Kopřivnické noviny č. 16/2002
ze dne 25. dubna 2002

Letos proběhne (resp. proběhl) již třicátý druhý ročník oslav Dne Země ve světě. První kampaň pod názvem Den Země proběhla 22. dubna 1970 ve Spojených státech amerických. Žádala zvýšit energetickou účinnost a hledat obnovitelné zdroje energie, recyklovat materiály a odpady, vyloučit z používání chemikálie a odpady, které ničí ozónovou vrstvu Země a další. Kampaň, která měla za cíl prosadit otázku ochrany životního prostředí do politické diskuse a podpořit veřejný zájem o tuto problematiku, inicioval americký senátor Gaylord Nelson za podpory ostatních amerických politiků, včetně prezidenta J. F. Kennedyho. Akce se v roce 1970 zúčastnily milióny občanů USA, a to zejména studentů základních, středních a vysokých škol. Kampaň měla nebývalý ohlas a dala vzniknout tradici oslav Dne Země - 22. dubna - jako mezinárodního svátku životního prostředí.

V roce 1990 se k americké tradici připojil zbytek světa. Dvě stě miliónů lidí ze sto čtyřiceti zemí světa znovu dokázalo, že se zajímají o ochranu životního prostředí na Zemi. Zprávy z celého světa informovaly o pochodech, soutěžích, koncertech, festivalech, ekologických trzích, úklidových akcích a jiných aktivitách na 3 600 místech, a ze Dne Země 1990 se tak stala největší organizovaná aktivita v historii. Akci Den Země podporuje celá řada významných organizací, osobností, vědců i politiků. Od roku 1990 je 22. 4. jako světový svátek životního prostředí slaven i v České republice.

Největší význam Dne Země spočívá v tom, že umožňuje i té nejmenší organizaci a jednotlivcům zařadit svůj malý příspěvek k péči o životní prostředí do celostátního a celosvětového kontextu. Den Země umožňuje spojit síly k výraznějšímu oslovení široké veřejnosti i představitelů politické i ekonomické moci ve jménu ochrany přírody a životního prostředí. Každým rokem takto probíhá velké množství akcí, do kterých se stále více zapojují vedle nevládních organizací zejména školy, místní a státní úřady, místní samospráva a velké množství jednotlivců.

Apelujeme na Vás, obyvatelé Země, abyste se věnovali svému životnímu prostředí nejen jednou v roce. Záleží jen na nás, v jakém prostředí budou vyrůstat naši potomci, jaké dědictví jim zanecháme…

Zeptáte-li se Kopřivničana, co se mu na jeho městě nejvíce líbí, určitě mezi prvními klady uvede krásné okolí. Pro krajinu Podbeskydí jsou typické kopce porostlé smíšenými lesy s ostrůvky luk a pastvin, v údolích podél potoků a řek se rozkládají obce a od nich až po hranici lesa se táhnou pásy polí, sadů a luk. Zdejší krajina byla z velké míry ovlivněna právě pastevectvím, nebýt starých pastevců, neměli bychom dnes kam chodit za krásou květnatých orchidejových luk, nemohli bychom si užít sluníčka na pastvině ukryté v lese.

Podle dostupných údajů tvořily pastviny na konci 20. století pouze 3,6 % plochy území České republiky. Proto někdy zapomínáme na to, že se u nás pastva dobytka po tisíciletí významně podílela na přeměně přírodní krajiny v krajinu kulturní, takovou, jakou ji známe dnes (pomineme-li pozůstatky tzv. socialistického způsobu zemědělského hospodaření). Od příchodu prvních zemědělců v mladší době kamenné až do starší doby železné byl chov hospodářských zvířat založen výhradně na pastvě, teprve pak se v archeologických nálezech objevují první kosy, vznikaly tedy louky. Oblast severní Moravy byla až do vrcholného středověku pokryta souvislým lesem. Pastva se do zdejší krajiny dostala až při středověké kolonizaci, tj. pravděpodobně ve 13. století. Ještě v 19. století měla pastva rozhodující úlohu při chovu dobytka. Pastviny byly společné, tj. obecní a disponovala jimi obecní samospráva. Dobytek se pásl po větší část roku na pastvinách, úhorech a na sklizených polích a dokonce i v lesích. Rozvíjející se průmysl však již v devatenáctém století omezil zemědělské hospodaření v Kopřivnici, řada místních živila rodinu prací v Šustalově továrně. Ránu krajině bezesporu zasadila kolektivizace zemědělství ve druhé polovině 20. století a s ní související scelování pozemků. Během tohoto období zmizela řada polních cest lemovaných alejemi ovocných stromů, trnkové meze, remízky, meandrující potůčky byly staženy pod zem, zanikla rovněž pastva, mnohé pastviny zmizely postupně v lese, případně byly rozorány.

