Kopřivnické noviny č. 5/2002
ze dne 7. února 2002

K o p ř i v n i c e (dam) - Zřejmě poslední možnost vidět v Kopřivnici soubor zanikajícího pražského Divadla Komedie budou mít předplatitelé a všichni, kdo přijdou do kulturního domu v úterý dvanáctého února večer.

Divadlo, jehož ansámblem prošla řada vynikajících a známých hereckých osobností, přispěje do mozaiky divadelního předplatného kulturního domu klasickou komedií Alexandra Nikolajeviče Ostrovského Les.

Dějištěm hry je jeden z ruských velkostatků a les z titulu hry je metaforou džungle lidských vztahů, které autor divákovi s gustem nabízí.

Statkářka Gurmyžská potřebuje peníze pro svého mladého milence a rozprodává pozemky. Na tom hodlá dobře vydělat obchodník Vosmibratov. Raisa Gurmyžská nechce vyplatit věno své chudé schovance Axjuše. Ty však Vosmibratov vyžaduje, neboť právě jeho syn je Axjušiným vyvoleným. Do toho na statek doputují dva herci bez angažmá, tragéd a komik. Právě tragéd, který je synovcem statkářky, nakonec celý propletenec rozmotá a přivede k dobrému konci a opět statek, který se mu na nějakou dobu stal jevištěm, i se svým přítelem komikem opouštějí.

Hra v nastudování režiséra Michala Dočekala měla premiéru bez několika týdnů před rokem. Inscenace, ve které znalec pozná také útržky z Goetheho Fausta, Shakespearova Krále Leara, Čechovova Racka a dalších známých her, je postavena především na interpretačním mistrovství herců. Diváci se mohou těšit na Zdenu Hadrbolcovou, Lindu Rybovou, Jana Dolanského, Sašu Rašilova, Václava Mareše a konečně vynikající Miloslava Mejzlíka a Davida Prachaře v rolích herců. Především Mejzlíkova výkonu v Lese si přitom kritici velmi považovali. Nové pojetí hry diváka zaujme mimo jiné také scénou a zajímavými kostýmy. Představení ve velkém sále kulturního domu začíná tradičně o půl osmé večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Na nápor diváků, jaký nepamatuje od dob uvádění Titanicu, se připravuje kino Puls. Přesně za týden se totiž na jeho plátně poprvé objeví adaptace prvního dílu kultovní knižní trilogie J. R. R. Tolkiena: Pán prstenů - Společenstvo prstenu.

O film, který již od konce minulého roku trhá veškeré možné rekordy, je velký zájem i mezi Kopřivničany. „Už od začátku roku se tady lidé chodili ptát, kdy budeme Pána prstenů hrát,“ řekla vedoucí Pulsu Radka Korená. To se také projevilo, když byl minulý pátek odpoledne zahájen předprodej. „Od dvou hodin, kdy jsme začali s prodejem, do půl čtvrté tady byla neustále fronta,“ uvedla Korená s tím, že během hodiny a půl nechali diváci v pokladně přes patnáct tisíc korun. „Byli to mnohdy lidé, které jsem ještě v kině neviděla, a ve věku od dvanácti do šedesáti let,“ charakterizovala Korená lidi, kteří si zaplatili tříhodinový výlet do bájné Středozemě. Od zahájení předprodeje do pondělního rána bylo prodáno celkem 228 lístků a dalších tři sta bylo rezervováno. „Večerní představení jsou většinou z poloviny až tří čtvrtin vyprodána. Odpoledne je ještě možné si místo vybrat,“ vzkázala po třech dnech trvání předprodeje šéfka kina. Ještě před zahájením předprodeje lístků na Pána prstenů bylo jasné, že k plánovaným sedmi promítacím termínům přibydou o víkendu minimálně dva mimořádné. „Pokud by byl zájem ještě vyšší, můžeme ještě přidat dopolední představení,“ prozradila Korená s tím, že podobnou situaci kino zažilo naposled s Titanicem. Adaptace kouzelného příběhu, který oslovil miliony lidí po celém světě, je dílem novozélandského režiséra Petera Jacksona, kterému se podařilo rozptýlit obavy z nepřevoditelnosti slavné ságy na filmové plátno.

K o p ř i v n i c e - Tolik lidí nepřišlo na koncert vážné hudby už léta. Kvanta jich kopřivnický kulturní dům musel pojmout minulou středu večer. Důvodem, proč lidé brali pokladnu útokem, zatímco jindy, když je na programu vážná hudba, sedí v sále jen několik skalních příznivců klasiky, bylo, že do Kopřivnice přijel mediálně známý houslový virtuos s vizáží rockera Pavel Šporcl společně s klavíristou Petrem Jiříkovským.

„Tolik lidí jsme tu neměli, snad ani když tu před lety hrála filharmonie,“ přiznává Jiří Cachnín, dramaturg předplatitelské série Kruhu přátel hudby, v jejímž rámci se Šporclův recitál uskutečnil. Pořadatelé prý rozhodně nečekali, že vyprodají nejen kino, ale i velký sál, do kterého byl koncert z kapacitních důvodů přesunut.

