Kopřivnické noviny č. 9/2003
ze dne 6. března 2003

K o p ř i v n i c e (dam) - Dvě zvučná jména tuzemské jazzové scény se v úterý 11. března sejdou na pódiu kopřivnického kina Puls. Jiří Stivín a Jaroslav Šindler místnímu publiku předloží svůj společný program nazvaný ‘Flétna a kytara v jazzu’.

Jiří Stivín, nejen u nás, ale i v zahraničí proslulý flétnista s typickou čepicí, chtěl být nejdříve filmařem a až po absolvování kamery na FAMU se začal věnovat výhradně hudbě. Muziku studoval nejen na AMU, ale i na Královské akademii v Londýně. Jiří Stivín není pouze jazzmanem. Hraje a nahrává také starou renesanční a barokní hudbu. Nahrál většinu koncertů pro zobcovou flétnu od Vivaldiho a Telemanna. Ovládá všechny druhy příčných i zobcových fléten.

V jazzových vodách je Stivín nejen interpretem, ale také autorem a proslulým improvizátorem. Kromě fléten hraje jazzovou hudbu také na saxofony, klarinet či různé lidové píšťaly. Předchází ho pověst muzikanta schopného zahrát téměř na cokoliv.

Stivín vystupuje s předními českými soubory klasické hudby, sám řídí vlastní Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and Co Jazz Quartet, vystupuje v sólových recitálech s cembalem, varhanami, kytarou nebo hraje úplně sám a s magnetofonem. Na svém kontě má přes čtyři desítky nahrávek. Jiří Stivín je rovněž autorem mnoha skladeb pro různé formace, scénické a filmové hudby. Je aktivní jako pedagog.

Také kytarista Jaroslav Šindler patří k absolutní špičce mezi českými jazzovými kytaristy. S muzikou začínal v bigbeatové kapele. S jazzem začal až na začátku sedmdesátých let po svém příchodu do Prahy. Svou první profesionální zkušenost získal jako doprovod Jany Koubkové. S Jiřím Stivínem se Šindler seznámil ještě dříve. „Ještě když jsem chodil na lidovou konzervatoř, zavolal mi a pozval mě do kina. Improvizovali jsme tehdy ve filmovém klubu k němým filmům s Mirkou Křivánkovou a s Alanem Vitoušem,“ vzpomínal kytarista na první setkání se Stivínem v rozhovoru pro časopis Harmonie. Společně se na pódiích objevují řadu let a jejich spolupráce je pro obě strany příjemná. „K desátému výročí naší spolupráce jsem od něj dostal vyznamenání za vynikající práci,“ vzpomíná Šindler, který kytaru považuje v první řadě za doprovodný nástroj. Jaroslav Šindler vyučuje na Konzervatoři Jaroslava Ježka a jeho oblíbenými kytaristy jsou Jim Hall, John Scofield, Pat Metheny nebo Mark Whitfield.

Kopřivnický koncert se začátkem plánovaným na půl osmou je prvním ze série vystoupení, které jazzové duo na severu Moravy odehraje. 13. března je bude možné slyšet například ještě ve Frýdku-Místku.

K o p ř i v n i c e (dam) - Po zájezdu na operu se místní divadelní předplatitelé vrátí k činohře, komediálnímu žánru se však nevzdálí ani v březnovém představení. S tím do Kopřivnice dnes večer dorazí soukromé Hoffmanovo divadlo z Uherského Hradiště a zahraje kus amerického autora A. R. Gurneye nazvaný Silvie.

Tato zdařilá komedie měla světovou premiéru na Broadwayi teprve před osmi lety, velmi rychle si však našla cestu na světová pódia. V českých zemích tuto hru poprvé v roce 1998 uvedlo pražské divadlo Ungelt.

Gurneyova hra je plná klidného civilního humoru. Dění na jevišti bude blízké především manželům středního věku a milovníkům psů. Právě fenka Silvie, tady ztvárněná půvabnou mladou herečkou, je příčinou mnoha svárů a komických situací. Jde vlastně o klasický milostný trojúhelník, jehož třetím vrcholem je němá tvář.

