K o p ř i v n i c e (dam) - Město by rádo vlastnilo podíl v největším zdejším podniku, nebo alespoň vedení radnice již nějakou dobu koketuje s myšlenkou získat balík akcií automobilky Tatra a s ním i jistý vliv na společnost. Konkrétně se mluví zhruba o patnácti procentech akcií. Za tento balík cenných papírů však město nehodlá platit a rádo by jej získalo bezplatným převodem od státu, který je v současnosti téměř výhradním majitelem výrobce nákladních vozů se stopadesátiletou tradicí. Dopis s oficiálním dotazem, zda by bylo možné takovou transakci provést, před časem starosta Jiří Tichánek odeslal na ministerstvo financí, doposud však od šéfa resortu Jiřího Rusnoka ani od jeho úředníků žádná odpověď nepřišla. „Zatím jsem se pouze v novinách dočetl, že se neví, kde přesně můj dopis skončil, a také to, že pokud by i ministerstvo s celou záležitostí souhlasilo, poslední slovo bude mít vláda,“ řekl Tichánek.

S podnětem k tomu, aby se město zajímalo o možnost získat do svého držení část akcií Tatry, podle Tichánka na radnici přišel drobný akcionář a neúnavný kritik většiny kroků managementu Tatry Ivan Telařík.

„Zdůvodnění, kterými svůj návrh pan Telařík podložil, se mi zdají logická. Je pochopitelně v zájmu města, aby mělo možnost určitým způsobem kontrolovat nebo se podílet na řízení podniku, který město ekonomicky drží, držel a zřejmě také bude držet bez ohledu na to, jestli sem přijde jeden nebo pět investorů,“ nechal se slyšet Tichánek s tím, že patnáctiprocentní podíl by již mohl městu zajistit nějaké místo v dozorčí radě, případně i v představenstvu Tatry. Podle slov starosty by držení podílu v Tatře bylo pro město každopádně výhodné. Jak tvrdí, znovu by obnovilo přímé napojení města na fabriku a občané by byli vtaženi do toho, aby se starali o největšího zaměstnavatele ve městě. „Přesně podle vládního hesla: ’Občane, starej se!’,“ libuje si Tichánek. Jestliže by automobilka byla zisková, mělo by to pro Kopřivnici údajně také značný ekonomický přínos. „Z dividend ze zhruba 150 tisíc akcií by bylo možné třeba dotovat sport ve městě,“ uvedl Tichánek.

Přestože management Tatry tvrdí, že by jí vstup města do společnosti rozhodně nebyl na obtíž, její představitelé jsou k možnosti realizace celého plánu spíše skeptičtí. „V této fázi rozběhu výběru strategického investora by to zřejmě nebyla nejlepší cesta. Pouze by to komplikovalo probíhající proces vyhledávání kupce,“ řekl předseda dozorčí rady Tatry Vlastimil Horkel.

K o p ř i v n i c e (hod) - K mimořádné schůzi rady města se sešli radní minulý týden v úterý. Jedním z bodů, který si vynutil mimořádné projednání, bylo schválení pověření místostarosty Zdeňka Krajčíra zastupováním města Kopřivnice v regionální agentuře cestovního ruchu Beskydy - Valašsko.

„K mému pověření došlo proto, že doposud zastupoval město Josef Jalůvka, který rovněž pracuje v představenstvu zmiňované agentury. V současnosti, kdy byl zvolen zástupcem hejtmana, není možné jeho působení v agentuře z důvodu střetu zájmu,“ komentoval své pověření Zdeněk Krajčír.

Radní rovněž jednali o třetím dodatku zřizovací listy Kulturního domu Kopřivnice, p. o., kterou zastupitelům doporučili ke schválení.

Sedmnáct smluv o dílo schvalovali radní na mimořádném zasedání, například smlouvu na energetický audit restrukturalizace tepelného hospodářství města, dále na úpravu parkoviště na ulici Kpt. Nálepky a na dětské hřiště na ulici Horní.

K o p ř i v n i c e (dam) - Tři sta osmdesát tisíc korun z rozpočtu letos Kopřivnice investuje do prevence kriminality na svém území. Kromě jednadvaceti tisíc, které město vydá na spoluúčasti u projektů podpořených ministerstvem vnitra, investuje radnice peníze do osmi různých akcí.

