Kopřivnické noviny č. 40/2003
ze dne 20. listopadu 2003

K o p ř i v n i c e (dam) - Po roce se Kopřivnice může opět těšit na populární Hradišťan v čele s primášem Jiřím Pavlicou. Na rozdíl od loňska nebude mít koncert plánovaný na zítřejší večer 21. listopadu charakter vánočního vystoupení. V programu se mají objevit skladby, které se vážou ke všem čtyřem ročním obdobím. „Na koncertě budou použity skladby vydané na posledních třech CD - O slunovratu, Mys dobré naděje a Zpívání o lásce. Část programu budou mít možnost svými přáními ovlivnit také sami posluchači,“ slíbil manažer Hradišťanu David Burda.

Dramaturg kulturního domu Jiří Cachnín chtěl mít letošní návštěvu Pavlici s kapelou ozvláštněnu. „Snažil jsem se zajistit koncert, na kterém by se kromě Hradišťanu představil také Pavlicův projekt Talant a jihoafrický multiinstrumentalista Dizu Plaatjies,“ prozradil Cachnín. Záměr ovšem nevyšel, neboť koncertů s tímto hostem se letos uskutečnilo jen několik. Worldmusic v podání Pavlici a Plaatjiese tak do našeho města zavítá pravděpodobně až v příštím roce. Cimbálová muzika Hradišťan patří k nejstarším a je rozhodně také nejznámější moravskou cimbálovou kapelou. Vznikla společně s tanečním souborem v roce 1950 v Uherském Hradišti. Letos je to pětadvacet let, co v čele Hradišťanu stojí Jiří Pavlica. Pod jeho vedením se kapela stala nejen špičkovým interpretem folkloru, ale její záběr je natolik široký, že zasahuje do oblasti jazzu, worldmusic či klasické hudby. Koncert začíná v půl osmé večer ve velkém sále kulturního domu.

K o p ř i v n i c e (hod) - Za týden v sobotu 29. listopadu se uskuteční v Kulturním domě v Kopřivnici tradiční taneční soutěž v latinskoamerických a standardních tancích Tatra 2003. Program soutěže nejvyšší mezinárodní třídy je rozdělen do dvou částí, odpolední část začíná ve čtrnáct a večerní v devatenáct hodin. Celou soutěž bude doplňovat bohatý doprovodný program. Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji.

P ř í b o r (hod) - Chlapecký pěvecký sbor Boni pueri vystoupí v neděli 30. listopadu v sedmnáct hodin v Katolickém domě v Příboře.

K o p ř i v n i c e (dam) - Špičková koncertní dechová hudba bude dnes večer znít Kulturním domem v Kopřivnici. Ústřední hudba České armády bude totiž právě tam hrát čtrnáct novinek z per tuzemských komponistů. „Na Novinkovém koncertě jsou každoročně premiérově uváděny skladby, které si následně orchestry zařazují do svých repertoárů,“ vysvětlil dirigent kopřivnického orchestru Alois Hrnčárek, který se o uskutečnění koncertu v Kopřivnici zasloužil.

Doposud se tyto akce konaly většinou v Praze či Brně, ovšem malý zájem publika přiměl Sdružení dechových hudeb, které je organizuje, přesunout je právě na severní Moravu, která je regionem s největší koncentrací dechových orchestrů. „Pokud bude návštěvnost slušná, je možné, že Novinkový koncert se v našem městě zabydlí a stane se tradicí,“ tvrdí Hrnčárek.

Dramaturgická komise koncertu v čele s uznávaným skladatelem Evženem Zámečníkem vybírala asi ze tří desítek zaslaných partitur. Nakonec se v programu koncertu objeví již zmíněných čtrnáct nejlepších skladeb a celou polovinu z nich by měly tvořit transkripce známých melodií světových skladatelů klasické hudby.

Šéfdirigent Ústřední hudby České armády Viliam Bereš program zahájí o půl sedmé večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Zhruba tři sta padesát lidí přilákal do Kulturního domu v Kopřivnici páteční koncert smíchovské chlapecké a taneční kapely MIG 21. Populární skupina se v Kopřivnici zastavila v rámci svého podzimního turné oslavujícího pět let existence kapely.

