P r a h a (hod) - Svaz měst a obcí České republiky a francouzské velvyslanectví v Praze uspořádaly ve dnech 9. a 10. března v Praze Česko-francouzskou konferenci měst a regionů. Na ní se setkali představitelé měst, obcí a regionů obou zemí a hovořili o možnostech hospodářské, správní a kulturní spolupráce. Za Kopřivnici se konference zúčastnili starosta Jiří Tichánek a Radomíra Michálková, vedoucí odboru školství, kultury a sportu. „Celý blok čtvrtečního dopoledního jednání se týkal státní správy a samosprávy a porovnávání systémů obou zemí po nabytí platnosti změn, které mají nastat v naší zemi po schválení legislativních návrhů. Porovnával se náš státní systém, jenž by měl být třístupňový, a francouzský čtyřstupňový,“ sdělila Radomíra Michálková.

Francouzský systém vychází z jiných kořenů, samospráva se začala vyvíjet po revoluci po roce 1789. Státní správu vykonává prefekt. V současné době vytvořila francouzská vláda komisi, která se zabývá složitostí systému.

„Finance se mají v novém systému v naší republice podle Josefa Tošenovského soustřeďovat na jednom místě a poté se budou rozdělovat podle počtu obyvatel do územně správních celků. Francouzská strana tento způsob rozdělování financí připomínkovala. Jsou přece regiony, které jsou méně osídlené a které potřebují z různých důvodů větší finanční částky,“ řekla Michálková.

Dále se hovořilo o meziměstské solidaritě, o sdružování obcí do svazků. U nás to funguje - například Region Beskydy - Valašsko. I ve Francii se například menší obce spojují, aby nakoupily třeba kulturní programy a podobně.

V odpoledních hodinách se diskutovalo u kulatých stolů například na téma městská samospráva, sdružení obcí, evropské financování, hospodářský rozvoj a vytváření pracovních míst, veřejné služby - vodní hospodářství, městská doprava, obce a sociální solidarita, kultura a turistika.

Starosta Tichánek se zúčastnil jednání o městské samosprávě. „Hovořilo se o fungování systému ve Francii a u nás, některé poznatky by se daly použít i v ČR. Domnívám se, že blok informací byl zajímavý, ale pro použití v naší republice je vhodný tak z poloviny,“ uzavřel Jiří Tichánek.

K o p ř i v n i c e (dam) - Mezi tatrováky se v poslední době začala šířit informace o konkurzu hrozícím novojičínské Tatře. Vedení mateřské společnosti i tamní odboráři však tuto informaci odmítají a označují ji za fámu.

„Mezi lidmi se hovoří o ledasčem, ale v této chvíli je to asi neopodstatněná obava,“ tvrdí odborový předák Tatry Nový Jičín Jan Mertl. Jeho postoj podpořila také tisková mluvčí mateřské automobilky Eva Kijonková. „V této fázi o hrozbě konkurzu nemůže být řeč. Pravda je, že z analýzy činnosti a budoucího vývoje některé dceřiné společnosti považujeme za perspektivní, jiné za méně perspektivní. Ale bavit se o konkurzu je úplně předčasné,“ tvrdí. To, že by konkurz mohl iniciovat některý z věřitelů, je prý také nepravděpodobné. „Pokud už by měl takový krok nastat, pak by to byla jen část cesty k odprodeji společnosti strategickému investorovi,“ řekla Kijonková.

O osudu dceřiné společnosti, zaměstnávající asi sto šedesát lidí, bude rozhodovat management Tatry po konzultacích s revitalizační agenturou a statutárními orgány.

K o p ř i v n i c e (dam) - Hned tři z objektů, které již delší dobu bez užitku chátraly, našly v uplynulých několika měsících své využití.

Bývalá závodní jídelna ’Skleník’ na Štefánikově ulici se změnila v prodejnu nábytku, Jesle na ulici Kpt. Jaroše koupilo Oblastní bytové družstvo a hodlá je přestavět na svou správní budovu. Také nejviditelněji opuštěná budova bývalého obchodního domu Spedit našla kupce a během několika následujících měsíců by se měla proměnit na elektromarket. I přes tento relativně příznivý vývoj je na území města několik pozvolna chátrajících opuštěných budov.

Patří mezi ně například bývalé potraviny Almi za kostelem. Ty neslouží svému účelu již od června loňského roku. Majitel objektu Milan Wirgl podle vlastních slov momentálně zvažuje několik variant, jak se svým majetkem naloží. Podstatně žalostnější je stav sousedního řeznictví Poza, které není užíváno od roku 1995.

Bezesporu největším pustým objektem je budova ubytovny v areálu internátů pod Červeným kamenem. Tu se již vloni na podzim neúspěšně snažil prodat místní finanční úřad. Za cenu dva miliony sedm set tisíc se však nenašel ani jediný zájemce. Nezájem o budovu navíc podle slov šéfa kopřivnického ’berňáku’ Lubomíra Križáka trvá. „Další dražbu plánujeme až ke konci příštího roku. Jedině pokud by se objevil zájemce, můžeme ji udělat dřív,“ řekl Križák s tím, že cena by se měnit neměla. Budova tak pravděpodobně bude chátrat další rok, neboť finanční úřad není majitelem ubytovny a není povinen ji ani udržovat.

