Kopřivnické noviny č. 37/2001
ze dne 25. října 2001

K o p ř i v n i c e (hod) - Ke svému v pořadí již osmnáctému zasedání se sešli zastupitelé minulý týden ve čtvrtek v anexu.

Na programu bylo schválení šesti prodejů bytových domů a čtyř nebytových prostor z prodávaného domu na ulici Štramberské č. p. 1154 - 56. Prodej prvních pěti domů byl schválen jednohlasně, poslední již zmiňovaný č. p. 1154 - 56, málem neprošel. Marie Pešlová ani tentokrát nezaváhala a při každém projednávaném prodeji vystupovala s připomínkou, zda jsou ve smlouvách zahrnuty opravy fasád, i když ji při první připomínce Milan Šmíd odpověděl, že každá oprava fasády podléhá stavebnímu řízení, a tudíž ji město musí schválit. Během posledních dvou zasedání městského zastupitelstva, na kterých byly rovněž schvalovány prodeje domů, vstupovala Pešlová do jednání s připomínkami o dlužnících a přestěhovávání problémových nájemníků vícekrát.

Zastupitelé schválili změnu územního plánu města Kopřivnice včetně doložky civilní ochrany, která je součástí územního plánu.

Větší diskuzi si vyžádalo projednání zprávy ’Koncepce přípravy finančního příspěvku (daru) města Kopřivnice majitelům rodinných domků, dotčených budoucí realizací komunikace I/58 v Lubině’. I když byli v podstatě všichni zajedno, diskutovali o tom, zda zahrnout příspěvek do rozpočtu města na příští rok. Po rozpravě byla koncepce včetně přípravné a projektové dokumentace schválena.

Bez připomínek byl schválen dodatek č. 2 zřizovací listiny Střediska sociálních služeb města Kopřivnice, p. o. Rovněž hladce proběhlo hlasování o rozpočtových opatřeních k rozdělení odvodů z investičních fondů příspěvkových organizací, přesunu finančních prostředků a k daru města Kopřivnice.

V bodě Různé se uskutečnila doplňující volba člena rady města. Alois Janek za KDU-ČSL navrhl na tuto funkci Jana Jalůvku z Mniší. Petr Chromečka (ODS) řekl, že proti osobě Jana Jalůvky nic nemá, ale že ODS se při hlasování zdrží. Při konečném hlasování Jalůvka neprošel, neboť chyběly hlasy dvou zastupitelů, kteří na zasedání nebyli přítomni

Snad se doplňovací volba podaří na příštím zasedání zastupitelstva, které se má uskutečnit ve čtvrtek 15. listopadu v Mniší, kde bydlí navrhovaný Jan Jalůvka.

Zastupitel Miroslav Veselý vystoupil s připomínkou, aby se hlasovalo o možnosti práce Marie Pešlové v kontrolním výboru zastupitelstva města. Svůj návrh zdůvodnil tím, že občan nemá právo se přihlásit do výboru, že to přísluší pouze členům zastupitelstva města. Po připomínce Petra Chromečky se hlasovalo a Marie Pešlová dostala jen tři hlasy. Zastupitelé tím dali jasně najevo, že nechtějí, aby Marie Pešlová pracovala ve výborech.

Dále zastupitelé po diskuzi neschválili přijetí daru od Marie Pešlové ve výši dvakrát tisíc korun na organizační výdaje související s průběhem zasedání zastupitelstva města a někteří z nich jí navrhli, aby tyto peníze věnovala sociálním zařízením na území města.

Opět se i tentokrát rozpoutala velká diskuze k obnovení výroby cementu v cementárně ve Štramberku. Zastupitelům nejvíce vadí zvýšení dopravy na území města. Pavla Jurková, která byla na zasedání přítomna, vystoupila tentokrát jako radní sousedního města Štramberk. Ve svém příspěvku řekla, že zatížení dopravy Kopřivnice nebude tak velké, jak je mnohdy prezentováno. Ale také připomněla, že v době rozvoje Tatry mnohé autobusy i nákladní automobily projížděly Štramberkem, a tudíž teď, kdy se to obrátilo, by měla být Kopřivnice tolerantnější k projíždějícím kamionům.

