Kopřivnické noviny č. 34/2003
ze dne 2. října 2003

K o p ř i v n i c e (dam) - Sborový zpěv se v sobotu odpoledne ponese velkým sálem Katolického domu v Kopřivnici. Právě tam totiž v patnáct hodin startuje již sedmý ročník přehlídky pěveckých sborů. Pořádající Pěvecké sdružení Kopřivnice si letos pozvalo další čtyři vokální tělesa ze severní Moravy.

Víc jak dvouhodinový program, ve kterém se každý sbor představí v přibližně dvacetiminutovém bloku, zahájí právě domácí PSK. Druhý by měl přijít na řadu Jesenický komorní sbor. Tento oktet existuje sice pouhé tři roky, ale jeho repertoár je již poměrně rozsáhlý a zahrnuje skladby od šestnáctého století až po dnešek. Pod vedením Anny Beťákové sbor spolupracuje také s jinými uměleckými soubory v Jeseníku. Třetí v pořadí by se měl publiku představit první čistě dámský soubor, a to Krnovský ženský sbor.

Po pauze dostane prostor Pěvecké sdružení Klimkovice. Sbor s víc jak pětatřicetiletou tradicí má dnes asi čtyři desítky členů a rozsáhlý záběr. Na jeho koncertech je možné slyšet téměř vše od vokální polyfonie až po světskou a duchovní muziku. Repertoár souboru čítá na sto padesát skladeb včetně lidových písní a hudby z pera současných autorů.

Co největší žánrová pestrost je konec konců také jedním z cílů pořadatelů. „Snažíme se, aby byl program co nejzajímavější, bude v něm stará muzika, lidové písně, spirituály, ale třeba i písně Jaroslava Ježka pro Osvobozené divadlo,“ slíbila sbormistryně místních pěvců Eva Pajdlová.

Uzavírat celý program bude opět čistě ženský zpěv v podání sboru Martinů z nedalekého Frýdku-Místku.

Organizátoři přehlídky doufají v co největší zájem publika, na rozdíl od předešlých let se jim totiž nepodařilo na akci sehnat žádnou finanční podporu.

„Žádali jsme o grant Moravskoslezský kraj, ale naše žádost byla pro formální nedostatky zamítnuta. Budeme tedy vše muset platit z prostředků sboru, a těch není mnoho,“ posteskla si Pajdlová.

N o v ý   J i č í n (dam) - Lenka Dusilová s pětičlennou kapelou Secretion bude zítra večer hostovat v novojičínském klubu Happy End. Zpěvačka, která se na hudební scéně objevila po boku muzikantů z Lucie v projektu Pusa a v poslední době o sobě dala slyšet například velmi populární spoluprací s kapelou Čechomor, zahraje v Novém Jičíně v rámci podzimního Světlo tour 2003 a prezentovat bude především hudbu z poslední desky Spatřit světlo světa. Koncert začíná ve dvacet hodin.

K o p ř i v n i c e (dam) - Třetí ročník kurzu Dřevěná píšťalka startuje zítra odpoledne v Katolickém domě. Anna Vafková bude skupinku předškolních dětí v doprovodu jednoho z rodičů nebo prarodičů zasvěcovat do základů hry na zobcovou flétnu. Kurz se řídí metodikou profesora Žilky, a kromě hry si tedy jeho účastníci osvojí i správné dýchání.

K o p ř i v n i c e (dam) - V ostrém kontrastu s předcházející hardcorovou seancí byl koncert Visacího zámku. Vystoupení české punkové legendy přivedlo minulý pátek večer do CO krytu pod kulturním domem přibližně tři stovky posluchačů.

Už během prvních několika písní dokázala kapela přivést do varu nejen kotel pod pódiem, ale doslova celý klub. Zastávka v Kopřivnici byla pro ’Visáče’ jednou z posledních štací už téměř rok trvajícího turné John Debil tour, kterým skupina oslavuje dvacet let existence.

Visací zámek od začátku loňského prosince v rámci turné odehrál přes šedesát koncertů, a ten kopřivnický prý patřil k nejlepším. „Když to pod bubeníkem začíná vypadat jako v zavedeném dřevařském krámě, znamená to, že je koncert vydařený,“ prohlásil zpěvák skupiny Jan Hubert, když už se pod bicí soupravou vršila slušná hromádka třísek z polámaných paliček.

Během víc jak dvouhodinového programu Visací zámek odehrál kompletní kolekci svých hitů, jako jsou Traktor, Dopravní značky nebo Domovnice. To, že mnohé jejich skladby jsou nesmírně populární, kapela sama demonstrovala caraoke show, během níž si fanoušek z publika s Visacím zámkem zazpíval song Kanárek. Již tak dost hutnou atmosféru koncertu kapela umocňoval svou pódiovou show. Kytarista hrál přímo mezi rozdováděným publikem, zpěvák přidal k písničkám také jednu ze svých básní, a na závěr dokonce kapela mezi sebe na pódium přilákala dvě amatérské striptérky z publika.

