Kopřivnické noviny č. 5/2001
ze dne 8. února 2001

K o p ř i v n i c e (ili) - Od 1. prosince 1996, kdy městské rada na svém zasedání schválila ceny za pronájem užívacího práva hrobového a urnového místa, nedošlo za celou dobu ke zvýšení cen pronájmu. Naproti tomu náklady na údržbu a provoz hřbitova se zvyšovaly stále.

„Museli jsme vzít v úvahu stále vzrůstající náklady. Vždyť cena energie, ať už změny sazby DPH či vyrovnávání ceny liberalizace, vzrostla mnohonásobně. Rovněž tak mzdové náklady na správce hřbitova včetně obslužných činností, jako je například sečení trávy, zimní údržba a ostatní údržby oproti roku 1996 vzrostly,“ odůvodnil vzrůstající náklady Karel Březina, ředitel firmy Slumeko, s. r. o., která místní hřbitov spravuje.

Z těchto důvodů bylo navrženo navýšení užívacího práva na hroby a urnová místa o dvacet procent. To znamená, že hrobové místo se od letošního roku bude pronajímat za 125 korun za metr čtvereční na dobu deseti let a urnové místo na stejnou dobu přijde na 275 korun za m².

K o p ř i v n i c e (ili) - Ceny osobní vlakové dopravy rostou. Základní jízdné bez slev a komerčních nabídek se zvedlo na začátku roku o 8,9 procenta. Cestování vlakem je tak od minulé neděle v některých případech dražší než autobusová doprava. Týká se to zejména cest na kratší vzdálenosti, kde vlak ujede po kolejích více kilometrů než autobus po silnici. Železnice zůstává nejvýhodnějším dopravním prostředkem pouze na delších cestách. Zdražení železnic není zřejmě poslední, o tom, zda se ještě letos bude zdražovat, rozhodne správní rada Českých drah během měsíce února.

České dráhy vyberou ročně na jízdném kolem pěti miliard korun. Tyto finance však pokryjí náklady zhruba z jedné třetiny, zbytek dotuje stát. „Zdražování se v podstatě nedotklo našich pravidelných zákazníků využívajících komerčních slev. Postihne hlavně cestující, kteří jezdí nepravidelně,“ uvedla Martina Rousková, tisková mluvčí Českých drah.

Ministerstvo dopravy má zájem na tom, aby se na dotacích Českých drah kromě státu podílely i jednotlivé kraje, od čehož si slibuje zefektivnění dopravy. Tím by se totiž odstranila duplicita vlakových a autobusových spojů. Přestože veřejnost Českým drahám vytýká špatnou nabídku spojů a nedůstojnou kulturu cestování, za poslední dobu se počet přepravovaných osob výrazně zvýšil. Pro představu, jízdenka z Kopřivnice do Veřovic z 9 korun podražila na 10 a z Kopřivnice do Příbora se zvedla rovněž o korunu ze 6 na sedm.

Se zdražením jízdného přišla od 28. ledna i Česká autobusová doprava. Její zdražení se při nepravidelné přepravě neprojeví tak markantně jako při koupi pravidelných měsíčních jízdenek. „V podstatě lze říct, že se cena jízdenky zvedla v průměru o dvě koruny,“ uvedla pracovnice kopřivnické pobočky ČSAD Eva Babincová, „což se u měsíčních jízdenek výrazně projevilo.“ Měsíční jízdenka z Kopřivnice do Nového Jičína se tak zvedla z 490 korun na 640, z Kopřivnice do Frenštátu z 420 na 500 korun a pracující v Ostravě za měsíční přepravu na ÚAN zaplatí místo 1 060 Kč rovných čtrnáct stovek.

I na kratší vzdálenost, například z Kopřivnice od zastávky u železniční stanice do Příbora, vyjde jízda autobusem dráž než vlakem. Cestující totiž zaplatí devět korun. Do Ostravy se pak přepraví dráž o dvě koruny, cena jízdenky vyjde na čtyřicet korun.

K o p ř i v n i c e (hod) - Minulý týden ve čtvrtek 1. února převzalo na slavnostním shromáždění v kulturním domě sedmašedesát úspěšných absolventů studijních oborů strojírenství a ekonomika podniku a managementu zdejší Vyšší odborné školy v kulturním domě.