V současné době se řada lidí (a nemusí to být nutně ekologové) snaží znovu vytvářet harmonickou krajinu tak, jak si ji neseme všichni v srdci. I stát si uvědomil potřebu udržitelného hospodaření v krajině a již několik let se snaží o jeho podporu. Znovu vznikají malá hospodářství s jednou kravkou a několika ovcemi, které se po vegetační dobu pasou na pastvině někde u lesa, na zimu jim hospodář nachystá píci z luk, které několikrát ročně seče. Vší svou činností tak, třeba nevědomky, znovu vytváří krajinu, která byla vždy pro tuto oblast typická.

Určitě si vzpomenete, jak byly před pár lety znovu obnoveny louky v Janíkově sedle. Dnešní pohled na druhově pestré květnaté louky je jistě mnohem příjemnější než na tehdejší. A k tomu stačila ’pouze’ vůle vytvořit něco lepšího, krásnějšího a samozřejmě každoroční práce spočívající v posečení a odklizu vzniklé biomasy. Stejnou práci by odvedlo třeba malé stádečko ovcí nebo koz.

Luk, jako jsou ty v Janíkově sedle, respektive jaké byly - zaplevelených, zarůstajících šípky, svídou, jasany a jinými náletovými dřevinami, je, bohužel, v okolí Kopřivnice více. Většinou jde o pozemky vrácené majitelům v rámci restitucí. Noví majitelé nebyli léta zvyklí na starost o pozemky, ztratili často cit pro krajinu, proto je třeba ani nenapadne, že je třeba alespoň jednou ročně pozemky pokosit a že to za ně nikdo neudělá. Ne na všech pozemcích lze stavět rodinné domy, ne každý přinese peníze, ale příjemný pohled do krajiny na udržované louky lemované lesy a přerušované mezemi je sladkou odměnou za vloženou práci.

Mnohým z nás se při vyslovení kouzelného slůvka jadrnička naplní ústa slinami a v mysli proskočí myšlenka na lahodnou chuť krásného žlutého plodu, či na malebnost ovocem obtěžkaných stoletých stromů, které prozíravý hospodář zasadil na mez v polích, aby při odpočinku na poli poskytl stín i osvěžení. Považujeme za šťastné ty, kteří si mohou dopřát této pochoutky dosyta a nemusí se uchylovat k pochybné náhražce typu ’chemicky dokonalé univerzální červené nebo zelené jablko’ ze supermarketu. Avšak jadrnička moravská je jen jedna z odrůd ovoce, která vděčně poskytovala našim dědům lahodné ovoce. Jejich jména však dnes známe spíše z písniček nebo povinné četby. Kdo z nás v posledních letech viděl jablka a hrušky s tak poetickými názvy, jako jsou například lipůvky, vindliky, vavřinky, kožane, balduvky, vrbuvky, koči hlavy, margetky, medůvky, najsarky, žbanky, hnilky, krvavky, kuželky, hnojůvky či kožušanky? Co jméno, to jiná chuť i vůně, jiné vlastnosti, jiné užití…

Na První ovocné výstavě v Kopřivnici konané 20. 10. 1895 se sešly vzorky z 66 odrůd jabloní a 46 odrůd hrušní od 36 vystavovatelů. Na výstavě se kromě tehdy moderních odrůd ze zahrad movitějších občanů sešlo i mnoho tradičních starých odrůd, pěstovaných již od konce středověku. Mnohé z tehdy vystavovaných odrůd dnes již pravděpodobně neexistují, případně jsou nezvěstné.

