Kopřivnické noviny č. 4/2004
ze dne 29. ledna 2004

K o p ř i v n i c e (dam) - Na špičkový zážitek se mohou těšit všichni milovníci komorní hudby, kteří ve středu čtvrtého února vyrazí na koncert Wihanova kvarteta do kopřivnického kulturního domu.

Soubor, který příští rok oslaví už dvacet let existence, patří k absolutní tuzemské špičce a ovace sbírá také v prestižních koncertních síních celého světa.

Kvarteto tvořené Leošem Čepickým (1. housle), Janem Schulmeisterem (2. housle), Jiřím Žigmundem (viola) a Aleše Kaspříkem (violoncello) vzniklo na pražské AMU, kde všichni jeho členové studovali. Záhy po svém vzniku začal soubor sbírat první soutěžní vavříny. Už v roce 1988 dokázala čtveřice mladých muzikantů zvítězit v mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro. Jen o tři roky později své špičkové umělecké kvality prokázali v prestižní mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Londýně, jejíž porota v čele s lordem Yehudi Menuhinem udělila souboru jednomyslně 1. cenu. Také obecenstvo a novináři ocenili vystoupení Wihanova kvarteta zvláštní Cenou publika. Následovaly stovky koncertů v desítkách zemí celého světa. U nás se Wihanovo kvarteto objevuje na festivalech jako Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Nelahozeves, Moravský podzim Brno a dalších. Na svém kontě mají spolupráci s Josefem Sukem nebo Hanou Hegerovou.

Ve své diskografii má soubor bezmála dvě desítky plnohodnotných CD nahrávek a další desítky nahrávek pro rozhlasové a televizní společnosti u nás i v cizině.

V rámci kopřivnického koncertu zazní první Smyčcový kvartet G dur Josefa Haydna následovaný Smyčcovým kvartetem číslo 2 D moll Bedřicha Smetany a Americkým kvartetem F dur Antonína Dvořáka. Začátek koncertu je tradičně o půl osmé večer v sále kina Puls.

K o p ř i v n i c e (dam) - Výraznou příchuť slané vody má tentokrát program kopřivnického kina Puls. Na plátně se totiž bude střídat historický velkofilm Master and Commander: Odvrácená strana světa s animovaným podmořským trhákem Hledá se Nemo.

Obě dnešní představení budou patřit prvně jmenovanému snímku. Námořní dobrodružství z období napoleonských válek o honu anglického námořnictva na francouzský korzárský koráb zaujme nejen precizním a velkolepým zpracováním, ale i propracovaným příběhem a hereckým výkonem Russella Crowea v hlavní roli. Master and Commander se bude v Pulsu promítat všechny večery až do pondělí a v neděli i o půl šesté odpoledne.

Animovaný Hledá se Nemo, který se v Kopřivnici hraje od pátku do pondělí, bude lákat především děti, ale bavit se u něj budou stejně dobře diváci všech generací. Oscary ověnčené studio Pixar přichází s dobrodružným, veselým i dojemným rybím příběhem v perfektním animačním balení a výsledky tomu odpovídají. Nemo sbírá nejen uznání kritiků, ale stal se také komerčně nejúspěšnějším animovaným filmem všech dob.

K o p ř i v n i c e (dam) - Zítra bude CO krytem pod kulturním domem znít hip-hop. Nora bude hostit hned dvě kapely produkující tento styl muziky. Z Valašského Meziříčí dorazí Elektrick Mann, skupina hrající hip - hop říznutý moderním hard corem oplývá drsným humorem a odzbrojující sebeironií. Místní publikum si je může pamatovat z jejich vystoupení na letním festivalu Bartness. Na taneční odnoži téže akce festivalu Red Stone hráli také místní Odboy. Dvojice MC Dodger a MC Mord měla s DJ Pařezem za zády v Noře pokřtít svůj albový debut Přicházíme. „Bohužel, nepodařilo se včas natisknout obaly, a tak musíme křest odložit,“ vysvětlil MC Mord. Duo Odboy funguje již zhruba dva roky a za tu dobu jejich české texty slyšeli lidé na akcích po celém novojičínském okrese nebo třeba v Olomouci.

K o p ř i v n i c e (dam) - Filmovým labužníkům začínají v kině Puls žně. V úterý třetího února totiž komedií Woodyho Allena Annie Hall odstartuje poslední regulérní ročník přehlídky Projekt 100. Během měsíce nabídne putovní filmové lahůdkářství celkem deset titulů. Kromě již zmíněné Annie Hall se na plátně postupně objeví tituly jako Zuřící býk Martina Scorseseho, Polanského Rosemary má děťátko, kultovní Sloní muž Davida Lynche, Příběh z Tokia. Druhá polovina Projektu začne Bergmanovým snímkem Fanny a Alexandr, a přes tragikomedii Invaze barbarů a sugestivního Spalovače mrtvol se dostane ke žhavému kandidátu na letošního cizojazyčného Oscara, ruskému filmu Návrat. Vyvrcholením přehlídky pak bude uvedení kultovní Casablancy.

