Formát pro tisk

K o p ř i v n i c e (dam) - Ve stejný večer, kdy hvězdy české pop-music přebíraly sošky ’andělů’ v pražském Veletržním paláci, byla udělena také kopřivnická Grammy. Akademiky v tomto případě nahradili hosté tradičního Muzikantského plesu a z pěti nominovaných kapel si nejvíc jejich sympatií získala taneční skupina Sága.

K o p ř i v n i c e (dam) - Druhé pokračování Drum & Bass Era je pro příznivce taneční hudby připraveno na zítřejší noc. Na své si přijdou spíše milovníci složitější hudby s prvky jazzu nebo reggea. „Je to trošku složitější muzika než house nebo techno, ale vybírali jsme tak, aby tam byly veselejší kousky,“ řekl jeden z týmu organizátorů Filip Fojtík. Kromě domácích Foresta a Talla se akce prosycené ’zlámanými beaty’ zúčastní skupinka DJ’s sdružených v ostravské skupině Dvojka Trojka Sound System. „Lidé z téhle skupiny patří k tomu nejlepšímu, co u nás Drum & Bass nabízí,“ tvrdí Fojtík.

K o p ř i v n i c e (dam) - Možná přece budou mít místní zájemci o tvorbu malých a středních televizních studií možnost zhlédnout letošní pátý ročník Kafky v přímém přenosu na obrazovkách KTK. Přestože původně měl být letos přímý přenos zrušen pro minimální zájem diváků a jeho technickou a finanční náročnost, začíná se o něm znovu uvažovat. Definitivní rozhodnutí však padne až těsně před přehlídkou, která je letos naplánovaná na příští pátek třicátého a sobotu jednatřicátého března.

„Pokud přímý přenos uskutečníme, tak rozhodně odvysíláme pouze jednotlivé soutěžní příspěvky. Moderátorské vstupy mezi nimi by byly nahrazeny videotextovou smyčkou s informacemi o průběhu přehlídky a jejich účastnících,“ prozradil ředitel pořádající Kabelové televize Kopřivnice Jan Bittner.

K o p ř i v n i c e (dam) - Výuka třeťáků ze ZŠ sv. Zdislavy měla tento týden ve všech předmětech společného jmenovatele, a tím byla auta. Právě ta byla vybrána jako téma vzdělávacího projektu. Tohoto dopravního prostředku si budou žáci všímat nejen ve výtvarné výchově, ale také v českém jazyce, hudební výchově nebo matematice. Výsledky projektu budou od pondělí 26. března až do 6. dubna vystaveny v městském informačním centru v přízemí KDK.

K o p ř i v n i c e (dam) - Obnovenou premiéru pohádky Dvanáct měsíců zdramatizované na motivy Boženy Němcové uvede v neděli ve tři hodiny odpoledne mládežnický loutkoherecký soubor Schůdky. Pohádka se vrací na jeviště loutkového divadla po dlouhé době, premiéru si odbyla již v roce 1993. Na inscenaci pohádky ve výpravě Aloise Holáska se podílí sedmnáct herců, kteří ovládají klasické loutky marionetového typu. Hudbu k pohádce složil Jaroslav Kračmer a nahrála hudební skupina Schůdky.

K o p ř i v n i c e (dam) - O expedici Grónsko 2000 bude ve středu osmadvacátého března vyprávět jediný moravský polárník Milan Wlasák. Beseda spojená s videoprojekcí je naplánována na půl šestou do kinosálu kulturního domu. Wlasák bude zájemcům vyprávět o své pěší túře přes největší ostrov světa.

K o p ř i v n i c e (dam) - Možnost zhlédnout unikátní pohádkové představení Pipi Dlouhá punčocha budou mít všichni, kdo v neděli 25. března zabloudí do kinosálu Kulturního domu v Kopřivnici.

Unikátnost představení, jehož začátek je naplánován na patnáctou hodinu, tkví v tom, že podle dostupných zpráv jde o vůbec první nastudování známého textu švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové pro divadelní prkna.

„Získal jsem od paní Lindgrenové autorská práva na tři roky. Pokud jsou informace, které mi poskytla agentura zastupující spisovatelku, pravdivé, tak doposud byla Pipi několikrát zfilmována nebo provedena jako animovaný snímek. Měli bychom být ale úplně první, kdo ji přivedl do divadla,“ pochlubil se šéf souboru Karel Hoffmann.

Pohádková hra o rozpustilé copaté holce, která ve své vile Vilekule a jejím okolí spolu s přáteli Tomym a Anitou zažívá nejneuvěřitelnější dobrodružství, je druhou premiérou divadla nesoucího jméno svého majitele. Hoffmannovo divadlo je profesionální soukromé divadlo s domovskou scénou v uhersko-hradišťské Orlovně.

„Divadlo existuje již víc než rok. Zatím existujeme bez profesionálního souboru. Ten si jako ansámbl fungující bez dotací nemůžu dovolit,“ tvrdí Hoffmann, který působí rovnež jako režisér svého souboru. Při realizaci Pipi Dlouhé punčochy se na jevišti sešli tři dospělí herci a dvě děti. Dětským hercům byly svěřeny role Tomyho a Anity.

