Kopřivnické noviny č. 6/2001 ze dne 15. února 2001

K o p ř i v n i c e (dam) - Od doby, co se z kopřivnické Nory stal klub, který nepreferuje pouze rock, ale dává poměrně velký prostor také nezávislým proudům taneční hudby, nabídl CO kryt pod kulturním domem již řadu zajímavých akcí pro fanoušky tohoto hudebního směru. Již tak dost šťavnaté menu by měla zítra večer rozšířit akce nazvaná Found Sound. Podle šéfa Nora Café Víti Váni jde o projekt zaměřený především na zajímavé a progresivní odnože současné taneční hudby, jehož autorem je rezident Nory D. J. Tall. Ten také vybíral hosty premiérového vydání Found Soundu.

„Chtěli bychom, aby se z toho stala akce, která by v nepravidelných intervalech propagovala zajímavé taneční projekty, a to nejen v Kopřivnici, ale i na jiných místech Čech nebo třeba i na Slovensku,“ tvrdí Váňa s tím, že projekt není zaměřen pouze na tuzemskou scénu a v některém z dalších pokračování by se mohli objevit i zahraniční hosté.

Celý večer by měl již krátce po osmé odstartovat svým hodinovým blokem D. J. Forest. Následovat bude o něco delší blok dalšího stálého spolupracovníka Nory a autora myšlenky večera D. J. Talla. Jeho specialitou jsou zlámané beaty a nejrůznější složité smyčky, ve kterých využívá různé hudební vlivy.

Největším lákadlem večera bude bezesporu projekt s mnohoslibujícím názvem Lazzy Jimmy. Za tímto tanečním projektem se skrývají jména Jan P. Muchow a D. J. Blue. První jmenovaný je jednou z největších a nejznámějších osobností taneční muziky u nás. Je šéfem kapely Ecstasy of the St. Theresa, věnuje se produkování a skládání. Je autorem hudby k několika filmům, naposledy spolupracoval na Samotářích. D. J. Blue hraje po klubech už víc jak pět let. Dnes se věnuje hlavně abstraktnímu hip-hopu, breakbeatu a taneční formě moderního jazzu. Je stálým členem koncertní sestavy skupiny Ecstasy of the St. Theresa a projektu Lazzy Jimmy.

Kolem půl dvanácté by měl začít druhý, poněkud agresivnější blok D. J. Talla a po něm zhruba hodinu po půlnoci přijde řada na druhý live act večera - projekt Reynok. Ten je dílem dua PH Zero a D. J. Forest, jež zaujala absence jakéhokoliv omezení v podobě předem nachystaných sekvencí osvobozujících jejich hraní natolik, že mohou reagovat na jakýkoli podnět a již tak někdy velmi těžko rozlišitelné hranice jednotlivých druhů taneční muziky se zcela smývají. Celou akci zakončí u gramofonů opět D. J. Forest.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nového provozovatele kulturního domu bude muset do poloviny roku najít kopřivnická radnice. V červnu totiž vyprší čtyři roky platný soubor tří smluv upravujících pronájem nebytových prostor v kulturním domě, jejich údržbu a provozování kultury, kterou s radnicí uzavřela firma Ludvík Moravia. „Čekáme nabídky zájemců o tuto činnost a pak budou následovat další jednání o podrobnostech,“ řekla vedoucí odboru školství, kultury a sportu kopřivnické radnice Radomíra Michálková s tím, že zatím ještě žádné oficiální nabídky na stole nemá. Stávající nájemce svou nabídku připravuje a podle zákulisních informací je možné, že se objeví i další zájemce.

K o p ř i v n i c e (dam) - Skvělá pověst předcházející České noneto - únorového hosta kopřivnického Kruhu přátel hudby - je zárukou, že koncert naplánovaný na středu jednadvacátého února bude jedním z největších zážitků sezony.

České noneto se řadí nejen k nejuznávanějším komorním souborům, zároveň se ale se svou již tři čtvrtě století dlouhou historií řadí k nejstarším ansámblům, a to dokonce v širším horizontu, než jakým je Česká republika. Komorní těleso s originálním nástrojovým složením vzniklo v roce 1924 na pražské konzervatoři. Již krátce po založení se České noneto stalo terčem pozornosti publika i odborné kritiky a ten trvá dodnes.