K o p ř i v n i c e (dam) - Svazová republika Jugoslávie je pro Tatru perspektivním, bohužel však nesolventním zákazníkem. Vyplývá to ze sdělení obchodního rady bělehradské ambasády Zbyňka Pešky, který minulý týden navštívil Kopřivnici.

„V Jugoslávii je obrovský zájem o cokoliv z české provenience. Zájem je pochopitelně i o nákladní automobily, které jsou tam velmi potřebné,“ řekl Peška. Podle jeho slov je však země na Balkánu po desíti letech hospodářské stagnace ve velice špatné ekonomické situaci. „Základní problém by byl v zabezpečení financí na nákup nákladních vozů, které mají v rozvojových programech nezastupitelné místo,“ nechal se slyšet český diplomat. Podle jeho slov je prioritou současné Jugoslávie budování energetiky a infrastruktury. Tatra si je potenciálu jugoslávského trhu vědoma, k již zmíněným oblastem vidí možnost uplatnění svých vozů také v těžebním průmyslu. Přesto je v současné době prodej v tomto teritoriu zanedbatelný. Většina tater, které brázdí tamní silnice, pochází z dob před válečným konfliktem.

„Po válce pak vzhledem k často se měnící politické a narušené ekonomické situaci k významnějšímu obchodnímu případu zatím nedošlo,“ uvedl Jan Slezák z tiskového oddělení Tatry. Podle jeho slov však Tatra na Jugoslávii nezapomíná, v Bělehradě funguje její dealer a automobilka se pravidelně zúčastňuje veletrhů a dalších prezentačních akcí.

Podle Pešky má však Tatra všechny předpoklady vrátit se na to místo, které na bývalém velkém jugoslávském trhu zaujímala. „Byli bychom rádi, kdyby Tatra byla po Škodovce druhou nejúspěšnější automobilkou v Jugoslávii,“ řekl Peška a dodal, že mladoboleslavská Škoda je posledních pět let nejúspěšnějším dovozcem automobilů do Jugoslávie.

K o p ř i v n i c e (dam) - Povinnosti uklízet po svých čtyřnohých miláčcích nezbaví kopřivnické chovatele psů ani připravovaná vyhláška o jejich chovu. Ne všichni majitelé psů však povinnost zamezit znečišťování veřejných prostranství berou příliš vážně, proto se i radnice tímto problémem zabývá. Pokud budou vyslyšeny požadavky odboru životního prostředí a budou zahrnuty do rozpočtu na příští rok, na jaře by se měly v centru města objevit první specializované koše na psí exkrementy.

„Umístění košů na psí exkrementy společně se speciálními sáčky považujeme za nejlepší řešení,“ řekl šéf odboru životního prostředí místní radnice Hynek Rulíšek. Podle něj je rozumné, aby se starost o odstraňování psích výkalů z ulic starali jak majitelé, tak město. „Kdybychom zakoupili specializovaný vysavač psích exkrementů, většina lidí by po svých psech přestala uklízet s tím, že je o to již postaráno,“ myslí si Rulíšek. Podle něj je přitom nákup vysavače velmi nákladnou záležitostí. Pouhý stroj stojí zhruba sto osmdesát tisíc korun, další peníze by pak stál jeho provoz a obsluha. „Tyto stroje jsou navíc vhodné především do měst s velkým podílem dlažby. Na trávnících totiž vysavač není ani zdaleka tak účinný,“ tvrdí šéf odboru životního prostředí.

V první fázi se počítá s rozmístěním čtyř speciálních košů na psí exkrementy v centru města. Střed Kopřivnice je podle úředníků nejproblematičtější oblastí a první koše by navíc měly být umístěny na frekventovaných a dobře viditelných místech, aby se nestaly terčem vandalů. „Každý koš bude vybaven také držákem na speciální sáčky, do kterých majitel psa jeho výkaly nabere a vyhodí,“ dodal Rulíšek a podotkl, že první čtyři koše budou zkušební. Pokud se jejich instalace osvědčí, budou postupně přibývat další v ostatních oblastech města. Zkušenosti z jiných měst s rozmístěním košů jsou podle Rulíška pozitivní. „Chvíli sice trvá, než si na ně pejskaři zvyknou, ale potom je jejich přítomnost v ulicích znát,“ řekl.

