K o p ř i v n i c e (hod) - Je tomu již deset let, co byl v Kopřivnici otevřen krytý bazén. První občané Kopřivnice se smočili v bazénu přesně 22. ledna 1993 ve 14.01 hodin. Dnes bazén využívají nejen místní, ale také lidé z Příbora, Studénky a Hájova, Frýdecko-Místecka a okolí.

„Na pátek 31. ledna jsme připravili ve spolupráci s městem pro naše návštěvníky dárek. V tento den, kdy jsou mimo jiné pololetní prázdniny a děti mají volno, bude bazén otevřen od 10 do 22 hodin a po celý den budou lidé moci využívat jeho služeb zdarma, včetně sauny,“ řekl k připravované akci Milan Gilar, ředitel správy sportovišť, pod kterou bazén patří.

Po celý den si bude moci každý návštěvník vylosovat některou z cen, které budou pro ně připraveny, a na večer je připraveno plavání s hudbou a také budou připraveny soutěže o ceny s malým překvapením.

„Bazén je nejmladším městským sportovním zařízením a navíc je architektonicky řešen tak, že v něm nelze dále rozšiřovat služby bez větších stavebních úprav. Za desetiletou historii bazénu přibyla nová parní lázeň, masérna a další drobné vybavení. Dále jsme provedli generálku filtrů, vyměnili výměník pro ohřev vody,“ sdělil Gilar na otázku, jakými změnami prošel bazén od svého vzniku.

Jak to bylo s návštěvností od samého začátku až do dnešních dnů?

„Přesnou statistiku za desetileté období nemáme, neboť pod naši správu, tedy pod Správu sportovišť, se bazén dostal až v roce 1996. Do této doby se o bazén staraly Technické služby Kopřivnice. Co se týká návštěvnosti z řad veřejnosti, tak ta mírně vzrůstá, alespoň co se týká našich statistik. Když jsme přebírali bazén, tak jej navštěvovalo kolem 69 až 70 tisíc návštěvníků za rok, v současnosti je to v rozmezí 75 až 80 tisíc lidí. Ve statistice se vychází z počtu prodaných vstupenek, “ odpověděl Gilar.

K bazénu neodmyslitelně patří činnost plaveckého klubu. V minulosti zde působily kluby dva, které se spojily do jednoho, ten navíc zajišťuje i výuku plavání. Jeho odchovanci dosahují velkých úspěchů i na závodech mezinárodní úrovně.

V posledních letech projevily zájem dvě zdravotní pojišťovny, které rozšiřují služby svým klientům a nabízejí volné hodiny plavání. Na bazéně také vycházejí vstříc zájemcům o ranní plavání. Pro ně jsou vyhrazeny dvě hodiny v pátek ráno. „Od září jsme rozšířili plavání v dopoledních hodinách v úterý a ve čtvrtek, kdy je část bazénu uvolněna pro veřejnost. Co se týká seniorů, ti mohou využívat bazén také ve středu od 13 do 16 hodin,“ doplnil Gilar. „V současné době se provádí statické posouzení celé stavby, máme zpracován energetický audit a chceme realizovat některá opatření, která zhospodární provoz,“ odpověděl Gilar na dotaz, co čeká bazén v nejbližším období.

K o p ř i v n i c e (dam) - Tříprocentní roční růst mezd zaručuje zaměstnancům mateřské společnosti Tatra v pondělí podepsaná kolektivní smlouva. Ve výplatě však tatrováci navýšení nepoznají okamžitě. „Podle smlouvy dojde ke zvýšení platů až v červenci, bude ale vyšší tak, aby byla splněna dohoda o tříprocentním růstu,“ informoval místopředseda odborové organizace KOVO v Tatře Pavel Baroň. Kolektivní smlouvy v dceřiných společnostech budou prý uzavírány v nejbližší době a jejich znění bude odvozeno od smlouvy mateřské firmy.