Ředitel školy Jaroslav Ponec charakterizoval vyšší odborné studium jako novou formu studia, vycházející ze zahraničních zkušeností zemí Evropské unie, kde je zařazena jako neuniverzitní vysokoškolské studium. Profilem absolventů je prakticky zaměřená odbornost, podporovaná výpočetní technikou, a dobrá znalost cizích jazyků. Předávání bylo již pošesté a tuto formu studia ukončilo již 330 absolventů.

V l č o v i c e (ili) - Od 1. února zahájilo provoz Centrum pro zdravotně postižené občany ve Vlčovicích. Jedná se o zařízení, které je v rámci okresu zcela ojedinělé. Navíc se tak podařilo uskutečnit představu ředitelky Dětského centra, aby absolventi pomocné školy mohli dále i v dospělosti pokračovat v rozvíjení svých fyzických a psychických schopností v ústavu s denním pobytem.

„Právě tím, že dítě, i když v tomto případě se už vlastně o děti nejedná, ztratí kontakt jak se svými vrstevníky, tak s každodenním opakováním, přijde mnohaletá práce rychle nazmar,“ uvedla k opodstatněnosti takového ústavu Dagmar Jančálková, ředitelka Dětského centra.

Klienti k přepravě do Vlčovic budou používat spolu se svými vychovatelkami linkový autobus, aby minimalizovali náklady spojené s pobytem v Centru. Do ústavu, jehož kapacita počítá s třiceti klienty, nastoupilo první den sedm.

„Samozřejmě, že bude docházet k postupnému zaplňování tak, jak budou ukončovat povinnou školní docházku. V letošním roce počítáme celkem s patnácti klienty,“ uvedla Jitka Veřmiřovská, ředitelka Střediska sociálních služeb v Kopřivnici, pod které zařízení spadá. V současné době se o klienty starají čtyři pracovníci - dvě vychovatelky, pomocnice a civilní služba.

Slavnostní otevření celého komplexu je plánováno na druhou polovinu měsíce února.

K o p ř i v n i c e (ili) - Občanské sdružení Hájenka, které provozuje Středisko ekologické výchovy, vstoupilo do povědomí občanů Kopřivnici zejména v souvislosti s ekologickou výchovu dětí ve školách, odstraňováním nepovolených skládek a mnoha dalšími akcemi určených pro veřejnost. Jeho členové se rozhodli, že v letošním roce rozšíří svou už tak aktivní činnost tím, že začnou v Kopřivnici provozovat bezplatné ekologické poradenství.

„Pokud vycházíme ze zkušeností našich kolegů z jiných měst, je možné ekologické poradenství rozlišit podle místa působení,“ uvedl Dalibor Kvita, člen Občanského sdružení Hájenka, „hodně zjednodušeně se dá říct, že ve velkých městech, jako je například Brno nebo Ostrava, v rámci ekologického poradenství řeší problémy týkající se nakládání s odpady, zeleně ve městě, co se zaběhnutým domácím zvířetem nebo zraněným živočichem. Kdežto poradny v malých městech, ještě menších než je Kopřivnice, se zabývají spíš problémy ve vztahu k obhospodařování krajiny, zemědělství, získávání dotací do životního prostředí, eventuálně poradenstvím ve vztahu k údržbě významných krajinných prvků.“

Jak Dalibor Kvita přiznal, předpokládá, že problematika v Kopřivnici se bude, co do zájmů, křížit. „V podstatě se budeme zabývat ekologickými problémy jak velkých měst, tak těch malých. Jsme sami zvědavi, s čím se na nás budou občané obracet.“

Ekologické poradenství bude poskytováno každou středu od dvou do pěti hodin v městském informačním centru, kde si za tímto účelem středisko pronajalo prostory. Zájemcům bude přístupná i obsáhlá knihovna čítající 120 titulů v češtině, přes šedesát knih v anglickém jazyce a čtrnáct různých periodik, zabývajících se životním prostředím. Součástí knihovny jsou tituly mající vztah k ochraně životního prostředí, zákony a mezinárodní úmluvy, které Česká republika podepsala na poli životního prostředí, dále knihy, které se zabývají ekologickou výchovou.

