Kopřivnické noviny č. 19/2003
ze dne 15. května 2003

K o p ř i v n i c e (dam) - Městským strážníkům, radnici, provozovatelům kultury a v neposlední řadě občanům dělá vrásky na čele nevelká deseti až patnáctičlenná skupinka výtržníků. Parta lidí, kteří jsou v drtivé většině uživateli drog, má na svědomí řadu vandalských útoků a krádeží, ale je také častým terčem stížností Kopřivničanů pro svou hlučnost i agresivitu. „Není to nový problém. S těmito lidmi se potýkáme už delší dobu. Teď je možná jen viditelnější, protože s teplejšími dny vycházejí ze sklepů do parků a jsou více na očích,“ říká místostarosta Zdeněk Krajčír, zodpovědný za bezpečnost ve městě, a zároveň přiznává, že přes veškerou snahu neví, jak jej vyřešit.

Strážníci městské policie stejně jako státní policisté znepříjemňují zmíněné skupince život častějšími kontrolami, kterými ovšem většinou dosáhnou pouze toho, že se přesune na jiné místo. K účinnějšímu zásahu prý většinou schází nástroje.

„Jsou to vesměs lidé, kteří mají konflikty s policií, mají zkušenosti a vědí, jak reagovat. Někteří prošli i vazbou a jsou velice dobře vyškoleni o tom, na co mají nárok a jaké jsou naše pravomoci,“ tvrdí velitel městské policie Jan Müller s tím, že provinilci jsou vždy o krůček před zákonem.

Drzost a agresivita party, která si zpříjemňuje život čicháním toluenu, přitom stoupá. Policisté registrují případy, kdy zmiňovaní přímo v obchodě otevřou a vypijí láhev alkoholu a při dopadení ještě vyhrožují personálu prodejny. Několikrát prý dokonce došlo už i na vyhrožování s nožem v ruce. „Když je chtěla uvaděčka vyprovodit z kina, kam přišli bez lístků, vytáhli na ni nůž. Tady už končí legrace,“ tvrdí ředitel kulturního domu Lubomír Sazovský a dodal, že své zaměstnance již instruoval o tom, aby se k těmto lidem raději nepřibližovali, neboť jejich chování je nevyzpytatelné.

Právě skrytá zákoutí kulturního domu se především během zimních měsíců stávají oblíbeným útočištěm zhruba desetičlenné skupiny feťáků a výtržníků. „Běžně nacházíme po budově plechovky od ředidel, igelitové sáčky a hadry namočené v toluenu. Přímo tady se načichají a potom v rauši chodí po budově a likvidují zařízení,“ tvrdí Sazovský. Škody, které dosahují měsíčně ne právě zanedbatelných částek, byly prý také impulzem k nepopulárnímu vybavení WC v kulturním domě mincovníky.

Jak provozovatelé kulturního domu, tak město, které je jeho majitelem, se shodují v tom, že problém je částečně v budově samotné. Její nepříliš šťastné architektonické řešení totiž neumožňuje efektivní ostrahu.

„Kulturní dům je multifunkční objekt, kde je spousta služeb a obrovská cirkulace lidí. Bohužel se nedá zabránit tomu, aby v něm k ničemu nedocházelo,“ tvrdí místostarosta Krajčír. Podobnými problémy navíc podle jeho slov trpí většina veřejných budov, nejde prý však jen o zničený majetek. „Jsou škody, které se bohužel nedají vyčíslit. Tím myslím třeba to, že občané mají strach chodit do určitých prostor v tomto městě,“ nechal se slyšet Kajčír.

Značné problémy se skupinou ’čichačů’ mají také v rockovém klubu Nora. „Oni mají pocit, že Nora je synonymum toho, že si tady mohou dělat nepořádek, což pochopitelně není pravda, ale nedaří se nám jim to vysvětlit tak, aby to pochopili,“ tvrdí šéf klubu Lukáš Lešinský. Také on ví o řadě případů, kdy došlo k potyčkám a nejednou byl nucen volat policii. Nepomáhá prý ani to, že všichni problémoví návštěvníci klubu jsou na černé listině a mají do něj zakázaný vstup. „Je to s nimi stále horší. Museli jsme dokonce přistoupit k tomu, že tady máme vyhazovače nejen na koncertech, ale i běžně přes týden,“ posteskl si Lešinský.

Radnice problém s vandaly a uživateli těkavých látek prý rozhodně nebere na lehkou váhu. „Snažíme se dělat, co se dá. Tento týden budu o celé záležitosti jednat i se státní policií,“ uzavřel zástupce starosty Zdeněk Krajčír.

