Kopřivnické noviny č. 6/2004
ze dne 12. února 2004

K o p ř i v n i c e (hod) - Kopřivnická radnice má před sebou velký problém. Otazník visí nad budoucností malotřídní Základní školy v Mniší, do které chodí málo dětí. Tak například vloni jich mělo nastoupit do první třídy devět, ale v září v této škole přivítali jednoho prvňáčka. U ostatních dětí se rodiče rozhodli pro jinou školu mimo místní část Mniší. Jaké bylo zděšení na schůzce v mateřské škole, která byla svolána za jiným účelem, když místostarosta Milan Bureš oznámil rodičům, že radnice obdržela metodický pokyn z ministerstva školství, podle kterého by tato škola už neměla dostat výjimku a de facto by mělo dojít k jejímu zavření.

Základní škola v Mniší byla od svého vzniku až do současnosti několikrát uzavřena a znovu otevřena. Naposledy byla znovu otevřena v roce 1991. Škola je dvojtřídní a navštěvují ji žáci od první až po čtvrtou třídu. V letošním školním roce to bylo celkem třiadvacet dětí.

„Protože došlo k poklesu žáků pod zákonem stanovenou hranici, požádalo město v roce 2003 ministerstvo školství o výjimku na tři roky. Výjimku sice radnice získala, ale jen na školní rok 2003/2004. Navíc město v roce 2003 dofinancovalo přímé náklady na vzdělávání, což jsou mzdy ve výši třiceti devíti tisíc korun,“ uvedla Radomíra Michálková, vedoucí odboru školství, kultury a sportu.

Zápisy do prvních tříd se uskuteční ve všech základních školách, tedy i v Mniší, ve čtvrtek 12. února. V září by mělo nastoupit do první třídy osm dětí z Mniší a podle rodičů by tentokráte všichni chtěli chodit do místní školy. Až po zápise příští týden se ukáže, kolik dětí se do školy přihlásí. Poté se bude muset radnice rozhodnout, zda bude žádat o výjimku. Podle ní nesmí klesnout průměrný počet dětí ve třídách pod třináct, což v Mniší v současnosti je 11,5. Přesto pracovníci odboru školství zjišťují potřebné údaje k udělení výjimky na krajském úřadě Moravskoslezského kraje, neboť bez jeho podpory by ministerstvo udělení výjimky neudělilo.

Radnice i přes zpřísněná kritéria pro udělování výjimek v počtu žáků na základních školách se bude snažit získat výjimku pro školu v Mniší. V současnosti část dětí chodí do různých škol na celém území města Kopřivnice a město na dopravu rodičům nemusí doplácet, neboť rodiče si to zvolili sami.

K o p ř i v n i c e (dam) - Kopřivničan Ivan Telařík bije na poplach. Podle jeho slov je kopřivnická Tatra v bankrotovém stavu a on chce do její záchrany zainteresovat nejen špičkové a komunální politiky, ale také všechny občany Kopřivnice.

Už před časem prosákly na veřejnost informace o tom, že Telařík chce, aby Václav Klaus a také jeho žena Lívie zároveň s čestným občanstvím obdrželi darem také po jedné akcii Tatry. Telařík, který je sám také drobným akcionářem podniku, se totiž domnívá, že tento krok by mohl znamenat pro firmu značná pozitiva a na majitele silně zapůsobit. „To, že se prezident s manželkou stanou akcionáři Tatry, má obrovskou váhu. Jejich pomyslná přítomnost ve firmě může být prospěšná v mnoha věcech, když v ničem jiném, tak tím, že s jejich příchodem zmizí nepravdy. Prezidentskému páru si snad lhát nedovolí,“ prohlásil Telařík, který hodlá své plány dovést dál.

Jakmile se Klausovi stanou akcionáři podniku, hodlá totiž navrhnout rozšíření dozorčí rady společnosti o osobu Lívie Klausové. „Pokud majitelé řeknou, že mezi sebou nechtějí tuto uznávanou ekonomku a první dámu, je to nejen urážka, ale také signál naznačující, jak to s fabrikou doopravdy myslí,“ tvrdí Ivan Telařík. Právě otestování skutečného zájmu o podnik je jedním z hlavních katalyzátorů jeho plánu. Přítomnost prezidenta s chotí v Tatře podle iniciátora akce sama o sobě stačit nebude.