Hoffmanovo divadlo vzniklo v lednu 2000 a jeho prvním představením byla dramatizace slavné Pipi Dlouhé Punčochy, která již byla uvedena také v Kopřivnici. Silvii bude Hoffmanovo divadlo v místním kulturním domě uvádět přesně rok a dva dny po premiéře. Režisérem představení je sám principál divadla Karel Hoffman, scéna je dílem Petra Chaloupky a kostýmy navrhl Radim Černoch. Na jevišti diváci mohou čekat Michaelu Studničkovou, Janu Chaloupkovou, Alžbětu Kynclovou, Karla Hoffmana, Karla Maříka a Radima Černocha. Představení začíná o půl osmé večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Pomyslný pytel literárních soutěží se nyní roztrhl v Kopřivnici. Spisovatelé mohou měřit síly hned ve dvou. První je doménou sci-fistů, druhou pořádá knihovna.

Místní sci-fi klub Radegast letos vyhlásil již druhý ročník soutěže nazvané 2K+3. Lze do ní přihlásit krátké povídky v rozsahu zhruba patnácti normostran. „Povídka by měla být žánrově zařaditelná mezi sci-fi, fantasy nebo horor a hlavně v ději povídky musí být použity reálie, osoby nebo mytologie středoevropského prostoru. A je jen na autorech, zda z minulosti, současnosti nebo budoucnosti,“ shrnul hlavní podmínky soutěže Roman Kresta z pořádajícího klubu. Termínem uzávěrky je 18. dubna a organizátoři očekávají povídky ve formátu txt či rtf na e-mailu randalf@randalf.cz. Hodnocení přijatých prací bude anonymní a bude probíhat podobným způsobem jako celostátní soutěž o Cenu Karla Čapka. Výsledky soutěže budou oznámeny 17. května na setkání fanoušků sci-fi v Kopřivnici.

Soutěž pořádaná městskou knihovnou pod názvem Šuplíky 2003 si na rozdíl od výše zmíněné letos prodělá svou premiéru a je velmi otevřená. Zúčastnit se jí muže prakticky kdokoliv a také žánr je omezen pouze tím, že musí jít o původní, dosud nezveřejněná prozaická dílka včetně publicistiky. Do soutěže je možné přihlásit texty psané na psacím stroji nebo formou tištěného výstupu ve čtyřech vyhotoveních a nesmějí mít více než deset stran. Nejzazším termínem, do kdy musí být soutěžní práce zaslány na adresu knihovny, je 30. květen 2003 a vyhlášení výsledků se autoři dočkají v červenci.

K o p ř i v n i c e (dam) - Doslova pro hrstku posluchačů hrál minulý pátek v hudebním sále Nora Café původem newyorský písničkář Chris Barickman.

Dávka big-beatu okořeněného jižanskou písničkářskou tradicí, kterou sám se svou elektrickou kytarou návštěvníkům servíroval, byla mixem jeho autorských počinů vydaných na čtyřech CD, ale také převzaté muziky.

I když je možné spekulovat o tom, zda by Barickmanovy písně nezněly lépe v doprovodu baskytary a bicích, je fakt, že jeho produkce byla příjemným ozvláštněním běžného programu Nory.
 
 
 
 

K o p ř i v n i c e (dam) - Pražský ska-band Sto zvířat, který svého času označoval Noru za svůj moravský domovský klub, svým zítřejším koncertem v CO krytu pod kulturním domem jistě potěší příznivce barvité veselé muziky.

Sto zvířat vznikli již v roce 1990 ze studentského rock'n'roll bandu ‘Matěj Čech’ a zdomácněli v Malostranské besedě. Kapela začala záhy poměrně intenzivně koncertovat a během tří let byla nejen ostříleným harcovníkem po tuzemských klubech, ale začala vyjíždět také na festivaly a zahraniční turné. Hudbu Sto zvířat je od té doby možné poměrně pravidelně slýchávat nejen v Německu, Švýcarsku či Francii, ale také za mořem. Kapela je známá svým renesančním přístupem k umění, a tak se velmi často podílí na výtvarných happenincích a její členové také hrají v přidruženém divadelním souboru Šrapnel.