K o p ř i v n i c e (dam) - Spíš než protestní měl pondělní mítink odborářů kovárenské společnosti Taforge a slévárenské Tafonco informační charakter. „Také jsem slyšel o protestním pochodu Tatrou nebo stávce, ale to není pravda,“ řekl před zahájením pondělního setkání odborářský předák Jaroslav Nováčik. Podle jeho slov je důvodem schůzky předání informací o průběhu a výsledcích kolektivního vyjednávání v podniku a změnách jeho vedení. „Dotkneme se samozřejmě také otázky nevyplacení platu na dovolenou,“ uvedl Nováčik a dodal, že těch by se měli zaměstnanci dočkat v březnu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Téměř sto tři tisíce korun vynesla jen v Kopřivnici Tříkrálová sbírka České katolické Charity. Dalších třiatřicet tisíc vykoledovali tříkrálové skupinky v místní části Lubina.

„V celé naší oblasti vynesla letošní sbírka 503 513,40 korun. Je to zhruba o padesát tisíc více než vloni, takže jsme nadmíru spokojeni,“ řekl ředitel kopřivnické pobočky katolické Charity Miroslav Leško a vzkázal své poděkování nejen těm, co do kasičky nějakou korunou přispěli, ale také lidem, kteří se na organizaci celé sbírky podíleli. Celá vybraná částka bude podle Leška v nejbližších dnech odeslána na centrální konto organizace, pětašedesát procent peněz se vrátí zpět do Kopřivnice.

„Přesné plány, jak s nimi naložíme, budeme mít až v únoru. Již teď je však jasné, že část peněz poputuje do našeho Domu poklidného stáří v Mořkově či na podporu terénní ošetřovatelské a pečovatelské služby,“ prozradil Leško.

K o p ř i v n i c e (ili) - Tradiční soutěž v šipkách o putovní pohár se uskutečnila v sobotu v klubovně sdružení zdravotně postižených. Téměř čtyři desítky zájemců měřily své síly přes tři hodiny.

„Je to jenom jedna z akcí, které pro své spoluobčany pořádáme každý měsíc,“ uvedl předseda organizace Petr Dousek, „snažíme se, aby zdravotně handicapovaní občané nežili izolovaně, ale podle svých možností se v co největší míře zapojili do společenského života. Jen tak předejdou různým depresím.“

K o p ř i v n i c e (ili) - Těsně před dokončením je v současné době I. etapa přestavby Dětského centra v Kopřivnici. Koncem letních prázdnin minulého roku byla přestavba započata a už na únor je plánována její kolaudace. „Začátkem března uvažujeme o slavnostním otevření a během jarních prázdnin se chceme do nových prostorů přestěhovat, abychom nenarušili průběh výuky,“ nastínila nejbližší plány ředitelka centra Dagmar Jančálková.

V rámci první etapy bylo zrekonstruováno levé křídlo budovy včetně sociálních zařízení, a užitková plocha se tak rozšířila o více než jednu třetinu na 1 800 m2. „Největším problémem bylo sekání v původních panelech,“ zhodnotil problémy při přestavbě její stavbyvedoucí Stanislav Matonoha.

Spolupráci s mandátními zástupci firmy Martinák - Zajíc si ředitelka Jančálková nemůže vynachválit: „Pavel Zajíc je člověk, který toho moc nenamluví, ale jedná. Všichni se opravdu maximálně snažili odvést kvalitní práci a je to vidět na každém kroku.“ Výsledkem bude rozšíření a zkvalitnění péče o svěřené klienty.

„Návrh výtvarného řešení interiéru školy, ve kterém byl dáván důraz nejen na funkci estetickou, ale i orientační, vypracovaly Ateliéry Bonton Zlín, a. s., v zastoupení pánů Němečka a Petráka,“ dodala ředitelka Jančálková. V jejich pojetí jsou třídy rozděleny podle jednotlivých dopravních prostředků tak, že v přízemí jsou vlaky, loďky, auta, v podlaží pak vznášedla, rakety a letadla. Obrázky, které u děti zvítězily na celé čáře, usnadní klientům orientaci v zařízení.

K o p ř i v n i c e (ili) - Přestože se od Nového roku politická scéna soustředila na volbu nového prezidenta, není ani po měsíci a opakované volbě znám nástupce Václava Havla. A jak hodnotí postup politických stran naši spoluobčané?

Jaroslav P. (43 let, automechanik) - Není to nic jiného než boj mezi stranami, která bude mít větší vliv.

Josef H. (68 let, důchodce) - Nechutné handrkování, kterému se dalo předejít přímou volbou.