„Chci zdůraznit, že pro občany města se jedná o bezplatnou službu, s kterou jsme začali od začátku února,“ dodal na závěr Dalibor Kvita. Případné telefonické dotazy můžete konzultovat na čísle 0604/52 61 14.

V době od 29. do 30. ledna neznámý pachatel odcizil v Kopřivnici na ulici Štefánikově z parkoviště osobní automobil zn. Škoda - Favorit v hodnotě 100 tisíc korun.

Dne 29. ledna kolem sedmé hodiny ranní neznámý pachatel v Novém Jičíně vešel do volně přístupné chodby domu na ulici K Nemocnici, kde vyrazil dveře do prodejny Eurotel. Z prodejny odcizil 12 ks mobilních telefonů různých značek i s příslušenstvím, hands free sady, baterie, obaly, Twist sady, GO sady a Oskarkarty, vše v hodnotě 92 929 korun. Na poškození zařízení vznikla škoda ve výši 10 tisíc korun.

V době od 29. do 30. ledna neznámý pachatel v Novém Jičíně na ulici Resslova rozbil skleněnou výplň vstupních dveří do prodejny oděvů zn. H.I.S. a odcizil oděvní svršky v celkové hodnotě sto tisíc korun. Na poškození zařízení vznikla další škoda ve výši devět set korun.

Dne 2. února v dopoledních hodinách se na služebně městské policie množily stížnosti na pobíhajícího německého ovčáka na středu města, který napadal občany a zejména malé děti. Po dvouhodinovém pokusu o odchyt se podařilo psa zahnat do zahrady Základní školy M. Horákové, kde byl následně strážníky odchycen a převezen do útulku ve Vlčovicích.

V týdnu od 29. ledna do 4. února došlo na území okresu Nový Jičín k 59 dopravním nehodám, při nichž bylo šest osob zraněno lehce a jedna osoba těžce. Jedna dopravní nehoda byla způsobena pod vlivem alkoholu. Celková škoda byla vyčíslena ve výši 2 382 tisíc korun.

N o v ý   J i č í n (hod) - S přednostou Okresního úřadu v Novém Jičíně Josefem Svobodou jednal minulý týden v pondělí 29. ledna starosta Jiří Tichánek, který jej zevrubně informoval o Průmyslové zóně ve Vlčovicích a požádal jej o její podporu. „Přednosta nějaké informace měl a v přichystaném materiálu, kde jsou v rámci celého okresu nabízeny investorům, podnikatelům objekty, o samotném kopřivnickém areálu moc nebylo. Přislíbil v rámci akcí, kterých se z titulu své funkce zúčastňuje, maximální podporu při možných zahraničních kontaktech,“ sdělil výsledek jednání na okresním úřadě starosta Jiří Tichánek.

K o p ř i v n i c e (hod) - Dnes, tj. ve čtvrtek 8. února se sejdou ke svému pravidelnému jednání zastupitelé, které je již dvanácté v pořadí. Na programu budou výsledky činnosti Policie ČR a vývoj kriminality v Kopřivnici a zpráva o činnosti městské policie, obě za rok 2000, vyhodnocení komplexního součinnostního programu prevence kriminality, rozpočet města pro rok 2001, příspěvky sportovním klubům, změna jednacího řádu zastupitelstva, majetkoprávní záležitosti, změna územního plánu, volba předsedů a dalších členů kontrolního a finančního výboru. Chybět samozřejmě nebude různé ani usnesení.

Zákon o státní službě není povinnou součástí evropského práva, v ČR se však stal sledovaným tématem díky dobrovolnému závazku naší vlády o jeho přijetí, který nebyl zatím splněn.

Státní služba, definitiva, tyto pojmy nám dosud připomínaly spíše dobu c. k. monarchie a první republiky. Znovu se stávají velmi frekventovanými v souvislosti s nutností přijetí zákona o státní službě. Veřejnou diskusi vyvolává nejčastěji jeden z principů státní služby, a to zmíněná definitiva, tedy trvalé, nezrušitelné doživotní jmenování do služebního poměru. Přiblížíme si, jak tento princip uplatňují některé státy EU.