Tyto staré odrůdy vhodné do místních podmínek a mnohdy velice odolné vůči chorobám mají tu smůlu, že dobře plodí jen na vysokokmenných tvarech, a proto pro ně není v našem moderním zahradničení místo. Vždyť málokdo dnes vysadí strom, na jehož plnou plodnost bude čekat 40 i 50 let! A přitom tak rádi saháme po ovoci ze stromů, které sadil náš otec či děd.

Tímto přístupem jsme dokázali místní velmi rozvinuté ovocnářství zničit během posledních padesáti let. Většinu vysokokmenných sadů v Kopřivnici jsme skáceli a nahradili socialistickou bytovou výstavbou nebo socialistickým zemědělstvím. Těch několik sadů a alejí se stromy našich otců a dědů, které přežily budovatelské běsnění dob nedávno minulých, stěží odolává tlaku přeměny na lukrativní stavební parcely.

I přesto, že jsme svým hloupým přístupem stihli mnohé nenávratně ztratit, najdou se pořád mezi námi moudří hospodáři sázející na mezích stromy ne pro sebe, ale proto, aby jejich děti a děti jejich dětí mohly ochutnat lipůvky nebo kožušanky. Pořád je možné narazit na lidi, kteří roubují pláňky u cest, aby poutníkům poskytly blahodárný stín a chutné ovoce.

Vypracováno s použitím materiálů z archivu Muzea Fojtství

V České republice, kde má většina stávajících staveb nevhodnou energetickou náročnost, asi dvojnásobnou ve srovnání s průměrem zemí Evropské unie, je velké množství lidí postaveno před problém dodatečného izolování staveb proti tepelným únikům. Na trhu se naštěstí setkáváme s nepřeberným množstvím různých izolačních materiálů pro vnitřní i vnější izolace, avšak v okamžiku, kdy chceme kromě snížení energetické náročnosti budovy napomoci životnímu prostředí i jiným způsobem, výběr se nám velice zúží na více či méně upravované přírodní materiály.

Tepelným izolantem v izolačních materiálech využívaných ve stavebnictví je plyn, ve většině případů vzduch, jehož tepelná vodivost je nízká. Ten je v izolaci uzavřen a znehybněn v komůrkách konstrukčním materiálem, jehož tepelná vodivost je mnohonásobně vyšší. Konstrukčního materiálu tedy musí být tolik, aby zabraňoval proudění vzduchu v komůrkách, ale také ho nesmí být tolik, aby významnou měrou přenášel teplo.

Izolační materiály mohou být pěnové nebo vláknité a podle použitého konstrukčního materiálu je můžeme rozdělit na:

* upravené horniny, případně odpady s fyzikálními a chemickými vlastnostmi hornin, například různé minerální vlny,
* petrochemické produkty - pěny či vlákna různých polymerů,
* více či méně upravené biologické materiály - sláma, plevy, ovčí vlna a různá jiná přírodní vlákna.

Mezi přírodními izolačními materiály si ovčí vlna zaslouží mimořádnou pozornost. Snadno se s ní manipuluje, nepoškozuje oči ani pokožku, neobsahuje nezdravé látky. Je přirozeně pružná - po stlačení se vrací do původního tvaru, a proto velmi dobře vyplňuje i nepravidelné dutiny. Je hygroskopická, to znamená, že při zvýšení vlhkosti v izolační vrstvě váže vodu bez okamžité ztráty izolačních vlastností.

Tepelná propustnost izolačního materiálu z ovčí vlny NEIR II o tloušťce 50 mm je 0,057 21W.(m².K)-1. Odolnost vůči vodním parám 123,1 g.Pa.W-1 a difusní propustnost pro vodní páru je 50/95-5,868 mg.(m².h.Pa)-1. Určení těchto hodnot, především tepelné propustnosti, je ovlivňováno mnoha faktory a dá se považovat jen za orientační. K ovlivnění hodnot dochází jak během samotného chovu ovcí nestejnou kvalitou vlny z různých plemen a chovů, tak i během zpracování rozdílnými parametry mykacích strojů.

Na rozdíl od většiny izolačních materiálů je ovčí vlna velmi tolerantní k výkyvům vlhkosti. Voda může tvořit až 1/3 hmotnosti vláken, aniž by docházelo ke kondenzaci vody v izolačním materiálu, a tím k jeho znehodnocování či ke snižování termoizolačních vlastností. Každý z nás zná z běžného života prostý fakt, že vlněný svetr hřeje i v mlze.

