Bazén: do 1. července uzavřen

Koupaliště: denně 8.30 - 20.30 hod. (za příznivého počasí)

Atletika: so 30. 6. v 10.30 hod., Ž + V 60 9.30 hod., Kopřivnická KORIDA, 10 km, Ž 5,5 km, okruh pod ZŠ E. Zátopka, ul. Pionýrská, kategorie: M, Ž, V, ž; so 7. července v 10.00 hod. Letní test - Frenštát pod Radhoštěm (u říčky Lomné, 300 m od žel. st.), 4 800 m, kategorie: M, Ž, V, ž

Rekreační pěší turistika ASK: so 30. 6. v 6.05 hod. ČD Kopř. - Hlinsko ČD - M - Chomýž - Hradiště 'Křídlo' - Stiborové boudy - do Žopy - Dobrotice ČD - odj. 14.33 hod. (přímý Veř.), 11 km, čas ukončení 16.45 hod.

Plavání: Z výsledků M ČR žactva: starší (Ostrava): H. Staroňová (r. 88): 2. 100 m v. zp. 1:03,43 a 50 m v. zp. 29,29; 4. 100 m prsa 1:19,96; M. Rusínová (r. 87): 3. 400 m v. zp. 4:54,53; M. Müllerová (r. 88): 7. 400 m v. zp. 5:04,09; J. Matuš (r. 88): 6. 50 m v. zp. 28,63; štafeta děvčat 4x50 m v. zp.: 1. Skokan Kopř. 1:59,70; štafeta děvčat 4x50 m pol. záv.: 3. Skokan Kopř. 2:17,18; mladší (H. Králové): R. Polášek (r.89): 2. 100 m v. zp. 1:05,52; 3. 200 m v. zp. 2:21,92 a 400 m v. zp. 4:59,52; 4. 50 m v. zp. 30,39; M. Skurková (r. 89): 6. 50 m v. zp. 30,88; 8. 100 m v. zp. 1:08,67; A. Kalužová (r. 89): 11. 100 m v. zp. 1:08,97; štafeta děvčat 4x50 m polohově: 1. Skokan Kopř. 2:23,15; štafeta děvčat 4x50 m v. zp.: 4. Skokan Kopř. 2:08,19

Fotbal: benjamínci: Odry - Kopřivnice 2:0 (0:0)

K o p ř i v n i c e (jk) - Uplynulá sezona přinesla kopřivnickému fotbalovému klubu velkou radost i zklamání stejnou měrou. Důvodem k plesání je působení dorostu v župní soutěži, který si jako nováček zajistil postup do župního přeboru. Zármutek a rozpaky naopak budí nebohé plácání mužů v okresním přeboru zakončené poslední příčkou a rozpuštěním mužstva.

To, že by se tým, který ještě v sezoně 1998/99 vážně bojoval o postup do I. A třídy, mohl poroučet z okresního přeboru do III. třídy, si nepřipouštěl téměř nikdo. „Vůbec jsme neočekávali, že to vezme takový konec,“ říká prezident klubu Vladimír Machciník. „Začalo se s velkým elánem, kterého ale postupně ubývalo a skončilo to tak, že jsme museli hráče málem prosit, aby šli hrát. Jen čtyři pět kluků opravdu chtělo, ale trápilo se a čekalo na probrání ostatních.“

Nakonec muži soutěž dokončili jen s výpomocí dorostu. S ním by ale kvůli postupu nebylo možno napřesrok počítat, z čehož vyplývá, že pokračování v mistrovských soutěžích by mohla zajistit jen obměna kádru, která by něco stála. Peněz na ni se ale nedostává. A nejen na ni, klub je v celkové finanční tísni. A tak když mu město nabídlo pomocnou ruku s podmínkou, že zruší A tým, vzal to. „Doufáme, že je to jen na rok. Chtěli bychom připravit dorost a začít znovu od píky. Máme připravený plán, jak peníze do fotbalu dostat,“ věří v brzké blýskání na lepší časy prezident.

Svěřenci Viléma Navrátila opravdu potěšili. Jejich postup do župního přeboru je známkou dobré práce s mládeží, jen škoda, že služeb hotových hráčů bude v dospělé kategorii využívat někdo jiný. Snad ne na dlouho. Z béčka dorostu, které letos hrálo okresní přebor, bude pro příští rok vytvořen dorost mladší. Jeho existencí je totiž působení staršího dorostu v župním přeboru podmíněno.

