Kopřivnické noviny č. 17/2004
ze dne 29. dubna 2004

K o p ř i v n i c e (dam) - Dnes večer ožije kulturní dům tancem. V osmnáct hodin totiž v jeho velkém sále začíná závěrečný koncert tanečního oboru Základní umělecké školy Zdeňka Buriana nazvaný příznačně Děti v tanci. Program, tvořený beze zbytku samými premiérami, obsahuje celkem dvaatřicet samostatných tanečních čísel.

Na pódiu se letos představí všechny tanečnice a také oba tanečníci navštěvující taneční obor školy včetně taneční přípravky, která v minulosti na koncertech nevystupovala. „Všichni žáci se pečlivě připravovali a na koncert se těší stejně jako rodiče, kteří nám pomáhali obstarat kostýmy,“ řekla vedoucí tanečního oboru Drahomíra Vraspírová. Koncert bude také slavnostním završením studia pro osmnáct absolventek prvního stupně a dvě tanečnice z druhého stupně školy. Jednou z absolventek je také Andrea Jonasová, která byla přijata ke studiu současného tance na pražské konzervatoři. Jonasová se v duu s Paulinou Sopuchovou představí v čísle Ta první, ta druhá na hudbu skupiny Jablkoň. „Na hudbu skupiny Jablkoň se bude tančit ještě jednou, a to číslo nazvané Pumprdlová. Jsem zvědava na reakce publika, je to totiž něco, na co není zvyklé, kromě samotného tance jsme v choreografii použili také prvky pantomimy,“ prozradila Vraspírová. Ta se také zdráhala vyzvednout jakékoliv číslo. „Myslím, že všechny stojí za vidění, a rozhodně nemůžu vybrat jen pár na úkor všech ostatních,“ tvrdí Drahomíra Vraspírová, která se na programu koncertu podílela společně s kolegyněmi Zdenou Havlovou, Alžbětou Bajerovou a Ivetou Czáranovou.

K o p ř i v n i c e (dam) - Jen den po jejich vystoupení na festivalu United Islands of Prague se hranické kapely November 2nd dočkají také návštěvníci kopřivnické Nory. Koncert v CO krytu pod kulturním domem začíná zítra o půl deváté večer.

Původem hranická kapela November 2nd si svými koncerty získala nejen početnou skupinu fanoušků, ale dobře je zapsána také u tuzemské hudební kritiky. Skupina vznikla v roce 1995 a za tu dobu stihla nejen stovky koncertů u nás i za hranicemi, ale také zvítězit v prestižních soutěžích a anketách. Poprvé na sebe November 2nd upozornili, když zvítězili v soutěži Jim Beam Rock pro začínající hudebníky. Po dvou demo nahrávkách a personálních změnách ve skupině se kapela dočkala v roce 2002 také svého albového debutu. Zrod desky byl sice zdlouhavý a komplikovaný, ale jak se zdá, čekání se vyplatilo. Album Midnight Desert kritiku nadchl. Deska kapele vynesla ocenění v anketě časopisu Report - Žebrík a dostala se do nejužší nominace Českých internetových hudebních cen. Stejně úspěšní byli i v rámci 12. výročních hudebních cen akademie populární hudby Anděl 2002, kde byli nominováni na Objev roku. Také v anketě Zlaté ucho rádia Expres November 2nd zvítězili opět v kategorii Objev roku. Většímu prosazení v českém showbusinessu bránilo pouze otextování písní v angličtině.

Vůdčí osobností skupiny je rozhodně zpěvačka a kytaristka Saša Langošová. Tvorba charizmatické hudebnice vychází z kořenů tradičního amerického písničkářství a kombinuje jej s rockem či blues. Kromě Langošové jsou v sestavě kapely také další vynikající muzikanti. Kytarista Roman Helcl (Anna K. Band), baskytarista Aleš Zenkl produkující například Miroslava Žbirku, bubeník Tomáš Brožek vystupuje také s Circusem Praha. Složení kapely uzavírá hráč na hammondky a fender piano Jan Kořínek, který se jinak věnuje vlastnímu projektu Jan Kořínek & Groove.

Do kopřivnického klubu kapela přijíždí v období intenzivní práce na druhé řadové desce. Na začátku dubna vznikly ve studiu SONO základy k prvním dvěma písním. Pokud bude kapela spokojena s výsledným mixem, ještě do léta bude natočen také zbylý materiál pro nové album. Novou desku November 2nd bude mixovat americký hudebník Steve Walsh v brooklynském studiu Union Street Recording. Walsh, který právě pracuje na novém akustickém albu slavného dua Erasure, by se rovněž měl stát producentem některých skladeb kapely.

