K o p ř i v n i c e (dam) - S výrazným poklesem zájmu Kopřivničanů o filmová představení kina Puls i další programy se potýká místní kulturní dům. Obrat se zde snížil zhruba o šest procent.

Snižující zájem je podle Lubomíra Sazovského, ředitele kulturního domu, způsoben hned několika faktory. První pokles návštěvnosti filmových představení nastal pár měsíců po otevření nového kinosálu, kdy se do něj již většina lidí podívala a ubylo těch, kteří si lístek koupili jen ze zvědavosti. Další papírový úbytek návštěvníků kina nastal po snížení počtu promítacích dnů, třetím a nejzávažnějším problémem je neustále klesající koupěschopnost Kopřivničanů.

„Měli jsme tady jednotlivce, ale i celé rodiny, kteří jsou opravdoví filmoví fanoušci a chodívali do kina i šestkrát do měsíce, postupně to ale začali omezovat, neboť to jednoduše nebyli schopni utáhnout,“ říká Sazovský s tím, že dát z rodinného rozpočtu čtyřikrát tři sta korun měsíčně jen za kino, si může dovolit jen málokdo.

Podle Sazovského se ale nedá jen naříkat, že lidé nemají peníze, ale je třeba najít způsoby, jak jim nabídnout tak kvalitní program, že se nakonec rozhodnou peníze za kulturu utratit. Prvním krokem v tomto směru bylo využití kinosálu s výbornou akustikou k pořádání koncertů a dalších nefilmových akcí.

„Musíme se snažit oslovit naším programem i mimokopřivnické diváky, to je ale u filmových představení velmi problematické. Dalším souvisejícím problémem je také dopravní dostupnost. Máme zjištěno, že naše programy zajímají i lidi v okolních městech, ti by se ale po jejich skončení neměli jak dostat domů,“ tvrdí Sazovský.

Prvním pokusem, jak přivést do místního kina také lidi z okolí, byl komponovaný pořad spojený s autogramiádou tvůrců pohádky Princezna ze mlejna II. „V podobných programech bychom rádi pokračovali. Myslím, že možnost získat podpis toho či onoho herce, může být pro lidi dostatečnou motivací, aby si koupili lístek,“ domnívá se šéf kulturáku.

Rozšířit řady návštěvníků kina může také filmový klub, či přehlídka Projekt 100, pořadatelé jsou ochotni uvažovat i o podnicích významu Febiofestu. „Zatím jsme s lidmi od ’Febia’ nejednali, ale podle informací, které mám, vyhledávají města s podstatně vyšším počtem obyvatel,“ řekl Sazovský.

K o p ř i v n i c e (dam) - I když první duben je zažitý termín, kdy se otevírají brány hradů a zámků, většina památek v okolí čeká až na teplejší počasí a slavnostně otevře až začátkem května.

Největší a nejzachovalejší hukvaldský hrad, se letos návštěvníkům otevře pravděpodobně až prvního května. Důvodem zpoždění je podle nového kastelána Petra Řezáče fakt, že během následujícího měsíce bude hrad patřit filmařům.

Zřícenina hradu nad Starým Jičínem je návštěvníkům přístupná neustále. Zrekonstruovanou věž je však možné navštívit v dubnu pouze o víkendech mezi dvanáctou a sedmnáctou hodinou. Nová expozice o historii hradu bude ale také otevřena až v květnu.

Na štramberskou Trúbu je možné si vyšlápnout od úterý do čtvrtku mezi devátou až sedmnáctou hodinou, v pátek a o víkendu od devíti do šesti do večera. Slavnostní otevření s tradičními Rytířskými slavnostmi a rozšířením provozní doby je ale rovněž naplánováno na devětadvacátého dubna.

K o p ř i v n i c e (dam) - Děti, které navštěvovaly představení Dětského divadelního předplatného, nebudou muset na jeho poslední inscenaci čekat až do června, kdy měla být na programu odložená pohádka Sněhová královna. Dramaturgové kulturního domu se rozhodli zrušené představení nahradit zájezdem na pohádku ’Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku’.

Atraktivitu zájezdu do ostravského Divadla loutek zvyšuje také příslib tamního souboru, že dětem umožní vstup do zákulisí nově postavené budovy. „Myslíme si, že kdybychom čekali až na přeobsazení Sněhové královny, tak by mezi představeními vznikla příliš velká prodleva a navíc v červnu se už v Kopřivnici moc do divadla nechodí,“ řekla programová pracovnice kulturního domu Dagmar Rysová s tím, že Sněhová královna bude s největší pravděpodobností zařazena do programu druhého ročníku Dětského divadelního předplatného.

