K o p ř i v n i c e (dam) - Skvělou audiovizuální show slibuje návštěvníkům zítřejšího koncertu skupiny Tata Bojs jeho organizátor Víťa Váňa. CO kryt pod kulturním domem by se totiž měl stát dějištěm projektu nazvaného ’Bludiště zrcadel’. Kapela tento výtvarně hudební projekt poprvé uvedla minulou neděli v pražském divadle Archa u příležitosti zprovoznění svých nových internetových stránek (www.tatabojs.cz). Kopřivnice tak bude prvním a zřejmě taky jediným mimopražským klubem, kde bude tato show k vidění. Jak již napovídá sám název, pódium, na kterém trio Tata Bojs vystoupí, bude ozvláštněno systémem zrcadel. To však ani zdaleka není vše. Kapela totiž ’zkonstruovala’ nového člena - Futurerobota, jenž by se měl během koncertu pohybovat mezi lidmi a interaktivně s nimi komunikovat. Autorem toho všeho je bubeník a zakladatel Tata Bojs Milan Cais. Ten se kromě hudby věnuje i výtvarnému umění a na začátku října zahájil svou první velkou instalaci nazvanou ’Noční hlídač’, která bude až do 5. listopadu zdobit budovu pražského Goethe Institutu. Všechny přídavné efekty sice zvyšují atraktivitu koncertu, ale důvodem, proč na něj přijde většina lidí, zůstává hudba. Muzikantská trojice Milan Cais (bicí), ’Mardoša’ (baskytara) a Marek Doubrava (kytara) své zatím poslední album Futuretro představili nadšeným posluchačům již letos v létě na festivalu Šlahouny, kde jejich koncert patřil k nejlepším. Také tentokrát bude hlavní část programu právě z CD Futuretro, které u společnosti Warner music vyšlo v polovině března tohoto roku. Na albu, při jehož natáčení kapela poprvé použila sampler, se kromě stabilních členů podílela také řada hostů. Jeden z nich - zpěvačka Klára Nemravová je bude doprovázet i na kopřivnickém koncertě. Od natáčení Futuretra je stabilní součástí kapely také kopřivnický Dušan Neuwirth, který se v kapele stará o kvalitní zvuk. Přesto, že Tata Bojs je velmi mladou kapelou, její historie je již poměrně rozsáhlá. Už ve třetí třídě si Mardoša a Milan Cais řekli, že založí skupinu. První vystoupení sice přišlo až o pět let později, ale pak už následoval poměrně rychlý vzestup. Ještě do revoluce stihla kapela hrát společně s Krausberry, Lucií či MCH Bandem. Postupem času si kapela budovala jméno a začínala si získávat věrné publikum. Zatím nejočividnějším úspěchem kapely bylo poslední album a pětiletá smlouva s Warner music.

K o p ř i v n i c e (dam) - Zřejmě poslední divadelní představení pod širým nebem v tomto roce chystá na zítřejší večer kopřivnicko-novojičínský amatérský divadelní soubor Přibližně.

Mladí divadelníci chtějí v areálu muzea Fojtství odehrát komedii Kuzmy Prutkova ’Triumf cnosti’. Začátek první kopřivnické reprízy představení, které mělo premiéru letos v červnu na novojičínské Divadelní dílně, je naplánován na 19. hodinu.

K o p ř i v n i c e (dam) - Od listopadu si lidé navštěvující čajovnu v objektu bývalého Svazarmu budou moci vychutnat nejen čaj, ale také zajímavý program. Kopřivnickou kulturní nabídku by měly obohatit komorní koncerty, divadla, ale také přednášky o alternativní medicíně a podobně. „Občas uspořádáme třeba i šachový turnaj. Kromě večerních programů hodláme některé zajímavé představení nabídnout také školám,“ řekl šéf čajovny Petr Čuba. O konkrétních programech se lidé dozví z pravidelných měsíčních programů.

K o p ř i v n i c e (dam) - Svědkem značné početní převahy vystupujících nad diváky se stal minulou sobotu kopřivnický katolický dům, kde se již počtvrté uskutečnila Přehlídka pěveckých sborů. Počet platících diváků v sále by hravě předčil i sedmdesátičlenný Ostravský dětský sbor a ten byl pouze jedním ze šesti sborů, které se během sobotního odpoledne na pódiu vystřídaly.

Důvodem malého zájmu veřejnosti ale rozhodně nemůže být nízká kvalita nabízených produkcí. Všichni hosté bez výjimky odvedli dobrý výkon, přičemž zvlášť příjemné bylo vystoupení již zmíněného Ostravského dětského sboru ZUŠ Eduarda Marhuly a jen šestnáctičlenného Collegia vocale z Olomouce.

