Kopřivnické noviny č. 32/2001
ze dne 20. září 2001

K o p ř i v n i c e (dam) - Zřejmě velmi vysoko nasadí laťku první představení letošního divadelního předplatného. Hned napoprvé se totiž mohou místní vyznavači Thálie těšit na známé herecké tváře a navíc ve hře jednoho z nejžhavějších českých dramatiků. V úterý pětadvacátého září totiž Věra Galatíková, Ladislav Frej a Petr Pelzer na prknech Kulturního domu v Kopřivnici zahrají ’Pat’ Pavla Kohouta.

Hra byla nastudována pod hlavičkou Pražské umělecké agentury. „Je to poměrně čerstvá záležitost. Premiéru měla inscenace letos v březnu v pražském divadle ’U Hasičů’. Od té doby jezdíme s hrou po republice a hrajeme zhruba čtyři představení měsíčně,“ tvrdí Jaroslava Svobodová, majitelka agentury, která představení produkovala. Pat, nesoucí podtitul ’Hra králů’, je hrou o manželském trojúhelníku tvořeném dvěma muži a jednou ženou. Vztahy stárnoucí trojice hrdinů spojených společnou minulostí jsou směsicí malichernosti, sobectví, směšnosti a vzájemná žárlivost vůči manželce - milence. Vyhrocený konflikt mužů soupeřících o jednu ženu vyřeší až ona sama smírným patem. Celý tento propletenec vztahů předkládá autor divákovi formou mistrně napsaných dialogů. Režisérem představení je Ladislav Frej, který v současnosti působí v souboru vinohradského divadla. Jeho mužským partnerem na jevišti je spolužák z brněnské JAMU Petr Pelzer. Bodem, okolo kterého se vše v představení točí, je postava Věry Galatíkové, Pelzerovy kolegyně z činohry Národního divadla.

Program letošního předplatitelského cyklu přilákal o několik desítek lidí méně. „Předplatitelů je asi sto dvacet, možná ale ještě nějací přibudou,“ řekl dramaturg kulturního domu Jiří Cachnín a dodal, že předpokládá také zájem o vstupenky na jednotlivá představení.

K o p ř i v n i c e (dam) - Čekání na představení si mohou návštěvníci kina Puls zpříjemnit zhlédnutím grafiky vystavené na spojovací chodbě kulturního domu. Třináct svých výtvorů tam vystavuje absolvent umělecké průmyslovky Petr Skála. Náměty jeho kreseb, suchých jehel a rytin jsou fantaskní bytosti jako vystřižené z vědecko-fantastických filmů či počítačových her.

Současná výstava vydrží na chodbě ke kinu zhruba do poloviny října. „Pak ji vystřídá výstava věnovaná přehlídce Motýlek, na které budou k vidění fotky z minulých ročníků a výtvarné práce dětí,“ řekl Lubomír Sazovský z kulturního domu. Poslední výstavou plánovanou na letošní rok by měly být fotografie pořízené během paraglidingu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Jedenáctou ze svých třinácti her přivezlo minulou středu do kopřivnického kulturního domu oblíbené Divadlo Járy Cimrmana. Blaník patří k nejznámějším hrám souboru, jehož repertoár zná z paměti snad každý druhý Čech. Vyznavači všestranného génia Járy Cimrmana již několik let čekají na premiéru nové hry. Jak se zdá, již brzy se dočkají a Švestka nebude posledním cimrmanovským počinem. V rozhovoru před kopřivnickým představením to potvrdil menší z ústřední autorské dvojice divadla Ladislav Smoljak.

„Píšeme teď se Zdeňkem Svěrákem novou hru. Až se vrátím do Prahy, tak si zavoláme, vezmeme diáře a napíšeme si ty dny, kdy se můžeme oba sejít a psát,“ řekl Smoljak.

Bude to o výpravě českých spisovatelů do nitra černé Afriky mezi lidojedy.

Nechceme se nechat honit termínem, takže jsme si pro jistotu ani žádný nestanovili, ale když by všechno šlo dobře a práce nám šla od ruky, tak si myslím, že bychom to na podzim, řekněme do Vánoc, mohli dopsat. Bezprostředně na to mohou být zahájeny práce na inscenaci a třeba na konci jara bychom s tím mohli vylézt. Ale to jsou ty nejoptimističtější odhady.

Letos jsme měli v Praze jen zahajovací schůzi a pak jsme se hned rozjeli na zájezd. První skupina byla tady na Moravě před několika dny a v pondělí jsme se vystřídali. Takže zahajujeme právě tímto zájezdem.

Máme asi polovinu představení v Praze a polovinu na zájezdech. V posledních měsících hrajeme v průměru 33,4 představení měsíčně.

Četnost vystupování vašeho souboru je opravdu vysoká. Většina vašich her je nastudována ve dvou alternacích, stává se tedy, že by Divadlo Járy Cimrmana hrálo na dvou místech současně?