Občanskému sdružení Hájenka se při realizaci projektu ’Vlněný dům’ podařilo dosáhnout nákladové ceny termoizolace 200 Kč/m² při tloušťce izolace 140 mm.

Ovčí vlna je velmi vhodná pro dodatečné izolování vnitřních prostor, zejména podkroví. Je možno ji připevňovat na šikmé i kolmé plochy. Při práci s ovčí vlnou se neuvolňují žádná ostrá vlákna schopná poškozovat sliznice a pokožku, a tudíž je velmi vhodná pro práci ve složitých a stísněných prostorách.

Vzhledem k částečné hygroskopičnosti vlny je možno využívat izolace z ovčí vlny v teplé části termoizolační soustavy k vyrovnávání vlhkosti v místnosti s vlhkostními rázy způsobenými provozem v budově. Nadbytečná ’vydýchaná’ vodní pára se naváže na vlněná vlákna, odkud se po snížení vlhkosti vzduchu v interiéru postupně uvolňuje.

Při využití ovčí vlny jako tepelné izolace si můžeme být vždy vědomi toho, že námi vložené úsilí a finanční prostředky pomohly ochránit životní prostředí mnohonásobně. Nejenže zaizolováním objektu snížíme jeho energetickou náročnost se všemi důsledky, snížením emisí CO₂, SO₂, NO_X, prachu, zmenšením devastace území těžbou nerostných paliv - samozřejmě pouze v případě jejich používání k vytápění, ale také podpoříme pomalu mizející chovy ovcí nezbytné pro udržení krajiny v kulturním stavu, využijeme k izolaci obnovitelný surovinový zdroj, a tím přenecháme našim potomkům něco málo z ropy, čediče či jiných nerostných surovin navíc, využijeme materiál biologicky odbouratelný, v případě, že se jednou stane odpadem, příroda si s ním snadno poradí, a také využijeme materiál, při jehož výrobě bylo spotřebováno nesrovnatelně méně energie v porovnání s konvenčními izolačními materiály.

* dny vyhlášeny OSN
Další dny k životnímu prostředí (různí vyhlašovatelé):
1. pátek v listopadu – Den bez aut (vyhlásily Děti Země – v rámci ČR)

Prací prostředek, který neškodí životnímu prostředí, neexistuje. Přesto nejsou všechny prací prostředky stejné. Liší se svým složením - nejen nutnost dobře prát, ale rovněž tlak na snižování nepříznivých dopadů na povrchové vody nutí výrobce měnit receptury pracích prášků. Největší a nejcitelnější dopad na životní prostředí má fosfor v nich obsažený. Většina čistíren odpadních vod totiž fosfor neodstraňuje a ten se pak dostává do řek, nádrží a rybníků a způsobuje eutrofizaci (společně s dalšími látkami), a tudíž letní kvetení stojatých vod. Řasy a sinice znemožňují koupání, velmi problematická je úprava na pitnou vodu. Tomu bychom mohli snadno zamezit, kdybychom kupovali prací prostředky bezfosfátové.

Bohužel, v České republice není složení pracích prostředků, na rozdíl od některých západoevropských zemí (Itálie, Švýcarsko, Rakousko, Německo, Belgie, Irsko), regulováno zákonem, ale pouze dobrovolnou dohodou uzavřenou mezi ministerstvem životního prostředí a Českým sdružením výrobců mýdla, čisticích a pracích prostředků. V červenci 2001 byl podepsán dodatek č. 2 k této dohodě, jehož hlavním přínosem se zdá být skutečnost, že od roku 2005 již Sdružení bude na český trh uvádět pouze bezfosfátové prací prostředky. Navíc od ledna 2002 mají být bezfosfátové prací prostředky výrazným způsobem označeny na obalech, zároveň má být zajištěna stálá přítomnost kompaktních pracích prostředků v nabídce pro spotřebitelský trh v České republice.