Bez zajímavosti není ani fakt, že soubor se může jako jeden z mála na světě pochlubit velkým repertoárem napsaným takříkajíc na míru. České noneto totiž svou hrou inspirovalo vznik celé řady skladeb. Dnes se jejich počet pohybuje kolem tří set. V archivu souboru tak leží partitury věnované i takovými komponisty, jakými byl J. B. Foerster, Bohuslav Martinů nebo Sergej Prokofjev.

Členové souboru v celé jeho dlouhé historii byli vždy vynikající hudebníci, známí jako sólisté z koncertních pódií i studiových nahrávek. Není tedy divu, že soubor procestoval doslova celý svět a hrál na nejprestižnějších festivalech. Mistrovství Českého noneta je navíc zaznamenáno na desítkách hudebních nosičů. Neobvyklé nástrojové složení souboru skýtá obrovskou škálu barevných kombinací. Na koncertech však zní nejen skladby pro kompletní obsazení, ale i virtuózní skladby pro jednotlivé nástroje a doprovod. Jindy se naopak obsazení rozšiřuje o další nástroje, jako je harfa, klavír, cembalo nebo třeba bicí nástroje, které pak umožňují uvádět velmi širokou škálu skladeb. V současné době tvoří základ souboru Jiří Hurník (housle), Jan Nykrýn (viola), Simona Hečová (violoncello), Radovan Heč (kontrabas), Jiří Skuhra (flétna), Aleš Hustoles (klarinet), Jiří Krejčí (hoboj), Pavel Langpaul (fagot) a uměleckou šéfkou Českého noneta je Vladimíra Klánská, hrající na lesní roh.

V rámci kopřivnického koncertu, jehož patronem je MěDO, by měly zaznít skladby Josefa Myslivečka či Johannese Brahmse.

K o p ř i v n i c e (dam) - V pondělí devatenáctého února uvede Slezské divadlo Opava na prknech zdejšího kulturního domu svou inscenaci Baladu pro banditu. Opavští herci tak zdejším předplatitelům oplatí jejich lednovou návštěvu slezské metropole, kdy přímo na jejich domovské scéně zhlédli Straussovu operetu Netopýr.

Také tentokrát si na své přijdou především milovníci lehké múzy, i když v její modernější podobě, Balada pro banditu je totiž muzikál. U jeho vzniku se sešli spisovatel Milan Uhde a skladatel Miloš Štědroň. Na motivy Olbrachtovy ságy o neohroženém zbojníkovi z podkarpatské Rusi vznikl muzikál původně určený pro brněnské divadlo Husa na provázku. Populární divadlo plné výrazných osobností z něj udělalo jednu ze svých nejproslulejších her a nakonec jej převedlo i na filmové plátno. Původně lidová balada o Nikolovi Šuhajovi a jeho milé Eržice byla přepracována v hru s velmi rozsáhlou písňovou složkou. Při tvorbě hudebních motivů a textů vycházel Štědroň z lidových písní, které přetavil do moderní folkové podoby. Možná právě jednoduchá melodika a poutavý příběh jsou tím, co muzikálu i po letech získává nové a nové diváky. Zdařilá opavská inscenace je dílem režiséra Bedřicha Jansy. Hlavní role Nikoly byla svěřena Martinu Valouchovi. O roli Eržiky se dělí alternující Petra Váňová z ostravské konzervatoře a opavská rodačka Petra Domžalová ze Zlínské vyšší odborné školy umění. Vzhledem k množství postav se však na jevišti objeví téměř celý činoherní soubor. Hudební stránku inscenace obstará ostravská folková skupina Benedikta, která má být živou součástí představení. Podle dramaturga předplatitelské série by právě Balada pro banditu měla být jedním z představení, které do hlediště přitáhnou také mladší publikum.