Inscenace ’Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku’ vznikla jako úprava divadelní hry, v níž se dětští diváci setkají se všemi postavičkami známými z pohádek Marie Kubátové. Mocný Krakonoš povede s Trautenberkem válku beze zbraní, v níž jde o Krakonošovo zelené království, o svou Krakonošovu zahrádku, o les, o přírodu a život v ní. Známá podkrkonošská autorka nenásilně zpracovala ekologické téma, v němž je ústředním motivem ochrana přírody.

K o p ř i v n i c e (dam) - Návštěvníci většiny projekcí snímků z letošního Projektu 100 byli ochuzeni o slibované krátké filmy.

Ze slibované série dílek ruského animátora Jurije Norštějna byl odpromítán pouze jeden s názvem Pohádka pohádek. Chybějící krátké filmy však nejsou specifikem kopřivnického kina, do Projektu nebyly zařazeny vůbec nikde. Ruský partner organizátorů totiž nedodržel smlouvu a nedodal potřebné kopie. Organizátoři přehlídky se chystají s neseriózním partnerem soudit a až slibované snímky získají, zařadí je do nabídky filmového klubu.

Problémy s krátkými filmy jako by patřily ke koloritu Projektu 100, také vloni se promítaly jiné krátké filmy než byly plánovány.

K o p ř i v n i c e (dam) - Po November 2nd chystá Nora Café další hudební lahůdku. V sobotu se kopřivnickým příznivcům alternativní hudby představí kapela Sing Sing.

Skupina Sing Sing se vynořila z pražského multikulturního podhoubí na sklonku loňského roku po zhruba půlročních přípravách a svůj albový debut RachotBehémot R-0019 pokřtila v prosinci.

Ačkoliv je Sing Sing novým pojmem, jeho převážnou část tvoří osobnosti známé z působení v Deep Sweden a Metamorphosis - kapelách, které přes svou mladost patří mezi nejvýraznější soubory české alternativní scény, jejichž koncertní teritoria pravidelně překračují hranice republiky.

Zpěvačka Alex Markulewicz a celistka Lucy Fillery (Deep Sweden), kytarista Martin Alacam a multiinstrumentalista Ritchie Deutsch ze skupiny Metamorphosis tvoří společně s fenomenálním bubeníkem Marcusem Godwynem zajímavý projekt.

Hudba Sing Singu je postavena na písních Martina Alacama a textech Alexy Markulewicz. Na aranžmá se rovným dílem podílejí všichni členové kapely.

Hutný obtížně definovatelný zvuk, který skupina produkuje, v sobě spojuje širokou škálu hudebních stylů s kořeny v alternativním rocku. Perkuse, bicí nástroje, akustická kytara, basová kytara a violoncello spolu s charakteristickým zpěvem Alex vytvářejí společně s elektrickou kytarou, saxofonem a indickým sitárem kompaktní a dynamický sound.

Lídr Sing Singu Martin Alacam je zakládajícím členem mezinárodního kvarteta Metamorphosis. Kromě Metamorphososis a Sing Singu spolupracuje na dalších hudebních projektech s hudebníky z Prahy a Vídně.

Američanka Alex Markulewicz je zpěvačkou Deep Sweden, akustické poppunkové skupiny, která byla označena za objev roku 1997 na české scéně a v Kopřivnici již dvakrát koncertovala.

Kromě hudby se Alex věnuje grafice a mimo jiné je také autorkou obalů cédéček Deep Sweden a Sing Singu. Pracuje také jako učitelka klavíru a angličtiny.

K o p ř i v n i c e (dam) - Přesto, že sezona předplacených koncertů vážné hudby již skončila, to neznamená, že by ’klasika’ zmizela z programu kulturního domu zcela. Hned v pondělí třetího dubna přivítá místní Kruh přátel hudby ve svém středu flétnistku Andreu Štefanovou a klavíristu Jana Niedobu.

Kopřivnická Andrea Štefanová vystudovala hru na flétnu na ostravské konzervatoři. Nyní pokračuje ve studiu na umělecko-pedagogické katedře Ostravské univerzity. Zúčastnila se rozhlasové soutěže Concertino Praha. Šestým rokem vyučuje na SZUŠ Mis music v Kopřivnici a je členkou Swing bandu Kopřivnice či městského dechového orchestru.

Jan Niedoba studoval rovněž na ostravské konzervatoři, již během studia se zúčastnil několika soutěží. Ve studiu pokračoval na AMU v Praze. V současné době působí jako profesor na Konzervatoři v Ostravě. Na koncertních pódiích se uplatňuje jako sólista i komorní hráč. Je členem Moravského tria. Nahrává v Českém rozhlase a v České televizi.