Na dovolené spotřebitel - konzument pláče na břehu rybníka či přehrady, v níž se nelze kvůli páchnoucím a jedovatým sinicím koupat, ale po návratu domů jim přispěje ’na stravu’ několika gramy fosforu vypouštěnými do vody při každém vyprání. Je třeba si uvědomit, že v okolních zemích to byli právě spotřebitelé, kteří svou uvědomělou volbou bezfosfátových pracích prostředků dosáhli, že fosfátové prostředky z pultů zmizely.

Vzhledem k tomu, že skutečně není snadné poznat, který prostředek fosfáty neobsahuje (kromě těch označených Sdružením), připravuje již několik let jihočeská ekologická poradna Rosa přehled pracích prostředků, v němž se množství vypouštěného fosforu uvádí na základě vlastních měření a ověřených informací. V tabulce uváděné množství fosforu, které se dostane do odpadních vod, odpovídá nejnižšímu dávkování, to je vyprání pěti kilogramů slabě zašpiněného prádla v měkké vodě. Je dobré vědět, že pro kvalitní vyprání takové dávkování ve většině případů naprosto stačí. Prášek, který je v pračce navíc, prádlo lépe nevypere, spíše naopak.

Odpadová problematika je jednou z velmi důležitých oblastí ochrany životního prostředí. Nejúčinnější metodou, jak snížit množství odpadů ukládané na skládkách, je omezování jeho produkce. Každý člověk v naší republice vyprodukuje za rok 275 kg komunálního odpadu. Přičemž asi čtyři kilogramy připadnou na nevyžádané reklamní letáky, které každodenně dostáváme do našich poštovních schránek, ať chceme nebo ne. Pokud budeme vycházet z toho, že asi polovina z nás tuto vnucovanou reklamu vůbec nechce, můžeme velmi snadno spočítat, že v Kopřivnici každým rokem takto končí v popelnici asi 48 tun zbytečně potištěného papíru, na jehož výrobu bylo použito dřevo z 882 stromů. To je vzrostlý les velký asi jako jeden a půl fotbalového hřiště, jehož dřevo mohlo být využito k jinému účelu.

Ve schránkách plných reklamních letáků můžeme snadno přehlédnout důležitou poštu, případně může přetékající poštovní schránka přilákat zloděje. Nechtěné a nečtené reklamy se stávají zdrojem nepořádku ve vchodech a v okolí domů.

V případě, že Vás reklamní letáky obtěžují, můžete nechtěnou reklamu odmítnout, a to tou nejjednodušší formou. Na schránku si umístíte samolepku s textem ’Reklamní materiály ne! Děkuji’. Podle našeho průzkumu je do schránky na sídlišti v Kopřivnici měsíčně vhozeno přibližně 1,2 kg letáků. V rodinném domě, jehož schránka je opatřena samolepkou, je to maximálně 0,2 kg, v některých měsících není do schránky vhozen žádný leták. Vše samozřejmě závisí i na distributorech letáků. Zájemci si mohou samolepku vyzvednout v ekologické poradně Občanského sdružení Hájenka. Poradna sídlí v Městském informačním centru Kopřivnice a je ji možno navštívit každé pondělí od 14 do 17 hodin. Samolepky budou díky podpoře města Kopřivnice distribuovány zdarma.

Jednou z možností, jak chránit životní prostředí a neobnovitelné surovinové zdroje a zároveň ušetřit vlastní kapsu, je snižování energetické náročnosti domácnosti. Nemusí to nutně znamenat, že celá rodina bude mrznout v bundách a kuliších v obýváku, mýt se jen jednou týdně, držet černé hodinky a živit se pouze studenou kuchyní.

Spotřebu energie v domácnosti je možno rozdělit do těchto oblastí: vytápění místností (podíl na roční energetické spotřebě je 76 %), ohřev teplé vody (11% podíl) a elektrické spotřebiče (13% podíl).

