Kopřivnické noviny č. 12/2004
ze dne 25. března 2004

K o p ř i v n i c e (dam) - Po několika agenturních představeních se kopřivničtí divadelní fanoušci mohou těšit na inscenaci stálého pražského divadla. Dramaturg místního kulturního domu sáhl po hře Play Strindberg z repertoáru Divadla Ungelt. Tato malá soukromá scéna pro necelou stovku diváků je stále populárnější a více ceněná jak kritikou, tak diváky. Už vzhledem ke svým stavebním dispozicím se Ungelt věnuje výhradně komorním inscenacím a Play Strindberg v tomto směru není výjimkou.

V kusu dramatika Friedricha Dürrenmatta se diváci mohou těšit na Chantal Poullain, Miroslava Etzlera a Jiřího Lábuse. Především Lábus, který se v této hře na prknech Ungeltu objevil poprvé, je hodnocen superlativy. Lábus byl za svůj výkon dokonce oceněn titulem nejlepší herecký výkon roku vzešlým z ankety specializovaného serveru i-divadlo. Lábus, kterého má většina diváků zafixovaného jako komika, se role v Dürrenmattově frašce ujal s nadšením. „Ačkoliv to tak nevypadá, tato hra je vlastně groteskní, má postava je tragikomická, i když tam jsou prvky drsné a smutné, a snažil jsem se zúročit vše z komedie, kterou jsem hrál. Vždycky je radost pro herce, když si může zahrát i jiné věci než jeden žánr,“ nechal se Lábus slyšet v jednom z rozhovorů. Tématem inscenace, která měla svou premiéru vloni v lednu, jsou jednoznačně manželské vztahy. Celé představení se nese v duchu slovního boxerského utkání mezi Alicí (Poullain) a Edgarem (Lábus), navíc za asistence Kurta (Etzler), který přijede na krátkou návštěvu. Divák je na jevišti svědkem všech krutostí, zákeřností, ale i podivného vzájemného spojení vyplývajícího z manželství.

Hra Play Strindberg byla v Čechách uváděna už v sedmdesátých letech v pražském Komorním divadle a hereckých partů se tehdy ujali Václav Voska, Jaroslava Adamová a Svatopluk Beneš. Současná inscenace v režii Hany Burešové představuje hru z poněkud jiného, spíše pitoreskního úhlu. V Kopřivnici se milovníci divadla mohou na hru inspirovanou Tancem smrti A. Strindberga vydat v úterý 30. března.

K o p ř i v n i c e (dam) - Před téměř vyprodaným kulturním domem koncertovalo minulou sobotu trio bratří Ebenů. Ještě před vydařeným vystoupením si lídr originální kapely Marek Eben našel čas na několik otázek.

Asi obojí. Samozřejmě jedenáctiletá prodleva mezi první a druhou deskou byla dána také změnou poměrů. Najednou se vlastně úplně změnila úloha folku. Dřív to byla hudba, která v sobě nesla určité spiklenectví, nebo nějaký takový rys vzdoru. Když se to pak změnilo a přišly do toho jiné poměry, tak jsem měl pocit, že folk svou historickou úlohu splnil a že je potřeba jej dělat nějak jinak.

Na podzim to budou už dva roky od předchozího alba a já bych byl docela rád, kdybychom další desku dali dohromady do pěti let, že bychom tu prodlevu zase o dva roky zkrátili. Pětiletá periodicita mi v tomhle směru připadá skoro nejlepší. Možná mě k tomu dožene také ten provoz, když hrajeme s kapelou tak, aby se lidé nenudili, bude třeba přinášet nějaké nové věci a doplňovat tím ten již zažitý program.

Pokud jde o autorství, tak to mám vždycky na hrbu všechno já, ale jinak myslím, že v kapele demokracie vládne, ale musel byste se zeptat taky ostatních, jak to vnímají. Třeba při výběru písní na desku se některé věci zamítly rovnou a u některých bratři řekli, že by to chtělo třeba přearanžovat. To už je pak vždycky kolektivní práce. Taky se stane, že řeknou, že tu a tu písničku prostě hrát nebudeme. Takové právo tam je a i při výběru věcí na tu poslední desku tomu nebylo jinak.

