Kopřivnické noviny č. 19/2002
ze dne 16. května 2002

Š t r a m b e r k (dam) - V průběhu tohoto týdne očekávají ve Štramberku dokončení posudků na studii vlivů cementárny na životní prostředí. Následné veřejné projednání studie je jedním z posledních kroků, které je třeba učinit před zahájením stavby zamýšlené v areálu stávající vápenky rakouským investorem.

Posudky na studii budou předány ministerstvu životního prostředí, poté budou na příslušných místech vyvěšena oznámení, která sezvou občany a každého zájemce k veřejnému projednání studie. To se bude moci uskutečnit nejdříve sedm dní po zveřejnění termínu jeho konání. „Máme eminentní zájem na tom, aby celá záležitost byla uzavřena co nejdříve. Myslím, že nyní už byly veškeré připomínky vyčerpány a není důvod, proč schválení stavby cementárny dále odkládat,“ nechal se slyšet starosta sousedního Štramberka Jan Socha s tím, že veřejné projednání studie o vlivu cementárny na životní prostředí se uskuteční v nejkratším možném termínu a budou se ho moci zúčastnit nejen občané Štramberka, ale všichni, které problém zajímá. Příslušný odbor ministerstva životního prostředí vrátil studii k dopracování na základě připomínek ekologických aktivistů již dvakrát. Naposledy se tak stalo loni v prosinci. „Na základě připomínek byla studie přepracována. Teď už by snad mělo být všechno v pořádku,“ nechala se slyšet Věra Breiová, mluvčí společnosti Kotouč Štramberk. Podle jejích slov má neustálé odkládání stavby cementárny, ve které mají být zpracovávány méně kvalitní vápence těžené ve štramberském lomu, neblahý vliv na ekonomiku podniku.

„Na každou tunu méně kvalitního vápence skladovanou v haldách musí Kotouč vázat jistou finanční částku. Již dnes je takto neproduktivně umrtveno 21 milionů korun, do roku 2010 by tato částka spolu s haldami narostla asi na zhruba 70 milionů Kč,“ což je podle Breiové jedna z těžkostí, které oddalování stavby provázejí. Právě cementárna byla údajně v minulosti nejlukrativnějším provozem Kotouče. „Výdělek z ní tvořil až 80 procent celého zisku. V době, kdy byl ukončen její provoz, přišlo nejen poměrně razantní propouštění, ale také dramatický pokles zisků,“ ohlíží se do minulosti Breiová.

Dnes Kotouč ústy své mluvčí prohlašuje, že poslední verze studie by měla být natolik důkladně zpracována, že vyloučí zásadní námitky a umožní stavbu. Rakouská společnost Lasselsberger má údajně snahu jednání o investici dosahující hodnoty 2,2 miliardy korun co nejdříve zdárně dokončit. Jak představitelé cementárny, tak starosta Štramberka tvrdí, že moderní technologie výroby cementu, která má být pod Kotoučem používána, přírodě neuškodí. „Naopak zvýšení zisků společnosti plynoucích z cementárny umožní Kotouči dávat daleko více peněz na jednotlivé ekologické projekty, ale i na celkovou rekultivaci, která bude následovat po ukončení těžby v lomu,“ tvrdí Breiová. S tím však rozhodně nesouhlasí ekologové. „Rekultivace není nic, čím by měl investor argumentovat. Povinnost rekultivovat lom je dána zákonem a vůbec nezáleží na tom, zda se cementárna postaví či nikoliv,“ řekl Michal Štingl z ekologické iniciativy Děti Země. Výhrady, které tato ekologická organizace ke stavbě cementárny ve Štramberku má, prý nová studie nijak neovlivní. „Nám vadí, že se má stavět cementárna v lokalitě, kde se nachází jedno ze dvou nejkvalitnějších vápencových ložisek u nás. Chtít vyrábět ve Štramberku cement je, jako by někdo chtěl vyrábět hřebíky ze zlata,“ použil příměr Štingl.

Zákonem danou povinnost rekultivovat lom Kotouč nepopírá. „Rekultivace ale nebude technicky možná, když lom bude postupně zasypán hromadícím se méně kvalitním vápencem, který v současné době nelze využít jinak než k výrobě cementu,“ řekla Breiová. Ta nesouhlasí ani s výtkou týkající se využívání vysokoprocentních vápenců. Ty se budou dále těžit pro potřeby odsiřování, úpravy vod a podobně.

M y s z k o w (hod) - Na pětidenní návštěvu polského Myszkowa odjeli ve středu 8. května starosta Jiří Tichánek, místostarosta Alois Janek, vedoucí odboru rozvoje města Milan Šmíd a zastupitel a předseda komise pro mezinárodní vztahy Jan Navrátil.