Energií nabitá show, ve které na sebe strhávala pozornost celá kapela a ne pouze mediálně notně propraná tvář zpěváka Jiřího Macháčka, začala krátce po půl deváté večer. Právě čas zahájení koncertu se přitom stal jeho hlavním zádrhelem. Nedopatřením se totiž na veřejnosti objevily plakáty uvádějící začátek ve dvacet a v jednadvacet hodin.

„Byla to chyba, která vznikla několikerou změnou termínu. Snažili jsme se to napravit posunem začátku na půl devátou a také prodloužením koncertu oproti původnímu plánu,“ omluvil se návštěvníkům ředitel kulturního domu Lubomír Sazovský. Po koncertě akce pokračovala v CO krytu vystoupením skupiny Uhlí.

K o p ř i v n i c e (dam) - První ročník výtvarné soutěže Svět dobrodružství a fantazie už zná své vítěze. Ti byli vyhlášeni a odměněni v rámci vernisáže výstavy nejlepších prací minulý pátek.

Přestože šlo teprve o první ročník, soutěž narostla do gigantických rozměrů. Čtyřčlenná porota tvořená akademickým malířem Břetislavem Janovským, kopřivnickou grafičkou Vladislavou Slovákovou, odborníkem na tvorbu Zdeňka Buriana Alešem Durčákem a ředitelem pořádající ZUŠ Zdeňka Buriana Zdeňkem Babincem musela vybírat z víc jak tisíce přihlášených prací. Původně byla přitom soutěž zaměřena jen na Kopřivnici a nejbližší okolí, ovšem informace o ní prosákla do médií, a tak se na škole začaly objevovat práce například z Opavy, Vítkova, Nového Jičína, Fulneku, Kunčic pod Ondřejníkem nebo třeba Roztok u Prahy. „Zájem byl opravdu nečekaný, a kdybych část zájemců o účast, kteří se ohlásili telefonicky, neodmítl, mohli jsme hodnotit dvakrát tolik prací,“ řekl Zdeněk Babinec, který je autorem myšlenky soutěže věnované výtvarnému odkazu slavného kopřivnického rodáka Zdeňka Buriana. Svým dílem přispěla také čtveřice dospělých výtvarníků, kteří přihlásili jednak kopie Burianových děl nebo dřevořezbu.

Do soutěže měla být zapojena také partnerská města Kopřivnice v zahraničí, ta se však bez výjimky z účasti omluvila. „Všichni žádali podrobnější informace o tom, kdo to ten Burian vlastně byl. Nám připadá samozřejmé, že to každý ví, ale není to tak,“ uvedl Babinec. Mezi technikami přihlášených prací dominovala kresba tužkou a perokresby. Hodně však bylo také prací vytvořených kombinací více technik. „Přiznám se, že některé věci jsem viděl vůbec poprvé. Spektrum použitých technik bylo velice široké. Každá škola se snažila přijít s něčím originálním. Zdařilých prací bylo nakonec tolik, že výběr toho nejlepšího byl vystaven nejen ve školní galerii ve vestibulu, ale také ve třídě hudební nauky. Při výběru nejlepší práce se čtyřčlenná porota jednomyslně shodla na rozměrném kolektivním díle žáků 6. A třídy z fulnecké Základní školy T.G.M. „Trošku zklamáním pro mě byla volba témat. Možná formulace při vyhlašování byla nešťastná, a tak dominoval pravěk ve všech jeho podobách. Cílem této soutěže ale nebylo kopírovat Burianova životní témata, jako je pravěk či indiánky,“ posteskl si Babinec.

Ti, kdo nestihli zhlédnout výstavu přímo ve školní galerii ZUŠ Zdeňka Buriana, budou mít zřejmě možnost některé práce vidět v kulturním domě. Termín přesunu výstavy ale zatím není dohodnut.

K o p ř i v n i c e (ili) - Dnešní dvě představení jsou určena milovníkům sci-fi, kteří mají možnost zhlédnout americký film Pavučina snů v režii Lawrence Kasdana.

