Kopřivnické noviny č. 31/2002
ze dne 12. září 2002

K o p ř i v n i c e (dam) - Vystoupení brněnského Ensemble Messiaen zahájí ve středu 18. září nejen koncertní sezonu Kruhu přátel hudby, ale také celou novou sezonu v kulturním domě.

Soubor Ensemble Messiaen vznikl, aby odehrál jednu skladbu. „Španělský zájemce si objednal uvedení skladby Kvartet na konec časů Oliviera Messiaena. Tu jsme také nacvičili a uvedli. Během zkoušení jsme zjistili, že si společně báječně rozumíme, a proto se soubor začal věnovat i jiným hudebním projektům,“ prozradil violoncellista souboru Jan Škrdlík. Zmiňovaná skladba je rozsáhlým padesátiminutovým kolosem, který Messiaen napsal v roce 1941 během svého věznění v koncentračním táboře. Práce na unikátní skladbě se také odrazila v názvu, který soubor přijal za svůj.

Jedinečnost Messiaenovy skladby budou moci posoudit také kopřivničtí milovníci klasiky, jedna z vět Kvartetu na konec časů nazvaná Díkůvzdání věčnosti Ježíše pro violoncello a klavír bude totiž součástí zdejšího vystoupení. Ensemble Messiaen bude v Kopřivnici hrát ale také skladby Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů či Georga Phillipa Telemanna.

„Náš soubor je volné sdružení hudebníků. V současné době fungujeme jako trio, ale velice často s námi hostují i hráči na jiné nástroje jako třeba flétna či klarinet. Neobvyklé nástrojové obsazení nám pak umožňuje velmi široký záběr v repertoáru,“ nechal se slyšet Škrdlík. V repertoáru souboru se tak objevují nejrůznější skladby od baroka až po současnou tvorbu. „V tom, co hrajeme, jsme omezeni vlastně jen pojmem komorní vážná hudba,“ řekl cellista souboru.

Za pět let existence má za sebou soubor bezpočet koncertů u nás i v zahraničí. Na svém kontě mají jeho členové také několik rozhlasových nahrávek a televizních záznamů.

Stálým členem souboru je houslista Jiří Besperát, absolvent AMU, který v současné době působí jako vedoucí smyčcového oddělení na brněnské konzervatoři a současně pravidelně koncertuje u nás i v cizině. Zakládajícím členem souboru je také Jan Škrdlík (violoncello). Ten vystudoval brněnskou JAMU a později pokračoval ve svých studiích u L. Clareta ve Španělsku a pak jako soukromý žák Daniela Veise v Praze. Působí pedagogicky na brněnské konzervatoři a věnuje se sólovému vystupování a účinkování s komorními soubory. Za klavírem usedá Šárka Besperátová, absolventka konzervatoře, která své vzdělání rozšířila dvouletým studiem v metodickém centru při JAMU. Besperátová se rovněž zabývá hrou na cembalo. Hostujícím hráčem bude na kopřivnickém koncertu flétnista Petr Pomlka. Ten vystudoval konzervatoř a JAMU v Brně, posléze svou hru zdokonaloval také v Paříži. Vystupoval na koncertech a hudebních festivalech v mnoha zemích Evropy, v Japonsku a Koreji. Od roku 1992 působí jako první flétnista Státní filharmonie Brno.

Ensemble Messiaen se v současné době připravuje na natáčení svého debutového CD. Stříbrný disk, který ponese právě nahrávku Messiaenova Kvartetu na konec časů, by se na pultech měl objevit v jarních měsících.

Š t r a m b e r k (dam) - Štramberské kulturní léto dospělo do posledního dějství. Během následujícího víkendu jsou připraveny poslední tři akce.

V pátek večer bude amfiteátr Pod Starou věží patřit ochotníkům závišického souboru Plausus a jejich inscenaci Lucerny.

V sobotu odpoledne oslaví své desáté narozeniny tamní Allegros. Skupina historických šermířů začne svůj program ve čtyři hodiny odpoledne v Národním sadu na Kotouči. Příchozí se mohou těšit nejen na nejlepší šermířské scénky sesbírané z celé desetileté činnosti, ale také na dobovou hudbu a ohňovou show.

Nedělní odpoledne bude patřit poněkud klidnějšímu druhu zábavy. Od tří hodin bude totiž v amfiteátru Pod Starou věží koncertovat pozounové Bach kvarteto z Ostravy. Mladý soubor hrající klasickou hudbu tvoří pouze studenti ostravské konzervatoře.

N o v ý   J i č í n (dam) - Akcí monstrózních rozměrů byly letošní novojičínské Městské slavnosti. Stovky účinkujících po celý den bavily tisíce příchozích.

„Už od zahajovacího slavnostního průvodu bylo na náměstí podstatně více lidí než vloni a od té doby jich už jen přibývalo,“ pochvaluje si hlavní organizátor akce Petr Orság. V době, kdy slavnosti vrcholily bombastickým ohňostrojem, bylo lidmi zcela zaplněno nejen náměstí a podloubí, ale také přilehlé ulice. Podle odhadů organizátorů letošní slavnosti navštívilo asi pětadvacet tisíc lidí, což představuje zatím nejvyšší zájem v devítileté historii slavností.

