Kopřivnické noviny č. 8/2002
ze dne 28. února 2002

Městský úřad v Kopřivnici, odbor životního prostředí, vodního, lesního hospodářství a zemědělství (ŽP-VLHZ) v souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění dalších předpisů (dále jen zákon) oznamuje zahájení veřejného nahlížení do dokumentace doplněné formou kompletního přepracování původní dokumentace podle zákona, k záměru stavby Štramberk - závod na výrobu cementu. Záměr investora - společnosti Lasselsberger CZ, spol. s r. o., je obnovení - modernizace výroby cementu technologií suchým způsobem, zachování stávající výroby vápenky, rozšíření těžby vápenců v dobývacím prostoru Štramberk, znovuobnovení těžby korekčních surovin v témže dobývacím prostoru, v jeho místní části ’Na Peklách’.

Protože záměr svým rozsahem a charakterem podléhá projednávání podle zákona (příloha č. 2 zákona), měla veřejnost ve dnech 3. května až 1. června 2001 možnost nahlížení do dokumentace. Dne 25. července 2001 uplatnil příslušný správní úřad - MŽP požadavek na doplnění dokumentace na základě prostudování došlých vyjádření dotčených orgánů státní správy, příslušných obcí, veřejnosti a na základě vyjádření zpracovatele posudku. Doplněk dokumentace byl příslušnému orgánu MŽP předložen 10. září 2001. Veřejnost měla poté možnost nahlížet do zpracovaného doplňku k dokumentaci a původní dokumentace od 18. září do 17. října 2001. MŽP na základě obdržených vyjádření dne 14. prosince 2001 opětovně požádalo oznamovatele o doplnění dokumentace. Dokumentace byla doplněna formou kompletního přepracování původní dokumentace a předložena MŽP dne 15. února 2002.

Podle § 7, odst. 1 zákona lze do dokumentace nahlédnout, činit si výpisy, opisy, popřípadě kopie po dobu 30 kalendářních dnů a v této lhůtě uplatnit k dokumentaci písemné vyjádření.

Do dokumentace lze nahlížet od čtvrtku 21. února do pátku 22. března 2002 v úřední dny, tj. v pondělí a ve středu v době od 8 do 17, v úterý a ve čtvrtek od 8 do 14 a v pátek od 8 do 12 hodin. Dokumentace je uložena na Městském úřadě, Štefánikova 58, Kopřivnice, odbor ŽPVLHZ, dveře č. 14, 15 nebo 16, tel. 87 96 80 - 3.

Písemné připomínky k dokumentaci lze podat nejpozději v pátek 22. března 2002 do 12 hodin. Tento den je i posledním dnem jejich doručení na Městský úřad v Kopřivnici při zaslání poštou.

Připomínky lze podat osobně přímo v místě uložení dokumentace, na podatelně Městského úřadu v Kopřivnici, ulice Záhumenní 1152, zaslat poštou na adresu Městský úřad, odbor ŽP-VLHZ, Štefánikova 58, 742 21 Kopřivnice nebo elektronickou poštou na adresu ziv.prostredi@koprivnice.cz.

K o p ř i v n i c e (hod) - Dvacet přísedících k okresnímu soudu bylo zvoleno z jednadvaceti kandidátů. Volba se uskutečnila na zasedání zastupitelstva města minulý týden ve čtvrtek tajnou volbou a většina kandidátů dostala téměř sto procent hlasů, pouze jeden měl jen potřebných jedenáct hlasů. I kandidát na přísedícího ke krajskému soudu byl zvolen. Všichni zvolení přísedící budou tuto funkci vykonávat po čtyři roky.

L u b i n a (dam) - Sklad o výměře zhruba osm set metrů čtverečních a k němu přilehlá administrativní budovy vyrůstá v Lubině naproti motorestu a čerpací stanici Petra. Objekt, který buduje společnost Gastro instant, bude sloužit jako sklad potravin.

Gastro instant obchoduje s potravinovými polotovary určenými jídelnám a dalším gastronomickým zařízením. „Zboží, se kterým obchodujeme, je podobné jako to, co se dá koupit v maloobchodech, jen ve větších baleních,“ upřesnil komoditu, se kterou firma pracuje, její jednatel Vlastimír Perna.

Dokončení stavby, do které firma včetně zařízení investuje zhruba dvanáct milionů korun, je plánováno na měsíc červenec. Během prázdninových měsíců se Gastro instant hodlá do objektu nastěhovat.