Oproti loňskému ročníku si pohoršilo. Starší hoši se museli spokojit s dvanáctou příčkou, mladší s pozicí jen o stupínek výše. „Umístění je pro mě zklamáním. Určitě jsme měli na víc,“ vrací se k sezoně trenér staršího žactva Dušan Hostinský. Kde hledat příčiny? „Úplně se změnil kádr. Devět kluků odešlo do dorostu a hráli ti, kteří si v minulé sezoně prakticky nezahráli. Museli jsme sáhnout i do mladšího žactva. Rezervy bych viděl také v celkovém přístupu hráčů a výpadcích se slabými mužstvy,“ vypočítává trenér. Nachází ale i kladné stránky. Tak třeba vítězství nad Baníkem, Třincem či N. Jičínem se určitě počítá. Za zmínku pak určitě stojí i to, že o Melčáka a Mičku, kteří jsou ve výběru severní Moravy, projevily zájem Vítkovice. „Je to motivace i pro ostatní,“ dodává Hostinský.

To trenér mladších hochů Zdeněk Kurečka je s působením mužstva v soutěži relativně spokojen. „Vzhledem k tomu, na co momentálně mají, jsem nečekal více,“ tvrdí. Za klad považuje rozšíření kádru a vytvoření dobrého kolektivu. Herní předností družstva je podle něj defenzíva, chtělo by to ale více gólů. „To je otázka další práce. Věřím, že ta letošní by se měla projevit už příští rok. Dvanáct kluků přechází o kategorii výše a já půjdu s nimi," říká a dodává, že by u práce s mládeží uvítal více lidí.

Čtvrté místo nově zformovaného kolektivu určitě není zklamáním. Právě dobrou partu považuje trenér Mojmír Pala za základ výsledků. Údajně k jejímu formování velkou měrou přispívá i jeho asistent Marek Antes.V zápasech se snaží dávat příležitost všem, přece jen však existuje osa, na které staví. Rezervy lze podle něj hledat v malém důrazu při osobních soubojích i při zakončování.

Pro následující sezonu přechází deset hochů mezi mladší žáky a oba trenéři je následují. Kdo převezme jejich tolik důležitou práci u nejmenších, zatím není jisté.

K o p ř i v n i c e (jk) - Letos 5. dubna to bylo deset let, co se začala psát historie Klubu malé kopané v Kopřivnici. Své výročí bude oslavovat pozítří, jak jinak než malou kopanou. V programu oslav ale figuruje nejen exhibiční turnaj a utkání mládeže, ale i program doprovodný, čítající takové atrakce jako šipky, rybolov či tombolu.

Impulsem vedoucím k založení klubu byla popularita malého fotbalu, který se až do roku 1991 v Kopřivnici hrával pod hlavičkami dílenských, závodních výborů a ostatních organizací. Na jejich popud již dávno před založením klubu vznikla mužstva. K těm pilotním patřila Stará Garda, Dalas 54’, Tučňáci, Stadion, AC-TON či Radegast 84’. Zde určitě stojí za to trochu odbočit. Pečlivě vedená kronika prozradí mnohé. Tak třeba i to, že v současné době už hraje z výše jmenovaných klubů ligu jen Stará Garda a Dalas 54’. K těm, kteří pamatují počátky ligy, patří ještě Elán, dříve hrající pod názvem Meteor, a Sokol Závišice, který svůj název pozměnil na Everton. Na místě je určitě i zmínka o vynikajícím Radegastu 84’, daném dohromady pozdějšími zakladateli klubu Vlastimilem Kočím a Luboslavem Kapsou. Dnes už neexistuje, zanikl v roce 1999, ale číslo 84, značící rok založení, připomíná, že doba jeho působení rozhodně nebyla krátká a podle záznamů i velmi bohatá na úspěchy. Celkem šestkrát se stal mistrem ligy, čtyřikrát vyhrál ligový pohár KMK a pětkrát zvítězil v superpoháru. U Dalasu 54’ už je číslo za názvem méně výmluvné, ale vězte, že právě v roce 1954 se narodila většina jeho zakládajících členů.

