Ve dnech 15. a 16. června v letošním roce se uskuteční v Kulturním domě v Kopřivnici seminář „Životní prostředí a jeho ochrana; jak získávat veřejnost pro rozhodování o životním prostředí“.

Jak již napovídá název semináře, bude se hovořit především o systému ochrany, prioritách a způsobech řešení problémů v životním prostředí, o tom, co přinese vstup České republiky do Evropské unie v oblasti životního prostředí v rámci regionálního a místního rozvoje a o účasti veřejnosti při rozhodování o životním prostředí.

Zvláštní důraz bude kladen především na oblast účasti veřejnosti při rozhodování o životním prostředí. Kromě teoretického seznámení s pojmy Místní agenda 21, enviromentálními systémy řízení a dalšími, budou účastníci semináře informováni o praktických zkušenostech ze zavádění Místní agendy 21 (například pilotní projekt „Novojičínsko v novém tisíciletí“) a enviromentálního systému řízení EMAS (např. v Congletonu) do praxe. Páteční dopoledne pak bude zcela věnováno praktickému cvičení, při kterém si všichni účastníci semináře ve skupinách ověří nabyté znalosti při přípravě modelu Místní agendy 21.

Největší zájem bude zcela jistě směřovat k vystoupení hlavních lektorů semináře.

Vrchní ředitel Congleton Borough Council, pan Peter C. Cooper před současnou funkcí pracoval jako ředitel enviromentálních služeb. V současnosti se kromě své funkce zabývá strategickými aspekty ekonomického rozvoje. Je členem správní rady komory obchodu a podnikání congletonského okresu. Je rovněž poradcem Národní asociace místní správy pro otázky a problémy venkova. Ředitel Direktorátu pro životní prostředí a ochranu veřejnosti Congleton Borough Council, Glyn Chambers je zodpovědný za všechny oblasti ochrany životního prostředí včetně zdravého bydlení, produkce zdravých a bezpečných potravin, plánování a kontroly výstavby. V současnosti je pověřen zaváděním enviromentálního systému řízení (EMAS) v Congleton Borough Council.

Vedoucí oddělení osvěty Českého ekologického ústavu v Praze Alena Reitschmiedová se věnuje publikační a přednáškové činnosti. Je autorkou některých metodických materiálů pro potřeby veřejné správy v České republice. Od roku 1994 se zajímá o zkušenosti z uplatňování Místní agendy 21 v řadě evropských zemí.

Vedoucí projektů životního prostředí společnosti DHV CR v Ostravě Radim Misiaček je zpracovatelem projektů Phare v oblasti účasti veřejnosti při rozhodování o životním prostředí. Je členem týmu pro zpracování metodiky Regionálních operačních plánů a zpracovatelem enviromentální části Strategie regionálního rozvoje České republiky a Regionálního operačního plánu Ostravsko.

Seminář organizuje město Kopřivnice ve spolupráci s partnerským Congleton Borough Council (congletonský okresní úřad) ve Velké Británii a Britskou radou se sídlem v Praze.

Na organizaci se dále podílí občanské sdružení SEV Hájenka Kopřivnice, provozovatel Kulturního domu v Kopřivnici společnost Ludvík Moravia, s. r. o., Okresní úřad Nový Jičín, referát životního prostředí a Nadace Fond pomoci místní správě České republiky v Ostravě.

Seminář je určen pro všechny, kteří mají o danou problematiku zájem. Závazné přihlášky k účasti na semináři byly rozeslány veřejným správám na Moravě a ve východních Čechách, některým neziskovým organizacím. V Kopřivnici byly přihlášky dosud rozeslány některým zařízením města, školám, významným zástupcům podnikatelského sektoru, zájmových organizací a spolků.

Zvlášť uvítáme účast zájemců z Kopřivnice, protože především informace o možnostech spolupráce veřejnosti s orgány veřejné správy se mohou hodit při zavádění Místní agendy 21 v Kopřivnici.