O víkendu filmové plátno ovládne americká komedie Pravá blondýnka II. Elle Woods dobyla Harvard a nyní začíná právnickou dráhu u jedné velké firmy. Balancuje mezi náročnou kariérou a přípravami na svatbu s mužem svých snů. Když ale zjistí, že klienti její zaměstnavatelské firmy zneužili matku jejího milovaného psa Bruisera, stane se odhodlanou bojovnicí za psí práva. Dostane padáka, ale to jí nezabrání v tom, aby vzala věci do svých vlastních rukou, zdobených francouzskou manikúrou. Elle svým neodolatelným šarmem, inteligencí a neomylným smyslem pro módu nakonec dobyde i Washington, D. C.

Večerní představení od pátku do pondělí je určeno opakování koprodukčního dramatu Česka, Slovenska a Rakouska Želary. Odpolední představení v neděli a pondělí ovládne jedinečný Eddie Murphy v nové americké komedii pro celou rodinu v titulu Bláznivá školka.

K o p ř i v n i c e - Proslavil se sice jako klavírní virtuos a komponista, ale vypravěčské schopnosti, které prokázal i během své kratičké návštěvy Kopřivnice v závěru října, jej předurčily také k úspěchu na poli literatury a dramatických umění - řeč je o ostravském rodáku Iljovi Hurníkovi.

Před sedmi lety jsme byli ve Spojených státech a Kanadě. Měli jsme obrovsky nabitý program. Měl jsem tam předpremiéru jedné své skladby, s manželkou jsme koncertovali na dvou klavírech. Měl jsem tam také autorský večer, na kterém se zpívaly mé písně v češtině a v neposlední řadě jsme absolvovali koncert pro krajany. Všechno to bylo zhuštěno dohromady do nějakých desíti dnů. To znamená, že jsme nevyšli z napětí, ale také z údivu, protože jsme viděli, že to lidé opravdu berou a ta obrovská vzdálenost nehraje žádnou roli. Když jsme jeli zpátky domů, tak jsme si říkali, že nic lepšího už asi nezažijeme, no, a protože mi bylo čtyřiasedmdesát, tak jsem si řekl, že budu muset konečně obstát i v umění posledním, totiž včas odejít.

Ten věk přece jenom velí k odchodu. Rozhodně bych se nechtěl podobat některým svým kolegům, kteří to tak milují, a tak lpí na vystupování, že i když už jim to moc nejde a jen si kazí svou pověst, tak se na pódiích drží zuby nehty. Proto jsem pověsil frak do šatníku a občas, když v hloubi skříně najdu tu lesklou čerň, tak se mě dotkne stesk. Je to marná věc, okamžiky na pódiu jsou jedinečné. Když to člověku jde a klavír se stane něčím víc než jen sluhou, který poslouchá moje rozkazy, když je diskutérem, který jako by sám od sebe nabídl hudbě nějakou skrytou nuanci. To je pak nejzajímavější, to i divák vycítí, že se cosi děje poprvé a naposled, a to člověku pochopitelně chybí.

Už v raném dětství jsem začal pociťovat touhu tvořit. Někdy v pěti letech jsem se rozhodl stát se sochařem a prvním dílem měl být autoportrét vytesaný na zahradě do staré cihly. Když jsem ale poprvé udeřil, cihla se rozsypala na prach, a to byl signál, že v tomhle oboru to nepůjde. Osud mě tedy přivedl ke klavíru, na který jsem se začal učit hrát bez cizí pomoci, a už v devíti jsem zkomponoval sérii několika drobných dětských skladeb, které byla taky vydány. Od té doby na mě všichni hleděli už jako na skladatele. Až poté, co jsme s rodiči museli odejít z rodné Ostravy Poruby do Prahy, se mi hra na klavír stala dřinou. Tady jsem totiž začal studovat u tehdejších nejvěhlasnějších pedagogů.

Když se člověk dá na literaturu, tak by měl psát o tom, co důvěrně zná, a to mě připoutalo k hudbě i jako literáta. Tak vznikly třeba populární muzikantské pohádky, které vysvětlují dětem některé zákonitosti muziky, aniž by měly pocit, že jsou poučovány.

Je to vždycky těžké operu napsat a nikdo neví, jak dopadnete. Je to nepřehledné, každý tam chce dát něco svého. Každopádně výsledek je nádherný. Pro mě jako člověka, který si píše libreto i muziku, je někdy těžké obě věci skloubit, ale opera je hudební žánr, a tím pádem má vždy přednost. Výhodou je, že mi to jako autorovi při psaní textů myslí i hudebně.