Nejvíce můžeme tedy ušetřit tepelnou izolací a správným používáním spotřebičů, které mají udržet tepelné rozdíly. Pro vytápění místností nebo ohřev teplé vody by elektrický proud měl být používán pouze v případech, kdy není k dispozici jiný, z hlediska životního prostředí vhodnější, zdroj energie, či tam, kde jsou velmi důležité minimální lokální emise. Vytápěcí systémy na dřevo (biomasu) vyžadují určitou obsluhu, ale nepřispívají ke skleníkovému efektu a využívají obnovitelný zdroj energie. Hned po systémech na dřevo jsou nejvhodnější plynové kondenzační kotle. Zvláštní pozornost je u všech systémů ústředního vytápění třeba věnovat spotřebě elektrického proudu - oběhové čerpadlo způsobuje za určitých podmínek enormní nárůst spotřeby elektřiny. Při nákupu kotle je třeba brát ohled na emise a na spotřebu energie. Vodítkem může být ekoznačka. V České republice je to známka ’Ekologicky šetrný výrobek’, lze se také setkat s německou značkou ’Modrý anděl’. Před rekonstrukcí otopného systému by měl být proveden energetický audit, který navrhne úsporná opatření a určí optimální vytápěcí systém. Tím se předejde tomu, že systém bude zbytečně předimenzován. Roční energetická spotřeba na vytápění je i dnes u starých staveb více než 250 kWh/m² (na metr čtvereční vytápěné plochy). Je-li dům postaven podle požadavků současných norem, je spotřeba 100 - 150 kWh/m²/rok.

Pro volbu systému na ohřev teplé vody platí stejné zásady jako pro vytápění místností. Počet čerpadel, množství vody, její teplota a časová náročnost závisí na tom, zda se rozhodneme pro centrální nebo lokální ohřev vody. U systémů centrálního ohřevu jsou na druhém místě po dálkovém vytápění nejméně škodlivé solární kolektory s akumulačními bojlery v kombinaci s kondenzačním plynovým kotlem nebo kotlem na biomasu. Při lokálním ohřevu vody se doporučuje použít plynové průtokové ohřívače. V České republice je možno na solární systém získat dotaci od Státního fondu životního prostředí, případně od České energetické agentury.

Pro životní prostředí je zásadně příznivější plyn než elektrický proud, protože musíme porovnávat nejenom využitelnou energii, ale i primární energii potřebnou k výrobě a transportu. Elektřinu odebíráme z rozvodné sítě, proud se vyrábí ve velkých elektrárnách s nízkým stupněm elektrické účinnosti a velmi vysokým podílem nevyužitého odpadního tepla, takže ztráty při výrobě elektřiny jsou podstatně vyšší, než když je energetickým nosičem plyn. Využití primární energie je u plynového sporáku přibližně třikrát lepší než u elektrického, kontrola teploty a regulovatelnost jednodušší a možnosti plýtvání energií kvůli nepozornosti jsou u plynového sporáku taktéž nižší. Poněkud příznivěji vycházejí dnes moderní sporáky se sklokeramickou varnou deskou díky vyššímu využití elektrické energie.

Používání mikrovlnných přístrojů se hodí z energetického hlediska jen pro malé až střední porce (do 500 g zeleniny, 750 g masa, 1 000 g ryb), pokud je to více, ztrácí teplotní kmity molekul vody v porcích na efektivitě. U větších porcí jsou na tom kuchyňské sporáky s halogenovými a kombinovanými plotýnkami, co se týče energetické spotřeby, lépe. Kritériem pro rozhodování tedy je, zda budete častěji připravovat menší či větší porce. Osvědčeným způsobem snížení energetické spotřeby je používání pokličky, tlakového hrnce, hrnců se zesíleným dnem, případně nechávat jídlo ’dojít’ v hrnci nebo v peřinách.

Tradiční žárovky lze moderně a efektivně nahradit kompaktními zářivkami. Ty potřebují oproti běžným žárovkám s toutéž svítivostí jen asi 20 - 25 procent energie a dosahují životnosti od 4 000 do 15 000 hodin (běžná žárovka 1 000 hodin). Starší a lacinější typy kompaktních zářivek mají indukční předřadník. Vyznačují se tím, že při rozsvícení blikají a plného výkonu dosahují až za několik minut. Novější typy s elektronickým předřadníkem při rozsvícení neblikají a dávají na začátku více světla. Elektronické předřadníky nejsou navíc tak choulostivé vůči častému zapínání oproti indukčním, tzn. že životnost indukčně spínaných zářivek se při častějším používání snižuje. A v neposlední řadě je spotřeba elektronických předřadníků až o 50 % nižší (asi 1 - 2 W) než indukčních. Kompaktní zářivky však patří mezi nebezpečný odpad (obsahují 4 - 20 mg rtuti), musí tedy být jako takový i odstraňován.

