K o p ř i v n i c e (dam) - Zítra večer by se CO kryt pod kulturním domem měl stát dějištěm ’tanečního šílenství’, které by v režii Nora Café měla rozpoutat kapela Hypnotix. O jejich vystoupení v Kopřivnici usiloval šéf Nory Víťa Váňa již delší dobu, ale teprve teď se podařilo jeho záměr zrealizovat.

Hypnotix jsou totiž paradoxně známější za hranicemi než v Čechách, k čemuž přispívají pravidelná a častá turné po západní Evropě.

V rámci podzimního turné odehrají Hypnotix v republice jen šest koncertů. Šňůru po České republice kapela zahájí dnes večer vystoupením v Brně a skončí osmnáctého listopadu v Jičíně.

Přesto, že skupina se začala formovat již v letech 1987 - 88 na troskách původního Babaletu, která byla jedna z prvních kapel propagující jamajskou a africkou hudbu v tehdejším Československu, skutečný start Hypnotix se dá datovat do začátku devadesátých let, kdy se ke kapele připojil zpěvák a textař Bourama Badji ze Senegalu. Tehdy kapela také vydala své první LP Rastaman.

Následovala dvouletá intenzivní koncertní činnost a následně vydání druhého cédéčka New World Order. Pak následovaly další dvě nahrávky a konečně prozatím poslední album Witness of our Time, které vyšlo vloni v Německu.

Skupina hrající široce pojaté reggae a jeho dubové variace vstoupila do širšího povědomí tuzemského publika až na festivalu Jelení příkop, kde se postarala o jedno z největších překvapení programu. Už je to zhruba dva roky, kdy bubeníky v kapele nahradil sampler, jehož zvuk Hypnotix znovu přiblížil ještě více současné taneční hudbě.

Členové kapely staví hlavně na propracovanosti a své instrumentální zdatnosti. Vůdčí osobností kapely je určitě zpěvák Bourama, který přesvědčivě zpívá své texty, které vychází sice ze západoafrických tradic, ale zabývají se tématy současného světa. Spolu s ním tvoří hudbu Hypnotix baskytarista Michal Ditrich, perkusionistka Milada Ditrichová, hráč na klávesy Přemysl Urban a kytarista Petr Pokorný.

K o p ř i v n i c e (dam) - Po vzoru jiných, zdánlivě vyhaslých hvězd show businessu, jejichž návraty na pódia jsou fenoménem současnosti, se i Petr Dudešek se svými Buřinkami rozhodl vrátit do světel reflektorů.

„Všechno mají na svědomí bývalé Berušky, které mě vyzvaly k tomu, abychom znovu začali něco dělat. Proto jsme vloni v zimě natočili tři cédéčka a teď začínám dávat dohromady taky soubor,“ prozradil Dudešek. Součástí comebacku má být také znovuzřízení dívčího souboru Berušky. Ty by měly vzejít z pěvecké soutěže, kterou minulý pátek uspořádal klub Kamarád. Klub bude taky místem pravidelných zkoušek souboru. „Zkoušet budeme nejméně jednou týdně a přijít mohou všechny děti, které mají chuť,“ řekl Dudešek. Slušný základ dala Beruškám i samotná soutěž, která se totiž těšila nečekanému zájmu a své umění v ní předvedlo pětatřicet dětí.

K o p ř i v n i c e (dam) - Již víc jak týden je večerní část letošního ročníku taneční soutěže beznadějně vyprodaná. Ti, kdo přesto mají zájem podívat se na největší taneční událost roku ve městě, ale ještě mají šanci navštívit odpolední program.

Od dvou hodin odpoledne proběhne základní část soutěže, do které se zatím přihlásilo padesát párů. Lidé, kteří se rozhodnou zhlédnout základní část soutěže, nebudou ochuzeni ani o čísla z doprovodného programu. Během odpolední části Tatry budou k vidění stejná vystoupení jako večer a navíc budou do programu vsunuta i vystoupení některých místních souborů.

Novinkou letošního ročníku je také zlevněné dětské vstupné na odpolední program. „Myslíme si, že právě tanec je jednou z nejpopulárnějších volnočasových aktivit. Proto jsme zřídili dětské vstupné, aby se děti mohly podívat na špičkové tanečníky a rodinné rozpočty to neúměrně nezatížilo,“ uvedla Dagmar Rysová z kulturního domu.

Přesto, že taneční soutěž patří k nejvíc navštěvovaným programům sezony a téměř vždy je vyprodána, patří také k finančně nejnáročnějším akcím a neobejde se bez výrazného přispění sponzorů. Mezi největší mecenáše soutěže patří Tatra, a. s., a město Kopřivnice.