Vznik nových pracovních míst s otevřením skladu se podle Perny zatím očekávat nedá. „Nejde o nový sklad, pouze se přesuneme z pronajatých prostor v Mošnově a s námi přijdou i naši zaměstnanci,“ tvrdí jednatel. Podle jeho slov zvyšování počtu zaměstnanců závisí jak na prosperitě firmy, a pokud by se společnosti dařilo, rozhodně je nevylučuje.

K o p ř i v n i c e (hod) - Bezprostředně po zasedání zastupitelstva následovala prezentace nové cementárny, která by měla vyrůst ve Štramberku.

Zastupitelé, kteří na ní zůstali, se mohli dozvědět nové skutečnosti, například to, že by mělo dojít ke snížení výšky komína z původních 140 metrů na sto deset. Dále také dojde ke snížení výroby z původních 600 tisíc tun slinku na 480 tisíc ročně. Tímto sníženým množstvím těžby dojde i k úměrnému snížení hluku v dopravě. „Pokud půjde projednávání dokumentace a posléze projektů hladce, výroba v nové cementárně by měla započít v prvním čtvrtletí roku 2004,“ sdělil Josef Jurák, vedoucí útvaru Technika z Kotouče Štramberk.

V l č o v i c e (ili) - První výročí od zahájení provozu si připomnělo devět klientů a zaměstnanci Ústavu sociální péče s denním pobytem ve Vlčovicích krátce zvaném Kopretina. Dvě vychovatelky, zdravotní sestra, kuchařka a pracovník civilní služby zajišťují bezproblémový chod zařízení, v němž vlastní oslavy vyvrcholí dnem otevřených dveří, který je naplánován na 21. března.

Každý týden se klienti v rámci zdravotní terapie věnují jízdě na koni, plavání a návštěvě tělocvičny. Základem však zůstává pracovní terapie na tkalcovských stavech a další ruční práce. Opomenout nelze ani pravidelné opakování čtení, psaní a matematiky. „Naši klienti mají krátkodobou paměť, a pokud by se s nimi učivo neopakovalo, rychle by nabyté znalosti ztratili,“ dodala na vysvětlenou vychovatelka Kopretiny Xenie Šustalová. Zároveň se klienti věnují práci na zahradě, kde letos k rybízu přibudou záhony s rajčaty, jahodami a mrkví. Přáním do dalších let zůstává vybudování skleníku.

„Pro naše klienty je nejdůležitější vědomí vlastní realizace. Oni svůj pobyt berou jako práci, na kterou jsou velmi hrdí. To vědomí jde tak daleko, že si za dobu nemoci nechají vystavit nemocenský lístek,“ uvedla Šustalová. Své výrobky pak klienti věnují dárcům jako poděkování za sponzorské dary. Jejich přáním je nashromáždit tolik prostředků, aby si mohli udělat výlet do Prahy.

„Se sponzory máme milé zkušenosti. Najednou třeba zazvonil pán z Lubiny, který nám věnoval tisíc korun, spousta lidí reagovala na naši výzvu ohledně textilního materiálu na tkaní,“ netají se radostí nad ochotou lidí pomoci Šustalová. Tímto způsobem ústav získal obývací stěnu, sedací soupravu, kterou jiný sponzor nechal nově potáhnout, tkalcovský stav, který další člověk zadarmo opravil a zprovoznil. Těch případů lidské ochoty a solidarity by byla celá řádka a vedoucí Kopretiny nevynechá jedinou příležitost, aby těmto lidem veřejně, byť anonymně, za všechny klienty poděkovala.

Během roku založili ve spolupráci s rodiči občanské sdružení, aby se rodiče aktivněji podíleli na jejím provozu a zároveň mohli mluvit do chodu zařízení, na jehož financování se jejich děti samy podílejí. „Jsem ráda, že komunikace s rodiči není pouze přes deníček. Zároveň se nám podařilo vytvořit doslova rodinnou atmosféru, kde se všichni dobře cítí,“ uvedla Šustalová.

Co se nepodařilo, je zvýšení počtu klientů. I to je však pouze otázka času, než do zařízení přejdou děti, které ukončí školní docházku v Dětském centru v Kopřivnici. Ústav je však určen i ostatním zájemcům, úzce spolupracuje se sociálními odbory městských úřadů v okrese, kteří zájemce do Vlčovic odkazují. Pro dva Honzy, Zbyňka, Víťu, Marcela, Pavla, Verunku, Marušku a Věrku se Kopretina stala novou rodinou a druhým domovem. „Když se jim stýská, volají mi domů, někdy mě přijdou navštívit, a to je pro mě to největší ocenění,“ dodala Šustalová.

