Kopřivnické noviny č. 16/2001
ze dne 24. dubna 2001

K o p ř i v n i c e (dam) - Milovníky žhavých latinskoamerických rytmů, charakteristické melodiky a především příznivce hlasu zpěvačky Zuzany Navarové de Tejada přivítá dnes o půl osmé večer sál kina Puls. Na kopřivnickém koncertě bude Navarovou doprovázet také čtyřčlenná kapela KOA.

Do povědomí hudbymilovné veřejnosti vstoupila Zuzana Navarová počátkem osmdesátých let jako zpěvačka skupiny Nerez, jejíž charakteristický projev si záhy vysloužil uznání posluchačů i kritiky. Přestože již od začátku byla oceňována jako vynikající sólová zpěvačka, její přínos Nerezu byl také v textařské a skladatelské oblasti.

Během své umělecké kariéry nasbírala řadu ocenění. Záběr Zuzany Navarové je velmi široký a s její hudbou je možné se setkat na divadelních jevištích nebo třeba v animovaných filmech Michaely Pavlátové ’Křížovka’ a ’Řeči, řeči, řeči’, které si dokonce vysloužily nominace na Oscara.

Pro sólovou kariéru Zuzany Navarové mělo velký význam její vysoce ceněné album Caribe plné písní jejích oblíbených latinskoamerických autorů. K tomuto druhu hudby se Navarová dostala jako studentka španělštiny během stáže na Kubě a několika dalších cest po zemích Jižní a Střední Ameriky.

Po úspěchu tohoto alba už byl jen krůček k rozhodnutí věnovat se důkladněji latinskoamerické muzice. Tak začala v roce 1995 její spolupráce s kolumbijským písničkářem a kytaristou Ivánem Gutiérrézem. Z této spolupráce vzešla tři alba: Tres, Skleněná vrba a zatím poslední Zelené album, které je záznamem koncertu v pražské Malostranské besedě.

Do Kopřivnice Navarová dorazí v doprovodu kvarteta muzikantů, ale je ji možné slyšet ještě i s komornějším doprovodem.

Skupinu KOA tvoří Mário Biháry ovládající akordeon, klavír a klarinet, Camillo Caller (bicí a perkuse), Omar Khaouaj (kytara) a František Raba (kontrabas).

K o p ř i v n i c e (dam) - Kapely Blow, Skyline, housový projekt Reynok a párty v režii DJ Sandoze, to všechno skrývá akce nazvaná Audio Boutique 001, která vypukne zítra večer v taneční scéně Nora Café v CO krytu pod kulturním domem. Kapelu Blow vedenou Teochararem Bakardžievem již bylo možné na půdě Nory slyšet. Kapela se na výsluní české taneční hudby drží s přestávkami již od roku 1994. Přesto, že jejich hudba nepodléhá stylovému zařazení, nejvíce se snad blíží žánrům jungle a drum´n´bass. Při svých energických koncertech se Blow snaží na rozdíl od jiných kapel využívat možností muzikantů než předtočených samplů.

Také Skyline se pohybuje v podobných žánrových vodách. Hrají písničkový breakbeat s přesahy do drum and bassu, trancu i housu. Kapela je zajímavá hlavně kombinací elektroniky s živými bicími, saxofonem, flétnou nebo violoncellem.

Š t r a m b e r k (dam) - Jasným signálem začátku turistické sezony je návrat děl Zdeňka Buriana do štramberského muzea nesoucího jeho jméno. Letos se o výstavní prostor podělí s malířem a ilustrátorem podobného zaměření Gustavem Kromem.

Včera zahájená výstava potrvá až do konce září a letos nese název ’Na dobrodružné stezce’.

K o p ř i v n i c e (dam) - Netradiční termín zvolili dramaturgové kopřivnického kulturního domu pro poslední divadelní představení předplatitelské sezony 2000 - 2001. Komedii ’...vstupte!‘ totiž Pražská divadelní agentura uvede o víkendu v neděli devětadvacátého dubna v obvyklém čase.

Lákadlem, které na jednu z nejúspěšnějších her amerického dramatika Neila Simona přivede diváky, bude bez pochyby atraktivní obsazení. Na jevišti se totiž objeví samé známé tváře. Konkrétně se diváci mohou těšit na Petra Nárožného, Ladislava Mrkvičku, Jana Čenského a Libuši Švormovou.

