K o p ř i v n i c e (dam) - Přesto, že se zdá, že budovy jako je bývalý obchodní dům Spedit, někdejší prodejna Mana či staré Technické muzeum nikoho nezajímají a pouze bez užitku chátrají, opak je pravdou. V hlavách mnohých podnikavců existují smělé plány na jejich nové využití, ale od vzniku idey k její realizaci vede bohužel někdy až příliš složitá cesta.

Nejdelší dobu bez užitku stojí bývalý Spedit. Tuto budovu získal na konci loňského roku příborský podnikatel Jaromír Anlauf. Jeho záměr přeměnit objekt v elektromarket prý stále trvá, a to i přesto, že termín jeho otevření byl již dvakrát odložen. Jedním z důvodů zpoždění je přednostní otevření podobné prodejny v Hranicích na Moravě. Podle Anlaufových slov se však již uvnitř budovy pracuje a přesto, že podnikatel nechce znovu slibovat termín otevření, rád by prý prodej zahájil ještě letos.

Poměrně pustě působí také objekt bývalého Technického muzea. Prosklená hala momentálně slouží jako depozitář některých nezrestaurovaných exponátů. Existuje zde však možnost jejich přesunutí do některé z uvolněných budov uvnitř Tatry. Pokud by k tomu došlo, existují hned dvě hypotetické možnosti využití budovy. Jeden z plánů počítá s vytvořením motokárového závodiště a základny pro výchovu motoristické mládeže. Velmi ambiciózní je také projekt místního minigolfového klubu. V hlavách jeho členů se zrodil nápad vybudovat v centru města kryté golfové hřiště, které by díky svým parametrům bylo jediné v Evropě.

„Kromě stejného typu hřiště, které zde již existuje, uvažujeme také o vytvoření drah s povrchem ze švédského filce, který se podobá koberci. Byla by to jediná hala se dvěma hřišti v celé Evropě,“ prozradil předseda klubu Jiří Prokeš. O jedinečnosti projektu svědčí také fakt, že Kopřivničtí již podali předběžnou kandidaturu na pořadatele mistrovství Evropy mužů v dráhovém golfu v roce 2003. Dva záměry počítají také s využitím bývalé Many. Místní podnikatel Josef Juříček by rád v této budově otevřel velkoplošnou prodejnu nabízející široký sortiment zahradnických potřeb. Druhý projekt na využití téže budovy počítá s její přeměnou v určité sportovně - zábavní centrum, které by mělo mimo jiné nabízet bowlingové dráhy či squashové kurty.

K o p ř i v n i c e (dam) - Uživatelé mobilních telefonů sítě Paegas se konečně dočkali spuštění vysílače umístěného na rozhledně Bílá hora. Ten byl spuštěn se značným zpožděním oproti původním předpokladům až v prvních srpnových dnech.

Hlavním důvodem opožděného spuštění šíření signálu Paegasu z Bílé hory byla podle tiskové mluvčí společnosti RadioMobil Terezy Kakosové opožděná dodávka potřebných technologií. Ty měly být k dispozici až v měsíci červnu a následně bylo ještě nutné nový vysílač propojit s ostatními.

„Překročení dohodnuté lhůty ze strany dodavatele technologie budeme samozřejmě řešit penalizací,“ řekla mluvčí RadioMobilu s tím, že se společnost nezříká odpovědnosti ke svým zákazníkům. „Tito lidé čekají kvalitní služby od nás a pochopitelně je nemusí zajímat naše interní problémy, proto se jim omlouváme,“ řekla Tereza Kakosová.

K o p ř i v n i c e (dam) - Přestavba bývalých tatrováckých jeslí na ulici Kpt. Jaroše v nové administrativní sídlo oblastního stavebního a bytového družstva je v plném proudu. Pokud vše půjde podle plánu, měli by se zaměstnanci družstva do nových kanceláří přestěhovat ještě do konce roku.

Umístění aparátu OSBD do bývalých jeslí umožní rovněž vyklizení pěti bytů a čtyř garáží, které až doposud využívalo družstvo. Zájemci o bydlení v těchto bytech mohou až do konce října podávat své žádosti na OSBD. Představenstvo by pak mělo na přelomu srpna a září určit výši nových členských podílů. O samotném přidělení bytu rozhodne ochota zaplatit členský podíl a samozřejmě také datum podání žádosti.

