Kopřivnické noviny č. 15/2001
ze dne 19. dubna 2001

K o p ř i v n i c e (dam) - Také na nejmenší diváky mysleli při přípravě nastávajícího divadlem nabitého víkendu dramaturgové kulturního domu. Zatímco na dospělé čekají přehlídková představení Kopřivy, především dětem je určeno nedělní představení Mauglí v podání ústecké Mladé scény. Zejména výtvarné pojetí a nápaditá scénografie by však na čtvrtou odpolední do velkého sálu kulturního domu měly přilákat také řadu dospělých.

Mladá scéna vznikla v Ústí nad Labem zhruba před dvaceti lety jako ryze amatérský soubor. Po zhruba pěti letech existence se soubor začal specializovat na dětské publikum. Až počátkem devadesátých let se ukázalo, že tato cesta souboru vyhovuje a ten se stal naprostou tuzemskou špičkou v oboru. Se svými inscenacemi několikrát vyhrál národní přehlídku, v devadesátém šestém roce právě s Mauglím, často byla Mladá scéna také hostem na festivalech u nás i v zahraničí. Jejich hry mohli vidět diváci v Rakousku, Chorvatsku, na Slovensku a v dalších evropských zemích.

V současnosti asi pětadvacetičlenný soubor funguje jako poloprofesionální. Z původně ryze amatérského celku se totiž vyčlenila asi desetičlenná odnož, která si divadlem vydělává.

V Mauglím, kterého Ústečtí v Kopřivnici zahrají v rámci svého turné po moravských městech, však hraje čtyřiadvacet herců a na jevišti spolupracují profesionálové i amatéři.

Hru ’Mauglí’ napsala na motivy Kiplingovy Knihy džunglí členka Mladé scény Kristýna Herzinová. Na jevišti se divák může setkat se všemi postavami známého příběhu, nechybí dokonce ani velké scény v opičím městě nebo na sněmovní skále. Na jevišti sice není možné Knihu džunglí inscenovat do detailů, ale žádná důležitá zápletka prý nechybí.

„V současnosti má Mauglí za sebou asi sto padesát repríz. Snažíme se vždy dělat výpravné a scénograficky zajímavé inscenace a v tomto duchu je nastudován také Mauglí,“ tvrdí umělecký šéf Mladé scény Pavel Trdla. Ten je jako u většiny ostatních představení souboru, mezi kterými je řada známých pohádkových příběhů světových autorů, také autorem výtvarně velmi nápadité scény.

F r e n š t á t p . R . (dam) - Kresby a malby na papíře zlínského malíře Svatopluka Slovenčíka jsou až do osmého května k vidění ve výstavní síni frenštátského muzea. To je prezentuje v rámci cyklu galerijních expozic představujících současné výtvarné umění.

Na výstavě jsou k vidění především díla abstraktního charakteru, která jsou spíš odrazem autorova nitra než znázorňováním reality. Všechny exponáty má frenštátské muzeum zapůjčené z pozůstalosti výtvarníka.

Svatopluk Slovenčík celý život působil jako pedagog na uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně a jeho tvorbu zásadním způsobem ovlivnilo přátelství a obdiv k dílu významného českého malíře Jiřího Johna.

K o p ř i v n i c e (dam) - Po několika putovních výstavách je od minulého týdne možné ve výstavní síni muzea Fojtství vidět výstavu vytvořenou jeho pracovníky. Ti se návštěvníkům pokoušejí prezentovat život různě starých dětí především v devatenáctém a dvacátém století v expozici nazvané Dětský svět.

Mezi exponáty, které z části pocházejí z depozitářů Fojtství a sbírek Muzea Těšínska, Ostravského Muzea, Muzea Beskyd a novojičínského Okresního vlastivědného muzea, dominují pochopitelně hračky. Materiálem k jejich výrobě bylo hlavně dřevo, plech a kamenina. K vidění jsou především hračky z konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století. K vidění jsou houpací koně, kočárky pro panenky, dopravní prostředky, stavebnice nebo třeba ve své době velmi populární loutkové divadlo.