K o p ř i v n i c e (dam) - Jen jednou se kopřivničtí hokejoví fanoušci sešli na velkoplošné videoprojekci v podzemí kulturního domu. Nešťastná čtvrtfinálová porážka českého výběru totiž nejen že zastavila Čechy na cestě k obhajobě naganského triumfu, ale také snížila zájem o další sledování klání na olympijském turnaji.

„S pokračováním projekcí jsme počítali pouze v případě, že náš tým postoupí. V případě, že hrají naši, je přece jen zájem o sledování hokeje a společné fandění větší,“ tvrdí Mojmír Čermák z kulturního domu.

Hokejovými přenosy však v průběhu olympiády žila také většina kopřivnických restaurací a barů. Fanoušci se scházeli jak před obyčejnými televizními obrazovkami, tak před velkoplošnými projektory. „Na hokej se chodilo i potom, co naši vypadli, ale zájem už nebyl tak velký,“ shoduje se personál podniků, kam se fanoušci stahovali přesto, že přenosy zápasů začínaly mnohdy až kolem půlnoci.

„Jsem trošku nevyspalý, ale olympiáda je jen jednou za čtyři roky, takže to těch pár nocí vydržím,“ svěřil se jeden z hokejových fandů, kteří vyrazili na čtvrtfinále do kulturního domu. „To, že naši vypadli, mě sice mrzí, ale turnaj budu sledovat dál. Člověk přece jen vidí hokej na té nejvyšší možné úrovni,“ dodal fanda, který si na vítěze tipnul celek Kanady.

Dne 18. února přijala stálá služba městské policie telefonické oznámení, že v prodejně potravin byl přichycen muž při krádeži piv. Hlídka, která na místo dorazila, zjistila, že se jedná o dvacetiletého muže z Příbora. Přestupci byla za přestupek proti majetku uložena na místě bloková pokuta.

Z trestného činu krádeže a neoprávněného držení platební karty je důvodně podezřelý čtyřiatřicetiletý muž z Kopřivnice. V prosinci loňského roku v průběhu návštěvy odcizil platební kartu, získal také PIN. Následně kartu použil k výběru hotovosti a obohatil se tak celkem o dvanáct tisíc korun.

Další případ podvodu se stal v pátek 22. února. Pod záminkou prodeje mobilních telefonů a dobíjecích kuponů za výhodnou cenu vylákali dva muži od čtyř poškozených mladíků ve věku 15 až 22 let z Příbora celkem šestadvacet tisíc korun. Pachatelé z parkoviště za budovou městského úřadu odešli do poblíž zaparkovaného vozidla pro zboží, které však nedodali a z místa odjeli.

Dne 24. února oznámil telefonicky majitel restaurace ze středu města, že v provozovně jsou dva muži, kteří tropí výtržnosti a obtěžují hosty. Strážníci na místě zjistili, že dotyční bránili personálu v obsluze, obtěžovali hosty a chtěli poškodit čepovací zařízení v baru. Byli vyzváni hlídkou k prokázání totožnosti. Oba muži zjevně pod vlivem alkoholu však výzvy neuposlechli, napadali hlídku fyzicky i slovně, proto bylo použito donucovacích prostředků a výtržníci byli předvedeni na P ČR. Celá věc bude dořešena u přestupkové komise.

K o p ř i v n i c e (ili) - Náhodným respondentům jsme položili otázku: Sledovali jste čtvrteční jednání zastupitelstva, které schvalovalo rozpočet města? Zajímáte se vůbec o rozpočet, přečetli jste si jeho návrh na úřední desce nebo na internetu?

Svatopluk L. (45 let, stavební technik) - Asi bych se měl zajímat o budoucnost města, ale nedělám to. Budu muset se sebou něco dělat.

Radek D. (34 let, noční vrátný) - Běžte s tím někam. Copak to někoho zajímá?

Jaroslava V. (34 let, administrativní pracovnice) - Jednání zastupitelstva jsem sledovala, protože mě zajímalo, jaká částka bude určena na školství. Ale nevydržela jsem se dívat až do konce.

Jiří F. (18 let, student) - Rozpočet vedu v povědomí už pár týdnů. Narazil jsem na něj na internetu, ale samotné jednání jsem nesledoval, takže nevím, jak to vlastně dopadlo.