K o p ř i v n i c e (dam) - Se čtyřiceti až padesátiprocentním nárůstem počtu prodaných vozů počítá v letošním roce kopřivnická Tatra. Zatímco vloni kopřivnický producent uplatnil na trhu 1 100 vozů, letos počítá s prodejem zhruba 1 700 tatrovek.

Navýšení prodeje se však podle vyjádření obchodního ředitele Tatry Zbyňka Keislera neprojeví na počtu vozidel prodaných v tuzemsku. „Současná pozitivní situace ve stavebnictví, které je jedním z našich hlavních odbytišť, se v našich statistikách objeví až s půl až rok trvajícím odstupem,“ tvrdí obchodní ředitel automobilky.

K o p ř i v n i c e (hod) - Ve středu 9. srpna přijal starosta Jiří Tichánek potomky rodáků z Kopřivnice a Příbora, kteří žijí v Argentině - manželský pár, pana Carlose Rubéna Borrás Novotného a jeho ženu Irene Raška de Borrás Novotnou.

Paní Irene Raška je dcerou Adolfa Rašky z Kopřivnice a Genovefy Minářové z Příbora, její manžel Carlos Rubén Borrás Novotný je potomkem Marie Novotný de Borrás z Pavlovic.

Rodiče Ireny Raškové odešli do Argentiny v roce 1912, kde se jim narodily čtyři děti, z nichž nejmladší je právě Irena, jež oslavila 71. narozeniny.

K o p ř i v n i c e (hod) - O příštím víkendu si akciová společnost Tatra připomene již stopadesátileté výročí vzniku podniku na výrobu dopravních prostředků. Nejprve to byly kočáry, později se začalo s výrobou železničních vagonů, následovaly osobní vozy a dnes již vyrábí pouze nákladní vozy.

Za zmíněnou dobu Tatra vyrobila přibližně půl milionů automobilů a za sedmdesátiletou historii výroby vagonů jich bylo zhotoveno na šedesát čtyři tisíce kusů. Mezi výrobky kopřivnické automobilky je možné vysledovat i technické unikáty jako aerosaně a kolopásový traktor, letecké motory, důlní lokomotivy, silniční motorové válce a doplňkovou produkci před druhou světovou válkou tvořily i licenční ledničky.

Automobilka připravila pro své přátele a příznivce značky Tatra oslavy, a to na sobotu 2. září, které budou probíhat od ranních hodin. Oficiální oslavy budou zahájeny promenádou dechové hudby s mažoretkami, která započne v 8.45 hod. v prostorách před městským úřadem, odkud se průvod přesune ke správní budově a. s. Tatra. Od 9.30 hod. bude městem projíždět asi stovka veteránů značky Tatra a z nich vzejde vítěz soutěže nejkrásnější starý vůz. V 10 hodin bude slavnostně otevřená tématická výstava v Regionálním muzeu na téma Putování historií Tatry, během níž se uskuteční autogramiáda knížky Putování s Miroslavem Zikmundem. Od 14 hodin bude přístupna expozice současné výroby vozidel Tatra na polygoně.

V příštím čísle přineseme podrobný rozpis celých oslav.

K o p ř i v n i c e (hod) - O tomto víkendu bude v centru města živo, neboť ve čtvrtek 24. srpna oslavil svůj svátek Bartoloměj, jemuž je zasvěcen kopřivnický kostel, a tudíž v neděli se koná již tradiční kopřivnická pouť.

Již od půlnoci z pátku 25. na sobotu 26. srpna si stánkaři budou moci stavět své stánky na ulici Štefánikově, která bude pro tyto účely uzavřena, tedy směrem od oční optiky až po prodejnu Pronas. Stánky rovněž budou i na přilehlých chodnících před prodejnami lemujícími ulici Štefánikovu.

Na stavění stánků bude i v letošním roce dohlížet městská policie, která bude v tyto dny opět posilovat hlídky. Stánkaře bude určitě zajímat, že cena za umístění stánku je stanovena na padesát korun za metr čtvereční a den.

„Letos budou stánky umístěny i v prostoru od bistra Dakar směrem k centru k Zelnému trhu, aby stánečky pomohly přilákat návštěvníky poutě ke zhlédnutí kulturního programu, jenž bude v letošním roce v prostoru mezi kulturním domem a Základní školou Milady Horákové,“ řekla Anna Burgetová, pracovnice odboru majetkové správy a rozvoje, jež má na starosti veřejná prostranství.