Na svém kontě má skupina Sto zvířat celkem čtyři alba. První, pojmenované stejně jako sama kapela, vyšlo v již zmíněném roce 1993, následující Druhou bradu vydala ‘Zvířata’ o tři roky později v USA, třetí řadové CD Bambule vyšlo v roce 1998 a zatím poslední deska Ty vole, na základní škole… spatřila světlo světa po dlouhých přípravách v loňském roce.

V posledních několika letech obsazení kapely poměrně výrazně nabobtnalo. Kapelník, zpěvák a bubeník Jan Kalina dnes šéfuje desetičlennému ansámblu, který kromě kytary, basy, bicích a kláves disponuje velmi obsáhlou dechovou sekcí. Na koncertech s působivou pódiovou show hrají Sto zvířat originální kombinaci ska music s mnoha jinými žánry jako rock, reggae, jazz či obyčejný pop. Jejich muzika je hravá, barvitá a kořeněná mnoha zajímavými nápady, na svých deskách kapela také velice často využívá spolupráce hostů. Texty kapely jsou většinou dílem saxofonisty a zpěváka Tomáše Belka a i ony jsou charakteristické humorem a nadsázkou.

K o p ř i v n i c e (dam) - Největší úspěch své historie letos v kopřivnickém kině Puls zaznamenala putovní filmová přehlídka Projekt 100. Deset filmových představení devátého ročníku festivalu filmové kvality navštívilo 614 filmových fanoušků, což představuje mírný nárůst. „Vloni v našem kině vidělo Projekt 100 pět set osmdesát šest diváků,“ zalovila ve statistikách vedoucí Pulsu Radka Korená, podle které je letošní větší zájem způsoben nejen zlepšením propagace v tiskovinách i televizi, ale prý se na něm podepsal také zdařilý výběr uváděných snímků. „Bylo tam pár opravdu velice silných titulů jako například Formanův Amadeus a Chaplinův Diktátor,“ zmiňuje hlavní taháky Korená. Formanův oscarový epos se stal podle předpokladů nejnavštívenějším filmem a ve zcela vyprodaném sále jej zhlédlo 143 lidí. Na druhé příčce divácké přízně jsou s pětasedmdesáti diváky futuristický Barvil a art-dokument Naqoyqatsi. Druhý jmenovaný snímek je překvapivě nejúspěšnějším titulem letošního ročníku přehlídky a v celé řadě kin se mu podařilo pokořit dokonce i Amadea. Naopak nejmenší zájem měli diváci o český snímek Noční hovory s matkou, původně určený k projekci na internetu, na ten se přišlo podívat pouhých 26 osob. „Celkově byla ale návštěvnost jednotlivých představení poměrně vyrovnaná,“ libuje si Korená. Jak si kopřivnický Puls vedl ve srovnání s jinými biografy, kde přehlídka běžela, se dozvíme až začátkem léta, kdy jsou oficiálně zveřejňovány závěrečné statistiky. Již nyní je však jasné, že i příští rok Projekt 100 do Kopřivnice znovu zavítá. V programu závěrečného ročníku se předběžně počítá s Chaplinovou Moderní dobou, dramatem Apokalypsa či legendárním českým snímkem Spalovač mrtvol.

• Na květen chystá kino Puls ve spolupráci s Francouzským kulturním institutem přehlídku francouzského filmu. Během ojedinělé akce, která bude probíhat v pouhých pěti kinech celé České republiky se místní diváci mohou těšit celkem na šest snímků, z nichž dva budou z francouzštiny simultánně tlumočeny. Celá akce je pořádána u příležitosti znovuuvedení kultovní Velké žranice režiséra Marca Ferreriho z roku 1973, která je rovněž součástí programu minipřehlídky.
• V novojičínském klubu Galerka koncertuje zítra od osmi hodin večer kopřivnický OP Jazz Band. Sedmičlenná kapela hraje především jazzovou a swingovou muziku, kromě jazzových standardů však občas sáhne taky do oblasti bebopu a funky. OP Jazz Band pravidelně koncertuje na akcích v Kopřivnici, ale vyjíždí hrát do okolí, a dokonce i za hranice.
• Včera odpoledne byla ve štramberském Muzeu Zdeňka Buriana otevřena výstava ’Pravěk a etnografie’ malíře Arnošta Hanáka. Tento čtyřicetiletý výtvarník z Bohumína se věnuje ve své umělecké činnosti mimo jiné rekonstrukcím pravěkého života a je silně ovlivněn Burianovým odkazem. Hanák spolupracoval například se známým afrikanistou Josefem Vágnerem či záhadologem a cestovatelem Arnoštem Vašíčkem. Expozice bude tvořena umělcovými olejomalbami, pastely i kresbami.