Ondra Z. (14 let, žák) - Mám to v paži. Stačí, že s tím doma opruzuje tatík.

Jan C. (24 let, nezaměstnaný) - Sleduji spíš vývěsky s nabídkou práce. Rozpočet města mě nezajímá.

Karel F. (45 let, technik) - Rozpočet jsem si podrobně prostudoval na vývěsce, abych byl, jak se říká, v obraze. S některými položkami bych nesouhlasil, ale veřejně vystoupit, na to nemám kuráž. S chlapama jsme to probrali a myslíme si, že by o tak důležité věci měli být občané lépe informováni.

Jana V. (48 let, podnikatelka) - Rozpočet? To slyším poprvé až od vás. Televizi nemám čas sledovat a jezdím výhradně autem, takže kolem vývěsek vůbec nechodím.

Karolína K. (63 let, důchodkyně) - Mě to zase až tak moc nezajímá, ale manžel mě pak o všem zpraví.

Alois K. (65 let, důchodce) - Já si to na rozdíl od manželky nenechám ujít. Když už pro nic jiného, tak kvůli vystoupení paní Pešlové. Ta dokonce zastínila i přenos z olympijských her.

Miroslav V. (30 let, prodavač) - Blázníte? V době olympiády sledovat něco jiného? Na blbosti nemám čas.

Jaroslav E. (52 let, dopravní dispečer) - Zajímalo mě, kdy se už konečně dostaví rondel u úřadu. A to jsem se dočetl v posledních novinách v článku pana místostarosty Janka. Proto jsem už zasedání nesledoval.

Alena H. (28 let, mateřská dovolená) - Nezlobte se, ale já mám jiné starosti.

Gabriela L. (51 let, švadlena) - Kolem vývěsek chodím každý den, ale vůbec mě nenapadne se na ně podívat.

Viktor B. (38 let, nástrojař) - Na vývěsky jsem se už párkrát koukal, ale zprávy jsou dlouhé a hodně oficiální. Většinou nevím, o co jim jde.

Štefan T. (72 let, důchodce) - Na té nástěnce to je napsáno moc malým písmem. Bez brýlí to stejně nepřečtu. A v televizi mi to handrkování leze na nervy. Stejně je to pořád jedno a to samé dokola.

Miroslav O. (41 let, invalidní důchodce) - Promiňte, nesleduji.

K o p ř i v n i c e - Jednadvacet měsíců v čele kopřivnické automobilky strávil Čechokanaďan Petr A. Urban. Sedmý generální ředitel v polistopadové historii si během svého působení v Kopřivnici vydobyl velký respekt, o jakém se mnoha jeho předchůdcům ani nesnilo. Do historie firmy se stoletou tradicí výroby automobilů však vstoupí jako člověk, který dovedl do konce proces prodeje automobilky zahraničnímu partnerovi. Zda jej za to budou jednou tatrováci oslavovat či naopak proklínat, ukáže až čas. Automobilku Urban opustí koncem měsíce dubna.

Jsem rád, že to je právě SDC, kdo nyní vlastní Tatru. Kdyby nás koupilo Volvo, Renault nebo Man, ocitli bychom se v úplně jiné situaci. Pro tyto firmy by Tatra byla jen malý přívažek na těch jejich velkých vahách a při nějakém menším zaškobrtnutí ekonomického cyklu by ji bez velkého rozhodování mohli odstřihnout. Nebo by se mohli rozhodnout výrobu zavřít a pouze kovárna, slévárna a podobné provozy by jim něco dodávaly. Myslím, že SDC má zdravé představy a není to natolik velká firma, aby pro ni Tatra byl jen drobností a mohli investici do její koupě zahodit.

Jednu jedinou věc asi můžu zmínit jen stěží. Všechno spolu úzce souvisí. Kvalita podmiňuje výši prodeje. K tomu, abyste toho dosáhli, je nutná určitá stabilita managementu. Existence pozitivního cash-flow je zase výsledek zvýšeného prodeje. To jsou věci, které se nám, myslím, povedly. Nejsou to ale jen mé zásluhy, toho dosáhl celý tým lidí, kteří tady jsou včetně těch přímo v závodě, protože ti to nakonec musí udělat.

Naopak nemůžu být plně spokojen s úrovní kvality a služeb, přestože je vyšší, než byla dříve. Naše vozy obstály v tvrdých soutěžích a tvrdé konkurenci na trzích. Pochopitelně se mi nepodařilo dosáhnout prodeje dvou tisíc vozů, nebo toho, abychom dosáhli kvality například Rolls Royce, ale to jsou věci, ke kterým se musíme propracovat.