Účastnický poplatek je 500 korun na osobu a oba dny, v něm je započten sborník přednášek a informační materiály. Počet účastníků semináře je však omezen kapacitou míst při pracovním semináři na šedesát. Protože uzávěrka přihlášek je 30. dubna, vyzýváme zájemce o účast na semináři, aby závazné přihlášky zaslali co nejdříve.

Závazné přihlášky a bližší informace o semináři obdržíte na Městském úřadě v Kopřivnici, odboru životního prostředí u jeho vedoucího Hynka Rulíška, tel. 87 96 82.

Průměrný obyvatel České republiky vyprodukuje ročně asi 260 kilogramů pevného komunálního odpadu. To je téměř 4x více, než sám váží. Přitom je v  našich silách vzniku odpadů předcházet, tedy méně spotřebovávat. Menší konzum nemusí bezpodmínečně znamenat ochuzení života. Skromnost nemusí být řehole.

Jak známo, nabídka (výroba) je podmíněna poptávkou. Zbytečná poptávka tudíž znamená zbytečnou výrobu. Poptávku silně ovlivňuje reklama. Nemusíme kupovat všechno, co vidíme v  televizi. Nemusíme se bezpodmínečně oblékat do nejmódnějších výstřelků. Místo auta můžeme jezdit vlakem, tramvají nebo na kole. Místo plechovky koupíme vratnou láhev. Místo nové televize opravíme starou. Místo jednorázových baterií máme tisíckrát použitelný akumulátor.

Vyloučit vznik odpadu se samozřejmě nikdy nepodaří, ale při důsledné snaze je možné jeho množství významně zmenšit. Značnou část odpadu je navíc možno využít jako druhotný zdroj surovin. Takto nejen šetříme přírodní zdroje, ale výroba z  druhotných surovin je většinou také méně energeticky náročná a méně škodí životnímu prostředí. Starý papír má blíže k  novému sešitu než-li strom, stará plechovka má blíže k nové plechovce než železná ruda.

Aby bylo možno odpad využít jako druhotnou surovinu, musíme zabránit jeho znečištění smícháním s  ostatním odpadem. Toho dosáhneme tříděním.

V  domovním odpadu můžete nalézt v  následujících poměrech:

Papír je tradiční materiál, jeho výroba ovšem přírodu dosti zatěžuje. Zejména spotřebou a znečištěním vody (především u papíru běleného chlórem). Výroba papíru z druhotné suroviny má v porovnání s primární surovinou výrazně nižší nároky na spotřebu energie a vody. Problém je znečištění starého papíru - papír znečištěný nebo zamaštěný do sběru nepatří. Stejně tak papír pauzovací, papír asfaltovaný, voskovaný, dehtovaný apod. (proto se jeho nákupu vyhýbáme).

Ze ’starého’ papíru lze vyrobit:
* recyklovaný papír (i do kopírek, faxů...)
* sádrokarton
* vláknité a dřevotřískové desky, kde může nahradit až 20 % třísek a zcela nahradit vlákna
* výlisky pro nasávanou papírovinu (např. krabičky na vejce, kontejnery na láhve)
* obaly, jako jsou tvarovky z  papírové pěny pro balení léků, kosmetiky, papírové pytle pro ochranu zboží při dopravě, polstrované (dvoustěnné, vyplněné papírovou drtí) zásilkové tašky, papírové polštáře plněné papírovou drtí
* tepelně izolační vrstvy
* vazební prostředky pro oleje.

V  Kopřivnici je sběr papíru již zaběhnutý, papír se sbírá do modrých nádob na separovaný sběr. Kromě toho starý papír vykupují Sběrné suroviny.

Sklo je materiál, který lze výhodně recyklovat. Odděleně se shromažďuje sklo čiré a barevné. Do sběru by se neměly dostat uzávěry láhví, papírové etikety tolik nevadí. Dále do sběru nepatří sklo znečištěné, zrcadla a porcelán. Vysloužilé zářivky jsou nebezpečný odpad, do sběru zásadně nepatří!

