit tuto možnost,“
tvrdí o tomto opatření Srkal s tím, že se rozhodně neobává právní
zpochybnitelnosti prohlášení, které dali svým zaměstnancům podepsat.
Vedení Tatry si je prý dobře vědomo, že tento jeho krok rozhodně nebude
populární. „Mnoha lidem se to nebude líbit, ale taky třeba proto, že tím
zamezíme tomu, co dělali. Tatra tady není kvůli rodinám svých zaměstnanců, ale
proto, aby vyráběla auta a vydělávala vlastníkům akcií. Zaměstnanci jsou za svou
práci odměňováni platem,“ nechal se slyšet Srkal.
Ve vedení Tatry se podle Srkala ví o mnoha konkrétních případech, kdy
zaměstnanci zneužívají svých pravomocí k vlastnímu prospěchu.
„Bohužel to ti lidé dělají velice chytře a my nemáme dostatek důkazů, abychom
na ně mohli podat trestní oznámení,“ přiznává Srkal. Vyjádřit konkrétní finanční
ztrátu, kterou zaměstnanci svému chlebodárci působí, je však podle vrcholného
managementu automobilky téměř nemožné.
Unikající peníze přitom prý nejsou jediným důvodem, proč se majitelé Tatry
rozhodli pro tento krok. „Existuje i morální stránka věci. Někteří zaměstnanci o
těchto věcech vědí, ale mají strach to říci, protože jde o jejich nadřízeného.
Budeme se snažit tomu co nejvíc bránit, i když pochopitelně víme, že zcela se
tyto věci vymýtit nikdy nepodaří,“ tvrdí Milota Srkal.
Prohlášení, které tatrováci podepisovali, má také bránit tomu, aby lidé v
pracovní době pracovali sami pro sebe a přitom ještě zneužívali například
telefonní linky automobilky. „Bude to problém, tyto věci odstranit. Z toho, co
víme, se to tady dělo vždycky, už za komunistů,“ prohlásil Srkal.
Rozjezd azylového domu byl pomalejší
Kopřivnický azylový dům Salus je již
po své rekonstrukci znovu zaplněn.
Krizové centrum Čtyřlístek v přístavbě
je zatím využíváno jen málo.
Foto: David Macháček |
|
|
|
K o p ř i v n i c e (dam) - Jen velice pozvolný byl rozjezd provozu zdejšího
azylového domu pro rodiče s dětmi Salus. Nyní však již charitativní zařízení
podporované mimo jiné i zdejší radnicí znovu běží na plné obrátky.
To, že byl domov Salus delší dobu neobsazený, je podle jeho ředitelky Heleny
Valentíkové pochopitelné. „Bylo tady půl roku zavřeno a je jasné, že se lidé
naučili obracet se někam jinam,“ tvrdí šéfka azylového domu s tím, že dnes již
zařízení běží stejně jako před zahájením rekonstrukce.
„Už asi tři týdny jsme naplněni na sto procent. Jsou obsazena všechna lůžka a
také dvě nouzové přistýlky,“ tvrdí Valentíková s tím, že v současné době Salus
poskytuje azyl čtyřem matkám a osmi dětem.
Čtyřlístek - krizové centrum pro děti, jehož přístavba v podkroví byla
důvodem nákladné rekonstrukce, je ale využíván o poznání méně. V zařízení, které
je schopno najednou pojmout sedm až deset dětí, se od jeho otevření na počátku
června vystřídalo jen šest malých obyvatel.
Krizové centrum navíc zvyšuje náklady na provoz domu, který se v podstatě
nepřetržitě potýkal s nedostatkem peněz.
„Přístavba samozřejmě znamená větší spotřebu elektřiny nebo plynu, je třeba
také platit vyšší zálohy,“ tvrdí Valentíková. Podle ní je rozpočet opět napjatý
a Salusu rozhodně žádné peníze nezbudou.
„Věříme, že do března, kdy by měly přijít dotace z ministerstva, s penězi
vystačíme, ale na rozhazování rozhodně není,“ tvrdí ředitelka azylového domu a
přiznává, že snaha vlády ušetřit na výdajích může znamenat i pro Salus krušné
časy. Podle Valentíkové Salus nepolevuje ani při snaze získat peníze ze
soukromých zdrojů.