Ale zpět. Právě výše zmíněnými výbory byly organizovány nejen turnaje, ale od jara 1988 i liga. Obojí vzal v roce 1991 pod svá ochranná křídla klub, který se nechal zaregistrovat jako samostatný právní subjekt pod ministerstvem vnitra. „Všechna jednání s institucemi se tím pro nás stala daleko jednodušší,“ říká Vlastimil Kočí, spolu s nímž se do práce okolo klubu pustili Luboslav Kapsa a Stanislav Schäfer.

Do pilotní soutěže ligy se na jaře roku 1988 zapojilo 247 hráčů. Počet zájemců od té doby vzrostl téměř na dvojnásobek. Už v roce vzniku klubu bylo registrováno 450 členů, momentálně je to 480.

Nejenže přibývalo fotbalistů, ale měnila se i podoba ligy. Tak například v sezoně 88/89 se hrály tři ligy po devíti mužstvech, o dva roky později čtyři ligy o stejném počtu mančaftů. Od sezony 92/93 jsou ligy znovu jen tři. První a druhou hraje 16 mužstev, třetí tolik, kolik se přihlásí. Aby toho nebylo málo, letos se místo zakořeněného systému podzim - jaro, začalo hrát naopak, tedy jaro - podzim.

Kopřivnická liga je uzavřenou soutěží. Není zapojena do soutěží českomoravského fotbalového svazu. „Ani jsme o tom neuvažovali. Chceme, aby se hrálo tady. Vždyť možnost trávení volného času poskytujeme nejen samotným hráčů, ale i jejich příbuzným a známým, kteří soutěže sledují,“ vysvětluje Kočí. Neznamená to však, že by se na vyšší úrovni neprosadili jednotlivci. Prvním, kdo vynikl, byl Dušan Hostinský, jenž se dostal do reprezentačního výběru ČR v malé kopané. Později se výraznou osobností stal Michal Buček, dnes hráč prvoligového Jistebníku. „Můžeme najít i další. Je skvělé, že se prosadili, ale opakuji, že prioritou klubu je masovost,“ dodává Kočí.

K o p ř i v n i c e (kmk) - Kopřivnická liga malé kopané má za sebou půlku sezony 2001. O minulém víkendu řada mužstev jak v první, tak i druhé lize sváděla velké boje a snažila si vytvořit ty nejlepší výchozí pozice pro podzimní odvety.

Ve druhé lize se sice na čelo tabulky usadilo Seliko, ale vrchní část je velice vyrovnaná. Zvlášť, když výborně zabodovali jak Catastrofic, tak TB. Určité zklamání neskrýval vedoucí mužstva Fox Kopřivnice Jaromír Naleraj, neboť poslední turnaj mu nevyšel, jak by si přál.

Líté boje se také sváděly v nedělních zápasech 1. ligy. Nedařilo se ale vůbec Jelitům, a tak se musely rozloučit s prvním místem. Na to se opět usadil R.U.M. Kopřivnice, a stal se tak půlmistrem tohoto 14. ročníku Kopřivnické ligy malé kopané.

23. června, 2. liga: FC Citrus Bordovice - Tango Kopřivnice 4:0, Hošo Nošo Fr. p. R. - Stará Garda 2:1, T.B. Kopř. - Stará Garda 3:1, FC Inter Kopř. - Stará Garda 2:5, Seliko Kopř. - Fox Kopřivnice 1:0, Catastrofic Team - Dynamo Závišice 1:0, Seliko Kopř. - FC Trojanovice 0:4, AC Lemon Kopřivnice - Dynamo Závišice 3:0, FC Trojanovice - Fox Kopř. 2:1, D.T. Kopřivnice - Dynamo Závišice 2:0, FC Inter Kopřivnice - T.B. Kopř. 0:4, Tango Kopřivnice - Perun Kopř. 0:2, FC Inter Kopř. - Hošo Nošo Fr. p. R. 2:6, Perun Kopř. - FC Citrus Bordovice 1:0, Hošo Nošo Fr. p. R. - T.B. Kopř. 0:1, FC Baník Štramberk - FC Trojanovice 1:1, D.T. Kopř. - AC Lemon Kopř. 1:1, Fox Kopř. - FC Baník Štramberk 1:0, D.T. Kopř. - Catastrofic Team 2:3, FC Baník Štramberk - Seliko Kopř. 0:4, Catastrofic Team - AC Lemon Kopř. 3:0