Střepy separovaného skla nahrazují složky sklářského kamene, šetří energii a snižují spotřebu dalších přísad při výrobě nového skla. Jsou použitelné i pro jiné sklářské technologie (drátosklo, křemenné sklo, glazury). Nacházejí použití i ve stavebnictví (pěnové sklo, izolace), při výrobě obkládaček, dlaždic, jako plnivo do asfaltových směsí, nátěrových hmot a plastů, na brusné kotouče, skelný papír, pro cementaci a pro vitrifikaci nebezpečných odpadů.

Sklo sbíráme do bílých (čiré sklo) a zelených (barevné sklo) sběrných nádob na tříděný odpad. Barevné střepy vykupují Sběrné suroviny za 0,10 Kč za kg, čiré za 0,30 Kč za kg.

Přestože mají plasty některé velmi výhodné vlastnosti, jsou špatně recyklovatelné. Způsobuje to jejich různorodost, velké množství druhů. Je prakticky nemožné shromažďovat každý druh zvlášť. Ze směsných plastů lze lisovat například patníky, lavičky, květináče. Ve stavebnictví nachází uplatnění styropor jako plnidlo do betonu, přičemž nový styroporbeton má vynikající vlastnosti. Nelze z  nich však vyrábět např. obaly na nápoje.

Využitelné plasty jsou plastové obaly (neznečištěné), plastové předměty, polystyren a další.

Do kontejnerů na plasty nepatří: novodur, linoleum (obsahují PVC), pneumatiky, pryže... U plastů především platí: zamezit zbytečné tvorbě odpadů. Sáček, do něhož vám dnes vloží jablko, bude na skládce připomínat vaše osvěžení ještě po desetiletích (přinejmenším). Navíc plasty typu PVC obsahují jedovatý chlór, a tudíž značně zatěžují přírodu (zvláště při spalování).

Zamysleme se. Nekupujeme některé plasty zcela zbytečně? Neprodávají se náhodou stejné potraviny i v jiných, vhodnějších obalech? Jestliže si plastový obal nebo předmět pořídíte, snažte se jej alespoň používat co nejdéle, opakovaně. Nemusíte si přece v  obchodech brát stále nové sáčky, nemusíte kupovat potraviny zabalené ve třech či více plastových obalech. Z hlediska zatížení životního prostředí je výhodnější kupovat rodinná balení - ušetří se materiál (ropa), a tím se i sníží znečištění ovzduší, vod ... Plasty patří do žlutých sběrných nádob na separovaný odpad.

Kovy spolu se sklem jsou v  praxi nejlépe recyklovatelným materiálem. Proto je o ně ve výkupnách trvalý zájem. Domácí železný odpad tvoří většinou vysloužilé spotřebiče, ovšem musíme je nejprve zbavit neželezných součástí, jako jsou plastová držadla, řemeny, elektromotory a další. Pro plechovky platí podobné: se zbytkem měsíc starého guláše nám je určitě nevykoupí. Některé výkupny ale plechovky nevykupují, proto je kupujeme co nejméně.

Kopřivnické sběrné suroviny vykupují železo, hliník, měď, zinek, olovo a slitiny. Kovový odpad je možno odložit i na dotřiďovací lince.

Jde především o odpad z  kuchyně. Venkované nemají s tímto odpadem starosti. Zrecykluje se na kompostu. Ovšem ve městě je to horší. Kontejnery na recyklovatelný odpad se vyskytují jen sporadicky (v Kopřivnici zatím nejsou).

Dobrým řešením je však kompost přímo v domácnosti, třeba na balkoně. Bednička s žížalami promění kuchyňský odpad (s výjimkou masa) ve výživný kompost do květináčů.

Sběrové textilie jsou vyřazené textilní výrobky po ztrátě jejich funkce nebo po ukončení životnosti. Textilie musí být pro výkup čisté, suché, zbavené knoflíků, přezek a zipů apod. Tříděné sběrové textilie se používají v lepenkářské výrobě, výrobě čistících a leštících hadrů, v  textilní výrobě, papírenské výrobě, případně jinak.

Textil se zatím v Kopřivnici nevykupuje, ani nesbírá.