Cílem autorů výstavy však bylo představit život dětí co nejkompletněji a tak jsou na výstavě k vidění vzorky dobového oblečení pro děti různého věku nebo hygienické potřeby. Samostatná kapitola je pak věnovaná škole. Lidé, kteří na výstavu přijdou, si mohou prohlédnout školní pomůcky od učebnic, přes břidlicovou tabulku na psaní a dřevěné penály až po vysvědčení. Děti si mohou také vyzkoušet, v jakých lavicích sedávali jejich pradědové a prababičky. Výstava je doplněna rovněž písemnými materiály a v podkroví na Fojtství ji bude možné vidět až do poloviny června.

K o p ř i v n i c e (dam) - Úspěchem se dá nazvat start charitativního projektu Sluníčko, který byl časově sladěn s kopřivnickou premiérou Troškovy pohádky Z pekla štěstí 2. Právě premiéru kasovního trháku si autoři projektu, jehož cílem je vybavení zahrady Dětského centra, vybrali k zahájení sbírky. „Lidé měli zájem přispět a kupovali si jak obrázky dětí z filmového klubu Vláček, tak reklamní předměty k pohádce,“ prozradila vedoucí kina Puls Radka Korená. Úspěch z premiéry dokonce autory přesvědčil prodloužit sbírku i na další promítací dny. Akce podobného charakteru budou podle Korené pokračovat až do doby, než se podaří sehnat potřebnou částku.

K o p ř i v n i c e (dam) - Po patnácté se zítra do Kopřivnice sjedou příznivci alternativního divadla. Během dvou dní je čeká devět představení a řada doprovodných programů.

Úkol zahájit půlkulatý ročník přehlídky připadl Činohernímu studiu z Ústí nad Labem. To zahájilo pod tímto názvem svou činnost v roce začátku sezony 1972. Během let jeho existence se v souboru vystřídala celá řada známých jmen počínaje Josefem Dvořákem, přes Jiřího Bartošku, Karla Heřmánka, Pavla Zedníčka až Ondřeje Vetchého, Ivanu Chýlkovou nebo Karla Rodena. V letech 1995 - 96 se herecký soubor výrazně obměnil a od roku 1997 mu šéfuje David Czesany. Činoherní studio přijede do Kopřivnice se svou hrou ’Plechovka’, která originálním způsobem zpracovává téma bídy, ze které není úniku.

S druhým představením dorazí nesourodá dvojice: herec David Prachař a hudebník Pavel Fajt. Ty dva svedla dohromady údajně náhodně vzniklá inscenace ’Hamlet - part 2’. David Prachař si opakoval titulní roli pro jedno z nastudování Hamleta. Přitom jej napadlo, že části hry by mohly sloužit jako základ jeho vlastního autorského představení. Spojil se s brněnským hráčem na bicí Pavlem Fajtem a ve spolupráci s režisérem Janem Nebeským začali na podzim roku 1997 chystat osobité monodrama. David Prachař je po celý čas představení na scéně sám. Pohybuje se v kostýmech Hamleta, tančí, recituje monology i části dialogů ze Shakespearovy hry i dalších textů.

Na prvního zahraničního účastníka, slovenské divadlo Teatro Tatro, by podle orientačního časového harmonogramu Kopřivy mělo přijít zhruba ve čtvrt na osm. Víc jak deset let fungující volné sdružení herců, výtvarníků a režisérů z Nitry před časem přišlo o domovskou scénu, a tak vystupuje především na přehlídkách a festivalech. Svou inscenaci ’Bianka Braselli, dáma s dvoma hlavami’ odehrají v pojízdné maringotce před kulturním domem. Jejich dramatizace povídky Jana Weisse navazuje na zapomenuté tradice kočovného komediantství, potulného herectví a cirkusáctví. Představení je jevištní podobou Weissovy povídky o snech a touhách občana Celerína Počuchova a jejich naplnění při magickém představení v panoptiku mága Giakoma.