Radní a posléze zastupitelé budou muset rozhodnout, zda město koše na psí exkrementy nakoupí, nebo si je pouze pronajme. „Každá z variant má své pro i proti. Pokud koše nakoupíme, přijde jeden zhruba na sedmnáct set korun, pokud se však zničí, bude nutné zakoupit nový. V případě, že bude pouze pronajatý, náklady budou vyšší, ale údržba a případné výměny jsou již věcí majitele,“ tvrdí Rulíšek.

Zatím není definitivně rozhodnuto ani o tom, zda u košů budou k dispozici igelitové či papírové sáčky. Papírové sáčky jsou plně recyklovatelné, ovšem i plastové sáčky jsou vyrobeny z materiálu, jehož doba rozkladu je podstatně zkrácena, a je možné psí výkaly kompostovat.

„Největší rozdíl mezi igelitovým a papírovým sáčkem je ve způsobu jeho použití. Zatímco u igelitového je nutné výkal přes sáček uchopit rukou, což může někomu dělat problémy, každý papírový sáček je vybaven lopatičkou,“ uvedl Rulíšek, který by upřednostnil právě papírové sáčky.

K o p ř i v n i c e (dam) - Planý poplach, způsobený pravděpodobně zatím neznámým vtipálkem, přivedl v neděli v podvečer do kopřivnického kulturního domu dvě hasičské jednotky a další složky zapojené do záchranného systému. „Na dámských toaletách ve spojovacím krčku nové a staré části objektu jsme objevili látku, která vyvolávala slzení očí a dusivý kašel,“ řekl ředitel kulturního domu Lubomír Sazovský. Hasiči oblečení ve speciálních protichemických oblecích pak inkriminované místo prohlédli a odebrali vzorky. Jejich laboratorní analýza pak ukázala, že na WC byla přítomna látka podobná těm, které jsou plněny do běžných paralyzujících sprejů. „Zřejmě někdo celý jeho obsah vystříkal. Žádný jiný zdroj látky nebyl objeven,“ uvedl operační důstojník novojičínských hasičů. Jeden z hasičů se při zásahu nadýchal plynu a byl převezen do nemocnice, ze které byl záhy opět propuštěn.

K o p ř i v n i c e (dam) - Ulička rodáků v muzeu na Fojtství je od minulého úterý bohatší o další osobnost. Do společnosti Zátopka, Buriana či Veřmiřovské přibyl akademický sochař Josef Hrdlička. Jeho tvorbu pak reprezentuje bronzová bysta výtvarníkovy matky, kterou zástupcům města a muzea předali zástupci české ambasády v Jugoslávii, kde Hrdlička žil a tvořil. „To, aby bysta jeho matky byla vystavena ve městě, kde se narodil a do kterého se celý život vracel, bylo jeho poslední přání,“ řekla Ivona Beranová z kulturního oddělení ambasády, která plastiku přivezla.

O předání Hrdličkovy bysty do Kopřivnice se zasloužila jeho manželka Danica. Původně pouze dřevěnou plastiku nechala vyhotovit v bronzu a prostřednictvím ambasády předala muzeu. „Vyřídit veškeré náležitosti související s touto akcí trvalo víc než rok. Jsem ráda, že už je socha tam, kde patří,“ přiznala Beranová.