Výběr úředníků je odvozen od dvou přístupů: jeden systém, uplatňovaný v severských zemích, vychází z přesné definice úkolů místa ve veřejné správě a klasifikace požadovaných předpokladů pro jeho zastávání. Na uvolněné místo se pak provádí otevřený výběr zaměstnanců, kdy uchazeč nemusí být z řad úředníků. Tento systém ’merit’ (zásluh) je typický třeba i pro USA. Jiný model, kariérní, který v zemích EU převládá, je postaven na výběrových řízení na nejnižší stupeň úřednických míst, další postup je na základě interních povýšení. Častým jevem je i kombinace těchto dvou přístupů, například i v kariérním systému se dělají na nejvyšší úřednická místa otevřené konkurzy apod.

Mezi jednotlivými zeměmi samozřejmě existují rozdíly:

V Rakousku, kde platí jeden z nejstarších zákonů o státní službě, se definitiva vztahuje na úředníky, ozbrojené síly, soudnictví, školství. Úředník, pokud se osvědčí, je definitivně jmenován po čtyřleté zatímní službě. Pak již postupuje ve svém postavení v závislosti na odpracované době a dosaženém vzdělání.

V Německu lze získat definitivu nejprve ve 27 letech, a to po pětiletém zkušebním období. Doživotní jmenování je zde však omezeno na úředníky vykonávající výsostná oprávnění státu. Kromě této je další skupina úředníků ve zkušební době, úředníci odvolatelní (pověření realizací konkrétního úkolu), na dobu určitou (nejčastěji volení představitelé) a honorární úředníci, kteří pracují bez nároku na odměnu. Úředníci, kteří získali definitivu, se opět dělí do čtyř kategorií podle dosaženého vzdělání a dalších ukazatelů. V rámci kategorie je postup opět automatický podle služebního stáří, naopak přestup do vyšší kategorie je značně obtížný.

V Itálii podmínky definitivního jmenování úředníka zákon přímo nevymezuje. Velmi přesně však upravuje postup, odměňování a disciplínu státních zaměstnanců. Tato pravidla se týkají pouze ústředních a regionálních úředníků. Pracovní poměr zaměstnanců obecních úřadů, případně státních podniků, je upraven minimálně a řeší se spíše kolektivními smlouvami.

Velká Británie přijala zákon o státní službě poměrně nedávno, v roce 1996. Tento zákon stanoví podmínky pro získání pozice úředníka, vymezuje možnosti politické aktivity státních zaměstnanců, ale stanoví i zákazy, např. ještě dva roky po odchodu ze státní služby je vyžadován souhlas vlády k zaměstnání.

Proč je tedy postavení úředníka státu tak významné, že je v zemích EU vymezuje zákon?

Stát musí mít zájem o výkon státní správy tak, aby byly zajištěny jeho zájmy. Zájmy státu musí hájit kvalifikovaní lidé, na které jsou neustále vyvíjeny značné nároky. Kvalifikovaný úředník by měl být profesionálem, který je schopen výkonu svého povolání bez ohledu na resort, ve kterém pracuje. Profesionální úředník je pojistkou ’imunity’ státní správy vůči politickým změnám. Tomu, aby se nezrušitelné jmenování nestalo základem pro generování pohodlných byrokratů - opět si připomeňme obraz c. k. úředníka - je možné předejít výběrem vzdělaných, odpovědných a lidsky kvalitních zaměstnanců. Aby stát takové pracovníky získal, musí svým zaměstnancům poskytnout větší jistoty a zvýšit prestiž státní služby.

K o p ř i v n i c e (ili) - U příležitosti 10. výročí otevření druhé nejmladší školy v Kopřivnici, a to Základní školy 17. listopadu, vyjde sborník školy.

Během měsíce dubna pak bude slavnostně uvedena premiéra školního divadla, jehož výtěžek bude věnován pro potřeby místního azylového domu pro matku a dítě v tísni Salus.

„Z dalších akcí počítáme samozřejmě s dnem otevřených dveří a s velkou výstavou žákovských a učitelských prací, které u této příležitosti představíme veřejnosti,“ komentoval v krátkosti ředitel školy Jiří Stoško chystané akce k 10. výročí školy.

