Kopřivnické noviny č. 38/2004
ze dne 27. října 2004

K o p ř i v n i c e (dam) - Klavírní recitál zahájí dneska večer další sezonu Kruhu přátel hudby. Milovníci klasiky se mohou těšit hned v úvodu na nevšední zážitek v podání Martina Kasíka.

Žádaný interpret současné mladé generace se v roce 1976 narodil v nedalekém Frenštátu pod Radhoštěm. Klavírní hře se začal věnovat už ve čtyřech letech. Vystudoval konzervatoř v Ostravě, v současné době je posluchačem Akademie múzických umění v Praze ve třídě profesora Ivana Klánského. Kasíkovou brilantní hrou je nadšeno publikum, kritici i poroty četných soutěží. Je držitelem ceny Davidoff Prix 2000 pro nejlepšího českého interpreta do 28 let v oblasti klasické hudby a Ceny Harmonie pro nejúspěšnějšího mladého umělce za rok 2002. Zvítězil také v jedné z nejprestižnějších světových soutěží Young Concert Artists Competition v New Yorku. Koncertoval v řadě prestižních koncertních sálů Evropy, USA, Japonska či Singapuru. V říjnu 2000 debutoval v Kennedy Center ve Washingtonu, v březnu 2001 v Alice Tully Hall v Lincoln Center v New Yorku. Objevil se v prestižní koncertní řadě Metropolitního muzea v New Yorku. V listopadu 2002 debutoval s Českou filharmonií. Letos v létě se představil v rámci galakoncertu v Lyric Opera House v Chicagu, kde hrál například vedle José Carrerase.

Osmadvacetiletý klavírista má na svém kontě také řadu nahrávek pro české i zahraniční rozhlasy, natáčel v televizi a jeho hru je možné slyšet už na pěti sólových CD. Martin Kasík často hraje hudbu J. S. Bacha, L. van Beethovena, F. Chopina, R. Schumanna, S. Rachmaninova, K. Slavického a dalších autorů. Jeho interpretaci pak kritici předních časopisů srovnávají s největšími světovými hvězdami hudebního nebe. Kopřivnický koncert začíná o půl osmé večer v kinosále.

K o p ř i v n i c e (dam) - Na Jiřího Langmajera, Davida Suchařípu nebo také alternovanou Kateřinu Brožovou či Kateřinu Hrachovcovou se mohou těšit příznivci divadla. V pátek 29. října pokračuje abonmá kulturního domu komedií A do pyžam! Inscenaci pražského divadla AP-Prosper režíroval Petr Hruška. Bláznivá situační komedie je dílem Marca Camolettiho, který byl v šedesátých letech minulého století jedním z nejúspěšnějších autorů francouzské komedie. Ve svých hrách Camoletti vycházel z bohaté tradice francouzské bulvární frašky a tvořil lehké komedie, které si nekladou jiný cíl, než pobavit diváka. Ve svých textech používá známé, ale neselhávající klišé a kombinuje situační a slovní komiku. Jeho zápletky jsou často velmi pikantní, ale divákům evidentně vyhovují. Hra A do pyžam! měla premiéru 7. prosince 1985 v divadle Michel v Paříži. Inscenaci režíroval sám autor a představení dosáhlo devíti set repríz. Hra byla mnohokrát přeložena a hraje se na řadě scén po celém světě. I u nás se Camolettiho hry objevují na programech divadel poměrně často, hru Na správné adrese mohlo před časem vidět také publikum v Kopřivnici. Začátek představení je tradičně o půl osmé večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Další divadelní večer se chystá dnes v kopřivnickém domě dětí a mládeže.

Divadelní setkání Kroužek a Proužek přinese tři představení domácích souborů. V osmnáct hodin začíná Vendelín svou Věštbou, od sedmi bude hrát Bílá Ponožka inscenaci nazvanou Kosa a všechno zakončí v osm večer Kapitulace v podání Tělesa X Y. Za vstupenku na jednotlivá představení zaplatí divák desetikorunu, za všechny pak trojnásobek.

K o p ř i v n i c e (dam) - V pátek čeká na rockové fanoušky další dvojkoncert. V CO krytu bude hrát pražská kapela Post It a příborští Buga Boo. Představovat v Noře téměř domácí Buga Boo je asi téměř zbytečné, ale pražská kapela by mohla oslovit řadu vyznavačů crossoveru. Post It vznikli v roce 1997, a přestože hrají nápaditou autorskou muziku s českými texty, první desku vydali až letos na jaře, a to ještě díky tomu, že se vloni dostali do finále soutěže Coca Cola pop star, kde si jich všimlo vydavatelství BMG. Klasické rockové schéma čtyřčlenná parta oživuje syntetizátory, změnami tempa a přeskakováním mezi žánry od hardrocku po funky a hip-hop. Začátek akce je o půl deváté večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Jméno Eva Henychová není pro místní milovníky folku rozhodně neznámé. Charizmatická písničkářka v Kopřivnici již několikrát vystupovala.