24. června, 1. liga: FC Olivet Štramberk - FC Squadra 2:1, FC Trappes Devills - FC Jelita 3:1, FC Olivet Štramberk - R.U.M. Kopřivnice 1:1, SD Kopřivnice - FC Jelita 5:1, R.U.M. Kopřivnice - FC Squadra 5:0 k., DaL AS 54 - FC Jelita 5:3, Elán Kopřivnice - Everton Závišice 2:2, Bum Šankar - Koblížci Kopřivnice 1:1, Elán Kopřivnice - Real Kopřivnice 1:1, TC-90 - Koblížci Kopřivnice 2:1, Real Kopřivnice - Everton Závišice 1:1, Ruda Pivrnec - Koblížci Kopřivnice 1:1, Viagra Team Štramberk - R.U.M. Kopřivnice 2:1, DaL AS 54 - SD Kopřivnice 0:1, FC Squadra - Viagra Team Štramberk 1:5, DaL AS 54 - FC Trappes Devills 1:1, Viagra Team Štramberk - FC Olivet Štramberk 2:1, FC Trappes Devills - SD Kopřivnice 0:3, Křen Frenštát - Real Kopřivnice 1:2, Ruda Pivrnec - TC-90 0:3, Everton Závišice - Křen Frenštát 5:2, Ruda Pivrnec - Bum Šankar 0:6, Křen Frenštát - Elán Kopřivnice 8:2, Bum Šankar - TC-90 2:2

O s t r a v a ,   H r a d e c   K r á l o v é  (jk) - Žactvo plaveckého klubu Skokan Kopřivnice navázalo o uplynulém víkendu na úspěchy dorostu. Jak v Ostravě, kde se při mistrovství ČR utkalo žactvo starší, tak v Hradci Králové, kde se střetli mladší, se to blyštilo zlatem.

V obou případech šlo o triumf ve štafetách, kterého si prezident klubu René Lakomý obrovsky považuje. „Je to nečekaný, o to více fantastický úspěch,“ zářil spokojeností. Štafeta starších děvčat (Rusínová, Müllerová, Petříčková, Staroňová) zvítězila v disciplíně 4x50 m volný způsob, mladší dívky (Janečková, Pernová, Kalužová, Skurková) ve štafetě na 4x50 m polohově.

V individuálních disciplínách se mezi staršími nejvýrazněji prosadila Hana Staroňová. Dvě stříbrné medaile v kraulových disciplínách jsou vynikající, jen škoda, že na stovce prohrála o dohmat, mohla slavit první osobní mistrovské zlato. Sbírku diplomů doplnila třetím místem ze štafety na 4x50 m polohově, která plavala ve stejném složení jako štafeta kraulová, a čtvrtou příčkou na 100 m prsa. Na ’bednu’ se v individuálním závodě dostala ještě Michaela Rusínová na 400 m volný způsob, cenné je i šesté místo Jana Matuše (50 v. zp.) a sedmé Michaely Müllerové (400 m v. zp.).

U mladších byl kopřivnickým králem Radovan Polášek. Jedno druhé a dvě třetí místa potvrdily jeho ambice. Nejblíže k titulu měl na 400 m volný způsob, kde jej od zlata dělily pouhé 2,5 vteřiny. K diplomům přidal čtvrtou příčku v nejkratším kraulovém sprintu. Z děvčat se nejvíce dařilo Markétě Skurkové a Andrei Kalužové, které zároveň byly i nejvýraznějšími oporami štafet.

„Konkurence pořád roste a tak jsem s většinou výsledků spokojený, i když někteří mohli zaplavat i kvalitněji,“ dodal Lakomý.