Ačkoli jej každý vyprodukujeme ročně jen něco kolem 3 kg, důvod, proč je mu věnována taková pozornost, je obsažen už v  samotném názvu. Nebezpečný odpad v  domácnosti představují např. baterie, akumulátory, staré barvy, ředidla, léky, ale třeba také televizory. V Kopřivnici mají občané možnost odevzdat nebezpečný odpad na dotřiďovací lince, popřípadě při pravidelném mobilním sběru.

Zahrnuje velkoobjemový odpad, stavební odpad, popel apod. Pro velkoobjemový odpad jsou pravidelně přistavovány sběrné vany. Část jej ovšem tvoří dřevo, které lze, zvláště na venkově, bez nebezpečí a snadno spálit. Ale pozor! Dřevotříska obsahuje pojidla, při spalování uvolňuje škodliviny. Stavební suť používají některé firmy jako plnivo do tvárnic a stavebních prefabrikátů.

Mezi ostatní odpad bohužel patří i nevyužitelné složky odpadu (znečištěný papír, plast, textilie...). Tyto jsou u nás vyváženy na skládku, čímž si zatěžujeme dobrovolně životní prostředí. Proto bychom se měli co nejvíce snažit omezovat vznik odpadu.

Začátkem října v roce 1999 se v České republice prakticky zhroutil systém vratných láhví. Zálohované obaly na nápoje mají u nás dlouholetou tradici. Šetří místo na skládkách, energii a suroviny na výrobu nových láhví i peněženky spotřebitelů. Nyní však z  obchodů téměř zmizely.

Vratný obal je příznivější k životnímu prostředí než obal nevratný. Mezi vratnými je pak příznivější k prostředí sklo než plast. Při tomto srovnávání zohledňujeme spotřebu surovin (dřeva, ropy) a energie na výrobu a přepravu, dále vliv likvidace či využití vzniklého odpadu, znečištění ovzduší (emise CO2, SO2), vody a dalších složek životního prostředí způsobené plněním, balením a distribucí.

Například u minerálních vod při průměrné přepravní vzdálenosti 100 km přináší vratná skleněná láhev se čtyřiceti oběhy 6x nižší zatížení životního prostředí než jednorázová PET láhev. Tento poměr se snižuje s přepravní vzdáleností - při průměrné vzdálenosti 400 km je vratné sklo příznivější 2,5x. Konkrétně se při používání vratných skleněných láhví použije více dřeva (na palety) a více se znečistí voda (při vymývání láhví). Naopak při používání PET láhví se spotřebuje více energetických surovin, vyprodukuje se více tuhého odpadu, do ovzduší se dostává více emisí, větší je i příspěvek ke globálnímu oteplování.

Jedna skleněná vratná láhev může být naplněna až šedesátkrát. V  praxi se počet oběhů pohybuje mezi 20 až 60. Čtyřicet oběhů znamená používání 2,5 % nových láhví.

Používání skleněných láhví má oproti plastovým láhvím na jedno použití řadu předností:

* relativně nízká energetická náročnost a menší negativní vlivy na životní prostředí ze zpracování surovin a výroby láhví díky jejich mnohonásobnému využití

* využití druhotných surovin při výrobě láhví. Teoreticky je možné při výrobě barevného skla využít střepy až ze 100 % (např. sklárna ve švýcarském St-Prex vyrábí zelenou sklovinu pouze ze střepů). V ČR se využití pohybuje kolem 40 - 50 %. Každých 10 % střepů ve směsi ušetří asi 2 - 2,5 % energie

* minimální množství komunálního odpadu (spotřebitel vyhazuje pouze víčka)

* k  výhodám jistě do nedávné doby patřil kvalitní funkční systém výkupu láhví.