K o p ř i v n i c e (dam) - S termínem pro podání přiznání silniční daně a daně z nemovitosti se v průběhu posledních lednových dnů tvořily na zdejším Finančním úřadě až hodinové fronty. „Je to dáno tím, že lidé tuto povinnost odkládají až na nejzazší mez. Přitom do konce ledna je nutné podat pouze přiznání k dani. Na samotné zaplacení mají poplatníci čas až do května,“ uvedl ředitel úřadu Lubomír Križák. Fronty na berňáku navíc letos poprvé rozšířili také lidé, kteří mají byt v osobním vlastnictví. Další zvýšený nápor očekávají úředníci berního úřadu na konci března. Druhý duben je totiž nejzazším termínem pro podání přiznání daně z příjmu. Kdo se chce vyhnout frontám, měl by se prý na úřad vydat již začátkem března.

Česká pošta podobně jako jiní zvýšila letos ceny za své služby

K o p ř i v n i c e (ili) - S příchodem nového roku připravila Česká pošta nemilou úpravu poštovních sazeb za doručování listovních zásilek. Nově se už nevyžaduje placení podle váhy dopisu, ale rozhodující je rozměr obálky.

Navíc byla od 1. ledna zcela zrušena služba dopisnic. Tato kategorie zahrnovala korespondenční lístky a pohlednice. Za jejich doručení pošta ještě v minulém roce vybírala pět korun, od ledna však požaduje 5,40, tedy stejně jako za takzvané obyčejné psaní. Obyčejné psaní však musí mít standardní rozměry obálky, to znamená délku 23,7, šířku 12,2 a tloušťku 0,5 centimetru a jeho váha nesmí přesáhnou dvacet gramů. Pokud obálka nesplňuje tyto parametry, musí zákazník zaplatit devět korun.

„Do 7. ledna jsme občany na základě nařízení nezatěžovali doplatným, ale teď nesprávně ofrankované obálky odesílatelům vracíme,“ uvedla vedoucí místní pobočky Vladimíra Kořínková, „přesto, že informace o změnách poštovních sazeb proběhly v médiích a jsou vyvěšené v provozovnách i na jednotlivých poštovních schránkách, lidé si na nové úpravy zvykají pomalu.“ Česká pošta ještě navíc zavedla u listovních zásilek nový váhový stupeň do 350 gramů, který odesílatele přijde o dvě koruny levněji, než kdyby zásilku posílal podle starého tarifu.

F r e n š t á t p .  R . - Už pošesté se Karlu Lopraisovi za volantem závodního speciálu tatra podařilo ukořistit vítězství v kategorii kamionů na nejtěžší terénní rallye světa. A jak sám řekl, v Dakaru znovu dokázal, že tatra je vynikající auto, které může porazit i kamazy, které si v posledních letech vedou velmi dobře. Po návratu z Afriky čekal na členy Tatra Marathon Teamu a hlavně na žijící legendu z jejího středu další maraton. Tentokrát šlo o seriál mnoha tiskových konferencí a rozhovorů. Jednu z etap této pomyslné rallye absolvoval monsieur Dakar také v režii Kopřivnických novin.

Myslím, že pořadatel nemá zájem na tom, aby odpadávali účastníci a do cíle jich dojelo minimum, ale za starých časů, kdy se jezdilo těžkým terénem, byla samozřejmě ta ’úmrtnost’ posádek větší než v několika minulých ročnících, kdy se jelo v relativně snadném terénu. Tak jako letos to podle mě na rallye vypadalo vždycky, když se Dakar jel tím směrem jako tento rok. První etapy jsou velmi těžké.

Jsou tam rychlé tvrdé úseky, kde se dosahuje vysokých rychlostí. Přitom je tam ale taky spousta nerovností. Závod je vždycky hodně rozjetý. Každý chce závodit hned od první etapy a tak dochází ke spoustě havárií a technických závad. Kdo na to není dobře připraven, tak mnohdy těch prvních pár etap nedokončí v časovém limitu a vypadává ze závodu. Letošní ročník se určitě nedá srovnávat s tím minulým, ten byl hodně atypický a byl charakteristický tím, že velkou část soutěže tvořily sprinterské etapy, kde se dosahovalo vysokých průměrů a těžké terénní úseky byly nakonec kvůli bezpečnosti vynechány.