K o p ř i v n i c e (jk) - Až příliš ’ledová sprcha’ po tréninkové dřině čekala ve středu 20. června na kopřivnický házenkářský tým mužů. Po příchodu do šatny totiž bylo celé mužstvo donuceno své myšlenky místo k zasloužené relaxaci upřít naprosto jiným směrem. Vypáčené dveře, drobné mince po zemi a z ramínek sundané svršky svědčily o tom, že kabinu v hale ZŠ Emila Zátopka během tréninku navštívil někdo nepovolaný. Po bližším ohledání hráči zjistili, že postrádají mobilní telefony, peníze, doklady, hodinky, ale někteří i džíny či boty. „Zmizela mi celá ledvinka, rifle i polobotky,“ čertil se gólman Kličuk. Podobně byl na tom se svými svršky Lukáš Vala, kterému musel donést ’něco na sebe’ bratr. „Mně vzali bundu, mobil, tachometr, peněženku, ale naštěstí ne kolo, které připoutávám k topení. I tak to dělá 9 700 korun,“ vypočítával Michal Čapka. Zřejmě nejhůře dopadl Daniel Prepsl se škodou okolo dvaceti tisíc korun. Poškozeno bylo celkem devět hráčů. „Předběžně činí celková škoda 72 tisíc korun. Jedná se o závažnější trestnou činnost, kterou v této chvíli vyšetřuje kriminální policie,“ uvedl Libor Blažek z kopřivnické policejní stanice. „Taková rána, sotva jsme začali trénovat. Hráči teprve uzavírají smlouvy. Zůstává mi nad tím rozum stát,“ byl nepříjemnou událostí znechucen trenér mužstva Miroslav Bartoň.

Konkrétní podezření v této chvíli policie nemá. „Jsou různé verze, intenzivně se na tom pracuje,“ poznamenal Blažek. Ani hráči netuší, kdo by za loupeží mohl být. Nikdo nikoho neviděl. „Ještě v 18.05 bylo vše v pořádku a v 18.45 už bylo po všem. Celou tu dobu jsme trénovali v tělocvičně,“ vzpomíná Bartoň a dodává, že by byl velice smutný, kdyby se viník našel mezi sportovci. Stejně horké chvilky si v klubu prožili 11. ledna letošního roku. Tehdy byla vykradena kancelář a viník byl usvědčen. Nejednalo se o pachatele, který by měl s klubem co do činění.

K o p ř i v n i c e (jk) - Do let, kdy předváděli parádní kousky na palubovkách a hřištích, se na jeden den vrátil házenkářský výkvět místního klubu. V sobotu 16. června se bývalí hráči Tatry již počtvrté sešli v hale Emila Zátopka k zavzpomínání na ’staré dobré časy’. Scénář pramenil z klasické učebnice akcí tohoto druhu. Sportem dnes již jen zřídka týraná těla matadorů dostala pořádně zabrat ve střetnutí jednotlivých generací tak, aby pivko chutnalo dvojnásob. A právě u lahodného zlatavého moku a guláše se regenerovalo a dopodrobna rozebíralo to i ono. Název turnaje Para-Handball-Cup spíše charakterizoval stav aktérů den poté, než jejich pohyb na palubovce. Za své výkony se totiž vůbec nemusela řada z nich stydět. „Bolí mě úplně všechno,“ stěžoval si v pondělí Ivo Vávra, jehož kousky v bráně snesly opravdu přísné měřítko. Že stále umí, ovšem dokazovali i další - Jaroslav Pakštefl, Lumír Zátopek, Jiří Bukovský, Josef Mündlein či Karel Farkaš. „Akce měla kladný ohlas, takže o jejím pokračování není už dneska pochyb,“ byl se zájmem hráčů spokojen organizátor turnaje Roman Lipový. „Příští ročník bude jubilejní, pátý, takže doufám bude stát za to. Po čtyřech letech už víme, co by se dalo vylepšit,“ dodal gólman týmu ’mladých’. Takže zatímco tentokrát se turnaj obešel bez slavnostních kudrlinek, příště už by na vyhlašování rozličných nej dojít mělo. O vítězích letošního klání však pochyb není. Tím nejtěsnějším rozdílem se jim stalo mužstvo nejstarších veteránů před střední generací a týmem mladých.