„Je třeba, aby Klaus viděl, že o firmu máme zájem taky my sami. Takže doslova každý tatrovák a Kopřivničan by si měl koupit alespoň jednu akcii a na valné hromadě se o dění v podniku aktivně zajímat. Je třeba si uvědomit, že je opravdu zle a žádná průmyslová zóna Tatru nenahradí,“ varuje Ivan Telařík. Ten chce také prostřednictvím starosty Jiřího Tichánka vyzvat další vrcholné politiky včetně předsedů vlády a obou komor parlamentu, aby i oni zakoupením jedné nebo více akcií vstoupili do řad podílníků Tatry a začali se o její osud zajímat. „Premiér a vláda by se měli zaměřit především na smlouvu o prodeji Tatry Američanům a na to, zda jsou plněny její podmínky. To je věc, která si zaslouží neprodleně intenzivní prošetření,“ říká Telařík, který podal řadu trestních oznámení na poměry v automobilce. Svou současnou iniciativu hodlá drobný tatrovácký akcionář tvrdě prosazovat. „Je to jedna z posledních příležitostí pro tuto firmu. Ve znaku Kopřivnice je dominantní automobil a až v pozadí je list kopřivy, nedopusťme, aby se tyto dva symboly vyměnily,“ uzavřel Telařík.

K o p ř i v n i c e (ili) - Novelou zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích došlo ke změnám u místního poplatku ze psů, který si vyžádal 17. prosince 2003 vydání nové Obecně závazné vyhlášky města Kopřivnice č. 2/2003 o místním poplatku ze psů, která nabyla účinnosti od 1. ledna 2004.

Nově poplatek ze psů platí držitel psa, kterým je fyzická nebo právnická osoba s trvalým pobytem nebo sídlem na území České republiky. „V praxi to znamená, že poplatníkem místního poplatku ze psů může být nejen osoba, která psa vlastní, ale i osoba, která se o něj stará. Pro určení místní příslušnosti k vyměření poplatku není rozhodující, kde je pes chován, ale skutečnost, kde má držitel psa trvalý pobyt,“ přiblížila jeden z rozdílů obou vyhlášek referentka finančního odboru Hana Ondrašinová. Tím by mělo být zamezeno spekulacím některých obyvatel, kteří z důvodů menších sazeb přihlašují své čtyřnohé miláčky do rodinných domků příbuzných na venkov apod.

Dalším rozdílem je skutečnost, že poplatek ze psů se platí už od tří měsíců věku psa namísto původního půl roku.

Novela zákona navíc upravila i výši sankcí za včas nezaplacené poplatky až na trojnásobek poplatku, protože původní možnost padesátiprocentního navýšení místního poplatku byla vzhledem k některým sazbám poplatků nedostatečná.

Nezměněny pro letošní rok zůstávají sazby poplatku ze psů. Nejvíc tak zaplatí obyvatelé bytů v Kopřivnici, a to tisíc korun za jednoho psa, u majitelů rodinných domků v Kopřivnici činí výše poplatku tři sta korun. Poplatek se dále liší s ohledem na místo trvalého bydliště, rozdílný je ve městě a v místních částech, zohledňuje se i starobní, invalidní a vdovský či vdovecký důchod, pokud se jedná o jediný zdroj příjmu poplatníka. Nově bylo do vyhlášky zařazeno zvýhodnění poplatníka, který má v držení vykastrovaného psa, úlevou ve výši 30 % roční sazby, minimálně částkou 100 Kč ročně, což u poplatníka v bytě v Kopřivnici činí roční úlevu ve výši 300 Kč.

Majitelé psů během měsíce ledna obdrželi poštovní poukázky s výší poplatku, který je splatný buďto jednorázově do konce února, u částek vyšších než pět set korun je možno využít čtvrtletního splátkového kalendáře v termínech 28. února, 31. května, 31. července a 31. října.

K 31. prosinci 2003 bylo v Kopřivnici a místních částech evidováno celkem 1 611 psů.

Š t r a m b e r k (dam) - Producentu vápna a vápenců Kotouči Štramberk se v loňském roce dařilo. Podle předběžných neauditovaných výsledků společnost zhruba zdvojnásobila svůj roční zisk a za rok 2003 vydělala při obratu 458 milionů asi 22 milionů a sedm set tisíc korun, což představuje zhruba dvojnásobný vzrůst ziskovosti. Také další čísla zveřejněná v tiskovém materiálu podniku jsou pozitivní. Produktivita práce z přidané hodnoty vzrostla o 11,6 procent a společnost byla schopna pouze z vlastních zdrojů bez užití úvěrů investovat devětašedesát milionů, přičemž plných 13,2 milionů šlo do aktivit souvisejících s ekologií.