Představení Projektu 100 jsou plánována dvakrát do týdne po celý únor a až na výjimky se bude promítat v úterý a pátky. Začátky všech filmů jsou stanoveny na osmou hodinu večerní.

Členové Filmového klubu, kteří si během února budou muset odříci klubová představení, zaplatí za vstupenku na jeden snímek 45 korun, nečlenové pak o desetikorunu více. K dispozici bude také permanentka na všech deset filmů za zvýhodněnou cenu 350 korun.

K o p ř i v n i c e (dam) - Další nedělní pohádkové představení čeká na děti a jejich rodiče v kulturním domě. Prvního února se mohou těšit na Krakonošův klobouk. Veselý příběh plný kouzel s melodickými písničkami napsala pro Divadelní agenturu Praha autorka Krkonoškých pohádek Božena Šimková. Ta již pro jeviště připravila také tituly Princezna a loupežníci a Kovářská pohádka, které se dočkaly víc jak dvou set repríz. Krakonošův klobouk se od jiných krkonošských pohádek liší především faktem, že Krakonoš je jednou z hlavních postav a ne pouze moudrým vládcem hor, který se zjeví na konci příběhu, aby nastolil pořádek a potrestal darebáky. Začátek je v 16 hodin.

P ř í b o r - Dlouho to vypadalo, že Tomáš Tomeček jedoucí Dakar se svou tatrou v barvách brazilského týmu Lubrax - Petrobras obhájí loňské stříbro. S poměrně slušným náskokem na ostatní závodníky stíhal v průběžném pořadí rallye suverénního Rusa Čagina a ani penalizace za neprojetý orientační bod jej z boje o ‘bednu’ nevyřadila, to se povedlo až polámané kloubové hřídeli. Jak ale jezdec v následujícím rozhovoru potvrdil, o triumf v afrických terénech se bude i přes nepřízeň osudu pokoušet dál.

To i to. Mají lepší auto i lepší zázemí. My jsme privátní tým, kdežto oni jsou tovární tým, navíc podporovaný také vládou. Ani v době, kdy Tatra Dakar štědře podporovala, podmínky zdaleka nedosahovaly toho, co mají dnes kamazy. Mají opravdu dokonalé zajištění. Technicky jsou na tom dnes už taky velmi dobře. Podařilo se jim vychytat spoustu věcí. Jejich vozy jsou robustní, mají výkonnější motory a podvozek je taky velmi dobrý. V závodě může rozhodně konkurovat i tomu tatrováckému, při normální práci sice ne, ale pro Dakar je ideální. Jde totiž o podvozek vyvinutý pro použití v závodě. To ovšem neznamená, že jsou neporazitelní. Každý je k poražení.

Naše očekávání se vyplnila a trať nám, myslím, seděla. To, že se to nakonec nepodařilo zúročit, je další věc.

Vyjížděli jsme dunu a zjistili jsme, že se nám jedno přední kolo netočí. Chtěli jsme pokračovat dál, ale zapadli jsme a zjistili, že je to prasklá poloosa. Auto bylo ve špatném bočním náklonu, takže ho museli nejdřív dostat na rovinu, a až když to bylo bezpečné, začít s opravou. Poškozenou součástku po zkušenostech, kdy nás stála odstoupení ze závodu, sice vozíme, ale oprava byla dlouhá. Do cíle jsme dojeli asi ve tři ráno a kromě toho, co jsme ztratili na trati, nás ještě čekala penalizace za pozdní příjezd.

Bylo to trošku něco jiného, tentokrát nám praskla kloubová hřídel. Měli jsme vlastně stejný problém jako Loprais. Když jsme telefonovali domů, co se stalo, dostali jsme zprávu, že Karel se jen někde o pár kilometrů dál potýká se stejným problémem.

Byl to velmi neveselý, špatný pocit. Mísil se v nás smutek s naštvaností. Ale s tím se prostě nedá nic dělat.

Protestovali proti něčemu, čeho jsme se dopustili nevědomky. Na trase každé etapy je třicet bodů, které je třeba projet, a v tom místě automaticky přepne navigační systém GPS. V minulých ročnících nebylo nutné najet přímo do tohoto waypointu, a tato povinnost byla do regulí soutěže přidána těsně před závodem. Navigátor André de Azevedo si to neuvědomil a další GPS body programoval ručně, aniž bychom museli zajíždět až přesně na určené místo. Dělalo se to tak vždycky, letos poprvé se to nesmělo a kamazy toho lišácky využily.