Když jsem nastupoval 2. května 2000, tak mi bylo řečeno, že prodej Tatry je na spadnutí a na spadnutí znamenalo koncem léta. Koncem léta mi ale řekli na podzim, na podzim mi řekli koncem roku. Pak už to bylo na jaře, v létě a nakonec se to stihlo až na konci loňského roku. Pokud použiji přirovnání ze sportu - když nastupujete na start a řeknou vám, že poběžíte sto metrů, tak si obujete tretry a vybavíte se svalovinou vhodnou pro krátký úsek. Když vám najednou řeknou - musíte běžet maratón a navíc s překážkami, jejichž podobu dopředu neznáte, tak to úplně mění situaci. Plány, které jsem měl, se musely stále adaptovat. Já jsem tady byl proto, abych podržel strop, aby nespadl, dokud někdo nedojde pro pomoc. S tím jsem v Tatře začal, ale postupem času začal být strop těžší a těžší a pomoc stále nepřicházela. Začalo mi být jasné, že s některými věcmi není možné čekat. Proto jsme začali s některými opatřeními, která jsem při nástupu do funkce vůbec nečekal.

Vedení Tatry bylo dlouho politikou otáčecích dveří. Já jsem byl sedmý generální ředitel. Tady se vystřídalo 14 obchodních ředitelů, šest personálních, 5 finančních, 5 technických, čtyři vedoucí nákupu, a to všechno za období asi devíti let, což je v obchodě naprosto nepřijatelné. Osobní vztahy, i když na profesionální úrovni, jsou v businessu velmi důležité. Zvlášť dodavatelsko-odběratelské vztahy a vztahy s bankami jsou mnohdy otázkou osobních kontaktů. Nehledě na to, že každý z lidí má jiné představy a podle nich vydává příkazy, které pak jeho následník v lepším případě ignoruje, nebo vydává zcela jiné. Pak nastává konflikt, navíc nastupuje i alibizmus a zodpovědnost za manažerská rozhodnutí se rozmělní nebo zamlží úplně. Proto jsem se rozhodl pracovat s tím managementem, který tady byl, přestože každý říkal, že mám všechny vyházet. Jenže za koho jsem je měl měnit - do Tatry za stávajících podmínek nikdo nechtěl jít. Nehledě na to, že jsem si potřeboval ověřit, co kdo umí. Tak jsem si řekl, že lidi jsou tady, měli by být obeznámeni s problematikou svého oddělení, tak zkusíme spolupracovat.

Kdybych chtěl, mohl jsem se sbalit třeba hned, ale nechci. Jednak je tady spousta lidí, kteří mi svým způsobem přirostli k srdci. Taky tatrovácký patriotismus je mi moc sympatický.

Dostal jsem sice velmi lukrativní nabídku, abych vedl ekonomickou revitalizaci oblasti bývalé Jugoslávie, a jsou v ní zahrnuty i takové výhody jako osvobození od daní či možnost používání osobního letadla, nemluvě o platových podmínkách, které mi Tatra nemůže nabídnout. Přesto jsem tady rád zůstal.

K o p ř i v n i c e (hod) - Město prodalo v loňském roce v rámci schválených pravidel prodeje jednadvacet bytových domů ze svého vlastnictví jejich nájemníkům, kteří za tímto účelem vytvořili družstva. Podle schválených pravidel obsahovala kupní smlouva ustanovení, že prodávající, kterým je v tomto případě město, převede na účet kupujícího dvacet procent finančních prostředků z kupní ceny domu. Tyto finance jsou účelově vázanou dotací na opravy společných částí domu. Postup vyplácení dotací na opravy prodaných bytových domů zastupitelé schválili na svém zasedání minulý týden ve čtvrtek.

K o p ř i v n i c e (hod) - Zastupitelé schválili zveřejnění záměru města prodat bytové domy na ulici Karla Čapka č. p. 742 - 745, 746 - 749, 750 - 753, Zdeňka Buriana č. p. 774 - 776 a Antonína Dvořáka č. p. 1097. Tyto domy byly vybrány na základě zájmu nájemců o koupi a započatého prodeje bytových domů v lokalitě ’Korej’.