Turné k dvaceti letům kapely Visací zámek definitivně uzavřou koncerty ve Zlíně a Brně a pak by své aktivity měl přenést z pódií do studia, kde vznikne další deska.

„Materiál už máme připravený a cédéčko by mohlo vyjít už na jaře, ale vydavatel chce jeho vydání načasovat až na podzim příštího roku, takže máme spoustu času,“ tvrdí Hubert. Podle jeho slov kapela bude nahrávat beze spěchu během zimy a jarních měsíců. Fanoušci Visacího zámku se prý mohou těšit na cédéčko s víc jak hodinou nových písniček.

K o p ř i v n i c e (dam) - Po ozvěnách karlovarského festivalu čeká na členy kopřivnického Filmového klubu další tematicky zaměřená série filmů. Trio říjnových snímků bude sondou do filmografie Federica Felliniho.

Minipřehlídka je připravena u příležitosti obnovené premiéry Felliniho snímku Sladký život v českých kinech. Jeden z nejvyzdvihovanějších filmů italského filmaře se do distribuce dostal v září a bude se v republice promítat jen jeden rok, navíc jednání o nákupu promítacích práv se táhla takřka deset let.

„Je to jedinečná příležitost tento snímek zhlédnout. K němu jsme přidali ještě dva filmy, které sice už Puls promítal, ale rozhodně patří mezi ty, na něž se dá jít několikrát,“ řekla šéfka Filmového klubu Radka Korená.

Jako první tedy diváci 7. října uvidí Silnici. Film z roku 1954 je prvním velkým Felliniho úspěchem, přesně o týden později dojde na Sladký život s Marcellem Mastroianim a jednadvacátého října bude Puls promítat nejslavnější Felliniho film Amarcord. „Na všech třech snímcích je díky jejich časové posloupnosti krásně vidět vývoj Felliniho filmařské ruky, to, jak se měnil jeho postoj k režii nebo kameře,“ tvrdí Korená. Poslední říjnový termín Filmového klubu odpadne, ale místo něj se mohou filmoví fajnšmekři na přelomu října a listopadu těšit na třetí ročník dvoudenní přehlídky Kopřivnické kraťasy, jejichž hostem by měl být animátor Jiří Bárta.

K o p ř i v n i c e (dam) - Ve středu 8. října se příznivci klasické hudby dočkají zahájení další předplatitelské sezony Kruhu přátel hudby. V programu prvního koncertu na ně čeká spojení klavíru a klarinetu. K většímu nástroji usedne Eliška Novotná a na klarinet bude hrát Igor Františák. Tito interpreti mají, zdá se, společného daleko více než jen vystupování podobné tomu v Kopřivnici.

Oba umělci zahájili svou dráhu studiem na Ostravské konzervatoři a oba dnes také působí na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity. Novotná a Františák se navzájem znají také z působení v souboru Ensemble Moravia, se kterým natočili sérii komorních skladeb Bohuslava Martinů. Jak klavíristka, tak klarinetista za sebou mají také zahraniční studijní stáže. Novotná své umění pilovala ve švýcarském Lucernu, Františák se zdokonaloval na mistrovských kurzech rovněž ve Švýcarsku a také ve Francii. Každý z nich má na svém kontě také několik ocenění z interpretačních soutěží u nás i v zahraničí.

Kopřivnický koncert zahájí Eliška Novotná a Igor Františák Sonatinou pro klarinet a klavír Bohuslava Martinů, následovat bude Janáčkova Klavírní sonáta I.X. 1905 a Zbojnická sonatina O. Flosmana. Po přestávce pak zahrají sonátu P. Hindemitha a Fantazijní kusy op.73 pro klarinet a klavír Roberta Schumanna. Začátek koncertu je plánován tradičně na 19.30 hodin v kinosále.

K o p ř i v n i c e - Povoláním je herec, ale populárním se stal díky úspěchu své kapely Kryštof. Kritikou je Richard Krajčo chválen a nejen na koncerty, ale i do divadelních hledišť láká své mladé fanynky. O této umělecké schizofrenii je také následující rozhovor.

Představení Skleněného zvěřince bylo v Kopřivnici propagováno s tím, že v něm hraje Richard ‘Kryštof’ Krajčo. Setkáváte se se směšováním herecké a muzikantské kariéry často?

Nevadí vám to?