Stává se to zřídka. Ale občas se skutečně stane, že hrají obě party, každá v jiném divadle. Je to ale výjimečný fenomén. Dojde k tomu tak maximálně jednou za rok.

My jsme byli stejně jako všichni lidi na světě zasaženi tím, co se stalo v New Yorku. A člověka samozřejmě napadla myšlenka, jestli vůbec má jít dělat humor, ale nakonec jsme si řekli, že život na celém světě přináší tragédie, ale přesto běží dál, a že koneckonců humor není nic, co by se nesnášelo s tragikou života. Nakonec jsme tedy před představením pouze řekli, že se přeneseme do doby Járy Cimrmana, která byla v mnohém šťastnější než ta dnešní.

My nereflektujeme politické souvislosti. Držíme se svého tématu a stále hovoříme o době Járy Cimrmana, ale v tom našem hovoru o té staré době je neustále přítomna konfrontace s tím, co žijeme dneska. Myslím si ale, že větší část konfrontace si musí divák udělat sám, a myslím, že smích z hlediště svědčí o tom, že si to dělá. Určitě v tom ta současnost někdy je, protože kdyby nebyla, tak lidi se nesmějí věcem, které se jich netýkají a které dávno odezněly.

Kolikátá je to repríza, z hlavy nevím. Věděl by to Václav Kotek, který dělá tyhle statistiky. Má to za sebou určitě několik stovek repríz. Blaník je parodií na naše národní cítění v minulosti, kdy jsme se museli hodně vlastenecky uvědomovat, protože jsme bojovali o své místo na slunci v mnohonárodnostním Rakousku-Uhersku. Češi si museli svoje místo nějak vybojovat, v čemž jim pomáhalo právě to vlastenectví, které nám dnes už připadá trošku úsměvné.

My to nevíme, nemáme to naplánováno. Máme v souboru samozřejmě mladší členy. Těm taky trvalo několik let, než se dostali na jeviště. Většinou je to tak, že u nás začínají jako kulisáci a pak se přes drobné role propracovávají k hraní. Tímto způsobem přišla na jeviště nejméně polovina dnešních členů divadla. Soubor se tím pádem pořád pomaličku rozšiřuje, což je vidět i na repertoáru. Dřív jsme měli hry tak pro čtyři herce, dneska už hrajeme i kusy pro šest nebo sedm herců. Celkem je nás, co hrajeme, čtrnáct a dohromady s kulisáky asi dvacet.

K o p ř i v n i c e (dam) - Koprodukční americko-německý psychothriller a novozélandská komedie si tento týden našly místo na programu kina Puls.

Odpolední představení budou ode dneška až do pondělí patřit napětí. Film Jako pavouk byl natočen podle bestseleru Jamese Pattersona (Along Came A Spider) s detektivem Alexem Crossem jako hlavní postavou příběhu. Jeho filmovým představitelem je vynikající Morgan Freeman. Ten sice již před časem odešel do důchodu, ale únos prominentní dcerky provedený evidentně geniálním a stejně zvrhlým pachatelem jej však vrátí zpět do hry a rozpoutává souboj dvou precizně pracujících mozků. Největší slabinou ’Pavouka’ je scénář, který výrazně pokulhává za ostatními složkami filmu, především pak přesvědčivým výkonem Morgana Freemana.

V době, kdy celý svět již netrpělivě očekává premiéru jiného novozélanského filmu - Pána prstenů režiséra Petera Jacksona, přichází do Pulsu jiný snímek natočený na tomto ostrově. Rozstřel je černou komedií o trojici kamarádů, která noci tráví v baru, kde se věnují alkoholu, holkám a kulečníku. Nad zelenými stoly se z nich stali přeborníci a odvážili se přihlásit do turnaje pořádaného místním mafiánem. Všechno vypadá jako dobrá zábava a Jack, Thomas a Wayne postupují v turnaji dál a dál. Pak je ale pořadatel donutí zvýšit sázku na pět tisíc dolarů, které nikdo z nich nemá, a to už jde do tuhého. Celovečerní debut Hamishe Rotwella se bude hrát od dvaceti hodin.

K o p ř i v n i c e (dam) - Možnost vidět, co všechno naše předky pobuřovalo a co považovali za nemorální, mají možnost všichni, kdo v úterý pětadvacátého září vyrazí na představení kopřivnického kina Puls.

Cyklus ’Večery filmotéky’ totiž odstartuje snímek Extáze režiséra Gustava Machatého. Film, který se zapsal do historie naší i světové kinematografie tím, že byl jedním z prvních, ve kterém se objevila lidská nahota, vypráví příběh mladé ženy, která od svého starého manžela utíká k milenci, s nímž prožívá vášnivou lásku. Film je pozoruhodně vizuálně propracovaný, zajímavý a minimum dialogů tvůrci nahrazují detailně promyšlenou filmovou hudbou.

