Kopřivnické noviny č. 4/2005
ze dne 27. ledna 2005

LU večer zahrají v Akropoli

P r a h a  (dam) - Kopřivnické vydavatelství Piper Records na sebe upozorní dnes večer v Praze. V paláci Akropolis budou hrát hned dvě kapely, které svůj debut vydaly právě u této značky. Ondřej Pečenka, který svou desku natočil sám, dal dohromady kapelu a chystá se na koncertní premiéru Folk3Mail. Pražští muzikanti se pak budou o pódium dělit s příborsko-kopřivnickou formací LU.

„Je to svého druhu první akce, ale chtěli bychom nepravidelně tak dvakrát do roka v Praze udělat koncerty kapel, které PiR vydává. Je potřeba, aby se o tom mluvilo,“ tvrdí kopřivnický promotér Víťa Váňa, který v metropoli již delší dobu působí. Lu budou v Praze kromě muziky ze své první desky hrát také několik novinek. Nového materiálu má kapela dokonce už dost na to, aby mohla pomýšlet na další řadové album. Teď však kapelu čeká poměrně hodně koncertování, a tak na nahrávání má ještě pravděpodobně čas.

Projekt 100 načal další stovku filmových lahůdek

K o p ř i v n i c e  (dam) - Přesně za týden startuje v kopřivnickém kině Puls další, již jedenáctý ročník filmové přehlídky Projekt 100. Ta měla sice původně skončit po promítnutí stovky klenotů světové kinematografie již vloni, ale autoři se nakonec rozhodli v úspěšném projektu se stále narůstajícím diváckým zájmem pokračovat.

Kopřivnické publikum se během února může těšit na všech deset snímků zařazených letos do festivalového playlistu včetně dvou krátkých filmů Pelargonie a Mechaniky, kterou už mohli někteří diváci vidět na Kraťasech.

„Všechny snímky rozhodně stojí za vidění, ale pokud bych měla doporučit, rozdělila bych jedenáctý Projekt 100 na filmovou klasiku a snímky víceméně současné. Rozhodně bych doporučovala zajít na Metropolis a Moderní dobu. To jsou filmy, ke kterým se jinak diváci zřejmě nebudou mít možnost dostat. Z nových filmů bude určitě dobrý film Mika Leighta Vera Drake, vítěz benátského festivalu s úchvatnými hereckými výkony. A pak také Revizoři maďarského režiséra Nimróda Antala, který má minimálně u mladé generace našlápnuto na to stát se kultovní záležitostí,“ láká vedoucí Pulsu Radka Korená.

Zkrácená doba promítání dělá kinařům poměrně velké starosti. Projekt 100 musí letos procestovat víc jak stovku zapojených kin v celé republice jen během února a března. V dubnu se už totiž celá přehlídka stahuje do vybraných multiplexů. „Většina filmů existuje jen v jedné nebo dvou kopiích, takže doufáme, že všechno půjde hladce a všechny filmy se k nám dostanou včas,“ řekla Korená.

Na Projekt 100 je možné si jako každoročně koupit přenosnou permanentku na všechna představení za 325 korun. Běžný divák pak za jedno představení zaplatí šedesát korun a členové Filmového klubu mohou uplatnit desetikorunovou slevu.

Martinu Janíkovi vyšla prvotina o Tatře

K o p ř i v n i c e  (dam) - Bohatý soubor knih věnovaných kopřivnickému automobilovému fenoménu rozšířil další titul. V edici Autosalon nakladatelství Computer Press vyšla kniha kopřivnického autora Martina Janíka s prostým názvem Tatra. Kromě tatry již v téže edici vyšly knihy o zvučných světových značkách jako Porsche, Bentley, Ferrari, Saab, Lotus, Škoda a další.

„To, že knížka vznikla, byla vlastně náhoda. Jednoho dne jsem  narazil na stránkách nakladatelství na výzvu, že hledají autory do automobilové edice. Kontaktoval jsem šéfredaktora a nabídl jsem mu tatru. Byla to příležitost využít, že o tatře něco vím a taky jsem chtěl svou slabost pro tuto značku zprostředkovat jiným lidem,“ přiblížil vznik své prvotiny Martin Janík, který pracuje ve zdejším Technickém muzeu.

Podle autora je knížka trošičku jiná než ty, které doposud o tatře vznikly. Je psaná ne příliš technicky, ale spíš populárně-naučnou formou. „Měla by to být lehčí, snadno stravitelná knížka, kterou si může přečíst každý. Od důchodce, který si zavzpomíná na to, že kdysi měl hadimršku, až po mladého člověka, pro kterého je pojem tatra spojen jen s nákladními vozy. Vždyť dnes děti berou tatru jen jako náklaďáky a o slavné historii osobních vozů nevědí nic,“ řekl Janík.

V knize věnované osobním vozům je zmapována historie kopřivnické značky od prvopočátků kočárovky až po ukončení výroby ‘osobáků’. Samostatné pasáže pak autor věnoval závodním speciálům a také prototypům, které se nikdy nedostaly do sériové výroby a zůstaly jen unikátními kusy, nebo dokonce pouze modely.