Nevadí mi to, obě ty věci ke mně patří a takhle prostě funguje tento byznys. Divadlo je třeba prodat jako každý jiný výrobek. Jestli bych to ještě před třemi měsíci řešil trošku víc, tak dnes to řeším trošku míň. O prázdninách jsem byl s kapelou v USA a viděl jsem, jak to funguje tam. Byl jsem na Broadwayi a viděl jsem, jak se tamní představení musí prodat. Takže je to asi v pořádku a zrovna ta vsuvka Kryštofa do jména mi rozhodně nevadí. Naopak myslím, že to tu věc může podpořit v dobrém.

Stává se mi to. Samozřejmě, že lidi si tu tvář vybaví rychleji. Když jim nic neřekne Richard Krajčo, tak už jim něco řekne kapela Kryštof, tu už většinou lidé znají. Neberu to nijak tragicky, naopak vždycky mě to rozesměje. Uvědomím si totiž, že bych mohl se svým jménem ještě žít jako úplně normální osoba mimo zář ramp, ale když už se vyzradí jméno kapely, tak to lidi trkne.

Já jsem spíš komediant, to slovo mě vystihuje nejpřesněji. Pokud bych se to měl pokusit dělit, tak na divadlo mám papír, jsem vystudovaný herec. Naopak muzikant jsem vlastně amatér. Písničkář, který si skládal muziku a psal si k tomu texty. Nebavilo mě hrát samotného, tak jsem našel partu lidí, založil kapelu a měli jsme štěstí, že si nás všimli a dali nám šanci. Je ovšem fakt, že muzika je více o mně, protože skládám podle toho, co sám prožiji.

Vlastně to začalo téměř současně. Konzervatoř jsem sice začal studovat někdy v devatenácti a s muzikou jsem začal někdy v šestnácti, ale zrovna v té době jsem přišel do amatérského divadla v Havířově. Takže obě ty činnosti se u mě vždycky prolínaly. Asi bych nedokázal říct, co mám radši. Když hrajeme s kapelou, tak se tam to divadlo snažím přenášet. Opačným směrem to jde trošku hůř, ale občas se objevují kritiky, jako že můj styl je rockerský způsob hraní. Nemá to s muzikou sice nic společného, ale i ti divadelní kritici si tyto mé dvě poloviny spojují.

Těžko říct. O mých divadelních aktivitách z dob před tím, než se Kryštof stal známým, lidé z branže věděli. Možná, že mi mohla televize trošku pomoci, ovšem ta nikdy nezaručí úspěch. My jsme desku nepropagovali jako desku moderátora ČT, ale jako desku sedm let fungující kapely. To, že jsem mezi tím vyhrál konkurz do Medúzy, byla náhoda, přitom ale netvrdím, že nám to nepomohlo. Co se týká divadla, do Národního vás nikdo nevezme proto, že hrajete v nějaké skupině. Je to možná o tom prvním kontaktu, ale pokud vám svěří nějakou roli, tak musí vědět proč a být přesvědčení, že na ni máte. Od září jsem členem činohry Národního divadla a pochybuji, že si mě Michal Dočekal vybral proto, že zpívám v Kryštofu. On se samozřejmě netají tím, že touží do Národního divadla přilákat mladé publikum, a proto taky do souboru vzal Davida Matáska, Sašu Rašilova, Davida Prachaře nebo Jana Dolanského. Přivedl prostě mladší generaci, která může přitáhnout mladší lidi do hlediště. To, že jsem mezi nimi, nemá s kapelou nic společného. Lidi z Národního poctivě jezdili na Hamleta, byli tam asi třikrát a rozhodovali se, jestli jim vyhovuji, a nabídka přišla až potom.

Moc si toho považuji. Je to naše první scéna, jsou tam skvělí herci. Já jsem se tam rozhodl jít také proto, že přišel nový šéf Michal Dočekal. V něm cítím oheň, který teď znovu hoří v Národním divadle, tak jako jsem ho cítil u Janusze Klimszi, který mě učil na škole a režíroval Skleněný zvěřinec. Díky tomu jsem si řekl, že má smysl do toho jít a že tam určitě zažiji to, co bych chtěl na divadle zažívat. Už jsem si to vlastně vyzkoušel při projektu Bouda, kde jsem hrál Hamleta. Dočekal má představu, jak divadlo vést a vedle klasiky uvádět i alternativu. Myslím, že první scéna může být první opravdu ve všem a může nabízet mainstream a taky něco menšinového. Každopádně jsem strašně rád, že můžu zkoušet s Ivou Janžurovou, Mirkem Donutilem nebo Borisem Rösnerem. Já jsem na ty lidi vždycky koukal v televizi a nikdy mě nenapadlo, že bych s nimi mohl hrát na jedné scéně nebo si s nimi tykat a teď tohle všechno přichází. Trávím s nimi spoustu času a oni mi udělují takové ty životně-divadelní rady. Vždycky pak s úsměvem poznamenají, že si vychovávají další generaci. Jsem nadšený, že to mohu absolvovat.