K o p ř i v n i c e (dam) - Pravděpodobně další rekord čeká v tomto týdnu kino Puls. Důvod je jednoduchý, na jeho program přichází zřejmě nejočekávanější snímek roku Pán prstenů: Dvě věže.

Druhý díl fantasy ságy se na plátně objeví hned dvanáctkrát, kromě všech odpoledních i večerních představení promítacího týdne přibudou o víkendu také projekce ve 14 hodin. Příběh Dvou věží začíná po krátkém prologu Gandalfova souboje s Balrogem tam, kde jsme před rokem opustili Společenstvo prstenu. Frodo Pytlík v doprovodu věrného Sama se blíží k Mordoru, zatímco trpaslík Gimli a elf Legolas pod vedením Aragorna pronásledují pláněmi tlupu skřetů, kteří unesli zbylé dva hobity. Děj filmu se zde stejně jako u Tolkienovy předlohy láme do dvou linií. Jedna sleduje Frodovy útrapy a druhá boj jeho přátel. Událostí, ke kterým dojde, je celá řada. Do boje o Středozem je zapojen lidský národ z Rohanu. Uskuteční se první dvě velké bitvy, v první z nich se tři stovky statečných obránců rohanské pevnosti Helmův žleb postaví desetitisícové přesile Sarumanových skřetů. Ve druhé Enti, bytosti příbuzné stromům, zničí Železný pas, sídlo zlého čaroděje Sarumana. Frodo se Samem zatím zajmou Gluma, který je sleduje, a pak se tímto podivným stvořením s nezvladatelnou touhou po prstenu nechají vést do Mordoru. Jejich cesta pochopitelně není snadná a narazí také na problém v podobě zajetí Boromirovým bratrem Faramirem. I ve druhém dílu filmového přepisu Pána prstenů udělal realizační tým několik změn oproti knižní předloze, ty jsou však beze zbytku pro film pozitivní a rušivě mohou působit pouze na fanatické vyznavače knihy. Ve Dvou věžích se kromě již známých postav dostávají na scénu i nové figury. Nejvýraznější z nich je pravděpodobně Glum. Tato postava je sice kompletně vytvořená v počítači, ale jejímu hereckému výkonu nelze vůbec nic vytknout, možná i proto se uvažovalo o jeho nominaci na hereckého Oscara. Kromě něj se divák může těšit také na důstojného krále Théodena v podání Bernarda Hilla, jeho neteř Éowyn ztvárněnou Mirandou Otto či zrádného rádce Grímu Červivce Brada Dourifa. Ještě před premiérou prvního dílu velká část ctitelů Tolkienovy knihy pochybovala o tom, že je ji možné zfilmovat. Valnou část však vizionářský Peter Jackson přesvědčil, že ano. Ve Dvou věžích před ním vyvstal velmi těžký úkol a to kvalitou se alespoň vyrovnat prvnímu dílu, což se rozhodně podařilo. Dvě věže možná nepůsobí tak kouzelně jako Společenstvo prstenů, ale divák se při jejich sledování ani na chvíli nenudí, což platí i o závěrečné půlhodinové sekvenci bitvy o Helmův žleb. Téměř stoosmdesátiminutový snímek je nabit vizuálními efekty a je nominován v několika oscarových kategoriích, včetně hlavní kategorii Nejlepší film.

Druhý snímek, který Puls uvede ve středu 12. března, si své ceny již posbíral. Mystifikační hudební dokument scenáristy a režiséra Petra Zelenky kraloval sobotnímu předávání Českých lvů a pobral celkem šest skleněných sošek včetně hlavní ceny. Rok ďábla, jak Zelenka svůj poslední a podle kritiků nejlepší film nazval, je cestou do hlubin duší několika muzikantů v čele s J. Nohavicou.