Pult centralizované ochrany dosud žádný zloděj nepřelstil

Foto Krimi 1

Jako nejúčinnější zabezpečovací zařízení, které si může majitel domu, bytu, obchodu či provozovny pořídit, je napojení na pult centralizované ochrany. Jednoznačně to vyplývá ze zkušeností kopřivnické městské policie, která dosud nezaznamenala jediný případ, kdy by některý, z šesti desítek hlídaných objektů, byl úspěšně vykraden. „K napadení objektů zloději dochází poměrně často, ale zločinci měli zatím vždy smůlu. Pult provozujeme zhruba čtyři roky a mezi škody, které v napadených objektech vznikly, patří většinou rozbité dveře, případně nějaké drobné poškození zařízení, které zloději způsobí do chvíle, než strážníci dorazí na místo,“ řekl velitel Městské policie v Kopřivnici Jan Müller. Podotkl přitom, že čidla jsou seřízena většinou tak, aby pachatel nebyl upozorněn na to, že je jeho pohyb snímán. „Není žádoucí, aby něco v objektu začalo houkat či blikat a zloděje to vyplašilo. Pokud již nějakou škodu při vniknutí do objektu způsobí, je lépe, když je zadržen na místě činu, než aby utekl. Také čidla jsou nastavena tak, aby nebylo vidět, zda sepnulo,“ uvedl Müller.

Na pult centralizované ochrany má městská policie napojeny objekty, které patří městu, jako je radnice, školy, školky a podobně, ale také rodinné domy, byty v panelových domech a obchody.

Druhý pult v Kopřivnici má Policie České republiky, která se zaměřuje především na hlídání rizikových objektů jako jsou peněžní ústavy.

„Nejčastěji se zlodějům daří úspěšně vykrádat byty. Ty jsou mnohdy zabezpečeny jen obyčejným zámkem, kdy navíc vložka čouhá ze dveří a není žádný problém ji vylomit. Kolikrát však lidé nechají byt zcela odemčen, zapomenou klíče nebo nezavřou okna na balkonech. Naopak instalace zařízení, které po aktivaci zjistí pohyb nežádoucích osob v objektu a jeho napojení na pult centralizované ochrany, je již velice spolehlivým zabezpečením k ochránění majetku,“ řekl Müller.

Podle něj je pult městské policie vytížen téměř na maximum, ale několik zájemců má ještě šanci se nechat připojit.

Díky napojení na pult centralizované ochrany jsou pod nepřetržitým dohledem objekty, které by jinak mohly lákat zločince a strážníci by je museli častěji kontrolovat. „Díky tomu, že objekty hlídáme pomocí pultu, nemusíme je moc často obcházet a strážníci mohou hlídkovat více jinde,“ podotkl Müller.

Signalizace z napojených objektů přitom nehlásí pouze to, zda dovnitř vlezl zloděj, ale součástí systému jsou i požární čidla. „Na pultu se nám zvlášť objevuje, zda jde o poplach požární či o vloupání,“ uvedl Müller.

V řadě jiných měst zajišťují napojení objektů na pult centralizované ochrany většinou soukromé bezpečnostní služby. Napojení na jejich pulty není pochopitelně zadarmo, stejně jako v případě kopřivnické městské policie, ale ceny u soukromých firem jsou značně vyšší. „U nás je to spíše symbolická částka a vzhledem k tomu, jakou cenu má hlídaný majetek, jde o zanedbatelnou položku,“ podotkl Müller. Částku, kterou za hlídání objektů městská policie inkasuje, sice nechtěl uvést, jsou prý však podstatně nižší než u soukromých firem, které působí v okolních městech.

V Kopřivnici však žádná soukromá firma v tomto oboru nepodniká a vzhledem k tomu, že všechny klíčové objekty jsou již pod kontrolou, asi hned tak podnikat ani nezačne. Lidé sice nemají ve městě na výběr více firem, které by střežily jejich majetek, ale zatím to nevypadá, že by to bylo nějak na škodu.