K o p ř i v n i c e (dam) - Bezmála pět set tatrovek poputuje do Indie. Uzavření kontraktu, který byl podepsán na brněnském veletrhu Idet, však nijak neovlivní současnou politiku firmy směřující k co největším úsporám. Nedá se tedy očekávat ani zmírnění plánovaného propouštění. „Jsme exportní firma a vzhledem ke stále nepříznivému vývoji kurzu dolaru musíme v nastartovaném restrukturalizačním procesu pokračovat. To, že jsme dostali zakázku, na které jsme delší dobu pracovali, naši filozofii nemůže změnit,“ řekl předseda představenstva Tatry Zbyněk Keisler. Vozy pro Indii jsou určeny dvěma zákazníkům, dvě stě padesát tři čtyřnápravových Tater objednala tamní armáda a dalších 288 vozů půjde do privátního sektoru, především do těžebního a stavebního průmyslu. Jak vozy pro armádu, tak civilní automobily budou dodávány v rozloženém stavu. Sety, které poputují na východ z Kopřivnice, budou kromě podvozku a kabiny obsahovat řadu dalších komponentů.

Vojenské aplikace se kompletují ve společnosti Bemel v Bengalúru a civilní vozy tamtéž ve společném podniku Tatry. Podíl domácí výroby není u obou zakázek stejný. V případě civilních vozů tvoří domácí indická výroba zhruba 30 procent, u vojenských vozů je podíl domácích podniků o něco vyšší.

Indie patří mezi tradiční tatrovácký trh a montáž vozů přímo na místě je běžnou součástí obchodování s touto destinací. „Podíl domácí výroby vše zlevňuje a výrobek zpřístupňuje zákazníkovi,“ vysvětlil důvody dodávek nekompletních vozů Keisler. Dvě stě padesát tři vozů pro armádu s označením VTI 8 x 8 má Tatra podle smlouvy dodat ještě do konce letošního roku. U civilních sklápěčů by se mělo dvě stě dvacet osm automobilů k zákazníkům dostávat v několika zakázkách průběžně až do března příštího roku.

Zakázky pro Indii pomohou naplnit plán výroby pro druhé pololetí. „Kontrakty, které už máme uzavřené, jako je tento, a také další drobnější zakázky dávají předpoklady k tomu, že druhá polovina roku by měla proběhnout podle našich představ. To znamená, že by měla zajistit výrobu a prodej vozidel v celkovém ročním objemu okolo dvou tisíc vozů,“ uzavřel ředitel automobilky.

K o p ř i v n i c e (dam) - Problémy s financováním provozu patří ke koloritu místního azylového domu pro rodiče s dětmi již od jeho vzniku, letošní rok by však mohl být v tomto ohledu kritičtější než obvykle.

Ministerstvo práce a sociálních věcí, které Salus v rámci své grantové politiky dotuje, přislíbilo kopřivnickému zařízení 939 tisíc korun, což představuje asi šestapadesát procent celkového rozpočtu organizace. Peníze, které ministerstvo poskytlo, navíc mají krýt nejen potřeby Domova pro rodiče s dětmi v tísni, ale také Krizového centra pro děti Čtyřlístek a telefonní linky důvěry. „Peněz je docela málo a navíc ministerstvo nijak neurčilo, jak je rozdělit mezi Salus a linku důvěry,“ postěžovala si ředitelka Salusu Helena Valentíková.

Provoz Salusu, jenž poskytuje sociální služby lidem ze širokého okolí, je financován ministerstvem, z příspěvků měst a obcí a v neposlední řadě z peněz věnovaných sponzory z řad fyzických osob i firem. Vedení Salusu se sice odvoláním snaží ještě ministerstvo podobně jako vloni zviklat k navýšení podílu státních peněz na provoz. Pokud by ale neuspěli, znamenalo by to podle Valentíkové potřebu získat od sponzorů zhruba tři sta tisíc korun. Vloni sice Salus od svých mecenášů získal 293 tisíc korun, to byl však podle ředitelky azylového domu výjimečný úspěch. „Letos to tak růžové pravděpodobně nebude. Sehnat peníze v našem regionu v současné situaci je stále těžší,“ svěřila se Valentíková.

Salus se sice může spolehnout na vyšší částku z městských pokladen. Zatímco v minulém roce jej radnice měst a obcí v okolí podpořily dohromady sto šedesáti tisíci korunami, letos jen Kopřivnice zařízení přiklepla dvě stě tisíc a dalších padesát tisíc na linku důvěry. „Přispívají nám také další radnice, například Studénka věnuje pětadvacet tisíc a Štramberk jedná o poskytnutí dvacetitisícové dotace,“ řekla Valentíková a dodala, že peníze posílají i menší obce. Suchdol nad Odrou věnoval Salusu 6 300 korun, Odry 5 000.

Pomocnou ruku, i když víceméně symbolickou, podaly také malé vesnice jako Trnávka s 1 675 korunami nebo Kujavy, jež na účet Salusu zaslaly tři sta korun. „Přispívají nám i další obce a přesto, že to někdy nejsou vysoké sumy, jsme za jejich pomoc vděční a pomáhají nám,“ řekla Valentíková.

Rozpočet Salusu na letošní rok počítá s částkou 1 665 520 korun a podle vedení zařízení už asi více okleštit nejde. Největší položku tvoří náklady na mzdy zaměstnanců. Těch je momentálně pět, což je o jednoho méně než bylo zvykem. „Další snížení stavu už si nemůžeme dovolit, to bychom nezvládli provoz,“ říká Valentíková. Také provozní rozpočet není podle ní nijak nadsazený, kromě prostředků na energie a vodu počítá prý jen s minimálními částkami na drogistické zboží, kancelářské potřeby či s prostředky na drobnou úpravu zahrady.