„Počet posluchačů je zhruba stejný jako v předcházejících letech. Naši stálí příznivci přijdou pokaždé,“ komentoval nízký zájem Kopřivničanů sbormistr pořádajícího Pěveckého sdružení Kopřivnice Pavel Altrichter.

Až doposud se počet sborů pozvaných na přehlídku, jejíž tradice byla založena před čtyřmi lety, rok co rok o jeden zvyšoval. „Šest souborů je konečný, větší počet by již byl neúnosný,“ odpověděl Altrichter na otázku, zda bude přehlídka ve svém růstu pokračovat. Postoj PSK je pochopitelný také z toho důvodu, že v podstatě veškeré náklady vzniklé s organizací festivalu hradí ze svých prostředků.

K o p ř i v n i c e (dam) - Se začínajícím podzimem se na půdu kulturního domu vracejí již zavedené Taneční swingové salony. První poprázdninový se v baru Pomněnka rozjede již zítra večer.

K o p ř i v n i c e (dam) - Vynikající jazzovou hudbu minulý týden přivezlo do Kopřivnice Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka. Ještě než na pódium vystoupili hlavní hosté večera, odehráli několik skladeb žáci místní umělecké školy MIS music, která byla jedním z patronů koncertu. Pak již hráli samotní členové Jazz Studia a jejich výkon nezvykle početné publikum odměnilo zaslouženým, dlouhotrvajícím potleskem.

K o p ř i v n i c e - Jen pár desítek lidí shledalo zajímavým představení dvou alternativních divadel, které na desátého října připravil kulturní dům. Přesto, že herci experimentálního Teatru Novogo Fronta hráli před poloprázdným jevištěm, nijak je tento fakt nerozladil. Pode jejich filozofie totiž ke vzniku aktu divadla stačí jen jeden herec, jeden divák a prostor.

„Když jsme v devadesátém třetím roce soubor zakládali, začínali jsme na poli experimentů mezi tělem herce a prostorem, ve kterém se nachází. Drželi jsme se toho, že pro vznik aktu divadla stačí jen prostor, ve kterém se herec nachází, a divák sledující určitý proces,“ prozradí herec a režisér Teatru Novogo Fronta Aleš Janák, který si během zkoušek našel čas říci o svém pohledu na divadlo.

Jste znám tím, že po hercích mnohdy žádáte hodně fyzicky náročné kousky. Je to jen z důvodu vizuální zajímavosti inscenace?

Extrémní zatížení herce je pochopitelně velmi zajímavá věc. Nejde však jen o vizuální efekt. My neděláme divadlo tak, že by někdo zobrazoval určitou postavu, jak je tomu v klasickém divadle zvykem, ale je tam určitý proces hledání postavy v sobě samém. Každý z nás v sobě má geneticky zakódované zkušenosti mnoha generací svých předků a ty pak může za určitých okolností vyvolat. Proto, aby začalo něco takového fungovat, je zapotřebí určitého úkolu, který ten herec musí splnit. Tváři v tvář tomu extrémnímu zatížení se v něm může zasunutá informace, kterou hledá, odkrýt. Je to nutné k lepšímu pochopení postav.

Filozofií našeho divadla je, že k hraní stačí jakýkoliv prostor. Pochopitelně, že tím prostorem se pak herec musí nechat inspirovat. Když hrajete v Divadle Na zábradlí nebo v Národním divadle v Bosně a Hercegovině, tak víte, že na vás přijde jiná sorta lidí, než když hrajete někde v Anglii ve squattu, kde víte, že tihle lidé by do divadla nikdy nepřišli. Konfrontace mezi hercem a divákem je pak vždycky jiná.

Není to přizpůsobování! Je to o šíři záběru. Když hrajete někde v nemocnici na chodbě, tak to bude vypadat úplně jinak, než když vystupujeme na klasické scéně. Nezáleží jen na tom, kdo je na jevišti, ale i na tom, kdo je v hledišti. Divadlo je setkání dvou lidí - jeden se dívá a druhý něco dělá. Herec je také divák, jen se dívá z druhé strany.

Podle nás existují dva druhy tvůrčí svobody. Jedna je svoboda od formy a druhá je svoboda k formě. Svoboda od formy je, když dopředu nevíte, co budeme dělat. Herec prostě přijde na scénu a začneme hrát. U svobody k formě je to přesně naopak. Každé představení je stejně dlouhé a veškeré pohyby jsou vypilované až do extrému. Svoboda herce spočívá v tom, že nemusí přemýšlet o tom, jaký bude jeho další pohyb, a tak získává obrovský prostor pro výraz. Z čisté formy může vyrazit expresi. Když se díváte na špičkového baletního mistra, nedíváte se jen na nadřené figury, ale vidíte baletní osobnost a my se snažíme dosáhnout něčeho podobného.