„Ve čtvrtek 9. května jsme se zúčastnili ’Evropského pikniku ’, který byl organizován myszkowským gymnáziem a v jehož rámci došlo i k podepsání partnerské smlouvy mezi Myszkowem a Zwönitzem,“ řekl starosta Tichánek. Během tohoto pikniku se uskutečnila i panelová diskuze, na které vystoupili zúčastnění hosté ze všech partnerských měst Myszkowa. Z pohledu země Evropské unie hovořili zástupci Zwönitzu a španělského Los Alcázares a ze zemí teprve se ucházejících o vstup - Kopřivnice a Myszkowa.

„Jedna z myszkowských základních škol projevila zájem o spolupráci s naší základní školou. Během jednání navrhli členové španělské delegace, že by se mohla navázat spolupráce mezi městy Los Alcázares a Kopřivnicí. O tomto návrhu budeme jednat,“ uzavřel Jiří Tichánek.

K o p ř i v n i c e (hod) - Ve městě je kolem sto deseti dětských hřišť. Během let, kdy vznikaly, bylo na jejich vybudování vydáno hodně finančních prostředků. Kdyby si na nich hrály jen děti, pro které jsou určené, bylo by to skvělé. Jenže každým rokem má město v rozpočtu vyčleněnou částku ve výši dvě stě padesáti tisíc korun na jejich opravy, a to zdaleka nestačí.

Dětská hřiště jsou po celé Kopřivnici, na každém sídlišti se jich najde hned několik. Jiná situace je ve čtvrtích jako Luhy, Ptačí čtvrť a nebo v místních částech. Prostě v zástavbě rodinných domků dětské hřiště není.

„Od roku 1996, kdy se o opravy dětských hřišť staráme, se jejich stav podstatně zlepšil,“ řekl Milan Gilar, ředitel Správy sportovišť Kopřivnice a dodal, „že je problém hřiště v dobrém stavu udržet, protože i když se opraví, dojde k různým poškozením, většinou úmyslným. Stoprocentní stav dětských hřišť není a ani nikdy nebude. V rámci přidělených finančních prostředků se vždy vybere nějaká lokalita, na kterou se soustředíme, a tu uděláme v tom roce prioritně tak, aby bylo celé město postupně v dobrém stavu.“

Práce na opravách dětských hřišť začínají ještě v zimě. „Letos jsme už začali v únoru, kdy jsme stahovali z měst kolotoče a houpačky a v dílnách na zimním stadionu se opravovaly, abychom je na jaře mohli už opravené vracet zpět na původní místo. V letošním roce jsme doposud opravili dvaapadesát hřišť, kde jsme udělali drobné opravy kolotočů, houpaček a také jsme vyčistili a doplnili pískoviště. Kompletně jsme provedli opravu hřiště v parku, které převzalo město od Tatry, a hřiště na ulici Kpt. Nálepky, které byly úplně zdevastované.“ Podle Gilara byla v lepším stavu opravovaná hřiště v lokalitách Pod Morávií, na sídlišti Sever a na ulici Štramberské. Letos se rovněž doplňoval písek do pískovišť na Koreji. Všechny opravy dětských hřišť ve výše jmenovaných lokalitách už byly provedeny povětšinou do konce dubna.

„Nejvíce zdevastované bývají sedátka, latě, zohýbané houpačky a vyvrácené kolotoče. Dítě, pro které je zařízení na hřištích určeno, by to svou silou ani váhou nedokázalo,“ posteskl si Gilar.

V průběhu května bude dokončena oprava sportovního hřiště na ulici Francouzské u Kopřivničky. Dále se bude například opravovat sportovní hřiště u věžáku u Severky, a co je zarážející, dokonce se budou doplňovat lavičky na zcela novém hřišti na ulici Příčné, které někdo odstranil. „To ještě z rozpočtu zvládneme a ve spolupráci s firmou Slumeko dokončíme do 7. června. Oprava hřiště na Luhách se přesune na příští rok,“ uzavřel Milan Gilar, ředitel správy sportovišť.

K o p ř i v n i c e  (ili) - V souvislosti s cementárnou ve Štramberku se většinou mluví pouze v negativech. Ať už se jedná o zhoršení ovzduší s plánovanou rozšířenou výrobou nebo zvýšeným provozem nákladní přepravy při průjezdu Kopřivnicí. Málokdo ale tuší, že tato společnost věnuje už třetím rokem vysoké částky jako sponzorské dary Dětskému centru Kopřivnice.

„V době, kdy jsme byli v nepředstavitelné finanční tísni, která nás nutila dokonce uvažovat o uzavření zařízení, protože jsme neměli peníze ani na svoz dětí, byla štramberská cementárna první, která na odvysílanou reportáž zareagovala a nabídla nám pomoc,“ vzpomíná na první kontakty ředitelka zařízení Dagmar Jančálková. Kotouč Štramberk, s. r. o., tak každoročně posílá nemalou finanční částku na provoz zařízení, která v letošním roce dosáhla neuvěřitelných jednoho sta tisíc korun.

Na vedení štramberské cementárny si ředitelka centra navíc považuje skutečnosti, že jejich zájem nekončí zasláním sponzorského daru.