Kotouč vloni vyrobil 717 tisíc tun vápence a z jeho pecí vyšlo 127 tisíc tun vápna. Devadesát tisíc tun vytěženého materiálu bylo uloženo a valná část tohoto množství čeká na zpracování v zamýšlené cementárně.

Loňská čísla vybízejí manažery podniku v čele s novým ředitelem Bohumírem Volným k optimismu i pro rok 2004. Firma očekává zvýšení obratu o 5,7 procent a dokonce dvacetiprocentní zvýšení zisku stejně jako další růst produktivity práce. Také na investicích se má vynaložit více, konkrétně 85,3 milionu korun.

„Hlavní aktivity směřujeme na další rozvoj a modernizaci technologií ohleduplných k životnímu prostředí,“ tvrdí Volný a dodává, že víc jak dvacet milionů korun bude vynaloženo přímo na investice ekologického ražení. Štramberáci pak uvítají zahájení prací na odhlučnění kolejiště v lomu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Na konci minulého týdne byla oficiálně uvedena do provozu technicko-výtvarná dílna Klubu Kamarád. Prostor, jehož stavební úpravy za sto sedm tisíc zaplatilo město a ministerstvo vnitra poskytlo padesát tisíc na vybavení a materiál, bude sloužit k vyžití pravidelných návštěvníků klubu. K činnostem, které mají v dílně probíhat, bude patřit také práce s keramikou. Ve vybavení ovšem schází vypalovací pec. „Na tu se budeme snažit sehnat peníze v letošním roce,“ řekla při zahajování provozu šéfka Klubu Kamarád Blanka Mikundová.
 
 
 
 
 
 

K o p ř i v n i c e - Oslavy svatého Valentýna se dostaly do České republiky teprve před pár lety, svátek zamilovaných si u nás brzy a rychle našel své příznivce, kteří ho každoročně 14. února uctívají.

Ve Spojených státech má posílání nejrůznějších přání velmi dlouhou tradici. První valentýnská přáníčka byla vyrobena v devatenáctém století. Přání se malovala ručně na papíře ze zámoří a zdobila se ornamenty, korálky, mořskými škeblemi, sušenými květinami, šiškami a různými bobulemi a semínky.

V Anglii byli lidé zase přesvědčeni, že 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice, kteří jsou známí tím, že se páří celý svůj život jen s jedním partnerem, podobně jako labutě. Proto jsou holubi používáni jako symbol věrnosti. Ve Skotsku se každoročně pořádá festival, na kterém si mladí lidé losují z klobouku jméno svého ‘Valentýna’ nebo ‘Valentýnky’, se kterou pak mají protančit následující večer. Podle jiného skotského zvyku se vaším ‘Valentýnem’ nebo ‘Valentýnkou’ stane první člověk, do kterého ten den náhodou narazíte na ulici.

Australští obchodníci byli v době zlaté horečky každoročně zahlcováni objednávkami ‘valentýnek’ v ceně mnoha tisíců liber. V Austrálii byli totiž náhle zbohatlí zlatokopové ochotni platit nehorázné sumy za pečlivě propracované navoněné valentýnské figurky vyrobené ze saténových polštářků a ozdobené květinami, malovanými škeblemi a vzácným ptačím peřím. V Itálii se dříve touto dobou konal ’jarní festival’ pod širým nebem. Mladí lidé se shromažďovali v okrasných parcích, poslouchali hudbu a četli básně a pak korzovali se svým ‘Valentýnem’ nebo ‘Valentýnkou’ parkem.

O co později se u nás začal uctívat svatý Valentýn, o to rychleji se vryl do povědomí. Nejvíce toho využili obchodníci, kteří na tento svátek nabízejí různé zboží. Stačí se podívat do výkladních skříní, nabídek obchodů či zasurfovat na internetu a člověk neví, co by svému milému měl koupit. Skoro každé zboží je označeno nezbytným růžovým srdíčkem.

Osobně si myslím, že dárek má dotyčnému udělat radost a člověk to nemusí s cenou a velikostí dárku přehánět. Vždyť každé dívce či ženě mnohdy udělá velkou radost květina.