My to popravdě řečeno vůbec neřešíme. Jsme rádi, když na nás přijdou lidi, a myslím, že posluchači nás nepotřebují zařadit. To je jistá česká specialita, že každý se musí někam zařadit. Podle mě plujeme někde uprostřed. Má to v sobě kus folku, určitě to má taky něco z rockové muziky, zejména teď, když hrajeme s ETC. Ale není to tak tvrdé jako ETC a není to tak měkké, jako byli staří Ebeni.

Já myslím, že je to především souběh toho, co jsme poslouchali ať už v dětství nebo v dobách studií, to jsem měl na poslouchání muziky nejvíc času. Teď už bohužel je moje jediná diskotéka auto. Trávím spoustu času za volantem a tam je ještě tak nejvíc klidu na to, poslouchat muziku. Vychází to samozřejmě také z toho genetického základu. Od dětství jsme vyrůstali obklopeni jednak tátovou muzikou, jednak spoustou moderní vážné muziky nebo tím, co hrál Ilja Hurník, který byl specialista na Janáčka, Debussyho a Ravela. Do toho jsme samozřejmě poslouchali rock, folkovou muziku, bluegrass nebo jazz. To, co z toho pak vzniká, je syntéza rozmanitých vlivů, které se pak snažíte zpracovat svojí původní cestou.

Bavili jsme se o tom mockrát. My jsme se ptali táty na názor, ne že bychom chtěli nějakou konkrétní radu, ta muzika je tak daleko od sebe, že se tam ani radit nedá. Táta je velmi tolerantní člověk, nikdy jsem od něj neslyšel žádné výhrady třeba k žánru nebo to, proč neděláme vážnou muziku. I on sám, když vyučoval kompozici, tak dával na rozbory písničky od Beatles. Byl prostě vždycky otevřený všem hudebním vlivům. Že by s námi nějak spolupracoval, tak to ne, ale posluchač byl velmi tolerantní.

K o p ř i v n i c e (dam) - Tři ze souborů fungujících pod hlavičkou v lednu založeného Údivadla místního domu dětí se sešly na třetím divadelním podvečeru.

Kroužek a Proužek minulý pátek měly tu čest uvést hned tři premiéry. Nejmladší soubor Quitko přišel s černou komedií plnou magie a tajemna nazvanou Čarodějka. Také Arnošti sáhli po komediálním žánru, když na jevišti ztvárnili socialistický komiks Modrá pětka. Soubor Vendelín zahrál na vážnější notu, když uvedl svou verzi známého Wildova příběhu Obraz Dorina Graye přizpůsobenou na míru ryze dámské herecké skupině.

K o p ř i v n i c e (dam) - Na výsost spokojení návštěvníci klubu, ale také dobře naladěná kapela, takový byl výsledek sobotního koncertu tria -123 minut v kopřivnické Noře. Ještě než se ke slovu dostaly samotné minuty, navodily v klubu tu správnou atmosféru dvě předkapely, kromě ohlášených novojičínských Once’s se do programu na poslední chvíli dostala taky opavská formace Psychonaut. Když vstoupilo na pódium trio Bína, Janáček, Vajgel, podařilo se jim publikum přivést do varu hned během první skladby. Ke skvělému dojmu z koncertu přispěla nejen tradiční velká dávka improvizace a hráčské mistrovství, ale i to, že kapelu samotnou koncert evidentně hodně bavil. Zdrojem dobré nálady byl pravděpodobně i fakt, že bubeník Martin Vajgel, který se za svou soupravou celý večer doslova překonával, se jen pár hodin před koncertem stal otcem.

Kapelu během následujících měsíců čeká série velkých koncertů, na kterých má vzniknout živá deska a také DVD se záznamem vystoupení. „Na té desce bude jako překvapení pro naše fanoušky několik úplně nových věcí a písničky z předchozích tří desek budeme hrát ve zcela jiných aranžích,“ slíbil frontman minut Zdeněk Bína. Na záznamech navíc kapela bude posílena o další hudebníky. „Hrát v sestavě XL je pochopitelně něco zcela jiného než v triu. Zvuk kapely je naprosto odlišný, a když s námi hrají tak vynikající muzikanti, je to obrovsky příjemný zážitek,“ nechal se slyšet Bína.