Š t r a m b e r k (dam) - Pět ochotnických souborů se letos vystřídá na prknech Kulturního domu ve Štramberku v rámci dalšího ročníku tamní přehlídky amatérských divadelníků. Čtvrtý ročník akce, která navazuje na dlouholetou tradici Štramberských divadelních úterků, odstartuje devátého března. Po následujících pět pátků bude na diváky čekat vždy jedno představení. Kromě pořádajícího divadelního spolku Kotouč Štramberk a tradičních hostů z Drahotuš se publiku poprvé představí ochotníci z Oder, Kozlovic a Bernartic. „Chtěli jsme to trošku oživit, a proto jsme letos pozvali jiná divadla,“ prozradila členka týmu organizátorů Pavla Jurková s tím, že tradiční hosté přehlídky z Tísku a Starého Jičína budou zřejmě hrát v amfiteátru Pod Věží v rámci Štramberského kulturního léta.

Projekt 100 se přehoupl do druhé půle - diváky čeká ještě šest filmů

K o p ř i v n i c e (red) - Zítřejším představením v kině Puls se do druhé poloviny přehoupne letošní ročník přehlídky Projekt 100. Fanoušky kvalitní kinematografie čeká ještě šest snímků, které podle autorů dramaturgie patří do elitní skupiny Zlatého fondu světové kinematografie.

Pokud plán přehlídky nenaruší další neočekávaná programová změna, měl by zítřek patřit americké satirické komedii z roku 1964 Dr. Divnoláska aneb jak jsem naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Jde o jednu z nejslavnějších satir, jaké kdy na světě vznikly. Útočí proti válečnické mánii, která vyhrocena za hranici únosnosti může přivést svět ke katastrofě. Zvláště když americký generál propadne obavám, že za jeho impotenci mohou komunistické pikle. Režisér Stanley Kubrick sice zůstal věrný své zálibě v protokolárně přesné kresbě prostředí, ale kontexty zde odkrývané rozehrál do polohy až jakéhosi surreálného třeštění. Čerpá ze zdánlivě protikladných poloh téhož tématu jak z němých grotesek, tak orwellovsky děsivých manipulací lidským vědomím. Jedním z hlavních tahounů filmu je vynikající Peter Sellers v trojroli prezidenta USA, smolařského důstojníka letectva, který se snaží zabránit hrozící zhoubě, ale marně shání potřebnou minci na telefon, aby mohl zavolat na velitelství, a navíc jako démonický vojenský poradce dr. Divnoláska. Některé výjevy, třeba dadaistická telefonní rozmluva s podnapilým ruským představitelem, jsou ukázkou špičkové inscenační dovednosti podepřené maximální sdělností i trochu zobecňující nadsázkou. Film získal čtyři nominace na Oskara a srdce filmových kritiků na celém světě. Stal se filmem roku v Anglii i v Itálii.

O týden později v pátek 23. února je na programu experimentální snímek Sny Akiry Kurosawy (USA/Japonsko 1990). Slavný japonský režisér Akira Kurosawa se rozhodl na filmovém plátně zhmotnit své sny a natočil niterně osobní výpověď i experimentální film zároveň. Jeho snové krajiny jsou budovány s mimořádnou výtvarnou péčí, které odpovídá i mimořádně zpomalený rytmus vyprávění. Režisér načrtává v širokém tématickém spektru své snové příběhy (celkem osm snů), které neomezuje jen na japonské reálie. Díky počítačové technice dokonce oživí prostředí, jaké maloval Vincent van Gogh, včetně malíře samotného, kterého ztělesnil americký režisér Martin Scorsese. Ostatně tento netradiční projekt by stěží vznikl, kdyby nebylo podpory Kurosawových amerických obdivovatelů se Stevenem Spielbergem v čele.

Následující večer bude přehlídka pokračovat americkou parodií The Rocky Horror Picture Show z roku 1975. Snímek režiséra Jima Sharmana je nejen kuriózní parodií na druhořadé horory, ale vyznačuje se další zvláštností - vznikl podle úspěšného britského muzikálu. Divadlo i film se záhy staly kultovním hitem a dodnes se hraje s velkým úspěchem v anglických i amerických kinech. Mezi nápaditě charakterizovanými postavami vyniká zejména obskurní doktor Frank-N-Furter (Tim Curry), transsexuál z Transylvánie, svérázná obdoba barona Frankensteina.