Největší sumu, 132 tisíc korun, zastupitelé přiklepli záměru, který by měl vyřešit problémy v lokalitě ulic Horní, Alšovy a Štramberské. Problémy vznikající především poblíž domů, do kterých město vystěhovává notorické neplatiče a nepřizpůsobivé nájemníky svých bytů. Řešení radní vidí ve vybudování chybějícího dětského hřiště složeného částečně z repasovaných komponentů a částečně z nově nakoupeného materiálu. Kromě hřiště, na jehož vybudování se už pracuje, by v září měla být v této lokalitě otevřena také pobočka klubu Kamarád. „Půjde o klubovnu umístěnou ve sklepních prostorách, ve které bude zhruba jednou týdně připraven nějaký program,“ uvedla kopřivnická manažerka prevence kriminality Blanka Mikundová. Jak řekl místostarosta Zdeněk Krajčír, nedá se dopředu odhadnout, jestli navrhované řešení situaci ve zmíněné části města uklidní, ale vycházelo se z toho, jak podobné problémy řeší jiné radnice.

Druhou nejvyšší sumou, sto desíti tisíci, město podpořilo projekt odboru životního prostředí. Za tyto peníze by měly být upraveny některé části městské zeleně především tak, aby nebránily ve výhledu řidičům. Zpřehlednění některých míst by mělo bránit tomu, aby se ve stínu keřů děly nekalosti.

Svým dílem k potlačování kriminality chtějí přispět taky tři místní školy. Nejvíce peněz z městské kasy poputuje do Lubiny, u tamní malotřídky by mělo vzniknout relaxačně sportovní centrum. „Nemáme ani tělocvičnu, ani hřiště, kde by mohly děti sportovat a hrát si. Rádi bychom školní zahradu upravili tak, aby vzniklo nejen hřiště, ale i odpočinkový kout s pískovištěm a lavičkami,“ vysvětlila, co se pod názvem projektu skrývá, ředitelka lubinské školy Ivana Davidová.

Hřiště by měli svépomocí vybudovat rodiče, a pokud bude přát počasí, mělo by stát už na konci měsíce září.

Sportem chce děti a mládež od nekalých myšlenek odlákat také Základní škola - náměstí. Ta hodlá za třicet tisíc od radnice nakoupit streetballové koše. „Předpokládáme, že peníze by mohly zhruba pokrýt náklady na nákup dvou košů,“ řekla ředitelka školy Jitka Kalužová. Podle jejich slov se veřejnost na první turnaj může těšit již v září, posléze by se z nich měla stát tradice a škola by v budoucnu ráda koupila další dva koše.

Dvacet tisíc na realizaci projektu resocializace dětí postižených poruchami rodiny a chování získala místní zvláštní škola. Stejnou sumu získal také azylový dům Salus na propagaci své linky důvěry. „Propagace je letos dána vytištěním letáčků a samolepek. Necháváme také aktualizovat dvě velké informační cedule v ulicích, které zatím stále upozorňují na již neexistující novojičínskou linku důvěry,“ konstatoval ředitel azylového domu Jaromír Navrátil a podotknul, že peníze od radnice nepokryjí veškeré náklady na propagaci linky. Nejnižší sumu, kterou město věnuje na jeden konkrétní projekt, je osm tisíc, za které bude pořízena světelná ochrana objektu školy na ulici 17. listopadu.

K o p ř i v n i c e (hod) - Téměř dvě hodiny odpovídali na dotazy občanů pozvaní politici na besedě v Pomněnce v Kulturním domě v Kopřivnici v podvečer v pondělí 25. června. Besedu pořádala Pražská agentura centrum pro demokracii a svobodné podnikání ve spolupráci s Regionálním muzeem, o. p. Na dotazy občanů odpovídali senátor Jaroslav Šula, starosta Jiří Tichánek, poslanec Luděk Polášek, zástupce hejtmana Josef Jalůvka a besedy se rovněž aktivně zúčastnil i generální ředitel a. s. Tatry Petr A. Urban s personálním ředitelem Rudolfem Truchlým.

Diskutovalo se na téma nezaměstnanost, průmyslová zóna a vzhled města. Občané se nejvíce zajímali o dění v Tatře, o jejím prodeji a o převod 15 procent akcií Tatry na město. Dále padaly dotazy na to, kolik je investorů, kteří budou podnikat v průmyslové zóně, o vzhledu středu města kolem obchodu Albert a dalších.