Kolotoče budou rozmístěny stejně jako loni, jen jejich provozovatelé se vyměnili. Pracovnice městského úřadu Anna Burgetová dbá na to, aby se provozovatelé lunaparků pravidelně střídali a tím pádem se pouťové atrakce střídaly. V letošním roce to budou kolotoče pana Pflegera, které budou v Kopřivnici asi do pondělí.

I letos nebudou na pouti chybět poníci a velké pojízdné akvárium.

Z á v i š i c e (dam) - Jako vůbec první obci v šestileté historii soutěže O vesnici roku se podařilo sousedním Závišicím obhájit své loňské vítězství v kategorii práce s mládeží a znovu získat Bílou stuhu. Vyhlašovatelem soutěže, do které se v ostravském regionu přihlásilo devatenáct obcí, je ministerstvo pro místní rozvoj společně s Kanceláří prezidenta republiky a Spolkem pro obnovu venkova. „Hodnotící komise objíždějí jednotlivé obce, kde zhlédnou videozáznamy z obecních akcí a podobné materiály, na základě kterých rozhodnou,“ řekl závišický starosta Vlastimil Hajda s tím, že v rámci soutěže je udělena rovněž Zelená stuha za ekologii, Modrá stuha za spolkovou činnost a titul celkového vítěze, který v letošním roce získala obec Stonava. Právě ve Stonavě bude druhého září slavnostní vyhodnocení soutěže, v rámci kterého závišičtí převezmou svou cenu.

K o p ř i v n i c e (hod) - Vedení města Kopřivnice žádá občany Kopřivnice, aby v době konání poutě tolerovali zvýšenou hlučnost. Vedení radnice přeje všem občanům a hlavně dětem hodně příjemných zážitků z bohatého kulturního programu.

K o p ř i v n i c e , L u b i n a , M n i š í (ili) - Setkání s lidmi, kteří se aktivně zapojili do odboje za II. světové války, bylo samo o sobě nevšedním zážitkem. Své více než pětapadesát let staré zážitky si vybavovali s neuvěřitelnou přesností tak, jako by se udály teprve letos. Ani slzám dojetí nad ztrátou přítele či připomenutím prožitých útrap se při svých vzpomínkách nevyhnuli. Nerozlišovala jsem mezi politickými vězni, zahraničními vojáky, partyzány či odbojáři, kteří jsou dnes sdruženi v Českém svazu bojovníků za svobodu, ale mluvila jsem s každým, kdo vlastní osvědčení na základě zákona č. 255/1945 Sb. a byl ochoten se o své vzpomínky podělit.

Milan Huráb měl osmnáct let a studoval v Brně, když ho stejně jako ostatní vysokoškoláky postihl 17. listopad. Tehdy si jako záminku k uzavření vysokých škol gestapo vybralo účast studentů na pohřbu spolužáka Jana Opletala. Devět představitelů studentského hnutí bylo popraveno a 1 500 vysokoškoláků bylo transportováno do koncentračního tábora Sachsenhausenu u Oranienburgu.

„Strašný byl ten zlom z určité svobody do okamžité nesvobody,“ vzpomíná Milan Huráb. „První jídlo, které jsme v koncentráku dostali, byly vločky v mléce. Nebylo o co stát, proto se povětšinou vylily, ale do týdne všichni litovali. To už byly vločky jenom ve vodě.“ Byli mladí, ale nedostatečná strava, špatná hygiena, těžká práce a několikahodinové stání za jakéhokoliv počasí mnohým podlomilo zdraví natolik, že půlroční pobyt v koncentračním táboře nepřežili. Až pod vlivem celosvětového odporu veřejnosti proti znesvěcení akademické půdy a práv studentů začali vysokoškoláky z koncentračního tábora propouštět.

Dodnes si Milan Huráb schovává malý sešitek plný receptů, které si po večerech tajně se spolužáky navzájem sdělovali - piškot, sladkokyselá bramborová polévka, kyselé zelí jako řízek a další. „Scházíme se dvakrát do roka, na jaře v Olomouci a na podzim v Brně, ale je nás čím dál tím míň. V Kopřivnici jsme ze Sachsenhausenu byli dva, ale nedávno inženýr Arn Budík zemřel, a třetí je doktor Vilém Řehák ze Štramberka,“ ukončil vzpomínání Milan Huráb.