Alena K. (37 let, v domácnosti) - Už při komunálních volbách měli voličům rozdávat kandidátku na funkci prezidenta. Bylo by to za jedny peníze, demokratičtější a předešlo by se všem nechutným tahanicím.

Libor Š. (31 let, soukromý podnikatel) - Mne to opravdu nezajímá. Pro mě bylo důležité, která strana vyhraje ve volbách, ale kdo bude hlavou státu, mě opravdu nezajímá.

Vilma H. (54 let, finanční poradce) - Volba prezidenta je obrázek politické nedisciplinovanosti politických stran i neschopnosti najít člověka, který by byl přijatelný pro většinu.

Bohuslav T. (47 let, nezaměstnaný) - Už to začíná být jak seriál na pokračování a napínavé jak Synové a dcery Jakuba skláře.

Ludmila B. (60 let, důchodkyně) - Tak jsem si demokracii opravdu nepředstavovala. Vždyť je to pro ostudu celému světu. Když se nemůžou dohodnout, ať tam nechají Václava Havla.

Neznámý pachatel v Kopřivnici se dosud nezjištěným způsobem dostal do budovy zimního stadionu, ve které se volně pohyboval. Páčidlem vypáčil vstupní dveře vrátnice, kde odstranil visací zámek na plechové skříňce, v níž nalezl příruční kovovou pokladnu, kterou si odemkl nalezeným klíčem. Z pokladny odcizil 27 500 korun v hotovosti. Poté pachatel z místa odešel. Na zařízení vznikla škoda ve výši 3 000 korun. Dne 20. ledna byl policisty OO P Kopřivnice a SKPV TOOK Kopřivnice jako pachatel zjištěn 44letý strojník zimního stadionu. Byla u něj zajištěna částka ve výši 25 000 korun. Policejní rada SKPV OŘ Nový Jičín zahájil trestní stíhání pro trestný čin krádeže.

Dne 21. ledna požádala prodavačka z prodejny potravin na sídlišti Sever o příjezd hlídky městské policie, protože přichytili muže při krádeži zboží. Hlídka na místě zjistila, že dotyčný odcizil tyčku salámu. Protože muž u sebe neměl žádný doklad, byl převezen na OO P ČR ke zjištění totožnosti. Jednalo se o 43letého muže z Kopřivnice, kterému byla uložena bloková pokuta.

Dne 26. ledna v odpoledních hodinách přijala stálá služba městské policie anonymní telefonické oznámení, že na ulici Obránců míru někdo myje auto. Hlídka na místě zjistila, že oznámení se zakládá na pravdě, zjistila totožnost muže. Jednalo se o 30letého muže z Kopřivnice, kterému strážníci za přestupek znečištění veřejného prostranství uložili na místě blokovou pokutu.

Neznámý pachatel se na ul. Obránců míru v Kopřivnici na hlavní poště 23. prosince a 22. ledna prokázal dosud neustanoveným občanským průkazem a neoprávněně vybral starobní důchod v celkové výši 13 540 Kč, který patřil 54letému muži z Kopřivnice. Poškozený případ oznámil 24. prosince a dále uvedl, že na počátku září nahlásil na OOP Kopřivnice odcizení svého občanského průkazu dvěma muži, kteří byli u něj v bytě na návštěvě.

P ř í b o r - Na to, aby si vychutnal radost z největšího úspěchu své dosavadní závodnické kariéry - stříbra z letošního Dakaru, měl třiatřicetiletý pilot závodní tatry Tomáš Tomeček jen dva dny. Těsně po svém uspíšeném návratu z Afriky jej totiž čekala další radost v podobě příchodu prvního potomka, dcery Stely. „Ve srovnání s touhle radostí byl Dakar jen malým štěstím,“ řekl Tomeček o miminku, které, jak dodává, si na jeho návrat z rallye počkalo.

Je to určitě lepší než vloni, kdy jsme skončili desátí, a předminule, když jsme vůbec nedojeli, a předpředminule, když jsme skončili na čtvrtém místě, a taky lepší než bronz z roku 1999. Byla to radost a štěstí. Do posledního kilometru soutěže to nebylo jasné a nevěřil jsem tomu. Až když jsme odevzdali poslední kartu, tak to teprve propuklo a uvědomil jsem si, že jsme to dokázali. Byl to skvělý pocit, že se to konečně povedlo.

