Sezonu zahájí koncert brněnského Ensemble Messiaen
K o p ř i v n i c e (dam) - Vystoupení brněnského Ensemble Messiaen zahájí ve
středu 18. září nejen koncertní sezonu Kruhu přátel hudby, ale také celou novou
sezonu v kulturním domě.
Soubor Ensemble Messiaen vznikl, aby odehrál jednu skladbu. „Španělský
zájemce si objednal uvedení skladby Kvartet na konec časů Oliviera Messiaena. Tu
jsme také nacvičili a uvedli. Během zkoušení jsme zjistili, že si společně
báječně rozumíme, a proto se soubor začal věnovat i jiným hudebním projektům,“
prozradil violoncellista souboru Jan Škrdlík. Zmiňovaná skladba je rozsáhlým
padesátiminutovým kolosem, který Messiaen napsal v roce 1941 během svého věznění
v koncentračním táboře. Práce na unikátní skladbě se také odrazila v názvu,
který soubor přijal za svůj.
Jedinečnost Messiaenovy skladby budou moci posoudit také kopřivničtí
milovníci klasiky, jedna z vět Kvartetu na konec časů nazvaná Díkůvzdání
věčnosti Ježíše pro violoncello a klavír bude totiž součástí zdejšího
vystoupení. Ensemble Messiaen bude v Kopřivnici hrát ale také skladby Johanna
Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů či Georga Phillipa
Telemanna.
„Náš soubor je volné sdružení hudebníků. V současné době fungujeme jako trio,
ale velice často s námi hostují i hráči na jiné nástroje jako třeba flétna či
klarinet. Neobvyklé nástrojové obsazení nám pak umožňuje velmi široký záběr v
repertoáru,“ nechal se slyšet Škrdlík. V repertoáru souboru se tak objevují
nejrůznější skladby od baroka až po současnou tvorbu. „V tom, co hrajeme, jsme
omezeni vlastně jen pojmem komorní vážná hudba,“ řekl cellista souboru.
Za pět let existence má za sebou soubor bezpočet koncertů u nás i v
zahraničí. Na svém kontě mají jeho členové také několik rozhlasových nahrávek a
televizních záznamů.
Stálým členem souboru je houslista Jiří Besperát, absolvent AMU, který v
současné době působí jako vedoucí smyčcového oddělení na brněnské konzervatoři a
současně pravidelně koncertuje u nás i v cizině. Zakládajícím členem souboru je
také Jan Škrdlík (violoncello). Ten vystudoval brněnskou JAMU a později
pokračoval ve svých studiích u L. Clareta ve Španělsku a pak jako soukromý žák
Daniela Veise v Praze. Působí pedagogicky na brněnské konzervatoři a věnuje se
sólovému vystupování a účinkování s komorními soubory. Za klavírem usedá Šárka
Besperátová, absolventka konzervatoře, která své vzdělání rozšířila dvouletým
studiem v metodickém centru při JAMU. Besperátová se rovněž zabývá hrou na
cembalo. Hostujícím hráčem bude na kopřivnickém koncertu flétnista Petr Pomlka.
Ten vystudoval konzervatoř a JAMU v Brně, posléze svou hru zdokonaloval také v
Paříži. Vystupoval na koncertech a hudebních festivalech v mnoha zemích Evropy,
v Japonsku a Koreji. Od roku 1992 působí jako první flétnista Státní filharmonie
Brno.
Ensemble Messiaen se v současné době připravuje na natáčení svého debutového
CD. Stříbrný disk, který ponese právě nahrávku Messiaenova Kvartetu na konec
časů, by se na pultech měl objevit v jarních měsících.
O víkendu se Štramberští rozloučí s kulturním létem
Š t r a m b e r k (dam) - Štramberské kulturní léto dospělo do posledního
dějství. Během následujícího víkendu jsou připraveny poslední tři akce.
V pátek večer bude amfiteátr Pod Starou věží patřit ochotníkům závišického
souboru Plausus a jejich inscenaci Lucerny.
V sobotu odpoledne oslaví své desáté narozeniny tamní Allegros. Skupina
historických šermířů začne svůj program ve čtyři hodiny odpoledne v Národním
sadu na Kotouči. Příchozí se mohou těšit nejen na nejlepší šermířské scénky
sesbírané z celé desetileté činnosti, ale také na dobovou hudbu a ohňovou show.