Problémy byly minimální. V první marocké etapě jsme měli defekt a pak se nám ještě podařilo prorazit chladič. Doplňovali jsme spoustu vody. Máme s sebou 50 litrů plus dalších 15 litrů v kanystrech. Stáli jsme asi každých dvacet minut a doplňovali chybějící vodu. Tu jsme se snažili nabírat, kde se dalo, před cílem už jsme ale neměli, tak jsme do chladicího okruhu nalili pivo - jiná tekutina prostě nebyla. Díky tomu se nám podařilo dojet v časovém limitu a mohli jsme pokračovat.

V naší kategorii T43 startovalo šest vozů, které měly na vítězství nejen v kategorii, ale i na celkové prvenství. To, že vypadly, bylo dílem nejrůznějších technických poruch, ať už způsobených chybami konstrukce, vadami materiálu nebo haváriemi, kterým pomohli sami jezdci.

My jsme neměli zase až tak velkou ztrátu, abychom řekli, že bychom je třeba nepředjeli. V prvních etapách, kde ty problémy ještě nebyly, tak jsme jeli zhruba na jejich úrovni. Samozřejmě, když ztratíte čas při defektu a pak další hodinu a čtvrt, kdy jsme stáli kvůli chladiči, tak to se špatně dohání. Není pochopitelně možné ztrátu, kterou jste nabrali v jedné etapě, v té následující stáhnout. Ale o tom to je. Maratonské soutěže, kde je těžký terén, jsou nejen o výdrži techniky, ale i posádek. V průběhu dalších tisíců kilometrů se může mnohé změnit a některé chyby se dají i napravit, což jsme letos myslím dokázali.

Byl to návrat k těm původním navigačním technikám. GPS body navíc chyběly jen v některých etapách. Nebylo to až tak náročné, aspoň podle našeho navigátora Pepíka Kaliny, který nás vynikajícím způsobem vodil Afrikou dřív, než bylo GPS vůbec vynalezeno. Navíc bloudí se i s GPS.

Pepík Kalina je navigátor, který se mnou vyhrál Dakar už potřetí. To mluví samo za sebe. Je to pan navigátor. Čte v itinerářích, v mapách a v krajině, jako by tam odjakživa žil. No a Petr Hamerla, s tím už jsme vloni v listopadu jeli Dubai rallye. Musím říct, že perfektně zastoupil Radka Stachuru.

Vzhledem k tomu, že jsme měli doprovodný kamion Tatra 6 x 6 s Bedřichem Sklenovským a týmem mechaniků, tak jsme to nepocítili. Naopak, mnohdy to bylo výhodnější než letecká asistence. Kluci v letadle s sebou totiž skoro nic nevezli, ale v kamionu bylo téměř vše, co mohlo být potřeba. Samozřejmě mohlo dojít k poruše kamionu, ten by vypadl a my bychom neměli ani mechaniky, ani díly. Tak se ale uvažovat nedá, protože to by těch aut muselo jet deset - co kdyby někde nějaké zůstalo.

Kamion vychází lépe. Když je máme v čem vézt, naložíme pneumatiky a veškeré díly do auta a nemusíme je posílat letadlem. A navíc kluci, kteří létali letadlem, nebyli všude, protože letadla někde nemohou přistát. Kdežto ten kamion s námi mohl být všude, kde jsme jej potřebovali.

Já jsem začal věřit, že jsme vyhráli šestý Dakar, až po průjezdu cílem. Dřív to nemá smysl. Už jsme se o tom přesvědčili před deseti lety, když jsme do poslední etapy startovali z prvního místa a třicet kilometrů před cílem, na pláži, jsme měli technickou závadu, která nám nedovolila splnit časový limit. Dostali jsme čtyři hodiny penalizace a to nás odsunulo na čtvrté místo, pouhé dvě minuty za třetí a dvanáct minut za druhý kamion. To pro mě bylo poučením. Takže od té doby vím, že věřit kilometr před cílem ve vítězství je hloupost. Stát se může cokoliv a dotlačit se to nedá. Taky proto, že auto musí dojet vlastní silou a pak musíte dojet dalších třicet kilometrů na parkoviště, kam taky musíte dorazit po vlastní ose. Věřit v úspěch může člověk opravdu až za cílovou páskou.