„Zvažovali jsme možnosti využít tuto budovu k řešení sociální problematiky, po přestavbě by tam mohl být umístěn domov důchodců, azylový dům pro matku a dítě. Vypadá to, že tato myšlenka ale nebude realizována, byla zřejmě příliš nákladná,“ nechal se slyšet starosta Jiří Tichánek.

K o p ř i v n i c e (dam) - Přesun výroby osobních vagonů ze Studénky do prostor kopřivnické Tatry je již téměř jistý. Vedení vagonky dokonce na jednáních koncem minulého týdne naznačilo, že uvažuje i o případném odkupu hal vytipovaných pro výrobu osobních železničních vozů. Doposud se jednalo jen o pronájmu zmíněných prostor.

„Tatra je pro nás alternativou, kterou jsme z několika možností vyhodnotili jako nejvýhodnější. S dalšími možnými lokalitami pro přesun výroby již nepracujeme. Vycházíme z toho, že Tatra je pro nás to nejlepší a tam chceme výrobu přemístit,“ řekl ředitel nově vzniklé firmy ČKD Vagonka, s. r. o., Vratislav Havel.

„Bylo nám řečeno, že bychom měli zvažovat nejen pronájem, ale i odprodej potřebných hal a Tatra byla požádána, aby tuto variantu zpracovala. Vagonka ještě asi neví, ke které variantě se přikloní a bude to asi předmětem jejího vnitřního rozhodování,“ řekla tisková mluvčí tatrovky Eva Kijonková s tím, že možný odprodej vybraných objektů vagonce je pro kopřivnickou automobilku velmi zajímavý.

Přesto, že ještě nebyla uzavřena žádná konkrétní smlouva, obě firmy se opět ujistily o vzájemném zájmu na přestěhování výroby do Kopřivnice

Stěhování výroby do Kopřivnice by v případě brzkého uzavření smluv mohlo podle slov ředitele vagonky začít počátkem druhého pololetí. Již nyní na něm však pracuje speciálně vytvořený projektový tým.

K o p ř i v n i c e - Již nyní se dvaadvacetiletý Lubomír Polášek těší, až začne letošní motoristická sezona a on se posadí za volant svého formulového vozu.

„Je to takový mrazivý pocit, pohybovat se po okruhu zhruba dvou set kilometrovou rychlostí. Hodně lidí mi říkalo, že to musí být nebezpečné. Já ale tvrdím, že to je desetkrát bezpečnější, než běžná jízda v dnešním provozu,“ říká o řízení formule mladý závodník z Lubiny a uvádí hned několik důvodů. „Nejezdíme proti sobě, když vyletím ze zatáčky, mám tam dlouhou zónu a musel bych být opravdu velmi rychlý, abych se dostal až ke svodidlům. Jsem jištěný šestibodovými bezpečnostními pásy, mám nehořlavé prádlo, kombinézu a přilbu,“ pravil Polášek.

Polášek junior jde ve šlépějích svého otce. Stejně jako on byl, jak se zdá, místo mléka odkojen benzínem a jeho jméno se od loňska objevuje na startovních listinách závodů kategorie Formule Ford 1 600. Ta patří mezi řadu kategorií, které jsou na pomyslném žebříčku hned pod třídou F 3000. „Myslím si, že je to takové síto a odrazový můstek. Ten, kdo na to má, se může vypracovat do těch vyšších kategorií, které se rychlostně i konstrukčně blíží královské F1,“ myslí si Polášek.

Přesto, že na start se postaví asi až koncem dubna, kdy letošní seriál odstartuje Jarní cenou Brna, sezona pro rodinný tým Tempo Polášek L & L Motorsport již začala. „Museli jsme auto do šroubku rozebrat a rám odeslat k povinným zátěžovým zkouškám,“ líčí přípravy mladší z Polášků.

Stejně jako jiným týmům i Poláškům brání v rozletu hlavně finanční možnosti. Zvlášť když ojetá formule s motorem Ford o obsahu 1 600 kubických centimetrů přijde asi na 150 tisíc korun. Dalších padesát tisíc padne na startovné.

„Další peníze stojí doprava na závody, okruhová škola, pojistné, náhradní díly a podobně. Každý jednotlivý závod nás vyjde asi na 20 až 25 tisíc korun. Jsou to na naše poměry dost astronomické částky, za víkend jsme schopni utratit víc než většina lidí vydělá za tři měsíce. Nedá se to táhnout z vlastní kapsy, vydělat si na takový koníček nejde,“ tvrdí Polášek. Sehnat sponzory bez odpovídajících zkušeností je podle něj navíc velmi těžké, doufá však, že povzbudivé výsledky v loňské sezoně by mu mohly při shánění peněz na letošní účast v seriálu Formule Ford pomoci.

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:36