K o p ř i v n i c e (dam) - Proces prodeje Tatry, a. s., novému majiteli vrcholí, kdy ale skutečně dojde k prodeji a převodu vlastnických práv, stále ještě nikdo neví. Konkrétní termín neznají ani potencionální majitelé z SDC International, ani lidé z vedení automobilky, všichni se shodují pouze v tom, že by to mělo být již brzy.

Nabídka, kterou vítěz tendru na Tatru, americká společnost SDC, poskytl poradenské agentuře Odien pověřené výběrem nejlepšího investora, byla původně platná pouze do třetího září tohoto roku, nakonec však byla prodloužena. „Naši nabídku jsme prodloužili do té doby, než budou jednání s Konsolidační bankou definitivně uzavřena. Přesné datum neznáme, ale bude to velmi brzy,“ řekl prezident SDC Milota Srkal. Jednání by podle jeho slov měla být ukončena v horizontu několika týdnů, rozhodně ne měsíců. Šéf SDC, který dorazil do republiky jen několik hodin před teroristickými útoky na USA, také vyvrátil informace o tom, že finanční zajištění investice jeho společnosti do Tatry bylo vázáno na konkrétní datum, a odsun prodeje by tak mohl celý proces ohrozit.

Česká konsolidační agentura by měla materiál o prodeji Tatry ještě do konce týdne předat ministerstvu financí. Konečné slovo v prodeji automobilky bude mít celá vláda. Ministři se podle informací z Úřadu vlády tento týden prodejem Tatry zabývat nebudou a program ani termín další schůze kabinetu přitom nebyl v době uzávěrky tohoto čísla znám.

Termíny prodeje Tatry strategickému investorovi se posouvaly již mnohokrát. Zatím posledním termínem, o kterém se hovořilo, byl měsíc září, v nejhorším případě pak konec letošního roku. I když reálnost zářijového termínu je diskutabilní, generální ředitel Tatry Petr A. Urban věří, že se prodej uzavře již brzy. Vadit by prý nemělo ani zpochybnění práce Odienu společností Czech Partners. „Myslím, že se to dá všechno stihnout i s těmi připomínkami. Tendence zpomalit a zpochybnit proces prodeje jsou u firem, které mají změnit majitele, běžné, a Tatra není ani prvním, ani posledním případem,“ uvedl Urban.

K o p ř i v n i c e (hod) - Ve dnech 8. a 9. září hostila Kopřivnice čtyřčlennou delegaci z italského partnerského města Castiglione del Laga v čele s jeho starostou Fiorellem Primim.

Při rozhovorech s vedením města a zodpovědnými pracovníky bylo dojednáno pro příští rok, že do Kopřivnice přijedou na oplátku pěvci i tanečníci z Castiglione del Laga. Dále Italové projevili zájem, aby se náš dětský orchestr zúčastnil tamního mezinárodního hudebního festivalu.

Starosta Fiorello Primi, který už navštívil Kopřivnici potřetí, je s družbou velice spokojen.

„Chceme pozvat vašeho starostu a někoho, kdo se zabývá turistikou, k nám, abychom mohli pracovat na rozvoji vzájemné turistiky. Nám se u vás velmi líbí, ale v tomto období je zde málo turistů. Chceme vám pomoci, nejen výměnou informací, ale i předat naše zkušenosti,“ komentoval návrh další oblasti spolupráce Fiorello Primi.

Během jednání padlo mnoho návrhů, které je nutné projednat a doladit.

Italové si prohlédli naše sportovní zařízení, jejich úrovní a vybaveností byli nadšeni. Nejvíce je nadchl hokej, který viděli v reálu na ledě poprvé.

K o p ř i v n i c e (ili) - V minulém týdnu se strhl nebývalý zájem kolem původně zeleninového kiosku naproti Základní škole 17. listopadu. Na jedné straně snaha majitele zmíněného zařízení Josefa Poláška rozšířit a zkulturnit prodej, na straně druhé se občané sousedících domů snaží právě těmto iniciativám zabránit.

Kiosek, vybudovaný za účelem prodeje zeleniny, slouží od roku 1993. Majitel se v té době písemně zavázal, že vybuduje přístupové chodníky. Ty, jak bylo později blíže specifikováno, měly být zpevněny dlaždicemi a obrubníky, ale dodělány nejsou dodnes.

Zato v devadesátém šestém roce požádal Josef Polášek o rozšíření stávajícího kiosku o sklad. Bylo mu vyhověno a znovu byla zdůrazněna povinnost dostát závazku vybudovat zpevněné chodníky. K tomu sice nedošlo, ale v roce 1999 požádal Polášek o možnost vybudování venkovního posezení a rozšíření sortimentu zboží o balené nápoje. Svou žádost doplnil ujištěním odpovědného referenta odboru majetkové správy a rozvoje, že se jedná zejména o malé balené džusy, které by byly určené dětem jdoucím do školy. V obou záležitostech bylo Josefu Poláškovi opětovně vyhověno.

Přestože v dodatku č. 32 k nájemní smlouvě - článek 4, bod IV. je jednoznačně uvedeno, že majitel není oprávněn u stánku prodávat čepované nebo rozlévané nápoje, pan Polášek sortiment rozšířil nejen o fruka pro děti, ale i o pivo a alkoholické nápoje. Stalo se navíc běžnou praxí, že u uvedeného stánku se zcela běžně konzumuje pivo v láhvích, dokonce se rozlévá tvrdý alkohol. Občané si stěžují, že za teplého počasí je stánek obležen konzumenty alkoholu, kteří bezostyšně vykonávají potřebu v okolí kiosku.

Toho si je patrně vědom i majitel, protože 18. června tohoto roku požádal o rozšíření původní stavby a odkoupení pozemku do osobního vlastnictví. Její součástí by se tak mělo stát sociální zařízení pro veřejnost a nájezdová komunikace pro zásobovací automobily.