K o p ř i v n i c e (dam) - Bez živého hraní se tento víkend obejde program místního Nora Café. Pod názvem Zkruž & Vystuž se skrývá rockotéka Petra Sasína a Pavla Koudely naplánovaná na páteční noc. Vyznavači taneční hudby se v Noře sejdou na sobotní Techno Fresh Energy, kdy se za gramofony budou střídat DJ Jezus a DJ Jadran. Obě akce startují v devět hodin večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Zatím se místní mládežnický loutkářský soubor věnuje zkoušení repertoáru, první představení se dají podle vedoucího Schůdků Františka Červenky očekávat na konci října. „První inscenaci sezony plánujeme na čtvrtou neděli v měsíci,“ prozradil Červenka. Loutky z depozitářů souboru však mohou zájemci vidět již nyní, asi čtrnáct dní budou totiž zdobit supermarket Albert. „Byli jsme požádáni o spolupráci na výzdobě prodejny a nebyl důvod nevyhovět,“ vysvětlil nezvyklou aktivitu Červenka.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nultou lekci letošních tanečních absolvovali mladí Kopřivničané již minulou neděli. První opravdová vyučovací lekce čeká na pětapadesát párů tento týden. „Zatím máme o šest dívek více než chlapců, ale to se během prvních pár lekcí ještě změní,“ řekl taneční mistr Zdeněk Syrek. Ten hodnotí letošní zájem o kurzy tance v Kopřivnici jako průměrný. „V Kopřivnici míváme přes sto kurzistů. Zvýšený zájem jsme zaznamenali ve Frenštátě, kde se nám po několika letech podařilo naplnit dva kurzy po sedmdesáti lidech,“ prozradil Syrek s tím, že zatím neví, kolik žáků jej čeká v Příboře, kde kurz začíná o něco později. Kopřivnické teenagery čeká deset vyučovacích lekcí, půlkolona a v polovině prosince celý kurz uzavře závěrečná kolona. Stejně jako vloni i letos připravují manželé Syrkovi také taneční kurz pro manželské a spřátelené páry. „Jestli se tento kurz, který je osvěžením tanců před plesovou sezonou, rozjede, rozhodne zájem veřejnosti,“ prozradil učitel tance s tím, že kurz pro dospělé by probíhal po skončení lekcí klasických tanečních.

K o p ř i v n i c e (dam) - Loutkoherci z místního souboru se již pilně připravují na zahájení své další sezony. První představení je naplánováno na čtvrtý říjen. „Dříve jsme sezonu zahájit nemohli, na začátku září k nám přišel nový člen, kterého zaučujeme a studujeme pohádky, které budeme hrát na zájezdech,“ řekla vedoucí Rolničky Alena Svobodová.

Zahajovacím představením sezony bude letos pohádka ’O pejskovi a kočičce’. Populární představení, které bude na prknech místního divadélka zřejmě derniérou, se loutkoherci rozhodli uvést u příležitosti desátého výročí od premiéry. „Od své premiéry Pejsek v podstatě nezmizel z jeviště, necháme ho odpočinout a budeme uvádět jiné věci,“ uvedla Svobodová. Podle jejích slov však není vyloučeno, že se pohádka na motivy Čapkovy knížky na jeviště ještě někdy vrátí. „Určitě budeme Pejska a kočičku hrát na zájezdech, na chvíli zmizí jen místnímu publiku,“ řekla Svobodová s tím, že soubor se chystá vyrazit do Havířova, Chropyně, Nového Jičína nebo na festival Čechova Olomouc.

Místní publikum Rolničky se může těšit na reprízy úspěšných her z minulých sezon. „Opakovat budeme Tygříka Petříka, Bubáka Káju nebo Prasátka se vlka nebojí. Připravujeme také obnovenou premiéru pohádky O Budulínkovi,“ slíbila Alena Svobodová. Pravě startující sezona může být také poslední, kterou Rolnička stejně jako druhý místní loutkářský soubor Schůdky stráví ve stávajících prostorách. „Město stále ještě hledá způsob, jak vyřešit neutěšený technický stav loutkového divadla,“ řekla Svobodová. Jednou ze zvažovaných variant je také přesun loutkářů do jiných prostor, což by prý souborům způsobilo nemalé problémy.

K o p ř i v n i c e (dam) - O týden byla prodloužena stávající výstava v muzeu Fojtství. Prodejní kolekci užitného a dekoračního skla B.A.G. Art glass in progress bude možné v podkrovní výstavní síni zhlédnout až do sedmého října. Po čtrnáctidenní pauze by sklo na Fojtství měly vystřídat obrazy kopřivnické malířky Jindry Treuchlové. Výstava bude koncipována jako připomenutí nedožitých sedmdesátin výtvarnice.