O tomto dni naposledy zvoní kostelní zvony, které po mši ’odlétají do Říma’, odkud se vrátí až na Bílou sobotu. V Římě o Zeleném čtvrtku omývá papež nohy dvanácti starcům, aby připomněl věřícím, jak při poslední večeři posloužil Ježíš svým učedníkům.

Je v křesťanské liturgii dnem hlubokého smutku, kdy si věřící připomínají Kristovo ukřižování. Nekoná se mše a bohoslužba je složena jen ze čtení Písma a zpěvů, důležitou součástí je odhalení a uctění kříže. Pro věřící je Velký pátek dnem, kdy je třeba myslet na spásu. V osmdesátých letech 16. století se v katolických kostelech ujal zvyk vystavovat tzv. Boží hrob. Zvláště ve středověku byly rozšířeny tzv. pašijové hry o umučení Krista.

Za své pojmenování vděčí bílé barvě rouch žadatelů o křest - katechumenů. Pro věřící je dnem bdění u Kristova hrobu. Je to den přípravy na velikonoční noc - mystérium Zmrtvýchvstání. Kromě modlitby církve se nekonají žádné obřady.

Neděle Zmrtvýchvstání

Východem první hvězdy začíná podle liturgického času nový den, proto jsou obřady konané po západu slunce o Bílé sobotě považovány za součást neděle. Poprvé od Zeleného čtvrtka se rozezněly zvony při zpěvu Gloria. O Veliké noci vstal Kristus z mrtvých a opustil hrob.

Je nejveselejším dnem velikonočního cyklu. Chodilo se na pomlázku, lidé si vynahrazovali dlouhý půst. Věřilo se, že děvče vyšlehané chlapci před ranní mší bude po celý rok zdravé, veselé a pilné.

Slaví se ve čtvrtek, čtyřicet dnů po velikonoční neděli, tedy mezi 30. dubnem a 3. červnem.

Slaví se padesát dní po Velikonocích mezi 10. květnem a 13. červnem a uzavírají velikonoční čas. Protože se o svatodušní neděli zdobily oltáře v kostelech zpravidla růžemi, říkalo se v našich zemích svatodušním svátkům rozálie.

Nahlédnutím do církevního kalendáře jsme chtěli oživit povědomí některých dnes většinou opomíjených svátků a připomenout, že půst, almužna a modlitba tvořily a tvoří základ duchovního života lidí.

K o p ř i v n i c e (hod) - Komunisté určili na nominační krajské konferenci, která se konala v polovině února v Hukovicích, pořadí delegátů pro červnové volby do poslanecké sněmovny.

Do čela kandidátní listiny zvolili současného poslance za KSČM Karla Vymětala z Ostravy. Na druhém místě skončil Svatomír Recman z okresu Frýdek-Místek, který je rovněž poslanec.

Třetí místo obsadila Kateřina Konečná, jednadvacetiletá vysokoškolská studentka z Nového Jičína, která navíc není ani členkou KSČM, ale s touto stranou pouze sympatizuje.

K o p ř i v n i c e (ili) - Společnost Slumeko, s. r. o., Kopřivnice bude od března do června přistavovat velkoobjemové vany na ukládání netradičního a objemného odpadu z domácností. O termínech a lokalitách budou občané pravidelně a s předstihem informováni. Velkoobjemové vany budou přistaveny vždy v odpoledních hodinách, a to ve 14.30. První vana bude přistavena 4. března Pod Zahradami u č. p. 1292 v zatáčce u kontejnerů, následující den 5. března pak na ulici Karla Čapka č. p. 933. Podrobný rozpis bude otištěn v následujícím čísle Kopřivnických novin.

Do velkoobjemových van je zakázáno odkládat televizory, ledničky, akumulátory, barvy a další odpad mající nebezpečné vlastnosti, který bude svážen pojízdnou sběrnou, nebo může být odložen ve sběrném místě na dotřiďovací lince. Od března do října se prodlužuje otevírací doba na sběrném místě, a to v pondělí a ve středu od 13 do 16 hodin. Zároveň do van nepatří běžný komunální odpad, na který jsou určeny kontejnery a popelnice.

„S problémem nepovoleného odkládání věcí se potýkáme léta. Občané raději odloží staré koberce, pohovky nebo celé plechové linky ke kontejnerům, než by odvezli takový odpad na třídicí linku, případně si odvoz objednali,“ posteskl si vedoucí odpadového hospodářství Jiří Sopuch, „a už nikdo si neuvědomí, že na jednání takovýchto nedisciplinovaných občanů pak doplatí všichni třeba tím, že se zvedne poplatek za odpady.“