K o p ř i v n i c e (hod) - Den pro Evropu aneb Co nám přinese členství v Evropské unii se jmenuje akce, jež se uskuteční pod patronací senátora Jaroslava Šuly v pátek 30. května v kopřivnickém Katolickém domě. Během besedy, která se uskuteční od 15.30 hodin, budou moci lidé diskutovat o problémech, jež s sebou přinese vstup do Evropské unie, a to i s předsedou Senátu ČR Petrem Pithartem, který v tento den navštíví Novojičínsko. Dalším diskutujícím budou pracovníci ministerstva zahraničí, kteří mají na starosti vstup do Evropské unie.

Aby si lidé na vystupující mohli přichystat otázky, připravili v Katolickém domě různé letáky a brožurky. „Máme hromadu materiálů, jedná se především o informativní letáky o volném pohybu osob a další například, které vysvětlují, co přinese vstup do EU pro obyčejného člověka.

Také máme připraveny letáky o tom, jaké budou mít české podniky šance v Evropské unii, jaká budou občanská práva našich lidí, neměla by chybět ani diskuze o našich tradičních lahůdkách, jako například i o tuzemském rumu či olomouckých syrečkách. Některé brožurky jsme získali z informačního centra pro Evropskou unii z Nového Jičína.

Připravené materiály si občané mohou vyzvednout od dnešního dne, tj. od čtvrtka 15. května, a to na podatelně Městského úřadu na ulici Záhumenní nebo v městském informačním centru v kulturním domě,“ řekl Marián Kálna, provozní ředitel Katolického domu.

K o p ř i v n i c e (hod) - Ve středu 7. května v podvečer se sešli u pomníku před Základní školou náměstí představitelé města, občané Kopřivnice a také ti, kteří válku zažili na vlastní kůži, aby vzpomněli na oběti druhé světové války.

K pomníku nejdříve položili kytice a poté minutou ticha vzdali hold lidem, kteří neváhali obětovat svůj život v boji s nepřítelem. Poté starosta pozval zúčastněné na připravený slavnostní koncert, jenž se u této příležitosti konal v prostorách kina Puls, kde se představil Lašský žesťový kvintet.
 
 
 
 
 

L u b i n a - Když lubinské tanečnice spustily českou besedu na výroční členské schůzi důchodců v Mniší, setkalo se jejich vystoupení s velkými ovacemi. To by samo o sobě nebylo nic výjimečného, kdyby věk vystupujících nebyl srovnatelný s diváky. Řeč je o tanečním kroužku důchodkyň, které kolem sebe v Lubině seskupila Irenka Polášková.

„Každé pondělí se pravidelně scházíváme, abychom si společně zacvičily a trochu se protáhly. Dojde na všechno od hry s míčem až po aerobik,“ tvrdí vedoucí tanečního kroužku Irenka Polášková, kterou na myšlenku nacvičit českou besedu přivedl Oldřich Tománek.

Pro většinu tanečnic beseda nebyla ničím novým, protože se s ní setkaly v rámci školní výuky, ale jak se smíchem dodávají, od té doby už uplynulo padesát let. „A u mě ještě víc,“ netají se s osmým křížkem Jiřina Míčková, které mohou vitalitu, temperament a taneční projev závidět i mladá děvčata. „Před každým vystoupením mám velkou trému, ale nejhorší to bylo před plesem v Lubině. Měla jsem strach, že nás mladí vypískají, že budeme všem pro smích. Nakonec z toho byly takové ovace, že jsem ještě hodinu potom radostí plakala,“ svěřila se se svými pocity nejstarší z tanečnic. S netajeným obdivem tak k nejedné babičce vzhlížejí i vlastní vnoučata.

Tancující důchodkyně si začali v rámci předtančení zvát na plesy pořadatelé ve Vlčovicích, Hájově i Albrechtičkách. „Některá vystoupení jsme musely z časových důvodů i odmítnout,“ uvedla Irenka Polášková, pod jejímž vedením si kroužek rozšířil repertoár i o moravskou besedu. „Z počátku jsme měly problém sehnat popis tanců, s hudbou bylo starostí ještě víc,“ dodala.

„Drahuška nás pak přesvědčila, že musíme mít jednotné oblečení, což dodalo celému vystoupení slavnostní ráz,“ vyzdvihla zásluhy další členky Irenka Polášková.

Ve svém středu by tanečnice rády uvítaly i muže tak, jak tomu bylo v počátcích, kdy jeden kruh byl tvořen smíšenými páry a druhý pouze ženami. Muži se ale zpravidla omezují pouze na slovní projevy, jak tomu bylo na již zmíněné schůzi důchodců v Mniší. Tam se jeden z diváků netajil obdivem, když kolegovi sděloval: „Ještě by se z nich dala některá vybrat. Támhle ta by stála za hřích. Koukej, babka šedivá a postavu má jako svíčka.“

A recept žen na neutuchající vitalitu? Pohyb, pohyb a pohyb. Ale nejen na zahrádce, ale i v tělocvičně.