Nedělní odpoledne bude patřit poněkud klidnějšímu druhu zábavy. Od tří hodin
bude totiž v amfiteátru Pod Starou věží koncertovat pozounové Bach kvarteto z
Ostravy. Mladý soubor hrající klasickou hudbu tvoří pouze studenti ostravské
konzervatoře.
Slavnosti letos trhaly rekordy
Studentský umělecký projekt
(dekorace na snímku) nakonec návštěvníci
novojičínských slavností neviděli
díky problémům s elektřinou.
Jinak se však monstrózní akce vydařila.
Foto: David Macháček
|
|
|
|
N o v ý J i č í n (dam) - Akcí monstrózních rozměrů byly letošní
novojičínské Městské slavnosti. Stovky účinkujících po celý den bavily tisíce
příchozích.
„Už od zahajovacího slavnostního průvodu bylo na náměstí podstatně více lidí
než vloni a od té doby jich už jen přibývalo,“ pochvaluje si hlavní organizátor
akce Petr Orság. V době, kdy slavnosti vrcholily bombastickým ohňostrojem, bylo
lidmi zcela zaplněno nejen náměstí a podloubí, ale také přilehlé ulice. Podle
odhadů organizátorů letošní slavnosti navštívilo asi pětadvacet tisíc lidí, což
představuje zatím nejvyšší zájem v devítileté historii slavností.
Odpovídající byl také nárůst účinkujících, celodenní program se odehrával ve
čtyřech a mnohdy i více liniích. Diváci si tak mohli vybrat, jestli budou
sledovat kejklíře, šermíře a nebo dají přednost hudební produkci či návštěvě
jindy nepřístupných architektonických památek ve městě. Přestože organizátoři
museli držet v chodu opravdu mamutí akci, na které vystupovalo několik set
různých umělců, vše klapalo na výbornou. Smůla, jak se zdá, čekala na svůj čas
až na závěr večera. Slibovaný umělecký projekt Polární záře, který byl dílem
novojičínských studentů, se totiž kvůli zkratujícímu kabelu neuskutečnil. „Je to
opravdu veliká škoda. Zatímco v minulých letech byly tyto projekty mnohdy
improvizované, ten letošní byl propracován do nejmenšího detailu. Je to obrovská
škoda,“ povzdechl si Orság. Dovršením smolného závěru večera pak byla absence
slibovaného zpěváka Martina Tanqweye v obsazení Babaletu.
MDO se chystá na zájezd do Maďarska
K o p ř i v n i c e (dam) - Městský dechový orchestr si neplánovaně
prodloužil zájezdovou sezonu. Cílem jeho poslední letošní cesty, naplánované na
poslední zářijový víkend, se stane maďarské město Székesfehérvár severně od
Balatonu.
„Pořadatelé tamního Evropského festivalu dechových orchestrů nás zvali již
delší dobu, když splnili veškeré naše podmínky, rozhodli jsme se jim vyhovět,“
řekl dirigent orchestru Alois Hrnčárek. Šedesátičlennou kapelu a skupinu
mažoretek v Maďarsku čekají celkem tři samostatná vystoupení a závěrečný
monstrkoncert, na kterém zazní i dvě české skladby.
Četnost výstav záviděl Hanibalovi i slavný malíř Jan Zrzavý
K o p ř i v n i c e (dam) - Už třetím dnem probíhá v muzeu na Fojtství
výstava autogramů ostravského sběratele Jiřího Hanibala. Muž, který se své vášni
věnuje již přes třicet let, se velice ochotně dělí nejen o skvosty své sbírky,
ale také o četné nevšední zážitky.
Kde se dá hledat počátek vaší sbírky autogramů?
Už jako malý kluk jsem začal se známkami s leteckou tematikou. Sbíral jsem
také znaky měst nebo propagační materiály leteckých společností. K autogramům
jsem se dostal vlastně náhodou. V roce 1968 jsem byl na dovolené v Africe a
říkali nám - tamhle má haciendu Sophia Lorenová a tam Louis de Funés, ale
dovnitř jsme se pochopitelně nedostali a mně napadlo, že bych jim mohl napsat, a
tak to možná vzniklo.
Kromě sbírání autogramů jste, jak poslouchám, taky tak trochu cestovatel.