Výsledky: střední generace - stará garda 21:19, stará garda - mladí 17:14, mladí - střední generace 23:21; pořadí.: 1. st. garda 2 b (36:35), 2. stř. generace 2 b. (42:42), 3. mladí 2 b. (37:38)

K o p ř i v n i c e (jk) - To, že když to znáš, je to brnkačka, dokazovaly o víkendu gymnastky v závodě, jenž nesl ve svém názvu právě toto pořekadlo. Tímto tradičním kláním, konaném v Kopřivnici, děvčata zakončila jarní sezonu. A vůbec to nebyl špatný finiš. Konto domácích závodnic se zaplnilo solidními úspěchy, z nichž nejvíce zářila dvě celková prvenství a vítězství v jediném pořádaném finálovém závodě na kladině. Dvojnásobný primát slavila v den svých narozenin Natálie Machová, která triumfovala jak v kategorii ročníku narození 1991/92, tak ve finále na kladině. Druhé celkové prvenství pro domácí barvy vybojovala v kategorii ročníku 1995 Lucie Boháčová. Naopak vůbec se nedařilo Lucii Bujnoškové a svůj den neměla ani Jana Pěnčíková.

Z výsledků: roč. 1995: 1. L. Boháčová (Kopřivnice), 2. T. Mikejsová (S. Mor. Ostrava), 3. D. Mituchovičová (Kopř.); r. 94: 1. A. Šťastná (VOKD Poruba), 2. K. Pustějovská (Kopř.), 3. K. Drenková (Šumperk), 6. B. Šipošová, 7. O. Paseková (obě Kopř); r. 93: 1. A. Drozdová (Vítkovice), 2. H. Nováková (Kopř.), 3. K. Pomajbíková (Šumperk), 4. J. Pěnčíková, 8. M. Duongová (obě Kopř.); r. 91/92 1. N. Machová (Kopř), 2. L. Bugárová (Vítek), 3. A. Theimerová (Poruba), 6. L. Bujnošková (Kopř); finále kladiny: 1. N. Machová (Kopř), 2. K. Pomajbíková (Šumperk), 3. L. Bugárová (Vítk), 4. H. Nováková, 9. L. Bujnošková (obě Kopř.)

O s t r a v a (jk) - Kopřivnická atletka Lenka Masná potvrdila své fantastické letošní zlepšení i v nejdůležitějším závodě roku - při mistrovství České republiky dorostu. Na vítkovickém tartanu si v neděli 24. června doběhla v závodě na 800 m pro stříbrnou medaili.

To, že se musí soupeřky počítat, dokázala již v sobotních rozbězích. S přehledem vyhrála první z nich a zajistila si postup do finále. To si bez problémů vyběhla i velká favoritka, vítězka druhého rozběhu Veronika Plesarová z Jičína. Právě ona se ujala udávání tempa ve finálovém závodě. Vzhledem k tomu, že startovala i ve čtyřstovce, nezvolila nijak rychlé tempo a vsadila na dobrý finiš. Lenka počítala s tím, že se poběží rychleji, a ve skrytu duše pomýšlela i na čas 2:09,00, který by znamenal nominaci na mistrovství světa do 17 let. Po prvním kole za 67,5 ale bylo jasné, že výsledný čas bude mnohem pomalejší a poběží se ’jen’ o medaile. Plesarové, která už má limit pro mistrovství splněný, taktika vyšla. Lenka sice zahájila finiš asi 150 metrů před cílem a dostala se na úroveň jičínské závodnice, ale ta se nedala a potvrdila svou letošní suverenitu. Vyhrála v čase 2:12,90. U Masné se časomíra zastavila na čase 2:13,61.

„Myslela jsem, že se poběží rychleji. Nakonec se běželo na závěr, který má Plesarová dobrý. Možná by na ni místo dlouhého finiše platilo maximální zrychlení až v posledních čtyřiceti metrech,“ byla těsně po doběhu ze stříbra spíše zklamaná šestnáctiletá atletka. Později se však přece jen začala usmívat. „Stříbro asi není tak špatné. Možná jsem od závodu čekala moc, myslím tím limit na MS. Aspoň mám další motivaci.“

„Jsem moc spokojený. Lenka mohla klidně skončit i bez medaile, závod byl hodně nabitý. Myslím, že to je solidní úspěch, vždyť neběhá ani dva roky,“ měl radost trenér Kocián. Nezklamaly ho ani další závodnice. Především Petra Šenková, které chyběly dvě desetiny k postupu do finále čtyřstovky (devátá v čase 1:00,15). Andrea Krstevová asi předvedla na osmistovce své momentální maximum - 2:22,04, které znamenalo páté místo v rozběhu. Pátá skončila i kopřivnická štafeta na 4x400 metrů (Šenková, Krstevová, Sopuchová, Masná - 4:02,3).