Jednou ze zatčených v Mniší byla ve třiačtyřicátém roce i Anastazie Špačková. „Měla jsem těsně před svatbou, v neděli měly být ohlášky, když nás gestapo přišlo zatknout. Říkala jsem jim, že jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství, ale oni se jen smáli, že ve vězení se taky rodí,“ vzpomíná paní Špačková. Jejího bratra gestapo zatklo dva dny předtím, když si šel do Místku koupit nějaké maličkosti na připravovanou svatbu. V té době se uskutečnil ve Sklenově zátah na partyzány, do kterého se náhodou dostal. Při osobní prohlídce u něj našli starou fotografii z trampu, na které byl s přáteli, z nichž jeden byl u partyzánů. A to spustilo další spirálu zatýkání.

Anastazie Špačková měla štěstí, protože na základě četných intervencí jejího nastávajícího byla propuštěna po třech měsících 8. prosince. „Pustili mě až navečer, sama jsem musela jít v zimě a potmě ze Svatobořic do Kyjova na nádraží a totéž pak z Frenštátu do Mniší,“ přiblížila svou noční anabázi Anastazie Špačková.

V únoru následujícího roku se jim narodila dcera. Na svatbu, kterou na nátlak kněze stihli ještě před narozením dítěte, i dnes paní Špačková vzpomíná se slzami v očích - rodiče, bratr i další příbuzní byli nadále zavřeni a jejich osud zůstával stále nejistý. Rodina se později v pořádku shledala a prožité útrapy z věznění a strach o osud nejbližších se naštěstí nepodepsaly na narozeném dítěti.

Do Svatobořic-Mistřína se celá rodina dostala po válce hned několikrát, kdy obyvatelé obce uspořádali setkání s vězni z integračního tábora. Z těchto setkání pak vznikly přátelské vztahy na celý život.

Na začátku války měla Marie Zapletalová čtyřiadvacet let a učila v české škole v Kopřivnici. Nejen na hodinách češtiny, dějepisu a zeměpisu se snažila předávat dětem vědomí vlastní identity národa, ale navíc shromažďovala peníze pro strádající rodiny v protektorátě, doručovala vojenské zprávy či přenášela zbraně.

„Často jsem měla veliký strach. Ráno jsem nikdy nevěděla, jestli se večer vrátím a na prahu noci jsem neměla jistotu, jestli se dožiji rána,“ svěřila se s více než pětapadesát let starými pocity Marie Zapletalová.

Do odbojové činnosti se zapojil i její bratr, což navzájem o sobě nevěděli. „Tenkrát bylo nutné vědět co nejméně,“ upřesnila Marie Zapletalová. O bratrově ilegální činnosti se dozvěděla teprve, až se nevrátil z koncentračního tábora v Osvětimi.

Celých sedm let žila v podstatě pod stálým dozorem gestapa. Na svobodě ji nechávali jen proto, aby vypátrali další spolupracovníky. Mnohokrát musela podstoupit zdrcující výslechy na novojičínském a opavském gestapu.

Dodnes ve svém vyprávění Marie Zapletalová nezapře učitelku a netají se obdivem k velikánům našich dějin jako jsou Mistr Jan Hus, Jan Ámos Komenský a první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Poněkud nekompromisní názor na odbojářskou činnost má dlouholetý předseda Českého svazu bojovníků za svobodu v Kopřivnici Arnald Treu: „Komunisté zpochybnili odbojářskou činnost tím, že napřed tvrdili, že se jí zúčastnili pouze komunisté, což není pravda. Bylo jich hodně, ale rozhodně nebyli jediní. I ve svazu se najdou odbojáři plnokrevní, polokrevní a dovolím si tvrdit, že i bezkrevní.“

Navíc se s lítostí pozastavuje nad tím, že ideály, za které bojovali, se dnes vytrácí nejen u nejmladší, ale i ze střední generace. „Když je dnes výročí Masaryka, tak tam přijde dvacet důchodců, ale mladého člověka tam neuvidíte! Chápu, že po čtyřiceti letech jsou lidé přesyceni všech organizovaných oslav, ale výchova k odkazu předků by se měla znovu vyučovat ve škole,“ právem se nechal unést Arnald Treu.

