Formát pro tisk

K o p ř i v n i c e (dam) - V poměrně rychlém sledu za úvodním koncertem Kruhu přátel hudby následuje další podnik této předplatitelské série. Ve středu čtrnáctého listopadu vystoupí v kině Puls zpěvák Ivo Hrachovec společně s klavíristou Pavlem Motlochem.

Původem novojičínský Ivo Hrachovec debutoval v dubnu 1996 v inscenaci Boris Godunov M. P. Musorgského na scéně Státní opery Praha. Již o dva roky později úspěšně absolvoval konkurz do Národního divadla v Praze pro inscenaci barokní opery Castor et Polux J. B. Lullyho. Jeho doménou jsou basové party oratorních děl, komické i vážené postavy barokních oper, árie italských autorů či staré ruské romansy a černošské spirituály. Klavírní doprovod bude Hrachovcovi v Kopřivnici zajišťovat Pavel Motloch, absolvent ostravské konzervatoře a brněnské JAMU, který působí jako vyhledávaný korepetitor a současně vyučuje na Ostravské univerzitě.

V programu koncertu by měla zaznít díla Giuseppe Verdiho, árie Petra Iljiče Čajkovského, Modesta Petroviče Musorgského nebo staré ruské romansy Labutí píseň či Leťte rychleji, koně.

K o p ř i v n i c e (dam) - Atmosféra šedesátých let a hnutí hippies by společně s koncertní verzí muzikálu Hair, jedním ze symbolů zmiňované doby, měly dorazit do kopřivnického kulturního domu v pondělí dvanáctého listopadu. Koncertní verze slavného muzikálu existuje již víc jak tři roky a desítka interpretů zainteresovaných do tohoto projektu s ním vystupuje již od doby, kdy kus přestalo uvádět divadlo Pyramida na pražském výstavišti.

V jedenapůlhodinovém programu zazní všechny nejznámější písně muzikálu. „Jsou to vlastně všechny skladby, které byly součástí pražské divadelní verze Vlasů,“ tvrdí Petr Kůsa z agentury produkující koncert.

Dušan Kollár, David Uličník, Petr Stárek, Petr Urbánek, Jiří Urbánek, Pavla Kapitánová, Jana Chaloupková, Ina Urbanová, Ilona Vozničková a Míša Glagoličová, kteří v koncertní verzi Hair vystupují, se podíleli i na scénické verzi muzikálu v Pyramidě. „Někteří z nich alternovali i hlavní role,“ dodává Kůsa. Podle něj je koncertní verze Vlasů plnohodnotnou show.

„Zpěváci jsou oblečení do dobových kostýmů a koncert se odehrává na pódiu se speciální dekorací. I když jde o koncertní verzi, je tam taky trošku divadla a divák o nic nepřijde,“ slibuje manažer skupiny zpěváků. S programem po republice jezdí pouze oněch zmiňovaných deset lidí, a tak v programu chybí živý hudební doprovod.

Muzikál Hair, který kromě inscenací v desítkách zemí světa proslavil také stejnojmenný film Miloše Formana, nebude v Kopřivnici možné slyšet v anglickém originále, nýbrž v české verzi. Začátek koncertu je stanoven na půl osmou.

K o p ř i v n i c e (dam) - Ostře sledované vlaky středoškolákům a členům místního Filmového klubu Bergmanovo psychologické drama Nevěra nabídne v úterý třináctého listopadu kopřivnické kino Puls.

Menzelovy oscarové Ostře sledované vlaky natočené podle scénáře Bohumila Hrabala bude kino promítat v rámci cyklu nejen pro středoškoláky již v šest hodin večer.

Ve dvacet hodin pak plátno ovládne psychologické drama Ingmara Bergmana, ve kterém režisér ve svých dvaaosmdesáti letech zachytil střípky svého vlastního života.

K o p ř i v n i c e (dam) - Zítřejší večer bude v CO krytu pod kulturním domem znovu patřit taneční hudbě. Nora na nezvyklou dvacátou hodinu připravila další pokračování série Atomic Rave. Kromě domácích se příznivci techna mohou těšit na jednoho z předních českých DJ’s Bluea, který je součástí projektu Lazy Jimi a kde spolu s Janem P. Muchowem vystupuje spíše na větších akcích. Blue je rovněž členem kapely Extasy Of Saint Theresa, s kterou právě nahrává nové album. Ze Slovenska dorazí jeho kolegové Čára a Luho, kteří působí v celé řadě klubů na Slovensku a podílejí se i na velkých festivalech.