Páteční večer pak zakončí retrovečer protagonistů minulých ročníků Kopřivy. „Účast přislíbil Pavel Vaněk z Husy na provázku, na jevišti by se měl objevit také Petr Vaněk a zcela jistě přijede i Jaroslav Achab Haidler,“ slíbil dramaturg Kopřivy Jiří Cachnín.

Program druhého dne Kopřivy by měl začínat krátce před druhou hodinou odpolední projekcí amatérských filmů. Prvním divadlem v náročnějším sobotním scénáři je slovenské Divadlo Piki z Pezinku. Piki je soukromé divadlo, které založili v roce 1990 absolventi DAMU Praha Katarína Aulitisová a Ľubomír Piktor. Věnují se výlučně tvorbě pro děti. Vybírají si netradiční, často zanedbávaná a tabuizovaná témata a podílejí se autorsky na jejich zpracování. Vznikla tak představení o životě děťátka před narozením, o vztahu otce a dcery a mnohá další. Ve svých inscenacích často používají loutkářské postupy, pantomimu nebo klauniádu. Za představení Paskudarium, které odehrají na Kopřivě, získali hlavní ceny na festivalech v Itálii a v Ostravě. Hra, kterou divadlo uvádí s podtitulem ’divadelní procházka po muzeu neposlušných dětí’, vznikla podle knihy Dušana Taragela.

Po Slovácích měli podle původního programu na řadu přijít polští divadelníci ze souboru Komuna Otwock, ti však nakonec svou účast na Kopřivě na poslední chvíli odmítli a byli nahrazeni souborem Temperka z třinecké ZUŠ. Mladí divadelníci na Kopřivě uvedou inscenaci autorské hry jedné ze svých kolegyň. Hra Pravda o mé rodině měla premiéru na okresní přehlídce LDO ZUŠ a Temperka s ní postoupila do krajského kola. Tatáž hra jí otevřela cestu také na některé další přehlídky.

Přesně uprostřed programu zakotvil svou inscenací Mystéria buffa několikanásobný účastník Kopřivy Víťa Marčík - herec, který se ve svých představeních stává zpěvákem, loutkářem nebo klaunem. Kostru jeho nejnovější inscenace tvoří čtyři povídky: Zrození potulného pěvce, Vraždění neviňátek, Moralita o slepci a kulhavém a Svatba v kádi.

Závěr Kopřivy bude patřit poněkud exotičtějším formám divadla, poslední dvě představení totiž zahrají Japonci. Nejprve se ve vestibulu kulturního domu představí třicetiletá umělkyně Hanako Azuma, která je jedním z nejmladších mistrů tradičního japonského tance. Je pokračovatelkou rodinné tradice tanečního divadla Azuma Ryu. Po výstupu japonské tanečnice je připraven asi dvouhodinový divadelní workshop.

O úplnou tečku za letošní Kopřivou se postará loutkář Noriuki Sawa. Tento originální loutkář, kombinující tradiční japonské postupy s Evropanům bližšími formami divadla, již na Kopřivě jednou vystupoval a dokonce je držitelem jedné z cen. Tentokrát dorazí s klasikou a v kinosále zahraje Shakespearova Macbetha, ovšem o slavném dramatu v jeho podání nepadne ani jediné slovo.

K o p ř i v n i c e (dam) - Především příjemným zastavením a inspirací byla pro návštěvníky kulturního domu Velikonoční výstava, kterou v hudebním sále instalovali žáci kopřivnických základních škol. K vidění byly nejen nejrůznějšími technikami vyzdobená vajíčka, ale také další charakteristické ozdoby patřící k jarním svátkům.

Podobná velikonoční výstava proběhla již dříve v Katolickém domě v Lubině a jejími pořadateli byla tamní Katolická beseda, Svaz žen a spolupodílela se na ní také tamní malotřídka.