Velký vliv na to, zda se připojení na pult vyplatí, má i doba, za kterou dorazí na místo zásahová jednotka. I v tomto kritériu kopřivnická městská policie dosahuje slušného standardu, k napadenému objektu dorazí nejpozději do dvou až tří minut. Nicméně o tom svědčí dosavadní stoprocentní úspěšnost při zajištění zlodějů v napadených objektech. „Soukromé firmy mnohdy hlídají tím stylem, že se u pultu střídají pracovníci a při napadení objektu zatelefonují policii. Sami zásahovou jednotku nemají, takže na místo činu musí vyjet policejní hlídka. Problém je v tom, že policisté mohou být momentálně zaneprázdněni důležitější činností, takže na místo mohou dorazit až v době, kdy už je zloděj pryč,“ řekl Müller.

Civilní bezpečnostní služby mají stejná práva a povinnosti jako každý jiný občan a podle toho musejí na místě vloupání postupovat. Pracovníci agentur však většinou lapkovi znemožňují odchod až do chvíle, kdy dorazí policie.

Kvalitu střežení však ovlivňuje i samotná kvalita bezpečnostního systému. Jádrem a mozkem každého elektronického systému je ústředna, kam se sbíhají nitky ze všech detektorů tříštění skla či otevření oken až po čidla monitorující pohyb v místnosti. I nejjednodušší ústředny v ceně kolem čtyř tisíc korun jsou schopny zajistit základní komfort obsluhy, který umožní v klidu uvést u vstupních dveří do chodu celé zařízení a zamknout dveře, aniž by byl sám majitel identifikován jako lupič. Umožní také připojení alespoň čtyř okruhů, z nichž jeden hlídá například okna, druhý prostorová čidla, další venkovní plot a podobně.

Jak zhruba vypadá komplexní zabezpečovací systém objektu?

Kompletní zabezpečovací systém objektu je vždy tvořen kombinací čtyř základních druhů ochrany:

1. klasická ochrana

Klasickou ochranu představují mechanické zábranné prostředky, zejména bezpečnostní uzamykací systémy, bezpečnostní systémy dveří, mříže, bezpečnostní fólie, bezpečnostní vrstvené sklo, protisluneční fólie, trezory, bezpečnostní schránky, bezpečnostní zavazadla a podobně

2. technická ochrana

Technickou ochranu reprezentuje zejména elektrická zabezpečovací signalizace, elektrická požární signalizace, uzavřené televizní okruhy, ochrana dat a informací, prostředky osobní ochrany, speciální technika a pulty centralizované ochrany.

Technickou ochranu dále rozlišujeme:

- z hlediska prostorového zaměření
- z hlediska způsobu předání poplachu
- z hlediska stupně rizikovosti chráněného objektu

3. fyzická ochrana

Jde o ochranu objektů prováděnou strážnými, členy bezpečnostních služeb, obecní či městskou policií, Policií České republiky nebo armádou.

4. režimová ochrana

Tato ochrana v sobě skrývá administrativně organizační opatření, která by měla směřovat k zajištění bezporuchového fungování celého zabezpečovacího systému.

Počet vykradených bytů letos překoná rekord

Majetková kriminalita patří veřejností k nejsledovanější. Není divu, protože se bezprostředně dotýká velkého počtu občanů. Je zřejmě jen málo lidí, kterým by někdy nebylo něco ukradeno. Na špičce krádeží vloupáním se v Kopřivnici drží vloupání do automobilů, nicméně krádeže bytové, vloupání do chat, škol či obchodů není také ojedinělé. Objasněnost majetkových deliktů, na rozdíl od násilné kriminality, jako jsou vraždy, loupeže či úmyslné ublížení na zdraví, je velice nízká, i když se pomalu zvyšuje.