„Občas se tu nějaké pivo vypije, ale pokud někdo jeví známky podnapilosti, tak my mu nenalejem,“ popírá Josef Polášek obvinění, že by se u stánku scházeli pravidelní konzumenti alkoholu, „nevím o tom, že by tady někdy byl nějaký problém.“

Jinak tuto skutečnost vidí 86 občanů bydlících v okolních domech, kteří své nesouhlasné stanovisko vyjádřili ve stížnosti adresované starostovi města. Ani zainteresované odbory, které se měly k dalšímu rozšíření vyjádřit, nepředložily souhlasná stanoviska. „Vedení školy nesouhlasí s tím, aby žáci přímo před školou měli takový vzor,“ uvedl ředitel školy Jiří Stoško. Toho si je vědom patrně i majitel stánku, který od 1. září nařídil, že alkoholické nápoje se nesmí vydávat před osmou hodinou ranní. „Na jedné straně služby stánku využívají naši klienti, protože je nejdostupnější, ale od vybudování posezení se z toho stal bufet, který rozhodně nedělá městu dobrou vizitku,“ sdělila svůj názor ředitelka domu s pečovatelskou službou Jitka Veřmiřovská. Ještě nekompromisnější názor vyjádřila manažerka prevence kriminality Blanka Mikundová: „Z pohledu prevence kriminality to považuji za nepřijatelné řešení. V této lokalitě vybudujeme drahé hřiště a pak přidáme hospodu!?“

Přesto se Josef Polášek domnívá, že za vším stojí pouze pár jednotlivců, kteří vědomě zmanipulovali mínění ostatních.

K o p ř i v n i c e (dam) - Spokojený s tím, co viděl, odjížděl minulou středu ze své návštěvy v Tatře Kopřivnici předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Josef Bednář. Ten se přijel přímo na místo přesvědčit, jak se automobilce daří plnit restrukturalizační plán, který byl podkladem pro udělení výjimky ze zákazu veřejné podpory. Připomeňme, že ta byla Tatře dodatečně udělena vloni na podzim po oddlužení firmy navýšením jejího základního jmění. Podle vlastních slov šéf antimonopolního úřadu neshledal během prohlídky Tatry a jednání s jejím managementem žádný problém. „Podmínky, za kterých jsme výjimku Tatře udělili, jsou zatím plněny podle plánu a na provedení prodeje Tatry do konce roku 2001, který je také součástí našich podmínek, je ještě nějaký čas,“ uvedl Bednář s tím, že pokud by k prodeji nedošlo, zahájil by jeho úřad příslušné správní řízení, na jehož konci může být vysoká pokuta.

K o p ř i v n i c e (hod) - Od pátku minulého týdne je prodloužen chodník na ulici Záhumenní u křižovatky s ulicí Husovou.

Požadavek na jeho vybudování byl několik let v rozpočtu města, ale z důvodu nedostatku financí na něj nikdy nedošlo. I dětští zastupitelé požadovali jeho protáhnutí s tím, že jde o bezpečnost jejich spolužáků. „Realizaci zmiňované akce prováděla kopřivnická firma V+V Saveko. Město zaplatilo materiál ve výši 142 tisíc korun, práci a mzdy v hodnotě 48 tisíc hradila firma sama,“ řekl Miloš Sopuch, pracovník kopřivnické radnice, který má na starosti investice.
 
 

K o p ř i v n i c e - Minulý týden v pátek se celý svět připojil v poledne k americké tragédii tím, že vyjádřil soustrast tříminutovým tichem.

V celé naší republice se v poledne rozezněly sirény a občané mohli vzdát úctu obětem. Z okna redakce jsem pozorovala dění v kopřivnických ulicích. Pod našimi okny stály dvě starší ženy, které vedly rozhovor, ale po zaznění sirén ztichly a zůstaly nehnutě stát. I starší muž, který projížděl na kole, se při zaznění sirén zastavil a zůstal stát. Všichni tři byli z generace, kterou poznamenala válka, vědomi si toho, co se z této situace může vyvinout, stáli a vzdali hold obětem. Po ztichnutí sirén muž nasedl na kolo a ženy se daly opět do rozhovoru. Člověk nepamatuje, že by přestalo vysílat rádio, v televizi zněly sirény, spojené s obrázky z newyorské tragédie.

Mladí lidé, hlavně školáci, chodili, aniž by se zastavili a zauvažovali. Možná se mýlím, možná, že ve svých hlavičkách uvažují jinak. Nemůžeme se divit, vždyť kolem nich se nikdy nic takového hrozného nedělo, nic nezažili, jen snad ve filmu, ale to je o něčem jiném. Já sama, po spatření úterních zpráv, jsem volala svým rodičům, hledala své blízké a myslela na svou druhou dceru, která byla se školou na sportovním výcviku kdesi na jižní Moravě.

Člověk si uvědomuje, že dnes se vzdálenosti velmi zkracují, co kdysi trvalo měsíce, je dnes otázkou několika hodin. Při cestě do práce, v restauracích, v obchodech a při rozhovorech v práci se o ničem jiném nemluví než o americké tragédii. Člověk si hned vzpomene na všechny, kteří odjeli do Ameriky za prací nebo navštívit své blízké.

V pondělí ráno po příchodu do práce zjistili pracovníci městského úřadu, že během neděle ze dvou žerdí před radnicí zmizely státní vlajky - česká i americká, které visely na půl žerdi na znamení státního smutku. Lidé ke stožáru, na kterém visela americká vlajka, nosili svíčky a kytičky a vyjadřovali tím svou úctu. Myslím, že takováto krádež je odsouzeníhodná.