Už jsme sjezdili kromě Austrálie snad celý svět. Máme s manželkou takového ’koně’,
že i cestujeme.
Vzpomenete si, jaký byl vůbec první autogram, který se vám podařilo získat?
Samozřejmě. Byl to herec František Smolík a z ciziny pak finský prezident
Urho Kekkonen.
Jak si vybíráte osobnosti, které o autogram požádáte?
Ten, kdo mě něčím zaujme, toho se snažím sehnat. Nemusí to být mistr světa
ani nějaký prezident, ale musí mě svým uměním, povahou či skutky upoutat.
Kolika podpisy známých osobností se dnes můžete pyšnit?
Mám jich něco málo přes čtyři tisíce, ale to není podstatné, protože jsou
lidé, co mají patnáct dvacet tisíc autogramů, ale nechávají si podepsat, koho
potkají, a to já nedělám.
Objevuje se podpis jedné osobnosti ve vašich sbírkách opakovaně?
Jistě. Například Alain Delon nebo Jean-Paul Belmondo, se kterými si píšu už
roky. Je spousta lidí, kterým posílám blahopřání k narozeninám či Novému roku.
Patří k nim i Reinhold Messner a další lidé.
Kolik takových novoročních blahopřání posíláte?
Je toho hodně přes stovku, je to i poměrně nákladné.
Kterých autogramů ze své kolekce si nejvíce považujete?
Mám své idoly, jako je Belmondo, Delon, Messner. Nebo slavní Hillary a
Tenzing, kteří jako první zdolali Mount Everest. Obdivuju takové lidi, kteří
něco dokáží sami, a nikdo jim nepomůže, když se dostanou do nesnází. Fotbalistů
je na hřišti jedenáct, když se jednomu něco stane, zbývá jich ještě deset, ale
takový horolezec se mnohdy musí spoléhat jen sám na sebe.
Jaké autogramy bylo problematické sehnat?
Bylo jich celá řada. Mám takovou zásadu, že píšu třikrát a dost. Například
Marcellu Mastroiannimu jsem psal třikrát a ani jednou neodepsal. Nakonec ho ale
mám ve sbírce hned dvakrát. Když byl v Pardubicích, tak mi jej nějaký novinář
nechal podepsat a poslal mi podpis a pak mi někdo další poslal autogram z Prahy.
Jsou lidi, jejichž podpis získat je téměř nemožné. Takový Jean Gabin neuděloval
vůbec autogramy a neznám nikoho, kdo by jej měl. Jeho podpis je vlastně modrým
mauritiem mezi autogramy. Naivně jsem psal o podpis i anglické královně Alžbětě
II., ale ona uděluje podpisy jen těm, koho osobně pozná. A papež má dokonce ze
své funkce zakázáno udělovat autogramy.
Některé hony za autogramy ale končívaly osobním setkáním se slavnou
osobností?
A bylo jich hodně. Často jsem sedával například v domě Jana Wericha na Kampě,
a to jsou nezapomenutelné zážitky. Setkával jsem se i s Danou Medřickou, Jiřinou
Šejbalovou, Karlem Högerem, Bohoušem Záhorským a mnoha dalšími. Nebo třeba u
Zátopků. Jsou to zážitky na celý život a je to největší odměna, které se může
sběrateli autogramů dostat. Není to jen podpis, ale také spousta historek a
vzpomínek.
Vaše sbírka na rozdíl od mnoha jiných jen neleží ve vašem depozitáři, ale
často se objevuje na veřejnosti. Kolikrát jste už vystavoval?
V Kopřivnici je to už sto šestá výstava. Je to až neuvěřitelné. Vzpomínám si,
že když jsem kdysi seděl v ateliéru Jana Zrzavého, tak se mě ptal, kolik jsem
měl výstav. V té době jsem jich měl za sebou asi šedesát, na což mi řekl: „Ježíšmarjá,
vy máte víc výstav než já!“ Vystavoval jsem v desítkách měst celé republiky a
vždycky v žertu říkám, že až jednou udělám výstavu v Paříži, tak s tím skončím.
A čí podpis je v současné době posledním přírůstkem vaší sbírky?