K o p ř i v n i c e (jk) - Stejně jako všichni hokejisté i ti místní dočasně vyměnili ledové království za tělocvičnu, letní stadion a okolní svahy. Bez bruslí, ale neméně zodpovědně prochází suchou přípravou, která je základem práce na ledové ploše, i nejmladší adepti hokejového chlebíčku. Do přípravy na novou sezonu se jich zapojilo celkem 140, přičemž většina z nich je žáky sportovních hokejových tříd při Základní škole náměstí. Ty by měly od září čítat už kolem 130 dětí.

Hoši okusili ze všeho trochu. Žádná složka přípravy nesmí být opomenuta, takže je neminul rozvoj silových, rychlostních, vytrvalostních ani obratnostních schopností. Rozhodně žádná jednostranná a nudná dřina, směřující nutně k tomu, že ze všech budou jen a pouze hokejisté. „Dávám velký důraz na sílu, hlavně tu explozivní, ještě větší část tréninku, až 40%, ale tvoří hry, které zábavnou formou rozvíjí všechny schopnosti najednou,“ říká vedoucí trenér mládeže kopřivnického hokejového klubu Libor Zátopek a dodává, že práce je opravdu systematická. „Nechci si nic cucat z prstu a pak zjistit, že je na tom většina vytrvalostně špatně. I proto děláme na začátku i na konci přípravy testy,“ vysvětluje příbuzný legendárního běžce.

Ze svazu ledního hokeje získal kopřivnický klub videokazetu s kondiční přípravou švédských mužstev. Vesměs dorostenců a juniorů, ale jsou to prvky, které se dají bez problémů aplikovat na děti. Při rozvoji síly se tak například pracuje se zátěžovými pásy, s nimiž se dělají odrazy či dřepy. Běhají se také úseky maximální rychlostí do svahu a účinná jsou i cvičení v písku. „Sílu považuji, jak už jsem řekl, za nejdůležitější a také tomu odpovídá její podíl v tréninku. Postupně je ale redukována a přibývá kondičního a vytrvalostního tréninku,“ podotýká šéftrenér. Co se týče vytrvalosti, nejde o dlouhé výběhy, ale střednědobou vytrvalost odpovídající zatížení při utkání a také hry, o nichž už byla řeč. Nejčastěji fotbal, v němž bývají měřeny síly s fotbalisty z okolních klubů, ale také hokejbal. A konečně obratnost, i ona má své důležité místo v tréninku. Jde o kotouly, otočky či starty z různých poloh na rozličné podněty.

„Hokej je rychlá hra, hoši se tedy musí naučit na podněty rychle reagovat a pak to ještě samozřejmě přenést na led.“ Nezapomíná se ani na kompenzaci zatížení. Novinkou jsou průpravná cvičení se speciálními tyčemi, jimiž se předchází zkracování zatěžovaného svalstva. Zařazena je i regenerace na hale házené při ZŠ E. Zátopka.

Zítra hokejistům končí první etapa přípravy. Čekají je prázdniny, na rozdíl od všech ostatních školáků však jen měsíční. Už 1. srpna totiž naváží na přípravu z května a června. Týden se všichni budou vzpamatovávat ze znovunastoleného pohybového režimu a pak se do toho znovu šlápne naplno. Šestého srpna se rozjedou příměstské tábory, kterými budou až do 2. září všechny třídy postupně procházet. Půjde vždy o týdenní intenzivní přípravu v místních podmínkách, a to jak na ledě, tak mimo něj. „Je zbytečné jezdit jinam a ještě prodražovat rodičům už tak nemalé náklady. Velké kluby naopak jezdí trénovat sem, tak nevidím důvod, proč místních podmínek nevyužít,“ míní Zátopek. „Než příprava u moře, tak raději kvalitní turnaj v některé hokejově atraktivní zemi. Ten by si určitě všichni uchovali v paměti hodně dlouho.“