„Byl jsem vlastně nucen odejít ze školy a nastoupil jsem do Minervy, která byla z Opavy přestěhovaná do Boskovic a zahájila se zde výroba šicích strojů,“ upřesňuje začátek pracovní činnosti Arnald Treu. V Minervě byl přidělen k nástrojářskému odborníkovi Královi, kterému asistoval spolu s jeho synem. Časem si začal všímat tajných schůzek na dílně, a protože se Treu netajil se svými postoji k okupantům, začal dostávat od svého mistra speciální zakázky na součástky, které pocházely z pistolí a pušek.

Postupně se dostal i do společností lidí organizace Zeleného kádra, kteří převáděli zejména ruské utečence z koncentračních táborů přes republiku na Slovensko a dále do Ruska. Zajatci vždy nějakou dobu pobývali v bunkru, kde dostávali najíst, opatřovali jim léky, případně i šatstvo. „Zpravidla jednou týdně jsem vozil svému mistrovi tento kontraband pro ruské uprchlíky, který ho distribuoval dále. Do tohoto řetězce Němci záměrně nasadili vlasovce, aby celou organizaci odhalili,“ uvedl Arnald Treu. Odvetná akce gestapa na sebe nenechala dlouho čekat a došlo k hromadnému zatýkání. Treuovi se podařilo s mistrem ze závodu utéct odpadním kanálem, varovat ostatní a doslova na poslední chvíli odklidit zbraně, ale Krále nakonec stejně dopadli. Gestapo, pokud nezastihlo přímé organizátory Zeleného kádra, pozatýkali rodinné příslušníky, z nichž po jednom z rodiny pro výstrahu nechali popravit.

Po válce se Treu, už jako partyzánský člen vedení města, postaral o převoz zatčených do Boskovic. Vězení sice paní Králová se synem přežili, ale ten do tří dnů na následky útrap zemřel.

Stanislav Jarmar má vzpomínky na válečné období spojené s rodným krajem v povodí řek Břežné a Moravské Sázavy, Drozdovskou pilou a obcí Hoštejnem. Možná proto, že měl na začátku války pouze sedmnáct let, hovoří o vlastní odbojářské činnosti s nadhledem jako o snůšce klukovin. Pomáhal partyzánům, po nocích kopal bunkry, pořádal sbírky peněz a potravinových lístků pro rodiny vězněných, tajně pašovali do vojenských transportů převážející zajaté Rusy jídlo a vodu, ale o všem mluví s takovým úsměvem, že kdyby mu za každou takovou činnost nehrozila smrt, vypadalo by to na jedno velké klukovské dobrodružství. S blížícím se koncem války dostali od partyzánů pokyn, aby se všichni mladí muži z vesnice vyzbrojili, čím se dá. „Ze zahrad se vykopávaly po celou válku uschované lovecké pušky, začali jsme přepadávat osamocené nepřátelské hlídky a škodili Němcům, kde se dalo,“ vzpomíná Stanislav Jarmar a ihned odmítá přiznané zásluhy slovy, „vypomáhal jsem jako každý jiný Čech Čechům. Vždyť jsme to dělali pro sebe!“

Se stejnou skromností se podělila o své zážitky i jeho manželka Ludmila, jejíž rodina pomáhala přes půl roku ukrývat z transportu uprchlého Rusa, který je nakonec ještě okradl.

Na počátku války čtyřiadvacetiletý Josef Filip se za podporu strádajících rodin, jejichž členové byli vězněni, dostal na udání do vězení taky. „Tehdy v 43. roce nás z Příbora pozatýkali celý autobus. Zrovna kvetly třešně a já jsem se celou cestu do Opavy bál, že je vidím naposled,“ rozpomínal se Josef Filip. Po půl roce soud v Litoměřicích jeho čin klasifikoval jako přípravu k velezradě, za kterou byl odsouzen na pět let. Po dobu trestu tvrdě pracoval ve mlýně, kde se denně semlelo až 700 metráků pšenice. V únoru pak byl transportován do lágru v Německu.

„Ta zima na barácích byla opravdu krutá. Ještě že byla jen jedna. Při spojeneckých náletech byl zasažen i náš lágr, protože jsme byli poblíž vlakového nádraží. Nakonec nás 23. dubna Němci v klidu propustili s desíti markami na cestu a potvrzením o odkroucené části trestu,“ řekl Josef Filip.

Na životu nebezpečnou cestu domů se vydali v pětičlenné skupince pěšky. Cestou se schovávali před prchajícími Němci, pak týden čekali, až přejde fronta. Naštěstí se domů vrátil v pořádku a jeho první cesta byla za jeho milou, se kterou se do půl roku oženil. O tom se ale víc dočtete na první straně pod názvem Brali se s vypůjčenými prstýnky...