Samotného houslistu však takový zájem rozhodně nevyvedl z míry. Jak řekl v rozhovoru před koncertem, je na něco podobného zvyklý.

Já vždycky toho skladatele cítím nějak barevně. Třeba Janáčka cítím zeleně, zatímco Bach je černý, Paganini je takovej ohnivej, takže většinou červený. Ale na těch recitálech se to nedá tak přesně dodržovat, protože to bych se převlíkal na každou skladbu. Takže dneska odehraju první půlku v modrém, protože hrajeme Hranka, a ten je modrý, a tu druhou půlku v něčem pestrobarevném.

Myslím, že to bylo takové osudové. Já jsem dlouho přemýšlel o tom, co by se dalo dělat, a pak jsem si na jedno focení vzal šátek a pojmul jsem to tímto způsobem. Se šátkem na hlavě jsem poprvé hrál při svém absolventském koncertě na Akademii múzických umění, a to je dva a půl roku.

Ne. To rozhodně ne. Myslím, že ty skladby jsou tak krásné, že nemá smysl je upravovat. To je jedna z věcí, které se mi nelíbí, když se k tomu přidají bicí a nějaké jiné ’umělosti’. Podle mého názoru jsou ty skladby natolik hezké, že se dají poslouchat v tom jejich původním znění tak, jak je autor napsal.

Já mám rád všechny autory, které zrovna hraji. Protože já je musím předvést stoprocentně a k tomu se do nich musím vcítit. A kdybych zrovna toho jednotlivého autora neměl rád, tak bych ho nemohl zahrát tak, jak si zaslouží.

Nenapsal a zatím se na to nijak nechystám. Myslím si, že těch skladeb, které už byly napsány, je spousta a rozhodně lépe, než bych to zvládnul já. Ale mám rád jazz a hodně rád improvizuju. Takže doufám, že se k tomu někdy dostanu trošku víc, a improvizace je vlastně skládání.

Určitě. Já se cítím jako normální mladý člověk a mám chuť experimentovat. Nejsem ten ’vážnohudební’ muzikant, který by neposlouchal vůbec nic jiného. Já poslouchám i jiné žánry a líbí se mi. V poslední době jsem si oblíbil třeba Buty a moc rád mám taky Stinga. Určitě mě bude klasika živit a nehodlám se jí nijak zbavovat nebo z ní unikat, ale chystám nějaký projekt s elektrickými houslemi. To je však zatím hudba vzdálené budoucnosti.

Teď v lednu jsme tady s kolegou Petrem Jiříkovským natočili jedno cédéčko pro Supraphon. Jsou na něm skladby výhradně českých autorů. Bude tam Smetana, Dvořák, Janáček a Martinů. Vyjít by mělo v měsíci březnu.

Housle jsou docela drahá záležitost, takže je těžko mít dvacet nástrojů. Mám doma jedny housle, které jsou moje, ale teď momentálně hraji na půjčené italské housle z roku 1740.

Není to ničím vázané, ale střídat housle není tak jednoduché. Každý nástroj je samozřejmě jiný. U každých houslí musím dávat prsty jinak daleko od sebe, abych hrál čistě. Na housle si člověk musí vždycky zvyknout, není to takové, že bych mohl střídat nástroj ze dne na den.

Jistě. Každé housle jsou jiné a každé mají jinou barvu. U těch houslí, na které zrovna hraji, je slyšet, že jsou staré, vyhrané a mají opravdu krásnou barvu zvuku.

K o p ř i v n i c e (dam) - Především vyznavače prolínání jednotlivých hudebních žánrů by mohl oslovit koncert, který je na středu třináctého února plánován v sále kina Puls. Na jednom pódiu se tu sejde vizovický Fleret, známý svým rockovým pojetím valašského folklóru, a zpěvačka a multiinstrumentalistka Radůza. Radůzu, která ovládá akordeon, klavír, didgeridoo, kytaru a další nástroje, objevila v roce 1993 zpěvačka Zuzana Navarová a už v květnu téhož roku stála na pódiu pražské Lucerny jako předskokanka hvězdy amerického popu Suzanne Vega. Poté začala spolupracovat se skupinou Nerez. V roce 1996 vystupovala jako host legendární skupiny Marsyas a objevila se se skupinou Abraxas v pořadu ’Na kloboučku’ Michala Pavlíčka. Zpěvačka disponuje barvitým hlasem, který naprosto spolehlivě ovládá, dokonce předskakovala i na koncertu Mika Oldfielda. V současné době končí Radůza svá studia skladby na pražské konzervatoři a pořádá klubová vystoupení. Je autorkou scénické hudby k několika divadelním inscenacím. Debutové album Andělové z nebe ji v létě loňského roku vydalo brněnské nezávislé nakladatelství Infies Records. Její hudba vychází částečně z minimalismu, ale největší díl inspirace čerpá Radůza z chansonu, blues a folklóru. Tam je také zřejmě třeba hledat kořeny její současné spolupráce s Fleretem.