K o p ř i v n i c e (dam) - Jeden samostatný koncert v Katolickém domě a tradičně celá řada vánočních vystoupení, takový je plán Pěveckého sdružení Kopřivnice.

Koncert v Katolickém domě je naplánován na středu dvaadvacátého listopadu a bude tematicky zaměřen na opery a známé operní sbory. Spolu s kopřivnickým sborem na pódium vystoupí také několik hostujících sólistů.

V rámci vánočních vystoupení bude sbor kromě jiných skladeb poprvé po dlouhé době uvádět Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby.

K o p ř i v n i c e - Suverénně nejnabitější a pravděpodobně i nejúspěšnější sezonu ve své sedmileté historii má za sebou Městský dechový orchestr Kopřivnice. O její zhodnocení jsem požádal dirigenta Aloise Hrnčárka, který v čele městské dechovky stojí již od jejího vzniku.

„Já vždycky na konci roku říkám, že ta uplynulá sezona byla nej a pak přijde další a předchozí zase v něčem překoná. Konkrétně letos orchestr absolvoval třicet vystoupení, což je na amatérský soubor opravdu hodně. Nehledě na to, že průměrný počet koncertů orchestrů na severní Moravě je pět až sedm za rok. Menší polovinu jsme odehráli v Kopřivnici a zbytek byl mimo město a dokonce i v cizině,“ pochlubil se Hrnčárek.

Již vloni jste se s úspěchem zúčastnili několika soutěží. Jaké trofeje jste si přivezli letos?

Jako loňští vítězové střední třídy Mezinárodní soutěže dechových orchestrů v pražském karlínském divadle jsme byli pozváni, abychom se letos zúčastnili vyšší třídy. Samozřejmě byla tam poměrně těžká povinná skladba, přesto jsme ten program připravili a do Prahy jsme jeli. Účast na soutěži, která proběhla počátkem ledna, pro nás dopadla velmi dobře. Skončili jsme ve zlatém pásmu a od celkového vítězství nás dělily jen dvě desetiny bodu. Koncem léta jsme pak byli na soutěži Padivého Trenčín, kde jsme se v konkurenci osmi orchestrů stali absolutními vítězi. To byly letošní soutěže, ostatní festivaly a přehlídky, na kterých jsme hráli, byly nesoutěžní.

Orchestr je živé těleso a nějakou dobu trvá, než dozraje a dosáhne takové úrovně, aby se mohl úspěšně účastnit soutěží. Jaká byla cesta Městského dechového orchestru do tohoto stavu?

Už když měl tento orchestr první vystoupení v německém partnerském městě Zwönitz, tak jsem vytušil, že to jednou bude dobrá kapela. Bylo to něco úplně jiného než s mládežnickým orchestrem, který byl předchůdcem toho dnešního. Po prvním dojmu přišla mravenčí práce, nejen moje, ale i lidí, kteří mi s tím pomáhají, jako je třeba manažer Břetislav Mikula, a výsledky se zákonitě začaly dostavovat. Je to možná tím, že i s dnešním tělesem pracuji, jako by to byl mládežnický orchestr. Jsem velmi náročný při zkouškách, protože se domnívám, že právě tam je gró naší práce.

Na koncertě je dirigentský výkon spíš takové divadlo. Některé postupy, které používám, jsem odkoukal od jiných dirigentů, například jako hostující saxofonista Janáčkovy filharmonie Ostrava. Nejdůležitější je vědět, jak z muzikantů dostat maximální výkony. Samozřejmě jsou k tomu potřeba i hráči, kteří jsou ochotni spolupracovat.

Jednou z charakteristických vlastností kopřivnického orchestru je nízký průměrný věk jeho hráčů.

Je to tak. Zhruba dvě třetiny muzikantů tvoří mladí lidé. Nejmladší hráč má devět let, ale máme v kapele i hudebníky ve věku okolo sedmdesátky, kteří to ale dělají velice rádi. To je také jedno z tajemství našeho úspěchu. Všichni členové orchestru jsou lidé, které ta muzika absolutně baví.

Velká většina dechových orchestrů stárne a kapelníci si stěžují na nezájem mladých o tento druh muziky. To ovšem není případ místní dechovky, čím si to vysvětlujete?