Dva staří klauni, kteří více než čtyřicet let spoluvytvářeli komické duo v estrádních skečích, se mají opět sejít. Po jedenáctileté odmlce je začne dávat dohromady Willieho synovec Ben. Televize chce s nimi natočit jeden z nejzdařilejších i nejúspěšnějších výstupů. Po dlouhých útrapách, kdy se staří páni stále nemohou dohodnout a vzájemně se jen dráždí, se nakonec opravdu ocitnou ve studiu. Ale i tady pokračuje celá ta patálie s oběma tvrdohlavci. Takový je zhruba děj veleúspěšné komedie nekorunovaného krále broadwayských činoherních scén. Přesto, že se měl původně stát lékařem, po několika méně úspěšných kouscích se proslavil hrou ’Bosé nohy v parku’. Inscenace, která bude k vidění v Kopřivnici, vznikla v roce 1972 a jako většina jeho ostatních her se i tato komedie zakrátko stala hitem New Yorku a byla vyhodnocena za jednu z nejlepších her sezony 1972/73.

Neil Simon dnes patří k nejhranějším a nejoblíbenějším autorům na světě. Podle jeho her vznikla řada úspěšných filmů a obdržel několik významných ocenění včetně Pullitzerovy ceny v roce 1991.

Vynikající text podtržený brilantní interpretací, to je inscenace, kterou s již jmenovanými herci nastudoval režisér Pavel Háša a bude zcela jistě důstojnou tečkou za další divadelní sezonou.

K o p ř i v n i c e (dam) - Obě dvě ocenění poroty stejně jako cena diváků patnácté Kopřivy se stala kořistí slovenských hostů této tradiční přehlídky netradičního divadla. Ke vzácné shodě trojice porotců a diváků festivalu přitom došlo v případě souboru Teatro Tatro, ten totiž ve své maringotce za hranice odvezl nejen cenu pro nejlepšího herce, ale také zmiňovanou cenu, o jejímž držiteli rozhodli svým hlasováním sami diváci. Nitranské divadlo z Kopřivnice odváželo dokonce i poslední cenu, kterou porota uděluje za umělecký přínos, tuto sošku však budou muset předat svým kolegům z Divadla Piki.

„Pokud bych použil sportovní terminologii, tak nám to Slováci dali 5:0. V obou případech byli především řemeslně mnohem lepší a přesto, že se dá oběma představením mnohé vytknout, byla nabita invencí,“ řekl po skončení přehlídky porotce Jaroslav Látal.

Letošní ročník festivalu patřil podle řady účastníků Kopřivy a jejího ’zasloužilého’ porotce Luďka Richtra k těm lepším a ve srovnání s minulým ročníkem šlo o velký kvalitativní skok nahoru. Až na několik drobných výjimek bylo možné v kulturním domě zhlédnout velmi kvalitní a zajímavá představení. K těm nejlepším jistě pařilo oceněné Teatro Tatro a jejich ’Bianka Braselli’, kterou nakonec pro nepřízeň počasí neodehráli před kulturním domem, ale v jeho vestibulu, kde diváci s nadšením sledovali jejich efektní představení s mnoha artistickými prvky a jedinečnou poetikou. Zcela jiná, ale také vynikající, byla hamletovská variace dua David Prachař a Pavel Fait. Velkým favoritem na jedno z ocenění byl jistě pro nejednoho diváka také Noriyuki Sawa. Ten také sáhnul po Shakespearově předloze a jeho Macbeth byl strhující divadelně-výtvarnou podívanou. Nesoutěžním bonbonkem bylo také vystoupení Jaroslava Achaba Haidlera, který se nakonec rozhodl hrát něco jiného, než plánoval, a v půlhodině na prknech Kopřivy sám inscenoval Dvořákovu Rusalku. Příjemným oživením letošní Kopřivy byla také pokračovatelka čtyři sta let staré tradice tance Azuma Ryu, japonská tanečnice a mistryně této dnes již klasické školy japonského tradičního tance Hanako Azuma. Ta nejen že předvedla ukázku svého v našich zeměpisných šířkách exotického umění, ale několik účastníků Kopřivy mělo také možnost pod jejím vedením si v předcházejícím workshopu tanec s vějířem vyzkoušet. Kromě samotných divadel bylo možné v rámci Kopřivy navštívit také semináře s porotci, projekce amatérských filmů z různého období a koncert kapely Chorchestr.

K o p ř i v n i c e (dam) - Jedním z nejzajímavějších představení prvního dne Kopřivy byla inscenace Hamlet Part 2, která svedla dohromady herce Davida Prachaře a bubeníka Pavla Fajta. Přestože tento netradiční projekt vznikl původně jako jednorázový happening, má za sebou již pěknou řádku repríz, a to je důvod pro několik otázek.

Prachař: Je tam poměrně významný prostor pro improvizaci. Kostra představení je pevná, liší se to spíš v jednotlivostech a v délce doby, po kterou se věnujeme jednomu motivu. Je to podobné jako v jazzu, taky ta kostra musí být a mění se jen ty variace.