Ve středu 3. listopadu přijede do Kopřivnice s novým programem vycházejícím z aktuální desky. Tu si stejně jako dvě předchozí vydala umělkyně vlastním nákladem a dokončila teprve v polovině září. Henychová svým dvanáctiskladbovým cédéčkem zachovává čtyřletou periodicitu a po debutu Svítání z roku 1996 a druhé desce Za stěnou z papíru v roku 2000 přichází s albem Všechno je jinak. A jak napovídá sám název na desce, najdou posluchači i pár překvapení. Čtyři písničky Eva Henychová natočila s celou rockovou kapelou Oboroh za zády a v dalších čtyřech se kromě jejího hlasu a kytary objevují další doprovodné nástroje jako saxofon či piáno. Jisté rozdíly mají být patrné i v celkovém charakteru alba. „Předchozí deska byla více milostná, tahle je více filozofující,“ charakterizuje svou novinku sama autorka.

Eva Henychová je známá především vysokou frekvencí svých koncertů, absolvuje jich kolem dvou set ročně a vloni v září si připsala již tisící koncertní vystoupení. Absolventka konzervatoře ve hře na kytaru a zpěvu začala v poslední době spolupracovat také s kapelou, ale v Kopřivnici vystoupí tak, jak byli její posluchači zvyklí, sama s kytarou.

K o p ř i v n i c e (dam) - Víc jak dvě hodiny vynikající hudby přineslo premiérové hostování trumpetisty Laca Decziho a jeho kapely Celula New York v Kopřivnici. Velký zájem publika přemístil koncert původně situovaný do kina do velkého sálu kulturního domu. „V Americe nehrajeme v tak velkých sálech. Ve větších prostorách vystupujeme jen na festivalech, ale i tyto sály jsou většinou menší,“ řekl Laco Deczi, který v Kopřivnici nikdy předtím nehrál. „Byl jsem překvapený, kolik lidí přišlo a jak kvalitní to bylo publikum. Byli úplně fantastičtí i akustika sálu byla dobrá,“ pochvaloval si po vystoupení Laco. Kapele se podařilo posluchače dostat do varu hned po začátku a jejich plnou pozornost si udržet po celý koncert. Ten tvořily především rytmický a posluchačsky přívětivý jazz rock s prvky latinskoamerické muziky. Všichni čtyři muzikanti předváděli vynikající výkony a především černý baskytarista Steve Clarke se díky svému hráčskému mistrovství a snaze bavit stal miláčkem publika. Sám Laco Deczi nijak násilně neprosazoval své postavení hlavní hvězdy. V mnoha případech jeho ostrá a skvěle znějící trumpeta pouze s obrovským muzikantským nadhledem glosovala hru ostatních členů Celuly New York, než aby na sebe strhávala všechnu pozornost.

S trumpetou začínal Deczi poměrně hodně pozdě. „Od malička jsem hrál hokej a s muzikou jsem začal až někdy v patnácti. Začal jsem hrát na trombon, ale na ten jsem to zkoušel asi čtrnáct dní a pak jsem to zahodil a začal s trubkou. Učil jsem se jen tak sám, až pak jsem se dostal na konzervatoř, odstěhoval se do Prahy a po vojně jsem studoval privátně nejen trubku, ale taky kompozici,“ říká autor řady skladeb s tím, že inspiraci pro svou tvorbu hledá zase v muzice. „Poslouchám úplně všechno. Poslouchám i rap. Ze všeho se dá něco načerpat, i z toho rapu. Někdy je to úplně tupý, ale občas vymyslí velmi zajímavé rytmy. Každý muzikant by měl poslouchat úplně všechno. Já to dělám a s malým synem hraju klidně i dechovku,“ prozradil proslavený trumpetista. Cesta za slávou a vyprodanými sály v Americe i Evropě ale nebyla jednoduchá, především v New Yorku se musí muzikanti o své místo na scéně tvrdě rvát. „Tam si člověk musí publikum trochu vypěstovat. Je tam hrozně moc klubů a dobrých muzikantů. Takže za rohem sousední ulice už vás nikdo nezná. Důležité je udělat si dobrou pověst mezi hudebníky, pokud se o někom začne mluvit mezi muzikanty, má už jméno a je to dobré. V New Yorku je spousta muzikantů, kteří hrají vynikajícím způsobem a nikdo je nezná,“ řekl Laco Deczi.