Hlavní příčinou toho, že mladí k nám chodí hrát a neustále se hlásí další, je v tom, že děláme poměrně velmi zajímavý repertoár. Každý rok je zařazena nějaká moderní popová skladba, ať už je to Michaal Jackson, směs Beatles nebo letošní Abba, a to ty mladé baví a táhne. Taky často hrajeme současnou muziku, už to nejsou jen polky a valčíky, které se hrály za Rakouska-Uherska. V každém koncertě zařazujeme maximálně jednu nebo dvě skladby tohoto charakteru. Naší velkou devízou je, že orchestr má pořád budoucnost, protože když budou přicházet mladí, tak budeme moci existovat dál a dál. Byly kapely, které nepřijímaly mladé hudebníky, protože je to určitá přítěž do doby, než se nováček s orchestrem sehraje, ale pak přišel den ’D’ a oni skončili na věk.

Orchestr netvoří jen místní hudebníci. Jaký byl důvod přibírání hudebníků z okolních měst?

Pokud jsem chtěl dosáhnout určité úrovně, bylo mým cílem mít kompletní obsazení. Jakmile není orchestr plně obsazen, nikdy nejde dělat kvalitní muziku, protože to nezní. Z toho důvodu jsme začali přibírat taky mimokopřivnické hráče, dokonce i ze vzdálenějšího okolí, ale pouze ty, kteří sami projevili zájem o vystupování v našem orchestru.

Zmínil jste se o repertoáru. Jak velkou důležitost přikládáte jeho tvorbě a jaký má podle vás podíl na úspěchu orchestru?

Já se snažím, aby v programu byly zastoupeny skladby klasické, kvalitní současní autoři a taky věci, které mohou lidé slyšet běžně v rádiu a v televizi. Při výběru skladeb je třeba dbát na to, aby byly kvalitní a především se musí muzikantům líbit. Jinak je totiž nehrají s chutí, a to je hned poznat. Pokud je repertoár sestaven tímto způsobem, tak se dá docílit i takových věcí, jako je zvláštní cena za dramaturgii, kterou jsme dostali letos v Trenčíně.

Myslíte si, že současná vysoká úroveň orchestru je udržitelná?

To je vždycky velká neznámá. Ale já si dost slibuji od dlouhého zkouškového období. Měli jsme jako každoročně dělat Podzimní koncert, vzhledem k nabitosti našeho letošního programu se však nedá stihnout nacvičit odpovídající série skladeb. Proto jsme chtěli koncert přesunout na začátek příštího roku. V tu dobu ale není volný sál v kulturním domě, a proto koncert uskutečníme až v březnu. Jsme tedy v situaci, kdy můžeme v klidu připravovat kvalitní repertoár. Proto se pouštíme do Janáčka, Offenbacha, studujeme směs melodií z Bernsteinovy West Side Story a další skladby. V důsledku toho, že máme dost času na důkladnou přípravu, tak by se, podle mého soudu, úroveň měla udržet, ne-li zase o nějaké to procento zvýšit.

Již tradiční součástí každoročního programu Městského dechového orchestru jsou zahraniční zájezdy. Kam se orchestr chystá v příštím roce?

Rýsuje se nám pozvání do Francie. Navíc na festivalu ve Zlíně si nás všimli pořadatelé významného festivalu v Belgii. Na začátku nového roku nám dají vědět o podmínkách, ale byli by rádi, kdybychom se mohli zúčastnit. Je to všechno zatím nejisté, navíc nějaké nabídky se ještě mohou objevit. Cítím ale, že alespoň jeden zahraniční zájezd za sezonu je orchestru třeba. Protože takový výjezd stmelí kolektiv a je to navíc takový hnací motor pro muzikanty. Vyjíždění za hranice nám hodně usnadňuje také fakt, že disponujeme souborem mažoretek ze Základní umělecké školy Zdeňka Buriana. Naprostá většina pořadatelů koncertů a festivalů v cizině totiž mažoretky vyžaduje.

V jakých podmínkách kopřivnická dechovka pracuje?

Na podobné otázky se většinou odpovídá, že scházejí peníze. Těch sice není nikdy nazbyt, ale pro orchestr je nejdůležitější, aby měl kde pravidelně zkoušet. My díky pochopení správců kulturního domu a radnice můžeme zkoušet každý týden, a to je pro nás nejdůležitější.

David Macháček

Soutěžní a festivalová vystoupení Městského dechového orchestru

v letošním roce

leden
Mezinárodní soutěž dechových orchestrů v Praze na Karlíně (2. místo v nejvyšší kategorii)

květen
Mezinárodní festival dechových hudeb ve Rtyni červen
Mezinárodní festival dechových orchestrů Opatia (Chorvatsko)

červenec
Mezinárodní festival dechových hudeb a souborů ve Zlíně

září
Padivého Trenčín (absolutní vítěz soutěže)

říjen
Festival dechových hudeb Bílovec 2000

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:42