Víc jak stoosmdesátistránková kniha obsahuje také rozsáhlý obrazový materiál v podobě černobílých i barevných fotografií. „Snažil jsem se získat neznámé snímky, takže jsem se místo na depozitář muzea soustředil především na sběratele, kteří mají své archivy. Nafotil jsem si ale i stará vozidla dnešní technikou a v dnešních exteriérech,“ říká Janík, který zájmu o tatru propadl na střední škole, když si koupil své první auto - T 613.

První kniha, která se na pulty knihkupců dostala před koncem roku, by nemusela být Janíkovou poslední. Už nyní v hlavě nosí další dva tituly. Zda vůbec a kdy by mohly spatřit světlo světa, je zatím ale ve hvězdách.

Krátce

¨           Cestovatel a novinář Milan Daněk bude ve středu 2. února v kopřivnickém kulturním domě mluvit o loňské expedici na Borneo. Tam se Daněk s dalšími třemi kolegy vydal po stopách obřadních kůlů mrtvých Hampatongu sloužícího kmenu Dajáků, obávaných lovců lebek. Pro Daňka nebyla cesta na Borneo prvním dobrodružstvím podobného druhu. Za prezentaci předchozí expecice Huka-Huka 2003 do brazilské Amozonie získal cenu cestovatelů Zikmunda a Hanzelky.

¨           Zřejmě druhý díl úspěšného akčního filmu o partě sympatických zlodějů Dannyho parťáci II (30. - 31. ledna) bude dominovat dalšímu promítacímu cyklu kina Puls. Kromě hereckými hvězdami nabitého filmu nabídne kino divákům také americko-britskou koprodukční retro sci-fi Svět zítřka (28., 30. - 31. ledna) a příběh dvou bývalých kriminálníků v komedii Santa je úchyl (27. ledna).

¨           Divadelní večer připravuje na zítřek novojičínský klub Galerka. O zábavu se budou starat dvě mladá divadla Black Blood of Silver Parrot a ČK Inferno se svými hosty. Začátek programu je v osm hodin večer.

Primáš Jiří Pavlica: Nejlépe si odpočinu v tichu

K o p ř i v n i c e  (dam) - Před vyprodaným sálem hrál minulé úterý populární Hradišťan. Koncert plný příjemné muziky publikum rozhodně nezklamal a potvrdil jen rostoucí popularitu cimbálovky vedené primášem Jiřím Pavlicou. Právě on si před koncertem našel čas na rozhovor o tom, co je jeho životní náplní, tedy o muzice.

Vzniká dnes stále ještě lidová muzika?

Je to těžká otázka. Záleží na tom, co je míněno lidovou muzikou. Já ji chápu jako hudbu, kterou lidi přijímají, kterou si zpívají a která vychází z kořenů naší tradiční české a moravské hudebnosti, tak taková hudba samozřejmě vzniká. I ta stará lidová hudba se neobjevila sama od sebe a každá z těch písniček má někde svého autora, i když anonymního. I dnes dál a dál vznikají písničky, které  mají svého známého nebo neznámého autora. Podstatné však je, že písně dál a dál vznikají a dál se zpívají. A to je dobře.

V čem podle vás tkví rostoucí popularita prolínání různých hudebních žánrů?

Já nevím, jestli popularita je to správné slovo. Já se prolínáním nebo lépe řečeno vzájemným inspirováním hudebních žánrů zabývám snad odjakživa. Tak, jak jsem procházel vzdělávacím systémem od základní umělecké školy přes konzervatoř až po akademii a hudební vědu na univerzitě, tak jsem vedle toho vnímal také hudbu, která člověka obklopuje. První, co slyšíte v rodině, je muzika toho kraje, odkud jste. V mém případě tedy hudbu z jižní Moravy a Slovácka. Pak samozřejmě vnímáte i jinou hudbu, ale ty základy už jsou dány a tím pádem jsem nikdy nedělal žádné velké rozdíly mezi žánry. To, jestli je to v módě nebo není, pro mě není podstatné, já si ze všeho beru to, co mě zajímá a od muziky chci, aby byla dobrá a posluchačům něco říkala.

Řada muzikantů, kteří dlouho hrají s jednou kapelou, byť úspěšnou, má potřebu realizovat také nějaké sólové projekty. Jak je to u vás?

Já si paralelně s činností Hradišťanu už léta dělám svoje věci v různých žánrech. Hrál jsem s Emilem Viklickým, spolupracoval jsem s Komorním orchestrem Leoše Janáčka a nebo teď nejčerstvěji s pražskou komorní filharmonií, pro kterou jsme napsal Oratorium smíru, což už je oblast vážné hudby. Já se naprosto seberealizuji sám a vedle toho taky hraji se skupinou Talát, která je spíš taková folk-jazz-rocková a kde si realizuji zase jiné věci. Jsem úplně svobodný.

Jakou muziku rád poslouchá Jiří Pavlica?

To je těžká otázka, protože já většinou hudbu jako kulisu neposlouchám a ani už neumím poslouchat. Poslouchám hudbu pracovně, a když chci odpočívat, tak asi ze všeho nejlépe si odpočinu v tichu.