Současný trh domácích spotřebičů nabízí veliký sortiment výrobků - od úsporných přes průměrné až po tzv. ’požírače elektřiny’. Uživatelské rozdíly se zdají být na první pohled velmi nízké. Jestliže se dvě jinak stejné chladničky od sebe liší spotřebou půl kWh za den, pak je to při životnosti 15 let o 2.737 kWh více elektřiny. To odpovídá 1,82 - 2,13 tunám emisí skleníkového plynu CO₂. U praček jsou nabízeny přístroje, které spotřebovávají mezi 10 a 110 litry vody a mezi 1,4 a 3 kWh na stejné množství prádla. Cestou, jak snížit spotřebu elektřiny, je napouštět do pračky teplou vodu, je-li ohřívána solárním systémem, je ekologický přínos nejvyšší. Totéž platí pro myčky nádobí. V nabídce jsou výrobky, které spotřebovávají mezi 12 a 35 litry vody a 1 - 1,2 kWh proudu. U chladniček a mrazáků jsou používány různé kombinace chladicích médií a izolací. Nejnižší zátěž pro životní prostředí, téměř žádnou, mají kombinace uhlovodíky jako chladicí média (propan/izobutan) a uhlovodíky, vzduch nebo CO₂ použité v izolační hmotě jako pěnidla. Relativně nízkou zátěž pro životní prostředí představují chladicí médium - náhrada freonů R 134a nebo R 600a a pěnicí látka - pentan, vzduch nebo CO₂. Ekologicky nejhorší kombinací látek u spotřebičů bez freonů je kombinace obsahující R 134a jako chladicí médium a zároveň i jako pěnicí látku v izolaci. Všechny výrobky, které obsahují freony, by se neměly používat vzhledem ke vlivu freonů na zmenšování ozónové vrstvy Země. Spolehlivým vodítkem ke zjištění spotřeby je tzv. energetický štítek, který zařadí přístroj do kategorie A až G, přičemž A je z hlediska spotřeby nejúspornější.

Mnohé spotřebiče v domácnosti a v kanceláři mají ve stand-by (pohotovostním) režimu nemalou spotřebu energie. K malým elektrickým spotřebičům, které však jsou i celodenně v provozu, patří vedle spotřební elektroniky s dálkovým ovládáním (televize, video, rádio, hi-fi souprava) i kancelářská technika (fax, kopírka, počítač) a spotřebiče se sekundárním síťovým spínačem, u kterých transformátor spotřebovává malý ztrátový proud. Stand-by spotřeba faxů nabízených na trhu leží mezi 8 - 20 W, tj. roční spotřeba 70 - 175 kWh navíc. Existují ale telefonní přístroje, které zapnou fax, jen pokud je potřeba. U videorekordérů je obvyklé rozpětí příkonu ve stand-by režimu od 7,5 do 19 W. Patnáct miliónů videorekordérů v Německu takto spotřebuje výkon elektrárny o 200 MW, která by běžela po 24 hodin denně. Zde, stejně jako u televize a hi-fi soupravy, pomůže jen vytažení ze zásuvky. V oblasti výpočetní techniky jsou na trhu počítače s powermanagementem. Tento úsporný program vypne přístroj postupně, takže v opravdovém stand-by režimu je spotřeba jen 3 - 5 W. U monitorů se příkon ve stand-by režimu snižuje ze 120 na 5 W. Laserové tiskárny a kopírky kvůli stále zahřívané fixační jednotce (termoválci) spotřebovávají proud, i pokud nepracují. U kopírek je příkon v pohotovostním režimu 20 - 40 W. Ekologickou alternativou vůči laserovým tiskárnám jsou tak inkoustové tiskárny s dostatečnou kvalitou tisku nebo jehličkové pro rychlý tisk.

Chování šetrné k životnímu prostředí tedy není tak finančně náročné, jak se někdy tvrdí, v rámci chodu domácnosti spíše peníze ušetří. Každý z nás by se měl zamyslet nad svým chováním a snažit se alespoň pasivně (např. úsporou energie) chránit přírodu pro další generace.

Zpracováno podle publikace ’Spotřebitelské otázky a odpovědi ekologickým poradnám STEP’