K o p ř i v n i c e (dam) - Stovky lidí mohly minulý čtvrtek v Kopřivnici, stejně jako ve dvou stovkách dalších českých měst, oslavit Evropský svátek hudby účastí na některém z připravených koncertů a další pak slavili i o den později. I když celodenní pásmo koncertů, ve kterém se střídaly hudební žánry stejně jako profesionální muzikanti s amatéry, bylo na kopřivnické scéně úplnou novinkou a navíc připadlo na čtvrtek, byl zájem publika velmi slušný. Jen dopolední blok, ve kterém vystoupily kapely místních škol a vizovický Fleret, vidělo přes sedm set lidí.

„Myslím, že v programu nebyl žádný vyložený propadák. Každý, kdo přišel, si našel, co ho zaujalo. Na dechovku přišli starší lidé, mladí přišli zase večer na Elvise,“ zhodnotil akci, na které zahrálo patnáct různých souborů, dramaturg kulturního domu Jiří Cachnín. Mezi nejúspěšnějšími koncerty čtvrtečních oslav určitě patřil již zmíněný závěrečný koncert příborského Elvis Presley Revival Bandu, brněnské Natalie & Nataliky nebo klasika v podání Lašského žesťového kvintetu.

Pátek si pro předání svého hudebního dárku vybral Městský dechový orchestr a členové místního pěveckého sdružení. Společně připravili program, jehož dominantou mělo být uvedení Janáčkova souboru ’Ukvaldské písně’. Ty sice pod taktovkou Pavla Altrichtra zazněly všechny, původně plánovaný program však musel být zhruba o polovinu zkrácen kvůli nepřízni počasí. Déšť se také jistě podepsal na návštěvnosti koncertu situovaného před Technické muzeum. Oba soubory se však nechaly slyšet, že první společný koncert nebyl rozhodně poslední a chtějí program uvést znovu včetně dalších skladeb. Zkoušejí například Triumfální pochod z Verdiho Aidy.

K o p ř i v n i c e - Snímky z olympijského Nagana krátily dětem chvilku čekání na velké osobnosti kopřivnického hokeje. Brzy je uvidí na vlastní oči. Koho? Radka Bonka a Václava Varaďu, kteří se přišli v pátečním odpoledni podělit do kina Puls o své zkušenosti i zážitky z hokejového života. Oba pocházejí z Kopřivnice, vyrůstali dokonce ve stejné ulici a oba se dokázali hokejově prosadit daleko za mořem. Jinak jsou ale spíše rozdílné povahy. Radkovi hrají v očích uličnické ohníčky, zatímco Václav je o něco vážnější. Na otázky průvodce besedou Lubomíra Sazovského i dětí ale odpovídají oba svědomitě. Původně měli v kotli, tedy za stolem s mikrofonem, sedět tři, ale Marianu Kacířovi to nevyšlo, a tak sklízí potlesk téměř zaplněného kina alespoň na dálku.

Hned první otázka moderátora je vcelku na tělo. V čem to je, že ta malá země uprostřed Evropy je dnes světovou hokejovou velmocí? Otázku, se kterou si lámou hlavu odborníci i chlapi u piva, ale oba hokejisté již zvládají. Shodují se na tom, že základ je v práci s mládeží. V Česku se to prostě umí. Dochází na angličtinu a také reprezentaci, jíž oba mistři světa považují za velkou čest.

Ještě rafinovanější otázky však začnou k oběma borcům směřovat ve chvíli, kdy dostává slovo publikum. Loudí odpovědi na otázky typu jako ’kolik gólů jste dali za svého působení v NHL’ a podobně. To Radek i Václav zvládají s internetovou pomocí, Radek však hbitě odpovídá i na otázku ještě záludnější a to, kolik gólů dal za život. „Přesně 3 792,“ vypálí. Dospělým cukají koutky, ale kluci jsou spokojení, a sotva přednesou jeden dotaz, hlásí se znovu.

Les rukou nemizí, ale desítek minut vyhrazených pro besedu ubývá, musí přece zbýt čas i na autogramiádu. Celou dobu totiž kluci jako poklad opatrují knížky, památníky či bloky, aby si do nich nechali vepsat autogramy svých vzorů. Poslední dotaz, chvíle řečnění, dlouhý potlesk a můžou vyrazit. Rázem je kolem stolu mumraj a vzápětí odcházejí s blaženými úsměvy první úspěšní lovci. „Moc se mi to líbilo,“ culí se Adam Hrubý. I další jsou spokojeni. O dojmy se dělí Jirka Duda, Adam Polomský a Robin Hanák. Shodují se, že to bylo fajn, ale že hokejistů mohlo být víc. „Tak čtyři nebo pět,“ říkají. I tak ale určitě zážitek na celý život.