K o p ř i v n i c e (hod) - Podnikatelský areál Vlčovice se stal rozhodnutím ministerstva průmyslu a obchodu oficiální průmyslovou zónou.

Na vybudování a rozvoj průmyslové zóny dostala Kopřivnice státní dotaci ve výši čtyřiceti milionů korun a úvěr od Českomoravské záruční a rozvojové banky ve výši dvaceti milionů korun. V nejbližší době také proběhne zjednodušený převod pozemků z majetku státu do majetku města.

V návaznosti na získání finančních prostředků město vypsalo výběrová řízení na vybudování infrastruktury v průmyslové zóně. V hodnotících a posuzovacích komisích na vypsaná výběrová řízení zasedli zástupci města a odborníci z CzechInvestu, SmVaKu, Energetiky Tatra, a. s., a pracovníci Regionálního rozvojového fondu.

Na základě jejich doporučení městská rada na svém mimořádném zasedání, jež se uskutečnilo 4. července, potvrdila vítěze vyhlášených soutěží. Technickou infrastrukturu - komunikace bude v průmyslové zóně realizovat Nosta, s. r. o., Nový Jičín, přípojku pitné vody, splaškovou kanalizaci a čerpací stanici vybuduje firma Imos Zlín, s. r. o. Nejkvalitnější nabídku na realizaci dešťové kanalizace předložila kopřivnická společnost V+V Saveko. Přívod vysokého napětí provede firma Středomoravská elektromontážní z Přerova a vysokotlaký plynovod a regulační stanici vybuduje firma Plynstav, Nový Jičín.

Vybrané firmy započnou s pracemi během měsíce srpna a jejich ukončení je plánováno na duben příštího roku.

Město v současné době vlastní třicet hektarů z plánovaných osmdesáti hektarů plochy budoucího areálu a v příštím roce hodlá ve výkupech pozemků pokračovat.

„Současný stav - získání státní dotace a zahájení činnosti souvisejících s vybudováním technické infrastruktury v průmyslové zóně - představuje ukončení roční práce pracovníků úřadu a členů realizačního týmu Podnikatelského areálu Vlčovice.

Za jeden rok se členům týmu podařilo dosáhnout výsledků, které jiná města předkládají po pěti letech práce na budování průmyslových zón. Věřím, že existence průmyslové zóny povede k řešení problému nezaměstnanosti v našem regionu a potažmo i k zlepšení ekonomické situace našich občanů,“ řekl místostarosta a koordinátor realizačního týmu Alois Janek.

V současné době vede realizační tým předběžná jednání o vstupu do průmyslového areálu hned s několika zájemci. Jednání s případnými investory jsou velmi obtížná pro všechny zúčastněné strany, ať už hovoříme o dotčených firmách, zástupcích města Kopřivnice i odborné veřejnosti a v neposlední řadě o občanech našeho města. Je třeba zdůraznit, že budoucí zaplnění kapacity průmyslové zóny vyplyne ze vzájemných dohod města a zájemců o investice. Kvalitní dohoda však může být zrealizována pouze na základě odbornosti, diplomacie, citlivosti, trpělivosti a především diskrétnosti zúčastněných stran.

K o p ř i v n i c e (dam) - Kopřivnická spořitelna se již podruhé stala terčem anonymního útoku. Prvního srpna krátce před půl desátou dopoledne obdržela kopřivnická pobočka České spořitelny anonymní oznámení, že v budově je umístěna nálož.

Policisté celou budovu evakuovali a za asistence hasičů ověřovali opodstatněnost výhrůžky. Stejně jako u většiny podobných případů i tentokrát však šlo pouze o planý poplach. „Je sice pravda, že jde v jistém smyslu o ’módní’ záležitost a drtivá většina těchto oznámení se nepotvrdí, i tak však musíme jakékoliv nebezpečí vyloučit,“ řekl velitel kopřivnického obvodního oddělení policie major Jeřábek s tím, že podobné špatné vtipy stojí daňové poplatníky mnoho peněz. Konkrétní náklady na zásah, při kterém policie spolupracuje ještě s hasiči a případně i zdravotníky, nelze podle policie přesně vyčíslit, pohybují se však podle velikosti a členitosti budovy v řádu několika tisíc korun.

