Kopřivnické noviny č. 37/2003
ze dne 23. října 2003

L u b i n a (dam) - Nejdříve v roce 2006 by mohly začít práce na úpravě silnice 1/58 protínající místní část Lubinu. O rekonstrukci silnice se přitom intenzivně mluvilo už před třemi lety, kdy se jednalo o vstupu společnosti Philips do místní průmyslové zóny. „Celý záměr jako by zmizel ze zřetele a také vypadl z rozpočtu. Když jsme se to dozvěděli, začali jsme intenzivně pracovat na tom, aby se to změnilo,“ řekl místostarosta Kopřivnice Vladislav Kryške. Podle jeho slov výsledky jednání na odpovědných institucích a s politickou reprezentací dávají slušnou naději, že do rozpočtu na příští rok se podaří formou pozměňovacího návrhu prosadit alespoň dvoumilionovou dotaci na geologický průzkum, který musí předcházet projekčním pracím. „Příslib toho, že se pozměňovací návrh pokusí prosadit do rozpočtu, jsem dostal od místopředsedy parlamentního podvýboru pro dopravu a výstavbu dopravní infrastruktury Karla Sehoře. Jednal jsem ale i s dalšími politiky a také kolegové ze sociální demokracie hovořili se svými poslanci, starosta o věci mluvil s ministrem dopravy,“ uvedl Kryške. Pomoci záměru úpravy silnice se kopřivnická radnice snaží také při jednáních na kraji, na ředitelství silnic a dálnic či na Státním fondu dopravní infrastruktury.

Důvodů, proč Kopřivnici na rekonstrukci cesty záleží, je hned několik. Kromě nespokojenosti lidí, bydlících v okolí silnice, kteří si stěžují na reálné nebezpečí, jež jim hrozí cestou domů, je pro politickou reprezentaci argumentem také přístupnost Průmyslové zóny ve Vlčovicích. „Její dopravní dostupnost je vždy jedna z prvních věcí, které investora zajímají,“ potvrdil Kryške.

Pokud se ve státním rozpočtu objeví peníze na geologický průzkum, bude snahou místních politiků do následujícího rozpočtu prosadit vypracování projektu a v roce 2006 zahájení stavby. „Více urychlit to není možné, jde o poměrně rozsáhlou stavbu a ani její rozdělení na několik částí prý není možné, neboť by tím projekt výrazně prodražil,“ tvrdí Kryške.

Již existující studie počítají se stavbou mimoúrovňové křižovatky před Příborem, vybudováním obchvatu tohoto města a napojením na stávající silnici na okraji Lubiny. Průtah Lubinou by měl nepatrně změnit směr a silnice by měla být rozšířena. Současné plány končí u Průmyslové zóny ve Vlčovicích narovnáním nebezpečné esovité zatáčky.

K o p ř i v n i c e (hod) - Již třetí čtvrtek za sebou se konalo zasedání zastupitelů města. To poslední mělo na programu jediný bod, a to vybudování herny na škole sv. Zdislavy.

Náklady na hernu jsou rozpočtovány ve výši 3 950 tisíc korun. Na tuto akci se podařilo získat dvoumilionou dotaci ze státního rozpočtu, její přijetí museli ovšem schválit zastupitelé jako rozpočtovou změnu. Navíc dotace musí být do konce roku proinvestována.

Budovu školy zastavilo město, když si bralo úvěr u Českomoravské záruční a rozvojové banky na dofinancování první etapy technické infrastruktury v Průmyslovém parku ve Vlčovicích ve výši pět set šedesát jedna tisíc čtyři sta eur. Protože dotaci nelze použít na budovu, na které je vázáno zástavní právo, jedná vedení města s bankou o zastavení jiné budovy. Částku ve výši 1 970 tisíc korun, která zbývá na dofinancování herny, uložili zastupitelé odboru majetkové správy zařadit do návrhu výdajů rozpočtu na příští rok 2004.