Součástí představení bude také promítání krátkého filmu Powers (Německo/ČR 2000), který je dílem Zdeňka Zelenky a je považován za předchůdce veleúspěšných Samotářů. Hlavní hrdina Zelenkova absolventského filmu je mladý muž Petr. Je populárním kouzelníkem v pražském nóbl nočním klubu, jeho vystoupení sklízí větší aplaus než striptérky. Má půvabnou asistentku, která je připravena ochotně uklidnit jeho pocuchané nervy, kdykoli je třeba. Ale kromě toho má na krku ještě Sylvii: sestru, popletenou zmatkářku, která zapomíná, že cenou za válení se v seně by mohl být i snubní prsten. Věci se obrací k lepšímu, když Petr zjistí, že má zvláštní, nadpřirozené schopnosti, které mu umožňují vidět do budoucnosti, poslouchat hudbu tak, že tře prstem CD, a bůhví co ještě. Petr však není schopen ovládat a kontrolovat věci tak, jako dosud - ať už jde o kouzelnické výstupy nebo jeho milostný život či poslední erotické představy jeho sestry.

Jediným filmem letošního Projektu 100 uvedeným v neděli bude Solaris ruského režiséra Andreje Tarkovského. Ten v roce 1972 natočil i po letech působivou sci-fi odehrávající se v blíže nespecifikované budoucnosti a líčí příběh kosmonautů, kroužících na vesmírné stanici kolem záhadné planety Solaris. Ta však není jen obyčejnou planetou, jakých jsou ve vesmíru miliony, ale představuje dosud neznámou formu vědomí. Je totiž schopna zhmotňovat lidská přání, představy i vzpomínky. Kosmonauty tyto přeludy natolik stresují, že se ocitají na pokraji psychického selhání. Ušetřen není ani psycholog, jenž byl vyslán celý podivný případ vyšetřit. Ten se setkává s přízrakem své zemřelé ženy, kterou nesmírně miloval. Tarkovského ovšem nezajímají napínavé vizuální efekty či nenadálé zvraty, chce dospět k podobenství o hranicích lidského poznání. Film získal velkou cenu kritiky na MFF v Cannes.

Předposledním snímkem, který letošní Projekt 100 do Kopřivnice přivede, je známá komedie Vše, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat. Kino Puls jej má na programu 1. března. Z rané, převážně parodicky zaměřené tvorby Woodyho Allena patří tato povídková komedie k nejúspěšnějším titulům. Režisér si vybral jeden sexuologický bestseller a soustředil se na celkem sedm hojně diskutovaných okruhů. Třebaže sex prostupuje snad všechny Allenovy filmy (ale zpravidla jen verbálně a jako zdroj hrdinových frustrací), zde je přímo rozebírán a popisován. Allenovo nazírání na nejrůznější potíže a poruchy je neodolatelně zábavné, ovšem nesporným vrcholem se stává závěrečná epizoda, která se odehrává mezi spermiemi a dění v těle připodobňuje řízení vesmírného letu.

O závěrečné představení přehlídky, které připadá na pátek 2. března, se postará režisérská legenda Federico Fellini. Původně měl být uveden jeho film Amarcord. Ten se pořadatelům přehlídky však nakonec nepodařilo získat, a tak sáhli po jiném jeho díle a na plátna kin se dostal snímek Silnice. Film je celý natočený převážně v exteriérech a několika málo reálech, obrazový styl je zcela v intencích neorealistické vizuální estetiky. Rovněž Felliniho režijní vedení herců k výrazně civilnímu projevu spoluvytváří dojem naprosté autentičnosti výjimečného příběhu. Celý děj je dělen do mnoha různě silně provázaných epizod. Oproti předešlým Felliniho filmům se konečná podoba Silnice výrazně odchyluje od scénáře a režisér zde možná poprvé v plné šíři prezentoval své tvůrčí uvažování a improvizační schopnosti. Právě Silnice Felliniho udělala světoznámým umělcem.

V Benátkách sice získal film pouze Stříbrného lva. Skutečná cesta za úspěchem filmu začala až ve Francii a poté ve Spojených státech, kde vzbudila obrovské nadšení. Její tvůrce byl prohlášen za nejlepšího poválečného režiséra a získal svého prvního Oscara.