Jeden druhého známe určitě. Známe se, potkáváme se, zdravíme se, víme, o koho jde. Stéphan už třetí rok za sebou jezdí osobním vozem.

Jaká byla jeho reakce na to, že jste jej připravil o výsostné postavení rekordmana?

Nevím, jak reagoval. Osobně jsme se po dojezdu nepotkali. A klidně mi to může příští rok vrátit, i když, pokud bude jezdit s těmi vozy, se kterými jezdí, tak pro něj bude velmi těžké zvítězit. Jedině že by přešel na značku, která má větší předpoklady pro vítězství. Ale koneckonců stát se může cokoliv. Každý Dakar je jiný a je možné jej vyhrát i s méně hodnotným autem.

Cesta do Dakaru je pro vás kromě závodění také diplomatickou misí ministra dopravy Valašského království. Cílem projíždíte s valašskou vlajkou v ruce. Jaké jsou reakce lidí v cíli, chápou, že jde o recesi?

Samozřejmě, že vlajku Valašského království tam nikdo nezná. Málo lidí zná i naši skutečnou vlajku. Pokaždé, když někde v Africe tankujete, tak se obsluha domáhá nějakého dárku. Takže letos to Pepík Kalina vymyslel tak, že kdo uhodne, kterému státu patří vlajka namalovaná na dveřích kamionu, dostane kýžený dárek. To se ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože je to pro ně opravdu těžký úkol. Ale narazili jsme i na několik jednotlivců, kteří uhádli, že je to v Evropě, a když vyjmenovali skoro všechny okolní státy, tak nakonec skutečně přišli i na Českou republiku, což nás potěšilo. Co se týká toho Valašského království, tak to je vlastně propagováno nejen v Dakaru, ale díky fotkám a televizním záběrům se to dostane do celého světa. Rozdali jsme dokonce pár valašských pasů, samozřejmě s příslušným vysvětlením, o co vlastně jde.

To je spíš otázka pro krále. Dostal jsem samozřejmě i gratulaci od Bolka, ale po týdnu, kdy jsem doma, ještě nebyl prostor k tomu, abychom se někde osobně sešli. Věřím ale, že i k tomu dojde.

P ř í b o r - Skříňka s trofejemi, kterou má ve svém příborském domě pilot závodního kamionu Tomáš Tomeček, se sice leskne mnohými trofejemi z různých závodů, včetně proslulé africké rallye, vytoužená plaketa pro vítězného řidiče Dakaru však stále chybí. Nic na tom nespravil ani letošní ročník, spíše naopak. Tomečkova tatra byla nucena v polovině závodu pro technickou závadu odstoupit a místo lesknoucí se ceny své místo ve vitríně zaujme zničená část přední polonápravy.

Jaká byla vaše bezprostřední reakce po tom, co jste zjistil, že není jiná možnost než ze závodu odstoupit?

Byl to takový žal a smutek. Pocit, že člověk rok pracoval a vyšlo to naprázdno. Velmi mě ale překvapily reakce lidí po návratu. Byly vesměs příjemné a velice mi pomohly. Navštívil jsem několik sponzorů a tam se chovali velmi přívětivě a povzbuzují mě a můj tým do dalších závodů. Všichni to berou, že je to rallye a že se to může stát každému.

Myslím, že je to o získávání zkušeností. Dakar je takový celý. Je to asi tím, že člověk moc chce vyhrát a ono to asi není příliš dobré. Je potřeba zachovat chladnou hlavu, dostat se do pohody a brát to trošku víc s nadhledem. Můj lidský faktor tam sehrál velkou roli. Kdybych jel pomaleji, tak se nic nestalo, ale mohlo přijít něco dál. Už se to nedá vrátit. Doufám, že to, co se nám už v průběhu všech tří účastí na Dakaru stalo, jednou zúročíme.