„Sponzory samozřejmě oslovujeme, ale zdaleka ne vždy jsme úspěšní. Každopádně
za každou pomoc budeme vděčni,“ uzavřela šéfka azylového zařízení.
Ve středisku sociálních služeb chtějí zlepšit servis
K o p ř i v n i c e (ili) - Od března letošního roku úřaduje Jaromír Navrátil
v křesle ředitele Střediska sociálních služeb v Kopřivnici, kterému dal přednost
před dlouholetým vedením Salusu.
V čem se liší vedení těchto dvou zařízení?
Je to nesrovnatelné. Práce tady je daleko dynamičtější. Člověk je od rána do
večera v jednom kole. Na Salusu to bylo o přímém kontaktu s lidmi, speciálně
pedagogická práce a poradenství, teď je to spíš o vedení.
Na co se chcete v nejbližším období soustředit?
V současné době probíhá inventarizace, která zmapuje technickou způsobilost
zařízení. Počínaje autem, přes počítače až po rehabilitační vybavení, všechno by
potřebovalo zmodernizovat.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Je to hlavně dostavba přístavby, ve které jsou některé životně důležité
funkce, například jídelna, společenská místnost a další. Je to i otázka
tepelných ztrát, přístupnosti do objektu, nedostavěnosti vstupních prostor a
podobně. Pokud by se přístavba vybudovala zároveň s domovem důchodců, bylo by to
velkým přínosem. V případě odkladu stavby domova je třeba přístavbu dobudovat,
aby nedocházelo k dalšímu znehodnocování stávajícího objektu. Pak by služby
seniorům mohly být na úrovni, která je dnes nejen evropským standardem, ale
která je i vyžadována kontrolními orgány při vstupu do EU. Připadá mi to, že
činnost, která se tu vyvíjí, nemá ideální podmínky, neustále se vychází z
nějakého provizoria, hledají se náhradní řešení a vytlouká se klín klínem.
V čem vidíte největší změny střediska od zahájení provozu po současnost?
To, co při otevření ve čtyřiadevadesátém roce bylo nadstandardní, je dnes
nedostačující. Navýšily se výkony v pečovatelské a ošetřovatelské službě, zvýšil
se odběr obědů, vzrostly nároky na rehabilitaci a další. V každém případě se
změnila skladba klientů, zdravotní stav některých vyžaduje zvýšenou péči.
Tu sice zabezpečujeme, ale bez dalšího navýšení finančních prostředků. V
rámci rozšíření péče, kterou si vyžaduje provoz, uvažujeme v přízemí o
vybudování šesti tzv. lůžek následné péče pro klienty, kteří jsou imobilní, nebo
potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zvýšenou péči. V současné době
čekáme na vyjádření města, protože tato služba klade vyšší nároky na personální
obsazení a zároveň na technické vybavení, jako jsou například dekubitační
matrace, polohovací lůžka či zvedací hrazdy.
Jaká je situace v dalších zařízeních spadajících pod středisko sociálních
služeb?
Azylový dům by také potřeboval určitou finanční injekci, nevyhovující je
technický stav vnitřního zařízení kuchyňky, sociální zařízení a další. Jeho
zaměstnanci však dělají svou práci opravdu dobře. Problém Vlčovic je ten, že
budova je již léta v demoliční zóně, to znamená, že se nikomu nechce do zařízení
investovat další prostředky. Z hlediska zefektivnění provozu by bylo třeba
budovu připojit na plynové topení a provést další úpravy. Zařízení pro
handicapované občany však pracuje dobře, plánujeme rozšíření činnosti a během
čtyř let by se měla kapacita zcela naplnit.
Kopřivnice oslaví státní svátek znovu lampionovým průvodem
K o p ř i v n i c e (hod) - Město Kopřivnice ve spolupráci s firmou Ludvík
Moravia, s. r. o., připravily u příležitosti vyhlášení samostatnosti
Československa lampionový průvod a kulturní program tentokrát na pátek 25.
října.
Od osmnácti hodin bude u pomníku Tomáše Garrigua Masaryka vyhrávat Městský
dechový orchestr Kopřivnice pod taktovkou Aloise Hrnčárka. Samotný pietní akt
začne v 18.30 hodin, kdy se slavnostním projevem vystoupí starosta Jiří Tichánek
a po položení kytic k pomníku T. G. M. se vydá lampionový průvod městem zpět ke
kulturnímu domu.