Kromě samotných November 2nd se návštěvníci koncertu dočkají také předskokanů v podobě ostravské skupiny Filip M. Kytarová skupina se čtyřletou praxí chce ještě letos na jaře vydala svůj oficiální albový debut a její hudba se dá charakterizovat jako písničkový pop rock.

K o p ř i v n i c e (dam) - Delší a pestřejší má být letošní prvomájový program před kulturním domem. Kromě prvního květnového dne bude totiž oslavovat také vstup republiky do Evropské unie.

Program oslav zahájí o půl třetí odpoledne vernisáž výtvarných prací v car show roomu v přízemí Technického muzea. „Výtvarnou soutěž určenou všem místním základním školám vyhlásila kopřivnická radnice. Školy své práce odevzdaly v pondělí a nyní probíhá výběr a vyhodnocení,“ řekla Vendula Sopuchová, z odboru školství kultury a sportu kopřivnického městského úřadu. Na výstavě budou zastoupeny práce žáků všech místních škol s výjimkou malotřídek v místních částech a ZŠ Alšovy, která chystá vlastní výtvarný projekt.

Hudební produkce, které za každého počasí budou probíhat na pódiu před kulturním domem, zahájí ve tři Městský dechový orchestr hodinovým promenádním koncertem za účasti mažoretek. Následovat bude krátké veřejné vyhodnocení výtvarné soutěže a od půl páté nastupuje na pódium žákovský Swing Band MIS music se zhruba třičtvrtěhodinovým programem. Jiný duch do programu vnesou dvě taneční čísla ZUŠ Zdeňka Buriana a jedno číslo nové taneční skupiny Mega Dance. V průběhu dalšího programu se představí také další taneční soubory, a to skupiny Dream a Efekt. Před šestou hodinou dostane prostor opět hudba, tentokrát v podání vokálního S-Kvartetu.

O půl osmé by Kopřivničanům měla začít hrát snad nejmladší česká rocková kapela z nedalekého Pustějova. Skupinu Nevím tvoří dvanáctiletý Michal Berger, desetiletý Matěj Lienert a ještě o rok mladší basák Tonda Berger. Přes své mládí má trio na kontě zhruba padesátku vystoupení, a to i po boku hvězd české pop music. Ve svém repertoáru má kapela klasické rockové skladby od skupin AC/DC, Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Kabát či Katapult, ale i několik svých vlastních písniček. V jednadvacet hodin Nevím přepustí pódium příborskému Swing Bandu Bedřicha Pukovce, který kromě vlastních zpěváků zahraje i několik písní Elvise Presleyho v podání jeho imitátora Vladimíra Lichnovského. Tečku za oslavami pak v deset večer udělá ohňostroj.

K o p ř i v n i c e (dam) - Devět divadelních představení, koncert, filmové projekce, výstava a mnoho dalšího, takový byl osmnáctý ročník festivalu Kopřiva. Přehlídka po dva dny okupovala všechny prostory kulturního domu, a dokonce se roztáhla také do atria sousední základní školy, kde svůj jarmareční spektákl předvedlo divadlo Continuo, ale také do divadelního sálu domu dětí, kde našli útočiště příjemně morbidní Amatéři Černých šviháků. Využití dalších prostor vyšlo podle organizátorů na výbornou. „Obě scény blokovaly poměrně velmi technicky náročné přípravy a neměli jsme žádnou jinou možnost, než najít další prostor. Ovšem atmosféra v sále domu dětí byla vynikající. Rozhodně se nebudeme bránit podobným řešením ani do budoucna, a pokud bude pokračovat stávající trend, kdy se doby technických příprav prodlužují, ani nám nic jiného nezbude,“ prohlásil dramaturg přehlídky Jiří Cachnín.