Hrdlička odjel do Jugoslávie jako malý chlapec se svými rodiči. Tam také studoval, vyučil se uměleckým řezbářem a následně absolvoval Akademii výtvarných umění. V dospělosti se několikrát snažil o návrat do vlasti, v tom mu však bránilo smíšené manželství a později problémy s občanstvím. V Jugoslávii velmi uznávaný Hrdlička byl velmi plodným autorem a jeho díla by bylo možné vystopovat v celém světě. Své dílo však neevidoval, a tak zjistit rozsah a vytvořit evidenci jeho děl je nereálné. V současné době vdova po sochaři, který zemřel v roce 1998, schraňuje asi šest desítek drobnějších plastik. Větší Hrdličkovy práce je pak možné najít v lázeňském parku Panonia u města Sobotice. Jeho reliéfy zdobí také průčelí několika bělehradských domů.

K o p ř i v n i c e - Na výsledné podobě Lašské naučné stezky se výrazně podílela i Radomíra Blahutová. Celých 16,1 kilometrů trasy označkovala speciálními značkami určenými pro naučné stezky. Vyvedení dvou pravoúhlých zelených trojúhelníků rozdělených bílým pásem z levého horního do spodního pravého rohu na ploše deset krát deset centimetrů bylo značně náročné na přesnost. Proto není divu, že práce i tak zkušené značkařce, jakou Radka Blahutová je, zabrala prakticky šedesát hodin.

Značkování se Radka věnuje přes dvanáct let od doby, kdy se jí narodily dcery. „Bylo mi jasné, že když už se dostanu na hory, tak budu muset s ohledem na děti chodit pomalu. A tak jsem chtěla ten čas efektivněji využít,“ podělila se s původní motivací Blahutová. Školením se vypracovala z postu značkaře přes vedoucího značkaře na instruktora značení. „Teď jsem už vlastně kádrová rezerva na post okresní vedoucí značení,“ dodává se smíchem k dalším možnostem postupu. Co dva roky se pravidelně zúčastňuje na úkor osobního volna víkendového proškolení.

Plán obnovy pásového značení je daný. Platí, že se každá trasa periodicky obnovuje co tři roky, při označení nové trasy se první obnova provádí po dvou letech z důvodu vsáknutí barvy. Ročně se v rámci okresu musí označkovat speciálním štětcem dvě stě kilometrů tras do 30. června, na jednotlivce pak připadne zhruba dvacet až třicet kilometrů.

„I když se to nezdá, je termín šibeniční, ne každý víkend totiž umožní značkování počasí, navíc z technických i bezpečnostních důvodů chodíme na trasu po dvojicích,“ upřesňuje průběh obnovy značkování Radka.

Pokud se jeden věnuje značkování, druhý provádí průkles terénu, vysekává a odřezává náletové dřeviny tak, aby značky byly odevšad viditelné. „Mnohdy na nás turisté neprávem nadávají. To, když si soukromník vykácí bezohledně kus lesa, změna se včas nepodchytí, tím pádem nedojde k přeznačení a oni pak běhají po pasece nevěda, kde značka pokračuje,“ poukazuje na nekorektní jednání Blahutová, „většinou se však u nás zastavují, ti starší vysvětlují dětem, proč to děláme, a nešetří chválou na naši bohulibou činnost.“

K této profesi aktivně vede i obě dcery. „Mladší Maruška poskytuje technické zabezpečení, starší dcera mi už pomáhá. Ráda bych jí vymohla výjimku, protože předepsaný počet kilometrů už má pod mým vedením označkováno, ale do osmnáctin Hance chybí dva roky. Kdyby se mi to povedlo prosadit, byla by nejmladším značkařem v republice,“ prozradila svůj záměr Blahutová. Tím by se značně omladila základna značkařů, protože, jak už to u nevýdělečných profesí bývá, zůstávají pouze skalní jedinci, a ti postupně stárnou.

„Při výletech do přírody se přistihuji, že se u mě projevuje profesionální deformace. Pořád si všímám, jak je kde značení uděláno, jak bych to udělala já a podobně. Když narazím na nejasnost nebo nějaký problém třeba na druhém konci republiky, tak to dám na vědomí, aby mohlo dojít k nápravě,“ řekla Blahutová, která se netají se svou stavovskou hrdostí. Vždyť letní turistické značení v České republice je co do kvality bezkonkurenční, v rámci světa pak držíme primát v kvalitě a hustotě značení.