Předevčírem mi přišel podpis od Françoise Saganové. To je někdejší slavná
spisovatelka z Paříže. Dnes je ale podle toho, co vím, finančně nějak na dně. Ta
mi odepsala, ale poslala to nevyplaceně. Alespoň mám potvrzené zprávy o tom, jak
je na tom se svými financemi.
David Macháček
Nadvládu nad kinem převezmou Muži v černém
K o p ř i v n i c e (dam) - Celkem čtyři filmy se během následujících šesti
dní vystřídají na plátně kina Puls. Nejčastěji přitom bude možné zahlédnout
slušivé černé obleky Willa Smithe a Tommy Lee Jonese.
Ještě než přijde řada na druhý díl Mužů v černém, bude kino patřit jiné
americké komedii a jiné, i když asi stejně netypické komediální dvojici. Hlavní
role akční komedie Showtime jsou totiž obsazeny Robertem De Nirem a Eddiem
Murphym. Zatímco De Nirova postava je zkušený detektiv s třicetiletou praxí,
který má svou práci rád, jeho protivník je vlastně obyčejný pochůzkář, se kterým
by se jen těžko setkal, nebýt rozkazu, podle kterého bude z těchto dvou nejen
detektivní tandem, ale také hvězdy televizní reality show. To, že práce s
kamerou za zády jednomu dělá radost a druhého neskutečně otravuje, je pramenem
většiny zápletek filmu režiséra Toma Deye.
Muži v černém budou kino okupovat ode dneška až do pondělí. První dvě
představení budou večerní a zbylá odpolední. Agenti Jay a Kay se vracejí. Také
tentokrát budou ve službách supertajné polovládní organizace odhalovat a
likvidovat spiknutí zákeřných mimozemšťanů, kterých se kolem nás pohybuje až
překvapivé množství. Důvod natočení druhého dílu je podobný jako u všech
pokračování. Jednička vydělala spoustu peněz a producenti by rádi z úspěšného
tématu ještě nějaký ten dolar vyždímali. O druhém dílu Mužů v černém to platí
dvojnásob. Režisér a scenárista totiž divákovi servíruje v podstatě totéž, co
viděl v prvním díle - akci a občas nějaký gag, a to vše ve svižnějším tempu a
oděné do daleko dokonalejších vizuálních efektů.
O víkendu a v pondělí budou večery v kině patřit melodramatu Jmenuji se Sam.
Jak už napovídá název, film je hlavně o Samovi. O dospělém muži, jehož mentální
vývoj se zastavil na úrovni šesti let a který přesto vychovává svou roztomilou
dcerku. Ta však začíná svého milovaného otce intelektuálně přerůstat a má být
svěřena do pěstounské péče, proti čemuž se Sam srdnatě postaví v soudní síni. V
titulní roli romance o tom, že láska a rozum spolu nesouvisejí, se objevuje
vynikající Sean Penn.
Úterní Filmový klub bude i tentokrát věnován britské kinematografii,
konkrétně dobové detektivce s názvem Umělcova smlouva. Film je celovečerním
debutem britského provokujícího režiséra Petera Greenawaye.
Festival Kopřivnické Kraťasy se chystá na začátek listopadu
K o p ř i v n i c e (dam) - První dva listopadové dny si budou moci milovníci
krátkých filmů zpříjemnit návštěvou Kopřivnických Kraťasů. Malý festival
krátkého filmu, jehož první ročník se vloni nesetkal s přílišným diváckým
zájmem, bude tentokrát věnován především dílu známého filmového vizionáře Jana
Švankmajera.
Právě filmy muže, jehož charakteristické umělecké postupy kombinující hrané
záběry s animací, budou tvořit hlavní linii festivalu. V rámci Kopřivnických
Kraťasů však bude možné vidět i filmy jiných tvůrců. K vidění bude několik
snímků Švankamajerových žáků či kritikou ceněná dílka Švankamajerova jeho syna
Václava.
Novinkou letošního ročníku bude programový blok věnovaný kopřivnickým
filmařům. „Chtěla bych, aby lidé viděli, že i v Kopřivnici jsou tvůrci, kteří se
snaží tvořit animované filmy,“ tvrdí autorka programové náplně festivalu Radka
Korená. Stejně jako vloni nebudou na Kraťasech chybět někteří tvůrci, jejichž
filmy budou promítány, a je možné se těšit také na koncert kapely Čankyšou.
|