K o p ř i v n i c e (dam) - Zhruba jen pětatřicet procent lidí vodí své ratolesti na dětská divadelní představení pravidelně. To je jeden z výsledků ankety, kterou mezi diváky nedělního představení Aladinova lampa provedli pracovníci kopřivnického kulturního domu. Názory návštěvníků představení mají být směrodatné pro další charakter programů pro děti v místním kulturním domě.

„Zhruba šedesát procent dotazovaných by uvítalo znovuzavedení dětského divadelního předplatného, což není příliš přesvědčivý výsledek. Naopak šestasedmdesátiprocentní zájem o zájezd do některého z kamenných divadel nás vede k tomu, že na podzim nějaký opravdu připravíme,“ řekla programová pracovnice Dagmar Rysová. Ta také doplnila, že nedělní odpoledne je termín, který lidem pro pořádání dětských představení vyhovuje téměř stoprocentně.

Minulou neděli mohly děti spolu s rodiči vidět pohádku Aladinova kouzelná lampa. Příběh napsaný na motivy pohádek Tisíce a jedné noci inscenovaný herci opavského Slezského divadla pod hlavičkou soukromé divadelní agentury, který mohly děti spolu s rodiči vidět v kulturním domě minulou neděli, sice nepřilákal tolik lidí jako před Vánoci Ferda mravenec, ale i tak byla návštěvnost poměrně slušná. Na další setkání s divadelníky si děti musejí počkat do čtyřiadvacátého února. Divadlo Bobo, které v ten den do Kopřivnice přijede, však neodehraje klasické představení, ale bude děti bavit už na druhém dětském karnevalu. Další opravdová divadelní pohádka je pro děti připravena na čtyřiadvacátého března, kdy je na programu Kocourek Modroočko. A ten taky divadelní sezonu pro děti uzavře.

K o p ř i v n i c e (dam) - Živý funky rytmus a zpěv s nádechem jazzu a blues čeká zítra večer na návštěvníky Nory. V CO krytu bude totiž koncertovat trio -123 minut. Kapela, která se jako blesk objevila na české hudební scéně a její debutové album ’Shooba Dooba’ jí vyneslo cenu Grammy, je pověstná především svými živými koncerty. Na těch je totiž připravený repertoár notně kořeněn improvizací.

K o p ř i v n i c e (dam) - Sto dva příznivců přišlo minulý pátek na zahajovací představení letošního Projektu 100 do kina Puls. Ten večer promítaná komedie Smysl života z dílny slavné britské skupiny Monthy Python byla jedním z favoritů přehlídky a dá se předpokládat, že bude patřit k nejnavštěvovanějším z desíti filmů. Což potvrdil i počet diváků druhého přehlídkového filmu, na který přišlo zhruba o polovinu lidí méně. Dnes večer bude přehlídka pokračovat slovenským snímkem Lalie polné a zítra večer Puls promítne slavné Nebe nad Berlínem.

P ř í b o r (dam) - Zvětšeniny černobílých fotografií pořízených Petrem Sikulou budou ještě víc jak měsíc k vidění v refektáři příborského muzea.

Sikula se narodil v roce 1941 ve Zlíně. Fotografovat začal ve svých sedmnácti letech. Postupně absolvoval dvouleté studium na jedné z brněnských lidových škol umění a následně uměleckou průmyslovku. V Příboře Sikula vystavuje své dokumentární fotografie, ale i snímky krajiny.

K o p ř i v n i c e (dam) - Velké podmořské dobrodružství čeká na návštěvníky odpoledních představení v kině Puls. Animátoři studia Walta Disneye zvou k velkému podmořskému dobrodružství nazvanému Atlantida: Tajemná říše. Hrdinou dalšího kresleného příběhu je kartograf a lingvista Milo Thatch, který sní, že bude pokračovat v práci svého dědečka a podle jím objeveného deníku nalezne cestu k bájné zemi. Jeho sen se mu po mnoha dobrodružstvích splní a navíc místo zatopeného kontinentu nalézá živoucí říši. Atlantida je dílem režisérské dvojice Gary Trousdale a Kirk Wise, kteří už pro studio stvořili Malou mořskou vílu a Krásku a zvíře.

Taky druhý ze snímků, které kino nabízí ve svém běžném programu, spatřil světlo světa ve studiích Walta Disneye. Každý večer od soboty do pondělí a poslední den také odpoledne si do Pulsu můžete zajít na romantickou komedii Deník princezny. Tento snímek je další variací na stokrát opakované téma proměny šedé myšky ve všemi obletovanou krásku. Středoškolačka Mia žije se svou matkou, experimentální malířkou, v přebudované požární zbrojnici a rozhodně nepatří k idolům svých spolužáků. To se má ovšem všechno změnit ve chvíli, kdy za děvčetem přijíždí její babička, královna malého evropského království, s tím, že její vnučka by se co nevidět měla stát nástupkyní otce, kterého nikdy nepoznala. Převýchova nevábné holčiny ve vznešenou princeznu pak má být zdrojem zábavy. Režisér Garry Marshall natočil film, který možná osloví jistou skupinu mladých dívek, všechny ostatní ale nechá chladnými. Šťastnou ruku neměl zřejmě ani při výběru představitelky hlavní role, filmové debutantky Anne Hathawayové.