Zastupitel Karel Kuboš (KSČM) navrhl, aby rada začala jednat s ostravsko-opavským biskupstvím o finanční spoluúčasti na stavbě herny, a to do 30. listopadu. Dále se zeptal ředitele školy Pavla Janka, zda se škola snažila získat peníze někde jinde. Na to ředitel odpověděl, že „škola sama nemůže žádat o dotace, neboť vlastníkem budovy je město.“

Do diskuze se přihlásil Alois Janek (KDU-ČSL) s tím, že „jsou vedena další jednání, aby škola získala dotaci o jeden milion větší ze státního rozpočtu.“

Zastupitelé v zásadě proti zhodnocení budovy ve vlastnictví města nic nemají, chtějí jen, aby se peníze podařilo získat na hernu z jiných zdrojů.

K o p ř i v n i c e (dam) - Rozčarováním skončila letošní druhá schůzka místních podnikatelů s vedením města. Její průběh a organizace byla podle obou zainteresovaných stran špatná, přičemž vinu za nezdar radní i podnikatelé přičítají Centru podnikaní a rozvoje, které schůzku organizovalo.

Největší nevoli mezi podnikateli vyvolal bod programu, jehož cílem byla výměna vedení Klubu podnikatelů. „Byl jsem mezi zakládajícími členy klubu a právě to, že jsem se dozvěděl o tomto bodu programu, mě, a pokud vím, i několik dalších podnikatelů přimělo na schůzku jít. To, že Klub nefunguje, není starost města ani CPR, je to čistě organizace podnikatelů, a kdybychom se scházeli jen jednou ročně na Mikuláše, je to jen na nás,“ tvrdí Lubomír Sazovský. Názor, že odvolávat vedení Klubu podnikatelů podobné schůzce absolutně nepřísluší, zastávali i další oslovení podnikatelé.

Šéf Centra podnikání Jan Koliba, který byl autorem programu schůzky, i po rozruchu, který způsobil, stále tvrdí, že obnovení činnosti Klubu podnikatelů a volba jeho nového vedení byly hlavním bodem schůzky. „Tuto věc jsem dopředu projednal s prezidentem klubu Bohdanem Wojkowským,“ hájí se Koliba.

Kritikou schůzky tak, jak proběhla, nešetří ani představitelé radnice. „Byla to ostuda. Mně se průběh schůzky rozhodně nelíbil a mám pocit, že největší vinu na tom, a jak to někdy až protichůdně působilo, má asi CPR, respektive její ředitel. Některé věci, a to nemluvím jen o výměně vedení Klubu podnikatelů, mi připadaly nepříslušné, a nebo dokonce nevhodné,“ řekl místostarosta za ODS Milan Bureš.

Fiasko, kterým schůzka skončila, bude možná mít také personální důsledky. Podle Bureše radnice, která má podíl v Centru podnikání a rozvoje, zaznamenala už více rozporných bodů v práci této instituce a není vyloučeno, že se pokusí jejího ředitele vyměnit. Mnoho konkrétních výsledků schůzka nepřinesla.

Zatímco radnice opět deklarovala svůj zájem s podnikateli spolupracovat, oni ústy prezidenta klubu Bohdana Wojkowského prohlašovali, že po dřívějších zkušenostech s komunálními politiky je problém plodnou spolupráci opět nastolit.

K o p ř i v n i c e (dam) - Příští rok přinese hned troje volby, v místních organizacích politických stran se proto už roztočil kolotoč primárních voleb, které určí, kdo se bude ucházet o přízeň voličů a stane se kandidátem do evropského parlamentu, krajského zastupitelstva či Senátu.

Přesně před týdnem si své favority zvolili občanští demokraté. Kopřivnická ODS nominovala pro boj o senátorské křeslo stávajícího místostarostu Milana Bureše. O post zastupitele Moravskoslezského kraje se podle rozhodnutí místního sněmu budou ucházet Josef Jalůvka a Vladislav Kryške. „Jedničkou je Josef Jalůvka. Pro místní ODS je zásadní věcí, aby se dostal co nejvýš a v případě volebního úspěchu přinejmenším obhájil post, který v současné době zastává,“ řekl na adresu současného náměstka hejtmana předseda místní ODS Oldřich Rys.