Začal jsem tomu věřit opravdu až na posledním kilometru poslední speciální etapy. Opravdu až kolem Šarm aš Šajchu. Byla to krátká třicetikilometrová etapa, která se jela docela rychle. Po dvaceti kilometrech nás dojel Kabirov, který startoval hned za námi. Dojel úplně nadoraz tak, že bych ho měl pustit. Ale já si řekl, ‘hochu, tys mě hodně natrápil, tak tentokrát tě nepustím’. No, a pak asi po kilometru ubral a nechal mě dojet.

Vloni nás zklamala hřídel. Předloni jsem zklamal já jako řidič, protože jsem tomu autu dal ránu. Před dvěma lety nás zklamal šroub na páce řízení. Letos nás technicky nezklamalo nic, naopak bylo to spíš příjemné překvapení. Pérování, motor, převodovka, všechno fungovalo na výbornou.

Bylo to jednak tím, že jsme vůz vylepšili, ale taky jsme za ty čtyři roky, co jezdíme, získali nějaké zkušenosti. Už víme, co je třeba s sebou vozit. Další důležitá věc je, že jsme to auto dobře otestovali a odhalili dětské nemoci, které, kdybychom si s sebou odvezli do Afriky, by znamenaly velké zdržení.

Zvýšit výkon motoru, odlehčit auto, stejný kus štěstí jako letos a méně štěstí týmu Kamazu. Určitě je reálné Rusy porazit. Myslím si, že například letošní vůz Karla Lopraise měl na to, aby Čagina předjel. Pokud se budeme chystat na další ročník, tak bychom chtěli mít výkonnější motor. Je ale možné, že jej nebudeme potřebovat, neboť pořadatelé naznačovali, že chtějí udělat nějaké změny, které by znamenaly vyrovnání sil. Auta by byla relativně na stejné úrovni, pak by rozhodovalo, kdo má srdce, štěstí, kdo nechává mozek na startu a kdo si ho bere s sebou. Možná bych takovou změnu i uvítal. Znamenala by totiž, že vítězství by více záviselo na schopnostech řidiče a na jeho vozu.

Kromě přípravy na další ročník Dakaru bychom rádi s doprovodnou tatrou vyrazili na rallye Berlín - Wroclaw, kterou jsme vloni vynechali, jelikož jsem ležel v nemocnici. No, a taky chci být trochu doma a užít si otcovství.

F r e n š t á t  p .  R .  (dam) - Touha posedmé pokořit soupeře v africké poušti, posedmé stanout na stupních vítězů, a získat tak absolutní rekord v počtu vítězství dakarských rallye chtěl v letošním roce Karel Loprais. Jeho naděje však již v sedmé etapě závodu zmařila těžká havárie.

Ve vysoké rychlosti při doskoku z jedné z dun jsme ulomili levé přední kolo a už jsme letěli. Byla to první, a tím pádem i nejvážnější havárka v mé závodnické kariéře.

Ředitel soutěže to spočítal na pět přemetů. Já sám to opravdu nevím, neměl jsem čas to v tu chvíli počítat.

To bylo zřejmé na první pohled. Auto bychom možná zprovoznili, ale rozhodně bychom ho nedali do takového stavu, abychom mohli pokračovat v soutěži.

V prvé řadě jsme byli rádi, že jsme vyvázli ve zdraví. To je to nejdůležitější. Přemýšlet o tom, že pro nás závod skončil, na to nebyl čas. Samozřejmě to mrzí, ale je třeba to vidět s nadhledem a pokračovat dál. Mně už je teď jasné, že na Dakar vyrazím i příští rok.

To za tím nevíme. Auto je ještě pořád v Libyi. Až dorazí a kompletně je rozebereme, tak teprve uvidíme, co bude lepší, a rozhodneme.

Statistiky jsem zatím nestudoval, takže na to nejsem schopen odpovědět. Každopádně nehod je na Dakaru každoročně spousta. Letos se pouze nějak více rozhavarovaly kamiony a navíc ten obrázek poznamenalo taky to, že přišla i smrtelná nehoda, což už se několik let dozadu nestalo.

Je to možné. Začátek byl velice rychlý. V průběhu rallye se objevila také řada velice těžkých terénů. A v závěru podle toho, co jsem viděl, byly zase velmi rychlé etapy. Každý Dakar je ale těžký, nelze to připisovat jen tomu, jak byla vedena trať.