Odpovídající byl také nárůst účinkujících, celodenní program se odehrával ve čtyřech a mnohdy i více liniích. Diváci si tak mohli vybrat, jestli budou sledovat kejklíře, šermíře a nebo dají přednost hudební produkci či návštěvě jindy nepřístupných architektonických památek ve městě. Přestože organizátoři museli držet v chodu opravdu mamutí akci, na které vystupovalo několik set různých umělců, vše klapalo na výbornou. Smůla, jak se zdá, čekala na svůj čas až na závěr večera. Slibovaný umělecký projekt Polární záře, který byl dílem novojičínských studentů, se totiž kvůli zkratujícímu kabelu neuskutečnil. „Je to opravdu veliká škoda. Zatímco v minulých letech byly tyto projekty mnohdy improvizované, ten letošní byl propracován do nejmenšího detailu. Je to obrovská škoda,“ povzdechl si Orság. Dovršením smolného závěru večera pak byla absence slibovaného zpěváka Martina Tanqweye v obsazení Babaletu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Městský dechový orchestr si neplánovaně prodloužil zájezdovou sezonu. Cílem jeho poslední letošní cesty, naplánované na poslední zářijový víkend, se stane maďarské město Székesfehérvár severně od Balatonu.

„Pořadatelé tamního Evropského festivalu dechových orchestrů nás zvali již delší dobu, když splnili veškeré naše podmínky, rozhodli jsme se jim vyhovět,“ řekl dirigent orchestru Alois Hrnčárek. Šedesátičlennou kapelu a skupinu mažoretek v Maďarsku čekají celkem tři samostatná vystoupení a závěrečný monstrkoncert, na kterém zazní i dvě české skladby.

K o p ř i v n i c e (dam) - Už třetím dnem probíhá v muzeu na Fojtství výstava autogramů ostravského sběratele Jiřího Hanibala. Muž, který se své vášni věnuje již přes třicet let, se velice ochotně dělí nejen o skvosty své sbírky, ale také o četné nevšední zážitky.

Už jako malý kluk jsem začal se známkami s leteckou tematikou. Sbíral jsem také znaky měst nebo propagační materiály leteckých společností. K autogramům jsem se dostal vlastně náhodou. V roce 1968 jsem byl na dovolené v Africe a říkali nám - tamhle má haciendu Sophia Lorenová a tam Louis de Funés, ale dovnitř jsme se pochopitelně nedostali a mně napadlo, že bych jim mohl napsat, a tak to možná vzniklo.

Už jsme sjezdili kromě Austrálie snad celý svět. Máme s manželkou takového ’koně’, že i cestujeme.

Samozřejmě. Byl to herec František Smolík a z ciziny pak finský prezident Urho Kekkonen.

Ten, kdo mě něčím zaujme, toho se snažím sehnat. Nemusí to být mistr světa ani nějaký prezident, ale musí mě svým uměním, povahou či skutky upoutat.

Mám jich něco málo přes čtyři tisíce, ale to není podstatné, protože jsou lidé, co mají patnáct dvacet tisíc autogramů, ale nechávají si podepsat, koho potkají, a to já nedělám.

Jistě. Například Alain Delon nebo Jean-Paul Belmondo, se kterými si píšu už roky. Je spousta lidí, kterým posílám blahopřání k narozeninám či Novému roku. Patří k nim i Reinhold Messner a další lidé.

Je toho hodně přes stovku, je to i poměrně nákladné.

Mám své idoly, jako je Belmondo, Delon, Messner. Nebo slavní Hillary a Tenzing, kteří jako první zdolali Mount Everest. Obdivuju takové lidi, kteří něco dokáží sami, a nikdo jim nepomůže, když se dostanou do nesnází. Fotbalistů je na hřišti jedenáct, když se jednomu něco stane, zbývá jich ještě deset, ale takový horolezec se mnohdy musí spoléhat jen sám na sebe.

Bylo jich celá řada. Mám takovou zásadu, že píšu třikrát a dost. Například Marcellu Mastroiannimu jsem psal třikrát a ani jednou neodepsal. Nakonec ho ale mám ve sbírce hned dvakrát. Když byl v Pardubicích, tak mi jej nějaký novinář nechal podepsat a poslal mi podpis a pak mi někdo další poslal autogram z Prahy. Jsou lidi, jejichž podpis získat je téměř nemožné. Takový Jean Gabin neuděloval vůbec autogramy a neznám nikoho, kdo by jej měl. Jeho podpis je vlastně modrým mauritiem mezi autogramy. Naivně jsem psal o podpis i anglické královně Alžbětě II., ale ona uděluje podpisy jen těm, koho osobně pozná. A papež má dokonce ze své funkce zakázáno udělovat autogramy.