Hlavní suroviny pro výrobu skla se těží a upravují na území České republiky (jde o sklářský křemičitý písek, znělec a vápenec). Sklo se vyrábí tavením sklářského kmene - směsi oxidů kovů s  oxidem křemičitým. PET granulát se vyrábí z  ropy a zemního plynu (na 1 kg PET granulátu - 0,64 kg ropy a 0,23 kg zemního plynu). PET granulát pro výrobu nápojových láhví se do ČR dováží ze zahraničí. Jedním z  největších světových výrobců dodávajících PET na český trh je firma Eastman z USA. Z evropských výrobců zásobuje náš trh německá firma Hoechst.

Většina výrobců nápojů uvádí na PET láhvích, že jde o recyklovatelný obal. Mají pravdu, PET je recyklovatelný materiál, nejde však ve skutečnosti o recyklaci, při které by se vyráběly znovu stejné výrobky. Je to tzv. downcycling. Kvalita suroviny se postupně snižuje a možnost dalšího materiálového využití je omezena. Např. z plastových láhví již nové vyrobit nelze. V ČR se PET láhve využívají dvěma způsoby. Buď jako součást směsi plastů k výrobě lisovaných silnostěnných předmětů jako jsou stavební díly, tyče, lavičky aj. a nebo jako samostatně vytříděné PET láhve k polykondenzaci na polyesterová (PES) vlákna, z  nichž se vyrábí netkané textilie a izolační materiály.

Nutno dodat, že většina použitých PET obalů v ČR (80 - 90 %) je dnes odložena do směsného komunálního odpadu. Část tohoto odpadu je spalována ve třech českých spalovnách (Praha, Brno, Liberec), většina se ale uloží na skládkách. Zřizování skládek zabírá půdu, prázdné neslisované láhve přispívají k nestabilitě tělesa skládky. Skládkování všech druhů plastů zvyšuje množství organicky vázaného uhlíku, který způsobuje tzv. reaktivnost skládky, např. v Nizozemí je budování reaktivních skládek zakázáno. Podobné studie a úvahy přiměly také zákonodárce v zemích jako je Německo, Dánsko, Švédsko a další, podpořit ve svých zákonech vratné obaly.

Vratný obal bývá v praxi použit v  průměru čtyřicetkrát. Zákazník proto neplatí za celý obal, nýbrž zhruba čtyřicetinu, plus distribuci a vymývání láhví. Naopak plastová PET láhev stojí 2,50 - 3 Kč. Pokud nejsou ceny nápojů ovlivněny zaváděcími slevami, projeví se tento rozdíl v praxi - nápoje ve vratných láhvích jsou levnější. Další náklady vznikají spotřebiteli při likvidaci plastového odpadu. Hradí je přímo - v ceně za odvoz popelnice, i nepřímo - jako poplatník podílející se na dotování separačního systému města.

Negativní dopady na životní prostředí mají i svou ekonomickou stránku - rostoucí náklady na rekultivace skládek či léčbu alergií a dalších ’civilizačních nemocí’ apod. Na druhou stranu jsou plastové láhve podstatně lehčí, nerozbitné a lze je bezpečně uzavřít. Vratná láhev je minimálně zdravotně závadná, vyrobená z přírodního stabilního materiálu. Minerální voda balená v PET láhvích se musí více sytit oxidem uhličitým než minerální voda balená ve skle. Dalším negativem PET láhví je rychlejší přestup okolního tepla do nápoje, což vyvolává nutnost nápoj chladit více než nápoj ve vratné láhvi (větší spotřeba energie).

Stejné množství minerálních vod balených ve skle přijde obchodníka při nákupu asi o třetinu levněji na minerálních vodách balených ve skle mívají prodejci často vyšší marži. Při přepravě PET láhví se používají jednorázové polyetylenové fólie, které na rozdíl od vratných přepravek podstatně zvětší množství odpadu v prodejně, a tedy i náklady na jeho odvoz. Výhodou vratných láhví je také jejich umístění v přepravních bednách, které lze jednoduše skládat na sebe, balíky PET láhví jsou mnohem méně skladné.

Při distribuci nevratných láhví naopak prodejny ušetří za pracovní sílu na výkupu láhví. Prázdné vratné láhve zabírají místo a vážou určitý obnos peněz v zálohách.

Vratné láhve představují vyšší přepravní náklady, vyžadují více skladovacích prostor a složitější manipulaci.