Naposledy se kopřivnická spořitelna stala terčem anonymní výhrůžky 27. ledna 1999, doposud se však nepodařilo zjistit ani pachatele tohoto útoku. „Je velmi problematické určit pachatele pouze podle krátkého telefonátu,“ ospravedlnil neúspěch vyšetřování Jeřábek.

K o p ř i v n i c e (dam) - Nejpozději do konce tohoto roku by měla být hotova první fáze přestěhování výroby osobních vozů ČKD Vagonky Studénky ze stávajícího místa do hal v prostorách kopřivnické Tatry.

Kompletní přestěhování výroby osobních vozů bude rozděleno do třech etap. Úvodní fáze, jejíž realizace by měla stát zhruba dvacet milionů korun, bude dokončena ještě letos. „Po dokončení úvodní fáze stěhování bude možné v Kopřivnici normálně vyrábět. Přesunuty budou všechny důležité provozy kromě lakovny a zkušebny. Ty totiž můžeme využít u jiných severomoravských producentů,“ řekl mluvčí ČKD Praha Holding Richard Pažout. Na první etapu plynule naváže druhá, která by měla stát zhruba 40 milionů korun. Po jejím dokončení již bude v prostorách plně provozuschopný závod, který se bude mimo jiné významně podílet i na dodávce rychlovlaků pro České dráhy.

Závěrečná etapa stěhování by měla podle ČKD stát asi osmdesát milionů, není podle Pažoutova vyjádření nezbytně nutná pro provoz. „Ve třetí fázi jsou zahrnuty věci a úkony, které nejsou nezbytně nutné pro provoz, ale bylo by výhodné, aby je Vagonka měla v Kopřivnici k dispozici. Dokončení třetí etapy však není naléhavé, a proto nutně nemusí přímo navazovat na dvě předcházející,“ uvedl Pažout.

I přesto, že termín přesunu části Vagonky do Kopřivnice se rychle blíží, zatím je přesun výroby osobních vagonů jen v teoretické rovině. „Zatím je vypracována kompletní studie na přestěhování, která nyní prochází náročným posuzováním. Termíny začátku konkrétního přesunu výroby zatím neznáme,“ odpověděl Pažout na otázku, v jakém stádiu se nyní proces stěhování nachází.

K o p ř i v n i c e (hod) - Na kopřivnickou radnici se lidé z města a okolí obracejí při vyřizování žádostí na vydání nových pasů a občanských průkazů. Kopřivnici patří v okrese primát ve vyřizování žádostí občanů, pokud nepočítáme okresní úřad.

Žádosti se přijímají v úřední dny, tedy v pondělí a středu od 8 do 12 a od 12.30 do 17 hodin. Každý den, kdy si občané mohou podat žádost, se vyřizuje kolem třiceti občanek a deseti pasů. Za měsíc červenec si občané podali na městském úřadě dvě stě dvacet pět žádostí na vyřízení občanských průkazů a osmdesát tři na pasy. Vedení úřadu zvažuje, zda nerozšíří úřední hodiny na podávání žádostí na občanky a cestovní pasy, ale pokud by tak učinilo, bylo by to až od září.

M n i š í (ili) - Poprvé v historii soutěží v hasičském sportu si dorostenci z obce Mniší vybojovali postup na mistrovství republiky a svou účast ve finále završili vítězstvím. Osm mužstev z celé republiky - sedm z krajů a jedno z Prahy - se sjelo na dvoudenní klání 7. a 8. července na severní Moravu do Vsetína, kde se letos republikové kolo konalo.

Devítičlenné družstvo z Mniší, které má ve svých řadách tři posily z Vlčovic, si přálo dosáhnout medailového umístění, ale zlato předčilo všechna očekávání. „Vždyť nás přijela povzbuzovat nejmíň padesátka spoluobčanů, nemohli jsme je zklamat,“ uvedl trenér hasičského dorostu Petr Žabenský.

„V minulém roce došlo k citelné obměně družstva, kdy z důvodu věku odešlo hned pět kluků, které nahradila mladá krev,“ uvedl ke složení družstva trenér, „přibyly nám tři posily z Vlčovic a dva hoši přešli ze starších žáků. V podstatě se vytvořilo zcela nové družstvo a o to víc překvapily výsledky, kterých jsme začali dosahovat.“

Všechno začalo v květnu okresním kolem ve Slatině, kde si dorostenečtí hasiči vybojovali vítězstvím postup do oblastního kola. 17. června za účasti zástupců všech jedenácti okresů pak v Orlové opětovným vítězstvím svou formu potvrdili.