K o p ř i v n i c e (dam) - Pouze poslední dva snímky ze série Projektu 100 chybí odpromítat kopřivnickému kinu Puls. Tento týden čeká zájemce o nezávislou kinematografii místo obvyklých dvou filmů pouze jeden snímek - anglický film Láska prokletá.

Film v originále nazvaný Love Is The Devil je prvotinou všestranného avantgardního umělce Johna Mayburyho, ten se kromě režie věnuje také kameře, filmovému střihu, malířství i divadlu. Film nemá příběh jako takový, je to spíš vizuální studie portrétu Francise Bacona. Film je inspirován životem a expresivními obrazy tohoto malíře, nemapuje ale celou jeho životní pouť, nýbrž dobu jeho zamilovanosti do modela Georgiho Dyeria.

S kopřivnickým publikem se Projekt 100 rozloučí v pondělí odpoledne filmem Věčnost a den. Dva roky starý koprodukční snímek, na kterém se podílelo Řecko, Francie, Itálie a Německo, natočil Řek Theo Angelopulos. Věčnost a den je příběhem starého a nemocného básníka Alexandra, který má jeden den na to, aby si uspořádal svůj život, než se odebere zemřít do hospice. Během jednoho dne stařec absolvuje nejen očistnou cestu do svého nitra. Spolu s chlapcem, kterého zachrání před rvačkou, se mu podaří dokončit také rozepsanou báseň, která je nedílnou součástí jeho celoživotního díla.

K o p ř i v n i c e (dam) - Stejně jako minulý týden i v tomto promítacím cyklu má kino Puls na programu reprízu českého snímku a premiérové promítnutí zahraničního filmu. Prvním jmenovaným je opakování drsného dramatu režiséra Jaroslava Brabce Kuře melancholik a na své první uvedení v Kopřivnici čeká Johanka z Arku Luca Bessona.

Pouze dnes odpoledne si mohou lidé, kteří zatím ještě neviděli film Kuře melancholik, zajít na tento výborný český film. Jeho natáčení předcházela řada let, kdy se jeho autor snažil sehnat na realizaci své vize peníze. Na konec se mu podařilo natočit vysněný silný příběh sedláka Aloise (Karla Rodena). Ten jednoho dne cestou z hospody, kde se oddával pálence a špásování se šenkýřkou Rozou (Vilmou Cibulkovou), zmocní křehké Marie (Anny Geislerové). Ta se stane jeho ženou a Alois po jejím boku spolu s jejich synem Lojzíkem odvrhne svůj bývalý život a plně se věnuje své rodině a gruntu. Po pěti letech štěstí však Marie tragicky umírá a sedlák se vrhá zpět do náruče alkoholu a šenkýřky Rózy. Kromě velmi přesvědčivého příběhu jsou hlavními klady Kuřete melancholika herecké výkony. V podstatě všichni obsazení předvedli excelentní práci.

Kvůli televizní přehlídce Kafka 2000 se bude francouzský velkofilm Johanka z Arku promítat pouze v sobotu a v neděli. Hrát se bude odpoledne i večer, navíc je připraven i mimořádný termín ve tři hodiny odpoledne.

Bessonova Johanka z Arku není ani prvním a jistě ani posledním zpracováním historické legendy o Panně orleánské. Přesto byla tato zatím poslední verze s napětím očekávána, v Čechách to bylo navíc umocněno faktem, že části filmu se natáčely ve Slezsku. Johanka byla již odmala horlivou křesťankou. Její život se radikálně změní, když po sérii špatných znamení na vlastní oči uvidí, jak angličtí vojáci vypalují a masakrují její rodnou vesnici. Tehdy Johanka opustí vše, co dosud znala a odchází plná nenávisti k Angličanům a lásky k Bohu za svým osudem. O pár let později Angličané ovládají celou severní část Francie a v průlomu na jih jim brání buldočí obrana města Orleánsu. Johanka zatím dospěla v charismatickou a trošku fanatickou dívku. Sama sebe začne postupem času považovat za božího posla, k níž Bůh promlouvá prostřednictvím tajemných hlasů. O svém ’božím poslání’ postavit se do čela francouzské armády a zachránit Francii, se jí podaří přesvědčit i následníka trůnu. Svým příkladem strhne vojáky k nadlidským výkonům a nakonec zničí anglickou agresorskou armádu. Přes své zásluhy však nakonec Panna orleánská skončí na hranici.

Bessonova energická režie a atraktivní záběry, při jejichž natáčení nebylo podle kaskadérů vždy bezpečno, diváky zcela pohltí. Ve filmu, na jehož natočení dostal režisér od producentů šedesát milionů a zahrálo si v něm víc jak tři tisíce komparzistů, nejsou bitevní scény to hlavní. Besson se ve scénáři zaměřil také na psychologický rozbor Johanky z Arku.

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:36