„U příležitosti Dne dětí a před Vánocemi pokaždé dětem přivezou omalovánky, pastelky a sladkosti. Nejpěknější je ovšem jejich osobní přístup. Zástupce ředitele Bohumír Volný tady jezdí osobně, s chodem zařízení je obeznámen a ví, kam peníze společnosti jdou,“ nemůže si spolupráci vynachválit Jančálková.

„Jsme rádi za každou částku, kterou nám sponzoři darují, ale s tak velkou částkou se nesetkáváme často. Ze sponzorských darů pomáháme krýt svoz dětí do zařízení, zajišťujeme hipoterapii a plavání pro děti, přispěli jsme na ozdravné pobyty dětí, dovybavili jsme počítače speciálními klávesnicemi a nakoupili speciální židle, jejichž pořizovací hodnota se pohybuje okolo čtyřiceti padesáti tisíc korun,“ jen namátkou vypočítává cíl sponzorských darů ředitelka dětského centra Dagmar Jančálková.

K o p ř i v n i c e (hod) - V podvečer v úterý 7. května se sešli u pomníku před Základní školou náměstí členové vedení města a lidé, kteří válku zažili na vlastní kůži. Tentokrát nezněla žádná hudba, ani zpěv. Pietní akt byl skromný, ale o to zajímavější.

Nejdříve všichni položili k pomníku kytice a poté začali ti, kteří prožili válečné útrapy, vyprávět a vzpomínat, jak si oni sami pamatovali osvobození našeho města, nebo místa, kde se zrovna nacházeli. K oslavám osvobození patřil i koncert v kulturním domě, který se konal v podvečer ve velkém sále kulturního domu.
 
 

K o p ř i v n i c e - Devátým rokem pokračuje experiment, který jeho spoluautorka, dnes ředitelka Domu dětí a mládeže v Kopřivnici Eva Müllerová, sama v počátku nazývala ’hokusem-pokusem’. O letošních prázdninách proběhne další ročník tábora rodičů s dětmi.

„Když jsme s touto aktivitou začínali, měli ti nejmenší dva tři roky,“ vzpomíná na začátky netradiční akce Eva Müllerová, „dnes starší dětští táborníci mají kolem čtrnácti let. Ty jsme museli sdružit do tzv. rychlé roty, což je vlastně skupina, která požívá určitých privilegií. Pomáhají připravit program pro mladší a podobně.“ Za tím účelem byla stanovena hranice třinácti let, kdy má táborník možnost přejít k malým instruktorům do rychlé roty.

Na prvním ročníku, který proběhl na turistické základně DDM na Kletné u Suchdola nad Odrou, byly kompletní čtyři rodiny a zbytek tábora obsadil běžný tábor. Další ročník byl už bez problémů obsazen samými rodinami přesto, že se v počátcích spávalo ve stanech, což ne každý rodič zvládal ať už psychicky, nebo kvůli bolavým zádům. Dobré akce si dělají reklamu samy a popularita táborů rodičů s dětmi se lavinovitě šířila. Aktivní zábava během dne, do které se rodiče nechali vždy vtáhnout, skvělá strava a večery plné hudby, to je jen hrubý nástin programu, který se ani po tolika ročnících neopakuje.

„Rodiče a celé rodiny si mezi sebou navzájem utvořili takové přátelské vztahy, že cítili potřebu se scházet častěji. Tak vznikly spontánně akce pro rodiče s dětmi, které se pořádají během celého roku,“ uvedla Müllerová. Jsou to zpívánky pod Trúbou, expedice Vysoké Tatry, víkend na vodě, novoroční vzpoura televizní obrazovce apod.

Dnes jsou rodiče s dětmi sdruženi v tzv. klubu rodinka, který je volně otevřen veřejnosti a v průměru minimálně jednou za měsíc je pro ně organizována akce. „Dvakrát se nám podařilo získat grant od města na akci pořádanou pro rodiče s dětmi v rámci podpory prevence kriminality, kde byli pozváni odborníci jako speciální pedagog, psycholog a další. Zkrátka rodiče měli odborný program a pro děti byl připraven speciální program, v rámci kterého si vyráběly rukodělné výrobky a měly možnost se seznámit s dnes již téměř zapomenutými technikami, jako je například výroba ručního papíru, malba na sklo a dalšími,“ přiblížila Eva Müllerová.

Stejně diferencovaný program se uplatňuje i v rámci tábora, kde jsou akce pro každou generaci zvlášť a samozřejmě i program společný. Není výjimkou, že na tábor jezdí i babičky s vnoučaty. Spolupráce s rodiči však začíná v Domě dětí a mládeže v Kopřivnici už v mateřském centru v rámci klubu Klokan, kde se sdružují maminky na mateřské dovolené se svými ratolestmi.

„V našem okrese jsme jediní, kdo tábory pro rodiče s dětmi dělají, ale poslední dva tři roky se jedná o módní trend, který je například na katedře rekreologie vyučován a preferován v rámci prevence kriminality a utužení rodinných vztahů,“ dodala Eva Müllerová, která tak se svými spolupracovníky předběhla dobu.