F r e n š t á t p . R . (dam) - Koutkem pro mladé lidi, kteří v sobotu zamíří na tradiční Martinské trhy do Frenštátu pod Radhoštěm, by měla být akce Warhonka Sound System. Kromě experimentální taneční hudby, o kterou se kousek za náměstím postarají DJ’s Blue, Sandoz, Forest, Teslik, Qwak a Ma-ta-sa-mi, už druhý ročník Warhonky nabídne třeba výstavu fotografií. „Je to nezvyklé, když podobná akce začíná v devět ráno, ale vloni byla atmosféra vynikající,“ tvrdí jeden z organizátorů. V sedm večer pak bude akce pokračovat párty v tamní restauraci Lubina.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nakonec přímo v CO krytu místo v původně plánovaném vestibulu kina visely exotické malby malíře Otto Plachta, a tvořily tak přitažlivou kulisu promítání téměř hodinového dokumentu Alice Růžičkové a Martina Čiháka o tomto malíři. „Je to poměrně unikátní záležitost. Podobné věci jako tady vystavoval Placht v Praze jen jednou. Jednak má ke svým obrazům se svou rodinou zvláštní vztah a navíc má jiné občanství, a tak se jeho obrazy musí po výstavě zase vracet do Peru. Mají na ně něco jako licenční práva,“ řekla Radka Korená s tím, že v brzké době asi nebude další možnost Plachtova díla u nás vidět.

Tomáš Vorel: Naše celovečerní filmy by byly v Indii krátké, délka nerozhoduje

K o p ř i v n i c e (dam) - Tvůrce by se neměl zajímat o to, jestli je jeho film dlouhý nebo krátký. Tvrdí režisér Tomáš Vorel, jehož filmy tvořily většinu odpoledního programu druhého dne Kopřivnických Kraťasů, jichž byl hostem.

„My děláme a kritici a novináři definují. Takže definují žánry, definují metráže, zkoumají, o čem ten film je. To je jejich práce,“ tvrdí režisér, který do Kopřivnice dorazil z olšanské farmy Bolka Polívky, s nímž právě dokončuje dokument.

„Filmy mohou trvat od desíti vteřin do desíti hodin a mohou být stejně dobré,“ tvrdí Vorel a jedním dechem dodává, že snem každého filmaře je natočit dvouhodinový celovečerní film.

„To je metou pro každého tvůrce, ale než se k celovečernímu filmu dostane, tak natočí spoustu kraťasů. Krátký film se dá udělat poměrně snadno, jednak není tak finančně náročný a navíc kratší čas snadno zaplní. Převyprávět anekdotu je jednodušší než natočit dvouhodinový příběh. To už vyžaduje energii a vytrvalost,“ tvrdí Vorel.

Mluvit o krátkém filmu je podle Tomáše Vorla velmi zavádějící. Běžný celovečerní snímek české produkce by totiž třeba v Indii mohl být považován za krátkou povídku. „Indické filmy trvají třeba šest hodin a promítají se v jednom kuse,“ vysvětlil Vorel. Podle jeho slov patří krátké filmy do kin stejně jako celovečerní snímky. „Za komunistů byl před filmem ještě předfilm, takže byla větší šance film do kina dostat. Ale i teď, když někdo chce, tak krátké filmy na plátno dostane,“ řekl Vorel s tím, že právě teď dokončuje sérii pěti krátkých dokumentů. „V kinech mají větší šanci vždycky slepence několika kraťasů, jako byla Pražská pětka nebo třeba Perličky na dně, a když se tomu tvůrce přizpůsobí, tak to jde,“ uzavřel Vorel.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nejen jako muzikant, jehož koncert byl příjemným zakončením prvního festivalového dne, ale také jako filmař se účastníkům Kopřivnických Kraťasů představil Václav Koubek. Kvarteto krátkých filmů, které byla v rámci Kraťasů promítnuto, bylo přitom zřejmě jeho posledním filmovým počinem.

„Ne, že by mě to nelákalo, ale už asi nikdy žádný film nenatočím. Chci co nejmenšími prostředky uchopit co největší témata a k tomu mi připadá harmonika jako úplně skvělý prostředek,“ tvrdí Koubek. Jeho vůbec první film Odjezd jej přitom téměř předurčil pro filmařskou dráhu. „Natočil jsem to v době, kdy jsem studoval techniku. Ta škola mě strašně nebavila a uvažoval jsem o přechodu na FAMU, kde ale bylo u přijímaček na režii nutné mít natočený film, no, a tak jsem ho udělal,“ vzpomíná kumštýř. Jeho snímek se zřejmě výběrové komisi líbil a Koubek postoupil do užšího kola výběru, ze kterého jej nakonec vyřadil kádrový profil.

„Strašně mě to bavilo. Film je takový slepenec, do kterého dostanete všechno. Příběh, obrázky, muziku. Mohl jsem obsadit svoje kamarády herce,“ řekl Koubek. Svůj poslední film Kára Václav Koubek točil v roce 1988 a 89. „Stálo to padesát tisíc a rodina si o mně myslela, že jsem blázen, když jsem místo koupě auta vzal peníze a vrazil je do filmu,“ směje se Koubek. Konec komunismu znamenal pro Koubka jako nezávislého filmaře paradoxně konec kariéry. Nejenže, jak sám říká, byli všichni v šoku z toho, co se stalo, ale natáčet filmy začalo být i velmi nákladné. „Za komunistů se materiál dal vždycky někde levně koupit, nebo ho někdo ulil a pak za flašku v laboratořích vyvolal. To najednou nešlo. Kupovat šestnáctimilimetrový film, na který jsem točil, bylo najednou téměř nemožné, protože ze dne na den stál metr filmu ne jednu korunu, ale jeden dolar,“ vylíčil konec své ’kariéry’ u filmu Václav Koubek.

Poslední aktualizace: 21.02.2005 08:25