Při používání vratných láhví výrobce snižuje náklady na nákup nových láhví. Nevýhody vratných láhví jsou stejné jako pro prodejce a velkoobchody - zábor místa a manipulace. Většina výrobců má automatizované plnící linky pro oba typy obalů (sklo i PVC). Vyrobí to, co si jejich odběratelé objednají.

Sběr plastů také nejvíce ze všech sbíraných komodit zatěžuje městský rozpočet. Pro separační systémy v obcích jsou plasty nejobtížnější surovinou při hledání odbytu. Vyseparované plasty jsou kvůli problémům s jejich odbytem často skládkovány.

Do roku 1990 byly téměř všechny nápoje baleny do vratných skleněných láhví. Během devadesátých let postupně narůstá objem nápojů balených v jednorázových obalech (v nápojových krabicích mléko, džusy a postupně víno, v jednorázových plastových láhvích limonády, balená stolní voda a následně minerální vody, sirupy, v nedávné době i pivo a víno).

V současné době již převažuje jednorázové balení nápojů nad vratným. Džusy a mléko jsou téměř výhradně baleny do nápojových krabic. Balená stolní voda byla do nevratných PET láhví balena od zahájení její výroby. Limonády, sirupy a minerální vody lze zakoupit v obou typech láhví, často i stejnou značku. U piva a vína převažuje vratné sklo, u vína už většinou bez zálohy.

Značná část objemu minerálních vod je nyní balena v jednorázových PET láhvích. Proto na trhu vznikl přebytek skleněných láhví, které se hromadily ve skladech prodejen, velkoobchodů i výrobců. Jednou z cest, jak si podnik pomůže od takového přebytku, aniž by překročil zákon o ochraně spotřebitele, je snížení či zrušení zálohy - zákazníci pak nosí láhve jinam.

Od června roku 1999 tak snížila Poděbradka zálohy na vratné láhve ze 4 korun na 1 Kč. Protože tyto 0,7litrové zelené láhve používali také ostatní výrobci, nezbylo jim nic jiného, než Poděbradku následovat.

Na počátku října 1999 potom došlo k dalšímu snižování zálohy v  obchodech na pouhých deset haléřů a u přepravních beden z 50 na 10 Kč. Na této změně už nemají výrobci bezprostřední podíl. Jde o krok některých velkoobchodů, kterým se hromadí na skladě skleněné láhve, které od nich výrobci nápojů odmítají vzít zpět. Velkoobchody obhajují svůj postup jako údajně jediné možné východisko.

Chaos v zálohách vratných láhví učinil z vratných skleněných láhví láhve nevratné. Zákazníci vyhazují vratné láhve do popelnice, v lepším případě do kontejneru na sklo. Zvyšuje se množství plastových odpadů na skládkách, výrobci drtí své přebytečné láhve na střepy. Vydělávají výrobci, velkoobchody a skládkaři na úkor obecních rozpočtů, obyvatel a životního prostředí.

Systém vratných láhví není rozhodně ztracen. Musí ale být podniknuty kroky k jeho obnově:

* zavést stálou minimální výši zálohy prostřednictvím novelizace zákona o ochraně spotřebitele
* zvýšit informovanost zákazníků o dopadech jednotlivých druhů obalů na životní prostředí,
* v rámci připravovaného zákona o obalech podpořit vratné obaly
* daňově zvýhodnit vratné obaly, které jsou v současné chvíli v nevýhodě.

* Nejlepší je nakupovat nápoje ve vratných skleněných láhvích. Je to lepší pro životní prostředí a navíc tím ušetříte i svoji kapsu.
* Pokud váš obchod neprodává nápoje ve vratných láhvích, požadujte to písemně v knize přání a stížností. Bude-li tam podobných žádostí více, je větší šance na změnu.
* Nenechte se zmást reklamou o výhodnosti plastů. Již dnes jsou 10x překročeny kapacity pro jejich recyklaci.
* Podpořte ekologické organizace, které chtějí stabilizovat trh s vratnými láhvemi (Hnutí DUHA, Děti Země...) - např. podpisem petice za záchranu vratných láhví na MÚ, odboru ŽP-VLHZ, Štefánikova 58, dveře číslo 12.