Byli jsme rádi, že jsme vůbec dojeli. Navíc jsme přijeli před Lopraisem, byli jsme po tolika letech první tatra, která ho v přímém souboji porazila. Je to pro nás důkaz, že tatrovácký motor není tak špatný a že plachtová nadstavba, co máme, taky není tak špatná. Ta práce, co se tomu věnuje, prostě nevychází naprázdno. Každopádně jedeme dál a už plánujeme další práce na autě. Budeme odlehčovat, zlepšovat podvozek, tlumení a řadu dalších věcí.

K o p ř i v n i c e - Pro sedmé vítězství si chtěl letos do Dakaru dojet Karel Loprais. Nakonec si tento rekordní úspěch na své konto připsal Francouz Peterhansel a frenštátský pilot dorazil do cíle nejtěžší rallye světa ve své kategorii až jako sedmý. Optimismus a vůli vyhrát to však závodníkovi nevzalo, což dokázal i v následujícím rozhovoru.

Jeli jsme pro sedmé vítězství a dojeli jsme sedmí. To je pěkné, kdybychom to plánovali, tak by to tak nevyšlo.

Je to určitě motivace. Je třeba, aby člověk pořád o něco usiloval. Peterhansel, kdyby vloni neudělal chybu, tak už byl vítězem po osmé. Právě to je Dakar se vším, co k tomu patří.

Mají za sebou už pěknou šňůru vítězství. Je třeba brát v úvahu, že naše auto je ve své podstatě stále sériové a bude i dál. U Rusů je to jiné. Tvrdím, že kamazy jsou sériovým vozům možná vizuálně podobné, ale jinak vedle sebe ani neležely. Jsou to speciály postavené přímo pro tento závod. Takže takový soupeř se rozhodně neporáží lehce, ale věřím, že máme ještě na to, abychom vylepšili to, co máme k dispozici, a pokusili se příští rok kamazy porazit.

Letošní ročník byl hodně náročný. Pořadatelé slibovali, že přitvrdí a skutečně přitvrdili ve všech směrech. Náročnost terénu byla vysoká, časové dotace na přesuny byly malé, a tím pádem bylo i málo času na odpočinek. V závodu byly dlouhé etapy včetně spojovacích, což bylo náročné i pro techniku doprovodu. Asi nejtěžší byly závěrečné etapy. Pršelo a písek byl strašně mokrý. Po třiceti kilometrech jsme měli vodu na stovce a olej na sto desíti stupních, bylo vidět, že opravdu dostává zabrat nejen motor, převod, podvozek a nápravy, ale auto jako celek.

Zabránit se tomu nedá. Když se má něco stát, tak se to prostě stane. Byla to etapa právě v mokrém těžkém písku. Přední náprava byla extrémně namáhaná a nevydržela. Nejdříve praskla jedna hřídel, náhradní jsme neměli, a tak nám nezbývalo, než pokračovat dál, ale po chvíli nevydržela také druhá. Zůstali jsme úplně bez předního pohonu. V tu chvíli nás napadlo, že to auto už odtamtud ani nedostaneme ven. A dali jsme domů dokonce zprávu, že budeme muset odstoupit. Nakonec se nám ale podařilo nejen auto dostat z těch písečných přesypů, ale dokonce i do cíle. V táboře se auto opravilo a po pár hodinách se bez odpočinku pokračovalo v další etapě.

Rusové podali protest a komisaři ho samozřejmě museli řešit. Zjistili, že jsme opravdu ten bod neprojeli. Protest byl podán i na Tomáše Tomečka a mladého De Rooye, čili zkráceně na tři vozy, které by jim mohly šlapat na paty. To místo jsme minuli jen o pár metrů. Podle toho, co zjišťoval Kalina, jej projelo asi jen pět vozů. Je to způsob boje, který není obvyklý, a nemyslím si, že by se tímto dal vyhrát Dakar, ale asi si kamazy chtěly pojistit vítězství ze všech stran.

Kromě nebývale vysokého počtu účastníků to byl asi déšť. Afrika je čím dál tím mokřejší. Deště jsme tam poznali asi před dvěma lety poprvé a teď se to stále opakuje. Něco takového se nám ze všechna ta léta, co jsme jezdili, ještě nestalo. Kdoví, jak bude rallye v budoucnu vypadat, když tam bude pršet a poroste tam tráva.