„Příprava na jaře probíhala jednou týdně a před mistrovstvím dvakrát až třikrát týdně. Navíc většina kluků trénovala i individuálně. Po oblasti jsme se už scházeli obden, protože mezi závody byl pouze dvoutýdenní interval,“ komentoval Petr Žabenský tréninkovou přípravu svých svěřenců. Prováděl se nejen nácvik stovek a požárního útoku, ale hoši museli zvládnout i teoretickou přípravu, která byla součástí písemného testu.

Se stejnou urputností, s jakou se do nácviku na závody pustili dorostenci, připravoval Miroslav Šustala mladým hasičům výzbroj. „Asi bych to neunesl, kdyby kluky zradila technika,“ netajil se Šustala se svými obavami.

Samotný mistrovský závod začal štafetou 4 x 100 metrů, kde se družstvu z Mniší podařilo zaběhnout nejlepší čas. V následující disciplíně, branném závodě, skončili třetí a ještě týž den následoval test z hasičské teorie.

Druhý den mistrovství pokračoval vítězstvím družstva v běhu na sto metrů překážek. Závěr pak patřil královské disciplíně, jak se mezi hasiči označuje požární útok. „V útoku jsme skončili čtvrtí, protože jsme šli trochu až moc na jistotu,“ komentoval umístění v poslední disciplíně Petr Žabenský.

Ale i tak předvedené výkony stačily na zlatou medaili. S dvoubodovým rozdílem na vítěze skončilo Poříčí z jižní Moravy, třetí se umístilo družstvo z Kamence z východních Čech. V jednotlivcích si pak medaili za 3. místo odvezl Stanislav Lichnovský, čtvrtý skončil Dušan Hanzelka.

Oslavy v obci z vítězství dorostenců v hasičském sportu považovali jejich účastníci za bouřlivější, než když zvítězili naši hokejisté v Naganu. Ale každá mince má i odvrácenou tvář. V tomto případě je to rozpad jinak výborného kolektivu z důvodu překročení hranice věkového limitu.

„Odcházejí nám čtyři kluci, kteří sice posílí mužskou základnu, ale za ně už nemáme náhradu,“ netajil se s lítostí trenér, který se dorostu věnuje pátým rokem.

K o p ř i v n i c e - Viděla jsem před léty na táboře plakat dívenku, která ačkoli ve stejném turnuse měla sestru jako vedoucí tak tesknila po rodičích, že pobyt po třech dnech ukončila. Stejná dívenka plakala na táboře i letos, ale to z lítosti nad tím, že vzhledem k věku se jedná o její poslední tábor. Dokonce skupina patnáctiletých utvořila petiční výbor, zda-li by se mohli tábora účastnit i v dalších letech, mezi nimi i Honza.

Když s námi na tábor jel poprvé, všichni dospělí a možná i většina dětí si přáli, aby to bylo taky naposledy. Uběhl další rok a pak ještě jeden a ze všem ubližujícího grázlíka se vyklubal neocenitelný pomocník v kuchyni, perfektní organizátor a doslova tahoun tábora. A nad tím, že by Honza už příští rok s ohledem na věkovou hranici nejel, trousili slova lítosti všichni, kteří si jeho přítomnost před léty nepřáli.

Ne u každého dochází až k tak radikální změně v chování a přístupu k ostatním. Je ale opravdu příjemné sledovat vývoj dětí, které se sejdou na pár dní v létě a utvoří mezi sebou vztahy, které jim mnohdy vydrží na mnoho let.

Záměrně neuvádím ani jméno základny či hlavního vedoucího, protože k těmto situacím v podstatě dochází na každém táboře. Vyznamenání vedoucím, kterým se dostane mimo jiné i prostřednictvím právě těchto projevů, je povícero. A jak potěší táborníci tím, že se i v odrostlém věku hlásí ke svým bývalým vedoucím jako staří známí, by určitě vydalo na celý román.

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:39