Zdejší policisté mají již nyní jistotu, že letos zaznamenají jeden rekord. A to v počtu vloupání do bytů. Jen za první letošní půlrok se policie v Kopřivnici zabývala čtyřiceti třemi případy bytových krádeží, což je více než v předcházejících letech za celý rok. Pouze předloni zloději podle statistik navštívili pětačtyřicet bytů, ale loni to bylo jen osmadvacetkrát. „Co se letos děje, to je prostě hrůza,“ komentuje situaci vedoucí kopřivnického oddělení Policie České republiky major Josef Jeřábek.

Řadu vloupání do bytů však policisté již objasnili. „Několik jich má na svědomí jeden nezletilec, který klíče od bytů kradl ve škole spolužákům. O tom jsme již minule mluvili. Když pomineme tohoto mladíka, musíme přiznat, že v Kopřivnici je další řada bytů, které vybrala kvalifikovaná parta. Tyto případy se zatím vyšetřují, takže se k tomu nechci podrobněji vyjadřovat,“ řekl Jeřábek. Opět upozornil i na fakt, že také u tohoto druhu trestné činnosti se policie setkává s případy, kdy lidé oznámí krádež fingovanou. „Jsou to pojišťovací podvody, kdy zmizí z bytu věci třeba za dvě stě tisíc. Majitel své věci předem rozprodá a potom najme někoho, kdo mu vypáčí dveře a pojišťovně oznámí krádež. To se obtížně prokazuje, ale nikdo se nemůže spoléhat, že se na podvod nepřijde,“ míní Jeřábek.

Nezvaní návštěvníci mají v oblibě spíše byty v panelových domech, než v rodinných domcích. Především se na sídlištích snáze ztratí, aniž by vzbudili pozornost sousedů a potom jsou byty v panelácích hůře zabezpečeny. Vylomení obyčejného zámku není žádný problém. Pokud si navíc zloděj vytipuje vhodnou dobu, kdy je většina lidí v práci, není těžké byt vybílit. „Alespoň základní věci pro zabezpečení bytu by měl každý udělat. Samozřejmě, že každý musí zvolit takové zajištění, které odpovídá jeho finančním možnostem a tomu, co doma má, ale alespoň bezpečnostní zámek, by neměl chybět na žádných dveřích. Je na každém, zda se rozhodne, že investuje do zajištění bytu třicet tisíc nebo si vypočítá riziko pravděpodobnosti vykradení bytu a neopevní se nijak. Technické možnosti jsou dnes velice široké. Nejlepší pochopitelně je, když je někdo v bytě přítomen nebo je soused ostražitý, ale to se většinou nedá zajistit. Paradoxně jsme však zaznamenali případ, kdy zloděj vlezl i do bytu, kde narazil na důchodkyni, která hůře slyšela. Když zjistil, že v bytě není sám, tak utekl, ale mohlo se stát i něco horšího,“ míní Jeřábek.

Pokud už sousedé načapají zloděje v cizím bytě, neměli by se unáhlit a vyvolat zbytečný poplach. Často totiž lidé zloděje upozorní na to, že jej vidí či mu dokonce řeknou, že běží zavolat policii. Policisté potom nenajdou ani zloděje, ani nezjistí, jak vypadal, protože si jej dotyčný horlivec nestihl prohlédnout. Policie proto doporučuje jednat uváženě, pokud nehrozí jiné vážné nebezpečí. V každém případě by si měli lidé pamatovat, jak zloděj vypadal, protože jinak k jeho dopadení moc nepomohou. Lidé, kteří přijdou do svého bytu a zjistí, že měli návštěvu, by do příjezdu policie neměli nic uklízet. „Pořád se to opakuje a přesto se stává, že přijedeme do bytu, který již je uklizen, vše je umyté a podobně. Lidé tak ničí důkazy, bez kterých se při usvědčování pachatele neobejdeme,“ řekl Jeřábek.

Objasněnost vloupání do bytu se pohybuje letos nad hranicí dvaceti procent, což znamená, že oproti předchozím létům mírně stoupá.