Informace byly čerpány z informačního listu Hnutí DUHA

Stromy při fotosyntéze odebírají ze vzduchu oxid uhličitý a vracejí do něj kyslík. Stoletý buk vydá za hodinu tolik kyslíku, že by stačil k dýchání třem lidem na rok. Průměrný strom spotřebuje za svůj život na 24 mil. m3 oxidu uhličitého, který způsobuje oteplování atmosféry Země.

Stromy jsou důležitými regulátory teploty a klimatu. Jeden hektar lesa odpaří za hodinu až 350 litrů vody. Tím se v parných letních dnech ochlazuje teplota i o několik stupňů. Tam, kde není dostatek zelených ploch, přestává být městská zástavba prostorem obytným a stává se jen dopravní plochou, na níž nemá chodec ani možnost si odpočinout.

Stromy zachycují prach a mikroorganismy. Hektar smrkového lesa dokáže vázat až dvaatřicet tun popílku, bukový les na téže ploše dokonce dvakrát tolik. Stromy produkují látky zabíjející choroboplodné zárodky podobně jako antibiotika.

Stromy snižují hluk. Až čtvrtina hluku je pohlcována mezi jejich listím. Pásy stromů a keřů kolem silnic tak působí jako protihluková bariéra.

Stromy svými kořeny zpevňují půdu. Při dešti zadržují vodu jako velká houba a zabraňují tak rychlému odtoku srážek do vodotečí a vzniku povodní.

Památné stromy byly vyhlášeny v roce 1997. Jsou to jednak stromy, které se váží k historii Kopřivnice a stromy cenné z hlediska stáří a druhu. Na území města se nachází celkem 7 památných stromů, z nichž 4, a to Husova lípa, Buk černých myslivců, Raškův buk, Ondrášův buk, jsou v Raškově lese nad koupalištěm.

Platan - Emila Hanzelky - roste jako dominanta v parku „Dr. E. Beneše u bývalého technického muzea. Byl pojmenován po kopřivnickém rodáku Emilu Hanzelkovi - vlastivědném pracovníkovi.

Lípa srdčitá - roste v areálu muzea Fojtství, váže se k historii fojtství. Stáří stromu je cca 300 let a zdravotní stav stromu odpovídá věku.

Ořešák černý - Leopolda Víchy, roste jako dominanta před ZŠ - náměstí. Pojmenován byl po kopřivnickém rodáku a prvním ustaveném kopřivnickém nadučiteli.

Další zajímavé stromy a keře je možno spatřit v parku „Dr. Edvarda Beneše“ (u muzea):

Liliovník tulipánokvětý (1), který pochází z východní části severní Ameriky (poprvé dovezen r. 1663). Žlutozelené nádherně vonící květy jsou větší než květy zahradních tulipánů, a přesto jsou méně nápadné, neboť jsou ukryty mezi listy.

Tis červený (2) je kuželovitý strom domácího původu, dnes v přírodě poměrně vzácně. Je naším nejtmavším jehličnanem. Kromě dužiny plodů (červený míšek) je celá rostlina jedovatá.

Jinan dvoulaločný (3) je nazýván „živoucí fosilií“. Patří do čeledi, která dosáhla největšího rozkvětu před 180 miliony let. Do dnešní doby dožil pouze tento jediný zástupce. Je to prastará kulturní rostlina dálného východu. Může se dožít až 2 000 let. Ačkoliv se vzhledem podobá listnatým stromům, je botanicky příbuzný jehličnanům.

Dřezovec trojtrnný (4) - severo-americký trnitý strom. Má aromatické žlutozelené květy, plodem jsou tmavohnědé dlouhé lusky.

Dále jsou zde z méně běžných druhů: jírovec červený (5), sloupovitý dub (6), magnólie (7), ibišek syrský (8), červenolistý buk (9).

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:37