A bylo jich hodně. Často jsem sedával například v domě Jana Wericha na Kampě, a to jsou nezapomenutelné zážitky. Setkával jsem se i s Danou Medřickou, Jiřinou Šejbalovou, Karlem Högerem, Bohoušem Záhorským a mnoha dalšími. Nebo třeba u Zátopků. Jsou to zážitky na celý život a je to největší odměna, které se může sběrateli autogramů dostat. Není to jen podpis, ale také spousta historek a vzpomínek.

V Kopřivnici je to už sto šestá výstava. Je to až neuvěřitelné. Vzpomínám si, že když jsem kdysi seděl v ateliéru Jana Zrzavého, tak se mě ptal, kolik jsem měl výstav. V té době jsem jich měl za sebou asi šedesát, na což mi řekl: „Ježíšmarjá, vy máte víc výstav než já!“ Vystavoval jsem v desítkách měst celé republiky a vždycky v žertu říkám, že až jednou udělám výstavu v Paříži, tak s tím skončím.

Předevčírem mi přišel podpis od Françoise Saganové. To je někdejší slavná spisovatelka z Paříže. Dnes je ale podle toho, co vím, finančně nějak na dně. Ta mi odepsala, ale poslala to nevyplaceně. Alespoň mám potvrzené zprávy o tom, jak je na tom se svými financemi.

K o p ř i v n i c e (dam) - Celkem čtyři filmy se během následujících šesti dní vystřídají na plátně kina Puls. Nejčastěji přitom bude možné zahlédnout slušivé černé obleky Willa Smithe a Tommy Lee Jonese.

Ještě než přijde řada na druhý díl Mužů v černém, bude kino patřit jiné americké komedii a jiné, i když asi stejně netypické komediální dvojici. Hlavní role akční komedie Showtime jsou totiž obsazeny Robertem De Nirem a Eddiem Murphym. Zatímco De Nirova postava je zkušený detektiv s třicetiletou praxí, který má svou práci rád, jeho protivník je vlastně obyčejný pochůzkář, se kterým by se jen těžko setkal, nebýt rozkazu, podle kterého bude z těchto dvou nejen detektivní tandem, ale také hvězdy televizní reality show. To, že práce s kamerou za zády jednomu dělá radost a druhého neskutečně otravuje, je pramenem většiny zápletek filmu režiséra Toma Deye.

Muži v černém budou kino okupovat ode dneška až do pondělí. První dvě představení budou večerní a zbylá odpolední. Agenti Jay a Kay se vracejí. Také tentokrát budou ve službách supertajné polovládní organizace odhalovat a likvidovat spiknutí zákeřných mimozemšťanů, kterých se kolem nás pohybuje až překvapivé množství. Důvod natočení druhého dílu je podobný jako u všech pokračování. Jednička vydělala spoustu peněz a producenti by rádi z úspěšného tématu ještě nějaký ten dolar vyždímali. O druhém dílu Mužů v černém to platí dvojnásob. Režisér a scenárista totiž divákovi servíruje v podstatě totéž, co viděl v prvním díle - akci a občas nějaký gag, a to vše ve svižnějším tempu a oděné do daleko dokonalejších vizuálních efektů.

O víkendu a v pondělí budou večery v kině patřit melodramatu Jmenuji se Sam. Jak už napovídá název, film je hlavně o Samovi. O dospělém muži, jehož mentální vývoj se zastavil na úrovni šesti let a který přesto vychovává svou roztomilou dcerku. Ta však začíná svého milovaného otce intelektuálně přerůstat a má být svěřena do pěstounské péče, proti čemuž se Sam srdnatě postaví v soudní síni. V titulní roli romance o tom, že láska a rozum spolu nesouvisejí, se objevuje vynikající Sean Penn.

Úterní Filmový klub bude i tentokrát věnován britské kinematografii, konkrétně dobové detektivce s názvem Umělcova smlouva. Film je celovečerním debutem britského provokujícího režiséra Petera Greenawaye.

K o p ř i v n i c e (dam) - První dva listopadové dny si budou moci milovníci krátkých filmů zpříjemnit návštěvou Kopřivnických Kraťasů. Malý festival krátkého filmu, jehož první ročník se vloni nesetkal s přílišným diváckým zájmem, bude tentokrát věnován především dílu známého filmového vizionáře Jana Švankmajera.

Právě filmy muže, jehož charakteristické umělecké postupy kombinující hrané záběry s animací, budou tvořit hlavní linii festivalu. V rámci Kopřivnických Kraťasů však bude možné vidět i filmy jiných tvůrců. K vidění bude několik snímků Švankamajerových žáků či kritikou ceněná dílka Švankamajerova jeho syna Václava.

Novinkou letošního ročníku bude programový blok věnovaný kopřivnickým filmařům. „Chtěla bych, aby lidé viděli, že i v Kopřivnici jsou tvůrci, kteří se snaží tvořit animované filmy,“ tvrdí autorka programové náplně festivalu Radka Korená. Stejně jako vloni nebudou na Kraťasech chybět někteří tvůrci, jejichž filmy budou promítány, a je možné se těšit také na koncert kapely Čankyšou.