Samotnou kapitolou je vykrádání sklepů. „Vybrat sklep za prvé není vzhledem k jejich zajištění nijak složité ani pro malé děti a za druhé se na tyto krádeže na rozdíl od bytů většinou přijde až po nějakém čase, protože do sklepa většina lidí denně nechodí. Těžko se ve sklepích zjišťují nějaké stopy a stejně tak těžko se dají kvalitně zabezpečit. Jediným doporučením je nenechávat tam cennější věci, o které by mohli mít zloději zájem,“ uvedl Jeřábek.

Jak postupovat při zjištění vloupání do bytu?

- Zjistíte-li, že dveře bytu či zámek jsou poškozeny, nikdy nevstupujte dovnitř sami. Zloděj totiž může být ještě na místě.
- Co nejrychleji přivolejte policii.
- Před příchodem policistů po bytě zbytečně nechoďte, na nic nesahejte, nejezte a nekuřte.
- Rozhodně nic neuklízejte, policisté vás určitě nebudou pomlouvat
- Snažte se přesně rozpomenout na to, kde co stálo a řekněte policistům, s čím bylo hýbáno.
- Sdělte jim také výrobní čísla věcí, které vám byly ukradeny.

Alespoň základní zabezpečení by každý měl mít

Foto  Krimi 2

Zabezpečovací zařízení, které není napojeno na pult centralizované ochrany, sotva zajistí dokonalou ochranu majetku. „Zvlášť u rodinných domků je to problém. Vniknutí pachatele nezabrání ani bezpečnostní fólie v oknech, ani mříže, pokud si sousedé nevšimnou, že se někdo dobývá dovnitř. U domků na samotě je proto dobré zabezpečení velmi obtížné,“ míní velitel kopřivnické městské policie Jan Müller.

Alespoň základní zabezpečení dveří jako je bezpečnostní zámek s bezpečnostním kováním, přídavný zámek, vylití zárubní betonem, aby se nedaly heverem roztáhnout, by měl mít každý. „Především lidé bydlící v horních patrech domů, která jsou zloději navštěvována častěji, by si dveře měli alespoň trochu zajistit. Myslím, že to základní zajištění zase nestojí tolik, aby se lidem nevyplatilo, i když doma nemají nic cennějšího, už jen pro pocit bezpečí a toho, že se ušetří vykradení, při kterém jim bude zloděj prohrabávat osobní věci. I když zloděj nic nenajde, co by mohl ukrást, není jeho návštěva příjemná, protože většinou byt pořádně rozhází,“ řekl Müller.

Vykradení bytu nebo domku se přitom nedá předem nikdy vyloučit. Existuje skupina lidí, která zastává názor, že dokonale zabezpečený byt či domek jen přitahuje zloděje a profesionál se dovnitř stejně dostane, druhá skupina však míní, že by zlodějům cestu za nákupem měli co nejvíce ztížit. Ať již patříte ke kterékoliv skupině či si myslíte o opevnění bytu cokoliv jiného, existují možnosti, jak pravděpodobnost vykradení minimalizovat.

Nejprve by měl majitel bytu nebo domku podniknout opatření, která nejsou nikterak finančně nákladná a již sama o sobě přinášejí výsledky. Jde o to, aby se lidé nechlubili svými majetkovými poměry před kde kým, udržovali dobré vztahy se sousedy, všímali si neznámých lidí potulujících se v domě a při podezření byli ochotni zavolat policii. Rovněž při odjezdu z místa bydliště na delší dobu by měli zajistit vybírání poštovní schránky, nezatahovat rolety a žaluzie a zajistit po dobu, kdy nejsou doma, kontrolu bytu spolehlivou osobou.

Dalším krokem, který je potřeba učinit pro minimalizaci rizika vykradení je mechanické zajištění míst, kterými pachatel může do bytu vniknout. Celá řada možností zabezpečení se nabízí již u vstupních dveří. Kritickým místem jsou také okna, které je potřeba opatřit kvalitními zámky a mříží či alespoň bezpečnostní fólií. Zajistit je nutné i balkon, sklep a vikýř. Jako doplňující systém k mechanickým zabezpečovacím prostředkům je vhodné koupit alespoň nějaký alarm, který zloděje zažene.