V soutěžní části přehlídky bylo letos k vidění osm kusů, ceny však byla tradičně jen tři. Hned dvě z nich letos putují za hranice. O hereckou sošku se letos bude dělit duo polských herců divadla Wirszalin, cena diváků zase poputuje za bratislavským Túlavým divadlom. Top Dogs brněnského HaDivadla pak tříčlennou porotu zaujali natolik, že hře udělili cenu za tvůrčí přínos. „Ovšem pro udělení této ceny jsme hlasovali jen dva, Mirek Maršálek je totiž hercem HaDivadla, a dokonce v této inscenaci vystupoval. Rozhodně jsme ale tu cenu neudělili z přátelství,“ tvrdil dlouholetý předseda poroty Luděk Richter. Maršálek sice v žertu prohlásil, že si myslel spíš na hereckou cenu, kterou jen pár okamžiků předtím předal polským kolegům, ale slíbil, že cenu v divadle rád předá. S diváky se porotci ve volbě nejlepší inscenace neshodli, zatímco publiku ztřeštěný humor hry ‘Hamlet, alebo nález lebky’ imponoval, porotcům přišel příliš podbízivý. Díky pátečnímu zaváhání divadla Continuo, které dorazilo s několikahodinovým zpožděním, se poměrně velkého publika dočkal také místní Vendelín. Jejich Dorianin obraz byl původně plánován jako vyplnění jedné z přestávek, ale díky čekání na zpožděné divadlo jej zhlédlo téměř celé přehlídkové publikum včetně porotců, a ti nešetřili chválou. „Přijde mi bezvadný, že to ty holky dělají, a na to, jak jsou mladé, tak je úžasné, co daly dohromady. Odkryly, že se Dorian Gray dá převést do ženské podoby, a dokonce jsem si uvědomil, že to téma je možná ženštější, než bych kdy čekal. Byla tam pochopitelně řada naivit a nedokonalostí. Asi by potřebovaly někoho, kdo by s nimi občas pracoval a pomohl jim hry vybrousit,“ vzkázal Vendelínu Luděk Richter.

K o p ř i v n i c e - Slyšet mluvit mima může znít velmi exoticky, ale u Miro Kasprzyka je to stejně jako projev na jevišti naprosto přirozené. Ne nadarmo o nejlepším slovenském mimovi Boris Hybner prohlásil, že je samorostem zpod Tater. Sám Kasprzyk se prý na Kopřivu velmi těšil, jednou už totiž na přehlídce vystupoval a měl příjemné vzpomínky na zdejší publikum.

Do dvaceti let jsem nevěděl, že existuje divadlo. Pak jsem ale musel skončit se sportem a z ničeho nic člověk, který měl každý den nějaký trénink, neměl do čeho píchnout. Nejdříve jsem hrál s klasickými ochotníky, ale nikdy jsem si přesně nepamatoval text, sice jsem vždycky řekl, co bylo potřeba, ale neuměl jsem na konci své repliky udělat háček, na který by se chytili kolegové na jevišti. Pak se objevili kamarádi, se kterými jsme začali dělat improvizace. A nakonec si někdo na nějaké přehlídce všiml, že se na jevišti víc hýbeme, než mluvíme, a jsme pantomima.

Veškerá dovolená do mé třicítky padla na divadlo. Kmital jsem mezi rodinou, zaměstnáním a divadlem. Prošel jsem řadou zaměstnání, ale když revoluce nabyla vrchu a doba zvlčela, tak jsem pozbyl zaměstnání. Byl jsem tři měsíce bez zaměstnání, ale umělecké práce jsem měl hrozně moc. Takže jsem lidem, kteří mě zvali na festivaly, řekl, že rád přijedu, ale musím taky z něčeho žít.

Divákům to nechybí. To, co dělám, je velmi přirozené. Umím klasickou techniku, ale snažím se maximálně vycházet z přirozeného pohybu. Přesvědčili mě, že pokud jsem přirozený, můžu se už kdykoliv stylizovat, ale jestli se hned od začátku stylizuji, tak už nejsem přirozený.

Děti jsou úžasné a dospělí jsou zapomenuté děti. Takže, pokud se jim podaří vzpomenout, že byli dětmi, tak se dokážou skvěle bavit a nemusejí přemýšlet o tom, co tím chtěl říct a jaký to byl skrytý význam. Děti s tím problém nemají. V dětských představeních spolupracuji s diváky a oni té iluzi velmi ochotně podléhají. Rozhodně ale není snazší hrát pro děti, ony jsou velmi nároční diváci, ale o to vděčnější díky jejich nekonečné fantazii.

Hodně jsem improvizoval a stále se objevovali lidé, kteří tvrdili, že vylosovaná témata mám dopředu dohodnuta. Bylo to sice pro mě vyznamenání, že si mysleli, že je to připravené, ale stejně jsem chtěl, aby mi to diváci věřili. Navíc Navigátor je naprosto jedinečný zážitek, takové představení je premiérou i derniérou zároveň. Dnes už se to vžilo a na mé představení chodí lidé, kteří se na Navigátora chystají s tím, že mi pořádně zatopí.