Mé zranění odhalila až podrobná vyšetření po návratu. Teď už se ale léčím doma a cítím se daleko lépe.

V úvodu roku volí parlament nového prezidenta republiky. Byť je to poprvé v našich dějinách, že je možno vybírat ze širší nabídky kandidátů, je probíhající volba na mé gusto příliš stranická a méně se přihlíží ke komplexní prospěšnosti kandidáta do této nejvyšší státní role. Podle naší současné ústavy mají zákonodárci jako volitelé velký závazek se dohodnout, opak by byl jejich smutnou vizitkou. O změně systému na přímou volbu prezidenta nelze jednat pod tlakem času, neboť tato dílčí změna ústavy otevře současně debaty o dalších již dlouhodobě diskutovaných ústavních změnách. A moudrost velí měnit ústavu spíš výjimečně a po zralé úvaze, ve prospěch stability demokratického systému.

Blíží se také naše rozhodování v prvním českém referendu o přistoupení k Evropské unii. Ocitli jsme se ve skupině deseti zemí, které současně obdržely pozvánku rozšířit okruh stávajících patnáct zemí Evropské unie. Česká republika si o tuto přihlášku řekla prostřednictvím vlády již v roce 1997 a od této doby jsme museli naplnit naše přibližování dokladováním jak demokratické a ekonomické zdatnosti, tak především splněním kritérií v oblasti legislativy a práva. Tento předvstupní proces byl završen ze strany vlády a českého parlamentu a stvrzen v Kodani 13. prosince. Od toho dne již nejsme pouhou kandidátskou zemí, ale členským státem, což také potvrdil předseda Konventu Valéry Giscard D´Estaing 10. ledna na půdě Senátu při své jednodenní oficiální návštěvě Prahy.

Teď je už vše v rukou občanů - voličů u nás, ale i na Slovensku, v Polsku a Maďarsku, ve třech pobaltských republikách - Litvě, Lotyšsku a Estonsku, ve Slovinsku, na Kypru a na Maltě. Tyto všechny země jsou nesporně součástí dnešní Evropy, všechny jako svrchované demokracie, se svými vládami, Parlamenty a soudy. Hranice mezi nimi vzájemně a společenstvím zemí EU jsou patřičně střežené a volně neprostupné. Po rozšíření společenství zemí na pětadvacet členů padnou vzájemné bariéry a patřičně střežené hranice se přesunou vně, jen vůči zemím mimo Unii.

M o ř k o v (dam) - Zhruba pětadvacet nových pracovních příležitostí vzniklo v nedalekém Mořkově. Tamní firma Müller Weingarten otvírá novou výrobní halu a zvyšuje produkci.

„Zabýváme se výrobou velmi přesného nářadí na lisování velkých dílů z plechu pro karosérie automobilů. Našimi zákazníky jsou renomované automobilky jako Mercedes, BMW, Audi Škoda a mnohé další,“ představil firmu vedoucí výroby Vladislav Mikulec.

Nová výrobní hala firmy Müller Weingarten začala v Mořkově vyrůstat v květnu minulého roku a dokončena byla v listopadu. Nyní po dalších dvou měsících je již také vybavena funkční technologií. „Hodnota celé investice se blíží sto milionům. Větší část těchto peněz pochopitelně spolykal nákup strojů a technologií. Vybudovaní haly o rozloze dva a půl tisíce čtverečních metrů stálo dvacet pět milionů,“ říká Beránek. Nové výrobní kapacity podle jeho slov takřka zdvojnásobí současné možnosti firmy, což umožní snazší získávání zakázek. Konstrukce, modelování a výroba mnohdy až dvacetitunových nástrojů pro produkci karoserií je údajně velmi časově náročná, zákazníci z řad automobilových výrobců však žádají dodávky v relativně krátkých termínech. „S novou halou a stroji bude snazší jim vyhovět,“ nechal se slyšet Beránek.

Mořkovská společnost si na rozdíl od jiných dodavatelů nestěžuje na recesi automobilového průmyslu a už nyní myslí na své další rozšiřování. Na rok 2004 dokonce plánuje stavbu další výrobní haly.