Všechno se to odvíjí od peněz, ale máme vyhlédnuté dva podniky, zatím však ještě není definitivně jasné nic. Buďto pojedeme v červnu Brazilskou rallye nebo se v srpnu postavíme na start Master rallye, která se jede z Francie do Jordánska. Přesto přese všechno vrchol bude zase Dakar a k přípravě na něj bude směřovat naše největší pozornost.

Velké úpravy dělat nemůžeme už jen z toho důvodu, že nám to nedovolí nové homologační regule. Naše auta nevyhovují homologaci 2000, ale pokud nebudou upravovány, mohou závodit dál. Práce na autech máme přesto hodně. U závoďáku musíme vyměnit zničenou přední nápravu. Potom samozřejmě zkontrolovat motor a převodovku. Pokusíme se taky oba vozy, jak ostrý, tak doprovodný, co nejvíce odlehčit. Uvažujeme o hliníkové nadstavbě. Pokud se nám bude dobře dařit, tak odlehčíme o 200, nebo 300 kilo. I když se může zdát, že takové odlehčení je u jedenáctitunového auta zanedbatelné, na trati závodu je ten rozdíl dobře patrný.

Já z toho mám velmi dobrý pocit stejně jako moje přítelkyně a kamarádi, kteří měli na starost aktualizaci stránek. Návštěvností jsme byli příjemně překvapeni. Sledovanost stránek se stupňovala. Maximální počet přístupů jsme zaznamenali v den odstoupení ze závodu. Pak už počet návštěvníků pomalu klesal i přesto, že jsem i nadále posílal zprávy z cesty doprovodného kamionu. Aktuální zprávy jsme z Afriky buďto telefonovali nebo posílali e-mailem podle toho, zda nám zrovna fungoval přenos dat či nikoliv. Myslím, že řadu lidí přitahoval hlavně poměrně rychlý přenos zpráv. Informace, které jsme večer poslali, se v noci zpracovaly a ráno už byly na stránkách k dispozici. Určitě budeme v provozování stránek pokračovat. Teď připravujeme změnu grafiky a dodání dalších materiálů.

Shánění peněz na další ročník je vždycky velmi těžké. Já tvrdím, že je to taková rallye, kterou člověk musí absolvovat, než vůbec vyrazí na start skutečného závodu. Myslím, že v republice jsou dobří sponzoři, ale není jich tolik. Pro Karla Lopraise a jeho tým je jistě snazší sehnat peníze, protože má v Česku opravdu silnou pozici, ale myslím si, že já se musím orientovat spíše do zahraničí. Každopádně někteří sponzoři mě již ujistili o tom, že s námi hodlají spolupracovat i nadále.

Kdyby nebyla tatra, tak bych to určitě zkusil jinak, ale nikdy ne osobákem, takže mi zbývá jedině motorka. To ale znamená 2 až 3 roky jezdit na motorce, všechno se naučit a získat pocit, že to aspoň trochu zvládám. Už v roce 1990 jsem měl koupenou motorku a začínal jsem trošku jezdit a přišel jsem na to, že to je kus umění, zvládnout ji. Šel bych do toho v případě, že by nebyla tatrovka. Dokud ale bude náklaďák, tak to určitě neudělám.

Tatra je vlastně jediný český dopravní prostředek, se kterým se dá ten Dakar jet. Navíc je to hrozně neobvyklý pocit, když se člověk s tím jedenáctitunovým kolosem řítí krajinou a pozoruje, jak to ta tatra krásně zvládá. Tatra jako jediná u nás vyrábí produkt, se kterým se dá jet hned.

Osobáky mě nelákají z toho důvodu, že to je obrovská práce a obrovské peníze. Znamená to mnohem větší údržbu, je třeba pořád něco měnit. I když je to paradoxní, účast kamionu v rallye je mnohem méně finančně náročná. I kdybych někdy zkusil motorku, tak už jistě ne jako profesionál. To by bylo na dojetí a ne na vítězství, musel bych to brát spíš jako koníček.

Ano, a taky proto bych si to chtěl vyzkoušet. Určitě si při tom člověk musí sáhnout až na dno.

Teď už se těším na dovolenou. Pojedeme s přítelkyní na týden na hory. No a pak budou ještě jednání s některými sponzory a následně začneme rozebírat jedno z aut.