K o p ř i v n i c e (dam) - Přehlídkou toho, co všechno se v Kopřivnici děje, by měl být první ročník přehlídky Schody. Novinková akce, kterou grantem podpořila také radnice, proběhne sice až 12. června, ale právě v těchto dnech se pořadatelům mohou hlásit všichni, kteří by chtěli do programu Schodů přispět. „Chceme připravit akci, na které se budou bavit jak účinkující, tak diváci. Má to být příjemně strávené odpoledne a zároveň možnost poznat aktivity, které v Kopřivnici fungují,“ tvrdí hlavní pořadatel Schodů David Monsport. Přestože již nyní organizátoři vědí, že program Schodů bude z velké části tvořit tanec, chtějí, aby program nabídl co nejširší spektrum podívané. „Kromě tance by tam mělo být divadlo, hudba, ale třeba i lidé, kteří umějí někoho imitovat a podobně. Chybět by neměl ani sport, předvést by se mohli například bojová umění nebo in-line bruslaři. Spektrum je široké, jde jen o to, aby to, co budou chtít lidé předvádět, byla show,“ vysvětlil Monsport. Také věková omezení nejsou stanovena, i když organizátoři počítají spíš s tím, že se do akce zapojí děti a mladí lidé.

O tom, čím by Schody měly být, budou pořadatelé Kopřivničany informovat z letáků, které by se ve městě měly objevovat v těchto dnech. Každý, kdo bude mít chuť se zapojit, si pak může v městském informačním centru vyzvednout přihlášku a ozvat se produkčnímu týmu. Během zhruba dvou měsíců by měl z přihlášených čísel vzniknout několikahodinový pořad. „Nebudeme nikomu zasahovat do jeho čísel, ale chceme tomu dát zajímavou formu. Dění se bude odehrávat na dvou pódiích a chceme, aby se diváci aktivně zapojili. Budou pro ně proto připraveny různé soutěže a hry,“ slíbil Monsport.

První ročník přehlídky Schody je plánován do kulturního domu, ale v budoucnu uvažují její organizátoři o možnosti stěhování do různých lokalit města.

K o p ř i v n i c e (dam) - Komediím, respektive jedné jediné veselohře bude patřit celý promítací cyklus kina Puls. K pokračování Troškovy anekdotické smršti Kameňáku 2 se na pouze jedno jediné odpolední představení vmáčkne německá tragikomedie Goodbye, Lenin.

Německou komedii a celoevropský hit loňského roku Goodbye, Lenin bude Puls uvádět v rámci svého Filmového klubu pro seniory dnes od patnácti hodin. Film oslňuje především originálním námětem. Východoněmecká neúplná rodina žije poměrně normálním životem na východní straně berlínské zdi. Paní Kernerová chce ze svých dětí vychovat dobré komunisty, a tak není divu, že když svého syna Alexe vidí na protistátní demonstraci, málem ji to zabije. Žena upadá do kómatu a během jejího osmiměsíčního hlubokého bezvědomí se ledy pohnou, NDR přestává existovat a nové jednotné Německo začíná cestu ke kapitalistické budoucnosti. Právě v tom okamžiku se paní Kernerová probírá z kómatu, ovšem jakékoliv vzrušení by jí mohlo zase přitížit, a tak se Alex rozhodne vzkřísit v jejich bytě socialistické Německo včetně pravidelných zpráv v televizi a skutečnost tržní ekonomiky za okny matce zatajit. Režiséru Wolfgangu Beckerovi se podařilo nenásilně namíchat koktejl originální komedie, historické výpovědi a dramatu, která si své diváky našla v řadě zemí celého světa a posbírala mnoho cen.

Komedii Kameňák 2 bude kino promítat ode dneška až do pondělka v obou časech, pouze pondělní večerní představení bude chybět. Stejně jako první Kameňák i jeho volné pokračování kritika bez milosti a nutno říci po zásluze strhala, ovšem český filmový divák má evidentně Troškovy filmy rád, a tak plní ztemnělé sály i tak. Modrý pramen se zázračným vlivem na potenci, který se objevil v závěru prvního dílu, v druhém pokračování Kameňáku vyschl, ale děj konec konců není u tohoto filmu vůbec podstatný. I Kameňák 2 je totiž tvořen výhradně oživlými anekdotami. Příběh vlastně pouze chatrně rámuje smršť více či méně známých vtipů, které si Troška vybíral mimo jiné z těch, které mu poslali jeho diváci. Také herci ve filmu nemají mnoho příležitostí se projevit, jsou totiž jen loutkami ilustrujícími pointy jednotlivých vtipů. K již známým postavičkám přibylo několik nových a mezi obsazenými se objevila například Helena Vondráčková nebo Martin Maxa. Na rozdíl od prvního dílu se může Kameňák 2 pochlubit kvalitnější kamerou.