„Myslím si, že to působí autentičtějším dojmem. V představeních, kterých jsme již odehráli řadu po celé republice, jsem si taky ověřil, že právě děti nejlépe komunikují s dětským publikem, to se s nimi totiž snadněji ztotožní,“ řekl Hoffmann.

V titulní roli rozpustilé zrzky se představí Jana Chaloupková, která v současnosti působí v Semaforu a v muzikálu Vlasy a hostuje také na jevišti zlínského divadla.

K o p ř i v n i c e - Nadšení vzbudil minulý týden v návštěvnících Nory koncert brněnského tria Ty Syčáci v čele s charismatickým kunsthistorikem, básníkem, hercem, textařem, pedagogem a zpěvákem Petrem Vášou. Ten během vystoupení znovu připomněl své janáčkovsko-freudovské vize, se kterými se svěřil již vloni na Kopřivě, a tak byla první otázka nasnadě.

Mám. A zejména v kombinaci s futuristickým designem Tatry 603. Mně se zdá, že to souvisí s géniem loci tohoto místa a vždycky se mi to vybaví. Připadne mi, že je to oblast, která sama touží vytvářet originály. A obraz, jak za volantem Tatrovky sedí Freud vezoucí Janáčka, to všechno dokonale charakterizuje.

Je to natočené, je to hotové. Včera jsme autorizovali obal a jsme tím úplně nadšeni. Domníváme se, že to bude hodně dobré. Deska se jmenuje ’Lék a jed’. Nahráli jsme ji ve stejné sestavě jako první desku. Během vzniku cédéčka jsme dali stranou všechny plány na nějaké hosty. Tomáš Fröhlich začal hrát na stig, Petr Zavadil hraje na balalajku a všichni zpíváme. Byli jsme tím výsledkem úplně překvapení. Vlastně jen tak z legrace jsme zkusili, co trojčlenná sestava unese, a ukázalo se, že jsme museli ještě hodně škrtat, aby toho nebylo moc. Takže žádní bubeníci a žádné dětské sbory. Aspoň zatím.

Ano. Chtěli jsme to udělat v duchu chytré horákyně, aby návaznost na první desku byla jasná, ale přitom aby ta druhá byla výrazně jinačí a nová v písničkách, které na ní jsou. Společným znakem je samozřejmě syčácká písničkovost. Jsou to jakoby zvukově - jazykově - melodické příběhy.

My jsme se znali už dřív. Já jsem několikrát hrál s Plutem na festivalech, odkud jsem znal Tomáše Fröhlicha, a s Petrem Zavadilem jsme se znali už jenom proto, že jeho bratr zpíval v Ošklidu. V okamžiku, kdy jsem měl nějaké náčrtky repertoáru pro první desku, tak jsme se náhodou potkali, a to zrovna v okamžiku, kdy kluci měli chuť něco takového podniknout.

Má to mnoho skrytých point. Náš název znamená přesně to všechno, co vás při tom napadá. Já k tomu nepodávám žádná vysvětlení, a to, co při pohledu na něj kohokoliv napadne, je v něm všechno zahrnuto.

Já nemám ve zvyku dělat písničky tak, že bych začínal textem a přidával hudbu a nebo naopak. Nejvíc se mi osvědčuje postup, kdy zároveň napíšu část textu a určitý hudební motiv a potom hledám něco jako partnerství mezi určitou textovou pasáží a nějakou hudební frází. I když je to mnohdy pracné a vznik písničky je často zdlouhavý, tak mám výhodu v tom, že nic není v závěsu, ani hudba, ani text, ale obě složky spolu vzájemně korespondují. Někdy to ale opravdu trvá velmi dlouho. Na nové desce Lék a jed mám třeba jednu písničku, kterou jsem dělal dvacet let.

To by bylo na delší povídání. Ale dá se říct, že v době, kdy jsem začal být zván na různé festivaly a začínal jsem vést různé semináře, tak jsem hledal způsob, jak to vyvážit, řekl bych klasickou prací s českým jazykem. A tak jsem asi v roce 1997 začal psát nejen texty, ale i divadelní hry. A jak jsem psal veršovaná dramata, tak jsem se rozjel do té míry, že jsem vyrobil taky hromadu textů, které je možné podle mě interpretovat jen s rockovou kapelou. Sólové představení fyzického básnictví samozřejmě hraju dál. Teď třeba mám takové retrospektivní představení ’Deset let fyzického básnictví’. Pro mě je důležité, že mám Syčáky a zároveň neopouštím fyzické básnictví. Navíc se mi zdá, že se obě ty věci vzájemně podporují.

K o p ř i v n i c e (dam) - Pro čtvrté pokračování Videokavárny v kulturním domě si její návštěvníci vybrali životopisné drama Basquiat.

Příběh o mladém černošském malíři, který si během jediného roku dokázal získat slávu, peníze a uznání celého uměleckého světa, natočil Basquiatův kolega, newyorský malíř a sochař Julian Schnabel. Ten ve svém snímku mapuje celou cestu mladého umělce od doby, kdy v ulicích New Yorku vytvořil své první grafity, až do doby, kdy se jako hvězda výtvarného umění předávkoval heroinem. Režisérovi se podařilo dát dohromady vynikající herecké obsazení. V titulní roli zazářil nepříliš známý Jeffrey Wright, vedle něj si své role střihli třeba Dennis Hopper nebo David Bowie.

Poslední aktualizace: 21.02.2005 08:25