Rozhodnutí místního sdružení sice automaticky neznamená, že se Milan Bureš stane senátním kandidátem ODS pro naši oblast, to stejně jako umístění kandidátů do krajských voleb na volebním lístku určí až lednový Oblastní všečlenský sněm ODS, už dnes jsou ale Burešovy vyhlídky poměrně slušné. „Podle toho, co víme, Nový Jičín svého kandidáta nepostaví a podobné je to i v Bílovci. Mohlo by to znamenat podporu pro našeho člověka, ale něco se ještě může změnit,“ tvrdí Rys. Kandidáty do evropského parlamentu nakonec kopřivnická ODS nenominovala proto, že vytipovaní lidé neměli o tento post zájem.

Sociální demokracie se na okresním sněmu sešla minulou sobotu a také ona hledala kandidáty. Kopřivnický starosta Jiří Tichánek se na Novojičínsku stal dvojkou pro volby do krajského parlamentu. O post senátora se bude ucházet František Kačenka z Nového Jičína, neboť kopřivnický František Šácha nezískal potřebnou podporu.

Další strany se na volbu svých zástupců do zmiňovaných institucí teprve chystají. KDU-ČSL za okres navrhla jako kandidáta do evropského parlamentu exministra obrany Viléma Holáně. Primárky pro senátní stejně jako krajské volby se teprve připravují, ale lidovci se netají tím, že v horní komoře parlamentu by opět rádi viděli Kopřivničana Jaroslava Šulu.

KSČM zatím na svých schůzích sbírá jednotlivé návrhy. Podle předsedy místní organizace Karla Kuboše se již mluví o konkrétních jménech, ale veřejnost se výsledky dozví až po stranické konferenci plánované na 10. ledna 2004.

K o p ř i v n i c e (hod) - Tři mladé muže - Jiřího Bortla, Radka Danihlíka a Michala Satka - přijal ve středu 15. října na radnici u příležitosti získání Zlaté plakety MUDr. Jánského za padesát odběrů krve a krevní plazmy místostarosta Zdeněk Krajčír, který jmenovaným předal upomínkové předměty města se sezonní permanentkou na krytý bazén jako poděkování za jejich přístup k pomoci druhým.

Radek Danihlík poprvé daroval krev na vojně, Michala Satka k tomu přivedla nemoc v rodině a Jiří Bortel řekl, že žádnou takovou pohnutku či motivaci neměl.
 
 
 
 

K o p ř i v ni c e - Otevřením hranic a zpřístupněním internetu se nezmenšila touha lidí naslouchat zážitkům cestovatelů a dobrodruhů z cizích krajů. Vyprávění Jana Tomšíčka byť o deset let staré cestě z Kapského Města do Chocně přilákalo do hlediště kina na pět desítek lidí.

Do tříhodinového poutavého vyprávění se podařilo směstnat pět měsíců a dvacet dní napříč Afrikou, pětadvacet tisíc kilometrů najetých na kole, autem, vlakem a lodí. Jan Tomšíček se na počátku bál hadů, škorpionů a podobné havěti, ale jak sám řekl: „Všude je něco, ale je třeba respektovat všechny zvláštnosti a nepodceňovat nebezpečí.“ Přestože běžně konzumoval neupravovanou vodu a jedl s místními obyvateli, po návratu domů mu lékaři zjistili pouze parazita měchovce, který si vyžádal týdenní přeléčení. V Africe si občasné zažívací potíže léčil vodkou Smirnof.

Cestu podnikl na staré favoritce, kterou láskyplně přezdíval drátěným oslíkem, s lehkým spacákem (v létě hřál, v zimě chladil) a se stanem bez podlážky. Večer usínal za zvuků cvrčků a poštěkávání antilop, ráno ho budily všudypřítomné hrdličky. Zažil teploty od -2 °C v Lesothu až pětačtyřicet stupňů v Súdánu. „Možná bylo i tepleji, ale měl jsem omezenou kapacitu teploměru,“ vysvětlil choceňský dobrodruh.

Snažil se vždy působit nemajetným dojmem, což mu vyneslo oblibu u místních obyvatel, stejně jako zůstal uchráněn okradení. „Za celou dobu jsem pozbyl pouze hliníkovou lžičku a šroubovák,“ bilancoval Tomšíček. Dnes dvaapadesátiletý cestovatel své zážitky zúročil do tří cestopisů, které mu na druhou stranu přihrály před dvěma léty životní družku Irenku. „Každou cestou člověk něco získá,“ komentoval situaci Tomšíček.