K o p ř i v n i c e (dam) - Bouřlivý potlesk a pískot jako na gigantickém rockovém koncertu provázely všechna čtyři vystoupení populárního skladatele a zpěváka Jaroslava Uhlíře. Oba čtvrteční i oba páteční koncerty byly zcela vyprodány a v kulturním domě naplněném k prasknutí vládla skvělá atmosféra a také Uhlíř po koncertě přiznal, že byl s publikem spokojen.

Podobná atmosféra je na vašich koncertech běžná?

Já doufám, že jo. Většinou to vypadá takhle. Děti jsou senzační publikum, ale zároveň také nekompromisní. Dospělý, když se mu něco nelíbí, tak se tiše vytratí a už ho nikdy neuvidím. Kdežto dítě se buďto odváže, nebo vám velmi nepříjemným způsobem dá najevo, že se mu to nelíbí. Zaplať pánbůh, že to takhle funguje.

Samozřejmě a je to tvrdý test. Například jsem zjistil, že řadu písniček z našeho repertoáru není možné přenést na jeviště. Děti mají paradoxně rády buďto rychlé věci, na které můžou tleskat, a nebo úplně pomalé písničky. Vím, že písničky středního tempa neuspějí. Na desce jsou v pořádku, ale na jeviště nepatří.

Novou písničku v tomhle pořadu neriskuji. Ty hraji jen ve večerních pořadech pro dospělé. Bojím se, že kdybych nasadil novou písničku, že by takzvaně spadl řemen, ale můžu to někdy zkusit.

Nové písničky dvojice Uhlíř - Svěrák jsme všichni zvyklí poprvé slyšet ve vánoční Hodině zpěvu. Jak daleko jsou přípravy té letošní?

Máme natočené tři písničky v exteriérech a teď budeme točit zbývajících pět. Letos je tam dost písniček, kterým se Zdeňkem říkáme ’pakárny’. To jsou takové vyšinuté písničky plné skrytého humoru.

K o p ř i v n i c e (dam) - O přízeň návštěvníků kopřivnického kina Puls bude v tomto promítacím týdnu soupeřit akční thriller 60 sekund a komedie Happy Texas. Oba filmy se budou promítat jak v odpoledním, tak večerním čase. Dnes a zítra odpoledne je na programu 60 sekund, zatímco večer se bude promítat Happy Texas. V neděli a pondělí se pak pořadí filmů obrátí.

Randall Raines (Nicolas Cage) býval tím nejlepším zlodějem aut v USA. Je to ale už nějakou dobu, co řemeslo pověsil na hřebík a žije z ’našetřených’ peněz jako spořádaný občan. Pod slupkou sympatického slušňáka ale stále číhá dravec připravený kdykoliv zaútočit. Zkušenosti a grif člověka, který odjel už stovkami cizích aut, ale bude muset Randall oprášit kvůli svému mladšímu bráškovi. Ten se zaplete s mafiánským bosem a nedopatřením zničí hromadu luxusních aut připravených k prodeji na černém trhu. Gangster však překvapivě nemá pochopení pro nešiky, a tak, pokud nemá bratr zemřít, musí Randall během tří dnů sehnat padesát drahých a náležitě zabezpečených aut. Je to sice nesnadný úkol, ale s lidmi ze staré party to Randall může dokázat, i když se jim na paty lepí policajti. 60 sekund je remakem kultovní klasiky z roku 1974. Na režijní stoličku usedl Dominic Sena, tvůrce mnoha oceněných reklamních spotů, videoklipů a snímku Kalifornia s Bradem Pittem. 60 sekund, stejně jako originál, vrcholí velikou honičkou. Obsazení Cage do hlavní role se ukázalo jako šťastný tah. Nejen, že skvěle zvládnul svou roli, ale jako milovník automobilů a rychlé jízdy v závěrečné honičce zastoupil také kaskadéry.

Komedie Happy Texas staví na nedobrovolné spolupráci a záměně identity. Všechno začne, když se Harrymu a Waynovi podaří uniknout z vězeňského transportu a u pumpy ukrást auto. Shodou náhod si vybrali cestu vedoucí přes zapadlé městečko Happy, kde již původní majitele jejich kradeného vozu vyhlíží místní šerif. Jelikož uprchlí trestanci nejsou zrovna typem lidí, kteří by chtěli odporovat uniformovanému strážci zákona, stávají se z nich homosexuální tanečníci David a Steve, jejichž úkolem je připravit místní školačky na soutěž. Všechny nepříjemnosti jim ale mohl vynahradit naditý a slabě zabezpečený trezor místní banky. Atmosféra městečka, plného pohody a vzájemné lásky, však zanechá následky i na zlodějích, kteří začínají uvažovat, že řemesla nechají. Film, který natočil debutující režisér Mark Illsey jen za necelé dva miliony dolarů, není žádným hitem, takové ambice ale tak jako tak neměl. Jde však o příjemný film, u kterého se dá pobavit a který nikoho neurazí.

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:41