Fajt: Je to hodně závislé podle mých zkušeností na místě, kde hrajeme a na publiku. Vím hodně o náladě, snažíme se s Davidem na sebe napojit a zbytek jde sám, je to vždycky originální představení.

Fajt: Já jsem docela hodně protřelý Divadlem Na provázku, kde jsem poměrně často hrával na bicí a někdy i takové poloherecké a polobubenické role. Neznamená to, že bych se rád předváděl, ale nijak mi to nevadí. Zároveň ale silně cítím, že to vůbec neumím, takže jsem hodně opatrný. Jen když mám hodně dobrou náladu, tak se odvážím zpoza bicích víc vyniknout, ale to je málokdy.

Prachař: Tady je důležité, že Pavel má cit pro tu náladu. To znamená, že se neprosazuje ve chvílích, kdy by bylo lepší ztlumit. Se sehraností problém nemáme taky proto, že já vlastně v tom představení jsem taky hudebník. Místo abych klasicky přednášel, snažím se slova modulovat do zvuků. Myslím, že ta hudba má sílu slovo umocnit, ale i slovo může mít hudební formu. Takže, když koktám, jsem taky vlastně bubeníkem.

Prachař: Myslím, že se opravdu bezvadně doplňujeme a rozumíme si. Navíc máme výhodu, že se nevidíme moc často, a proto nemáme ponorkovou nemoc.

Fajt: Funguje to opravdu perfektně. Nejsou tam vůbec žádné třecí plochy, a proto hodně stojím o to, abychom ještě něco udělali.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nejen divadlem na jevišti, ale také divadlem zachyceným na fotografiích se mohli letos kochat návštěvníci Kopřivy. Přechod z hlavního sálu do kina totiž lemovala série několika desítek fotografií z tohoto prostředí.

Pravděpodobně nejlepší fotografie, které kdy byly v rámci Kopřivy vystaveny, vznikly před půl rokem na festivalu v Plzni. „Sešla se tam skupinka osmi studentů, čtyři z Prahy a čtyři ze Zlína, kteří nikdy předtím divadlo nefotili a jejich úkolem bylo fotografovat pouliční divadlo,“ prozradil Jaroslav Krejčí z FAMU, který byl jedním z pedagogů, jenž plzeňskou fotografickou dílnu vedl. „Byla to obrovsky zajímavá práce, lidé byli totiž tím, co se dělo, mnohdy velmi šokovaní, po ulicích se totiž pohybovali čtyři lebkouni, čtveřice naháčů či anglická královna s doprovodem. Byl opravdu zážitek sledovat reakce lidí,“ zavzpomínal Krejčí. Výstava v Kopřivnici byla vlastně první cílenou prezentací studenty pořízených fotografií. Ta předtím sice byla v Plzni předběžně vystavena, ale neměla charakter výstavy, nýbrž jen přehlídky denních prací. Kopřivnická expozice byla vlastně předpremiérou té, kterou fotografové připravují na letošní ročník plzeňského festivalu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nejen při představení, kdy vyjádřil svou touhu jet do Ameriky a setkat se tam s Melem Gibsonem, ale i u předávání cen potvrdil nejlepší herec Kopřivy Lukáš Latinák z Nitry svou posedlost hollywoodským show businessem. Za sošku, kterou získal za roli principála Giakoma, poděkoval v duchu tradice oscarových večerů.

K o p ř i v n i c e (dam) - Deset až patnáctkrát vyšší než v dobách zrodu přehlídky byl podle pořadatelů rozpočet letošního patnáctého ročníku Kopřivy. „Jestliže se před lety náklady pohybovaly kolem osmi až desíti tisíc, dnes se pohybujeme v řádech sta tisíců korun,“ prozradil dramaturg a hlavní organizátor všech dosavadních ročníků Kopřivy Jiří Cachnín s tím, že největší podíl na nákladech mají honoráře a úhrady cestovného pro vystupující.

Přestože rozpočet letošní přehlídky byl jen o něco málo vyšší než vloni, problémy se zajištěním potřebné částky byly prý mnohem větší. „Byli jsme dokonce v takové situaci, že jsme nevěděli, zda nebude nutné zrušit účast některých souborů,“ uvedl Cachnín. Na rozdíl od loňska Kopřiva letos neměla generálního sponzora a na jejím financování se podílela celá řada drobných sponzorů a město svým grantem. Pořadatelé sice byli předběžně dohodnuti s Českým Telecomem na sponzoringu, ale ten prý změnil plány, nyní se orientuje na sport.