Pokračování vzpomínek účastníků odboje přineseme v zářijovém vydání

15. 8. ve večerních hodinách přijala služebna městské policie telefonické oznámení, že v jednom z přízemních bytů na ulici Javorové hoří. Na místo byla neprodleně vyslána hlídka MP, kterou sousedé upozornili, že do bytu vnikl přes balkon cizí muž. Strážníci zabránili dalšímu šíření požáru a následně pronásledovali podezřelého s plnou taškou ukradených věcí. Výtečník byl omezen na osobní svobodě a předán přivolané hlídce P ČR.

17. 8. oznámeno odcizení peněžní hotovosti a stravenek z kavárny U Muzea v KDK, do které neznámý pachatel vnikl bez použití násilí

19. 8. v 17.40 hod. signalizoval pult centrální ochrany městské policie narušení objektu MŠ na ul. České. Na místo byla vyslána hlídka MP, která zjistila otevřené vstupní dveře v zadní části budovy. Okolo těchto dveří a zadního plotu našla hlídka rozházené hračky. Na místě byli zadrženi tři chlapci ve věku 5 - 9 let, kteří uvedli, že ve školce byli společně se čtyřmi děvčaty, která však z místa utekla. Jelikož vzniklo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, byla přivolána hlídka P ČR, která si věc převzala.

20. 8. ve 21.40 hod. přijala služebna městské policie oznámení, že došlo k fyzickému napadení v bistru Mates. Muži byli vykázáni z bistra, odmítli lékařské ošetření a věc bude došetřena ve správním řízení.

K o p ř i v n i c e (hod) - Do prvního kola na výběrové řízení, které bylo vyhlášeno na místo asistenta starosty, se přihlásilo čtyřiašedesát uchazečů. Na základě podaných žádostí jich bylo vybráno do druhého kola dvaatřicet, jedna uchazečka to vzdala, tři se omluvili.

Třetí kolo výběrového řízení se konalo minulý týden v pátek 18. srpna a zúčastnilo se ho deset uchazečů, kteří vzešli vítězně z druhého kola.

Novou asistentkou starosty od 1. září bude vítězka třetího kola výběrového řízení slečna Tereza Žárská z Lubiny.

Také další článek p. Jalůvky nijak nevybočil svým stylem z intencí plných invektiv, na které jsme již zvyklí z jeho jednání na městském zastupitelstvu. Pan zastupitel sám nejlíp ví, jaká je současná finanční situace města, ví dobře, že cílem jejího současného vedení je zbavit se obrovské dluhové zátěže, která mimochodem pochází z doby, kdy toto město vedl. Nesporně také ví, že připravovat imaginární velkolepé plány nejdou bez dostatečné ekonomicky podložené základny realizovat. Samozřejmě ví, že prvořadým cílem je vždy spokojenost občana. Předpokládám také, že si uvědomuje, že rozvoj města může nastat ve chvíli, kdy zde vstoupí silný investor, sníží se nezaměstnanost, stoupne kupní síla obyvatel. Pominu-li, že dobrá příprava takového plánu rozvoje není bez finančních zdrojů realizovatelná, stane se takový plán z výše uvedených důvodů pouze snůškou zbožných přání, bez větších šancí na samotnou realizaci.

Z hlasování zastupitelů na 9. zasedání MZ dne 29. června vyslovuje, že se někteří nechtějí podílet na přípravě tohoto programu. Základní programové cíle jsou však známy a dávat si další nerealizovatelné, proč? Možná jedině proto, aby oněch osm zastupitelů mělo v ruce onu pomyslnou hůl. Sebeodvážnější plán musí být podložen finančně. Jako vedoucí realizačního týmu PAV p. Jalůvka ví, jak těžké je vypořádat se třeba jen s povinnou finanční spoluúčastí.

A jak dopadla utvořená pracovní skupina pro tvorbu programu rozvoje? Tak, že zúčastnění členové z řad zastupitelů za ODS nepřišli s jediným námětem, jediným konstruktivním řešením. Jediné, co se zrodilo, byl požadavek provedení odborné analýzy na sociologický průzkum a průzkumu veřejného mínění. Ten nyní musí zpracovat odborná firma - samozřejmě opět za nemalé peníze nás všech.

Poslední aktualizace: 07.01.2005 08:12