Kopřivnické noviny č. 44/2004
ze dne 9. prosince 2004

Pavlicova hudba dominovala ve hře Maryša

K o p ř i v n i c e  (ili) - Umělecký soubor činohry Slezského divadla Opava přivezl poslední listopadový den do Kopřivnice klasické dílo Aloise a Viléma Mrštíkových Maryšu. Sedmnáctičlenný soubor divadelníků předvedl svěží a moderní nastudování, které se v ničem nezpronevěřilo tradici. Herecký výkon nádherně doplňovala hudba Jiřího Pavlici. Ten je především znám jako umělecký vedoucí komorního hudebního tělesa Hradišťan, které se zabývá tradiční, alternativní, historickou i současnou hudbou. Na domovské scéně měla Maryša premiéru 16. listopadu loňského roku.

Acoustic Impact přivezou spojení flamenca a jazzu

N o v ý  J i č í n  (dam) - Temperamentní jazz bude zítra večer znít novojičínským klubem Galerka. Od 20 hodin v něm bude koncertovat táborská kapela Acoustic Impact. Skupinu hrající atraktivní syntézu jazzu, rocku a temperamentního flamenca založil Jiří Blafka, který právě flamencovou kytaru studoval přímo ve španělské Seville. Dnes sestavu kapely tvoří spolu s ním kytarista David Juráň, klávesista Josef Čechtický a perkusionista Martin Máca. Na koncertě zazní také nové autorské skladby tohoto příjemného kvarteta. Právě na začátku roku se totiž kapela chystá nahrávat své první řadové album For John.

Camerata nahrála CD koled

K o p ř i v n i c e  (dam) - V pořadí třetí CD před letošními Vánoci vydává kapela Camerata. Jedna z nástupnických skupin kopřivnického Devětsilu vydává desku vánočních koled. „Chtěli jsme je natočit již delší dobu, ale až letos se to povedlo,“ tvrdí kapelník Cameraty Zdeněk Demel. Muzikanti nahrávali koledy během celého uplynulého roku. Posluchač jich na desce najde celkem šestnáct a jsou mezi nimi známé i méně známé české i evropské koledy. Specifický zvuk kytar a fléten Cameraty tradičně dotváří také užívání replik tradičních středověkých nástrojů.

J. Švejdík: Umakart chce příjemně překvapovat a zdá se, že se nám to daří

K o p ř i v n i c e  (dam) - Příjemná muzika zněla minulou sobotu kopřivnickou Norou. Hudební projekt Umakart ústřední trojice Švejdík - Neuwerth - Muchow se v rámci premiérového koncertního turné zastavil také tam, kde před dvěma lety začal vznikat. O historii, současnosti a taky plánech Umakartu mluvil zpěvák Jaroslav Švejdík, známý díky vystupování s Priessnitz.

Jak se dají tři osobnosti tuzemské hudební scény do služeb společného projektu?

Celé to začalo vznikat asi před třemi lety, kdy jsem si koupil kytaru a začal se na ni učit hrát. Nebavilo mě učit se nějaké písničky, takže jsem se naučil pár akordů a začaly vznikat mé vlastní songy. Pro Priessnitz se ale nehodily, takže jsem se začal rozhlížet po někom, s kým bych je mohl udělat. Dodal jsem si kuráž a přehrál jsem své věci Dušanovi Neuwerthovi. Toho to zaujalo a rozhodli jsme se to tady v Kopřivnici nahrát a začít s tím pracovat. Pak jsme to nechali ležet, a když jsme se k tomu po půl roce vrátili, bavilo nás to ještě víc než předtím. Následně jsme potřebovali další nástroje, takže nám pomohli kluci z Kopřivnice, a pak jsme potřebovali basu a tehdy mě hodně překvapil Honza Muchow, který do toho projektu taky vstoupil. Všechno vzniklo na přátelské bázi, od začátku na to nebyly žádné peníze. Nijak jsme nespěchali a taky není snadné, abychom se dali dohromady, proto to nějaký čas trvalo.

Jak vznikl název kapely?

Ten je dílem Honzy Muchowa. Asi po týdnu přišel s tímhle nápadem a musím říct, že nás hodně šokoval. Opravdu těžko jsme to vydýchávali, ale když jsem si to nechal projít, došlo mi, že ten název vlastně splňuje všechno, co má. Dostatečně šokuje a zaujme, je zapamatovatelný. Název Umakart je velmi důležitý také pro zvuk kapely. Některé písničky byly už hodně pompézní a pak jsme je sráželi zpátky do těch ‘kuchyňských’ poměrů, což tomu myslím prospělo.

Máte za sebou první čtyři vystoupení před publikem. Jak je Umakart přijímán?

Jsem příjemně překvapený. S Priessnitz je to úplně jiné hraní, tam lidi naše písničky znají a třeba i zpívají s námi. Tuhle desku většina lidí nezná, jednak je poměrně nová a pak má natolik specifický obal, že je k sehnání jen v opravdu dobrých obchodech s muzikou nebo na internetu. Takže koncerty Umakartu jsou pro lidi vždycky trošičku překvapením. Snažíme se je překvapovat příjemně a asi se nám to daří, protože se ty desky taky poměrně dobře prodávají. Na koncertech se prodává cédéček několikanásobně víc, než je běžné, a to je asi důkaz toho, že to lidi zaujalo.

Liší se nějak zvuk Umakartu na albu Manuál a na živo?

Je to pochopitelně odlišné. Deska vznikla v počítači, který jsme ovšem používali jen jako nahrávací nástroj. Koncertní verze je zahraná bez jakýchkoliv minidisků a dalších věcí, které řada kapel běžně používá. Od začátku jsem tohle nechtěl, nejsem na to zvyklý a nemám to rád. Hrát živě je fér vůči divákům. Na koncertech to zní živěji, tvrději a má to silný ‘tah na branku’.

Umakart byl od začátku plánován jako projekt, který nebude stát jen na hudbě. Podařilo se to?

Máme výtvarnou buňku, která jezdí s námi, dělají projekce na koncertech, design webu a také obaly. Deska Manuál má velmi zajímavý obal pojatý jako vzorník. Obal je natolik specifický, že s ním máme problém při distribuci, a budeme muset udělat ještě jednu verzi CD v klasickém plastikovém obalu. Už singl byl velmi zajímavě pojatý a i díky jeho vzhledu jsme nepotřebovali žádnou velkou reklamu, všichni si ho prostě hned všimli. Výtvarná stránka je velmi důležitá, mnozí ji podceňují, ale my se na ni snažíme dbát.

Teď na podzim odehrajete jen několik koncertů. Kdy se do klubů vrátíte?

Po Kopřivnici nás čeká ještě Ostrava, Bratislava a pak ještě tři další vystoupení. Rádi bychom ale v březnu vyrazili znovu, jsme dobrá parta a baví nás to. Navíc máme nějaké tajné plány s druhou deskou. Vznikají nějaké písničky k připravovanému filmu Davida Ondříčka Grand Hotel, ale rozhodně to není jediná věc, kterou připravujeme.