Dnes prosperující podnik byl založen v roce 1995 a začínal se sedmi zaměstnanci. Dnes jich už zaměstnává zhruba sto. „Kapitál nutný k rozvoji společnosti přinesli do firmy naši němečtí partneři. Rovněž školení pracovníků probíhalo z velké části v mateřské firmě, která sídlí u Bodamského jezera,“ prozradil Petr Beránek. Také pětadvacet dalších dělníků, které firma potřebuje do své nové haly, bude muset projít speciálním školením. V oblasti přípravy budoucích zaměstnanců Müller Weingarten úzce spolupracuje s místním odborným učilištěm a řada jeho posluchačů si ve firmě odbývá svou odbornou praxi.

Pane předsedo odborů, páni odboráři, se zájmem jsem si přečetl v Regionu ze dne 31. prosince loňského roku článek s názvem: ‘Tatrováčtí důchodci mají smůlu, musí změnit kuchyň’.

Reaguji na tento článek, kde předseda odborů je pohoršen tím, že si zastupitelé města dovolili o vzniklém problému vůbec rokovat a vyjadřovat se tímto k problémům Tatry. A zároveň kritizuje, že my, jako zastupitelé, se „...k některým sporným věcem ve městě stavíme jako bez rozumu“.

Vzhledem k průběhu svátků a následně k náběhu reformy veřejné správy a vzhledem k vyhrocení současné situace v Tatře reaguji až nyní, za což se omlouvám všem občanům i všem tatrovákům.

Mou povinností starosty je se o občany města starat a starat se o věci veřejné, což si myslím, že jsem po dobu volebního období plnil. Toto se zřejmě odrazilo ve volbách a tuto funkci jsem obhájil. Vy jste však věděl půl roku předem, že v kolektivní smlouvě otázka příplatku na obědy důchodců zakotvena nebyla. Ptám se, co jste pro to udělal?!

Pane předsedo, kritizujete zastupitele, že jsou vůči Tatře nekompetentní ‘v některých věcech’. Kolikrát jste Vy jako občan tohoto města za dvanáct let navštívil veřejné jednání zastupitelstva města? Odpovím za Vás, ani jednou. Přitom zastupujete tisíce odborářů v Tatře. Naopak já jsem nevynechal ani jednu valnou hromadu Tatry. Zde ale není prostor pro diskuzi hostů a také jsem Vás zde nikdy neslyšel jako člena dozorčí rady vystoupit a seznámit akcionáře a hosty se současnou situací Tatry.

Ptám se, víte vůbec, jaké povinnosti má člen dozorčí rady a zároveň předseda odborů? Pane předsedo, 9. ledna jsem se v Kopřivnických novinách dočetl, že vyjednáváte o navýšení mezd. Z doslechu vím, že se jedná o desetiprocentní navýšení. Já souhlasím i s dvacetiprocentním navýšením mezd. Vím, jak se tady lidem žije. Ale ptám se. Vydělali jste si na toto navýšení? Zasloužili jste si vůbec to, co pobíráte? A nebo jste i tím, co jste pobírali, zadlužili firmu a přispěli k těmto hospodářským výsledkům, které jsou již dnes známy? Tyto výsledky potvrzuje pan Srkal svým odchodem. Neměl byste se také Vy tímto způsobem zachovat? Máte na tom stejný podíl.

Zodpovězte nám, všem občanům, co jste za oněch dvanáct let udělal pozitivního ku prospěchu firmy a jejich zaměstnanců. Za všechny dosavadní ředitele jste se vždy postavil a vždy jste intervenoval na nejvyšších místech odborářských i vládních pro uvedení do funkcí těchto manažerů. A poslední Vaše intervence, které jsem i já bohužel ustoupil, přispěla k tomu, aby Tatru převzalo SDC pod vedením pana Srkala, čehož velice lituji. Co bych za to dal, kdyby oněch patnáct procent akcií Tatry dnes vlastnilo město. Bohužel, kdyby - neplatí.

Přesto udělám všechno proto, aby toto moje zaváhání bylo možné napravit. Vyzývám všechny občany města, zvláště tatrováky, aby jakýmkoliv způsobem byli nápomocni v řešení tohoto kardinálního problému, který ovlivňuje chod města, bytí každého občana. Tatra četná desetiletí ovlivňovala město a přímo se životně dotýkala každého občana, i když v ní třeba ani nepracoval. Občané, nebuďte lhostejní k věcem veřejným!