Ve velkém sále kopřivnického kulturního domu bude od 19.15 hodin program
oslav pokračovat. Se svým kulturním programem nazvaným Slavnostní večer
kopřivnických škol se představí jednotlivé základní školy.
Místní kabelovka si vysloužila dvě bronzové Kafky
Porotci přehlídky Kafka diskutují s tvůrci
po jednom ze čtyř soutěžních bloků.
Foto: Kabelová televize Kopřivnice |
|
|
|
K o p ř i v n i c e (dam) - Dvě třetí místa si z letošního ročníku přehlídky
Kafka odnesla pořádající Kabelová televize Kopřivnice. Porota bronzovým postem
ocenila její publicistický snímek ’Náš zákazník, náš pán’ a reklamní spot na
mobilní telefony. Celkem se na přehlídku prací malých televizních studií sjelo
sedmnáct tuzemských a devět slovenských televizí. Celkový počet televizí, které
Kafku navštívily, byl však podle pořadatelů ještě vyšší. „Celkem tady byli
zástupci z pětatřiceti různých televizí včetně těch velkých,“ pochlubila se
organizátorka Kafky Renata Plánočková.
Porota složená ze zkušených televizních profesionálů a vysokoškolských
profesorů zhlédla během dvou soutěžních dnů bezmála osmdesát soutěžních
příspěvků rozdělených do čtyř samostatných kategorií.
„Sešlo se opravdu hodně velmi kvalitních věcí,“ nechala se slyšet Plánočková.
Její slova potvrzuje také fakt, že porota kromě čtyř sad cen určených pro
jednotlivé kategorie udělila ještě sedm dalších čestných uznání a cen poroty.
„Porada poroty byla letos opravdu velice dlouhá a přesto nebyli odborníci mnohdy
schopni vybrat jen jeden nejkvalitnější snímek,“ řekla Plánočková a slíbila, že
ty oceněné snímky, jejichž kopie soutěžící zapůjčili, se počínaje dnešním dnem
budou objevovat ve vysílání kabelové televize vždy za Zpravodajem KTK.
Na Větřkovické přehradě měli sraz mladí vyznavači Petrova cechu
K o p ř i v n i c e - Mladí vyznavači Petrova cechu se sešli třetí zářijovou
sobotu na Větřkovické přehradě, aby změřili své síly v I. ročníku Frenštátského
poháru. Osm dvoučlenných družstev mládeže do patnácti let a tři družstva
dorostenců, z toho jedno smíšené, se pokoušely ve dvou kolech ulovit co největší
množství ryb. Zájemci se delegovali ze čtyř místních organizací Českého
rybářského svazu, a to z Frenštátu pod Radhošťem, Havířova, Ostravy - Zábřehu a
Příbora.
Dodržování poměrně přísných pravidel soutěže nečinilo mladým rybářům
problémy. Účastníkům byly vyhrazeny sektory, do kterých směl vstoupit pouze
trenér příslušného družstva a rozhodčí. Zároveň nesměli přijmout jakoukoli pomoc
mimo ústní rady.
„Pro závod nebyly stanoveny nejnižší zákonné míry mimo ryby ušlechtilé - ty
se však do soutěže nezapočítávaly, ale soutěžící měl možnost si podle rybářského
řádu jednu ušlechtilou rybu ponechat,“ uvedl k propozicím jeden z organizátorů
Bronislav Bartoš.
Ušlechtilá ryba nakonec chycena nebyla, ale soutěžícím se podařilo ve dvou
kolech trvajících dohromady pět hodin ulovit téměř dvaadvacet kilogramů ryb,
převážně plotic.
Přestože počasí přálo všem závodníkům i pořadatelům, čekali organizátoři
větší účast. „Přes územní svaz Českého rybářského svazu Ostrava byly informovány
všechny organizace, kde sdružují a připravují žáky a dorost na soutěže v
rybolovu, proto jsme očekávali větší zájem. V každém případě chceme napřesrok
uspořádat druhý ročník a přilákat další zájemce,“ prozradil plány na příští rok
jeden z organizátorů rybolovu Milan Kapica.
Ilona Hoffmannová
|