Odborníci však tvrdí, že pokud se někdo rozhodne zajistit byt na nějaké úrovni, neměl by vynechat žádné místo, kudy se zloděj může dostat dovnitř. Jsou například zbytečně vyhozené peníze, pokud se rozhodnete zakoupit velmi kvalitní bezpečnostní dveře za několik tisíc, které se téměř nedají překonat, když nezabezpečíte okna. Zloděj pak nepůjde na návštěvu dveřmi, ale hravě se dostane do bytu třeba balkonovými dveřmi po rozbití skla či se bez potíží protáhne sklepním okénkem.

Také podnikatelé by neměli zapomínat na kvalitní zabezpečení svých kanceláří. Mimo již vysvětlené zásady u bytů a domků si podnikatelé musí uvědomit, že majetek představují i informace, které mají mnohdy mnohonásobně vyšší hodnotu, než fyzický majetek v kanceláři. Díky ztrátě databází nebo zcizení plánů a projektů může firma lehce i zkrachovat. Nezřídka se stávají případy, kdy je cílem zlodějů odnesení právě dat z počítače a nikoli techniky. Majitelé firem by měli na svých počítačích zásadně nastavovat taková hesla, která se nedají snadno rozšifrovat a na pozoru by se měli mít i před svými zaměstnanci či bývalými zaměstnanci, kteří velmi často krádeže informací páchají.

Byt či dům lze zabezpečit velice kvalitně, záleží na stavu konta majitele

Foto Krimi 3

Možností, jak zabránit vniknutí pachatele do bytu, rodinného domu či jiného objektu, je mnoho. Vývoj v technice pokročil natolik, že je možné uhlídat prakticky cokoliv a záleží jen na majiteli, zda se rozhodne investovat do zabezpečení bytu pár stokorun nebo sto tisíc.

Kdo potřebuje zabezpečit obydlí proti běžným zlodějům a nemá doma nic cenného nebo zvlášť důležitého postačí mu řádově patnáct až dvacet tisíc korun. U rodinných domků je tato částka o něco vyšší.

Záleží také na tom, zda se majitel rozhodne pro mechanické nebo elektronické zabezpečení, jestli se zaměří na ochranu oken, dveří a plotu, zda si nechá namontovat čidla snímající pohyb po místnosti, zda je napojí na zvukovou a světelnou signalizaci nebo i na pult centralizované ochrany. Jednotlivé druhy systémů lze kombinovat, čímž se zvýší účinnost zabezpečení.

Především majitelé bytů v bytových domech by se měli zaměřit na ochranu dveří, kterými pachatelé nejčastěji vnikají dovnitř. V panelových domech sice někde zamykají obyvatelé již vstupní dveře do celého domu, ale pokud se zloděj bude za ně chtít dostat, hravě se mu to povede. Je celkem jedno, jak vypadají hlavní vchodové dveře a čím se odemykají, zda kartou, kódem či obyčejným klíčem. Například u kódových systémů se zakrátko tlačítka ohmatají, takže každý pozná, která čísla kód obsahuje. Potom stačí vyzkoušet několik kombinací a k cestě do domu nic nestojí. U karet je stejná situace jako u klíčů, lehce se ztratí nebo je zloděj ukradne.

I sebelepší zámek, který je namontovaný na obyčejných dveřích u bytu však proti hrubé síle nic nezmůže. Bezpečnostní dveře navíc vyžaduje většina pojišťoven, aby byt vůbec pojistila. Bezpečnostní dveře se dají pořídit za ceny kolem osmi až patnácti tisíc korun.

Každý zájemce o bezpečnostní dveře by se měl zajímat o to, v jaké bezpečnostní třídě jsou dveře zařazeny. Dveře ve trojce jsou již slušné a ve čtyřce naprosto dostačující pro drtivou většinu bytů. Rozhodně by měl zákazník chtít po prodejci, aby deklaroval co všechno dveře snesou, než je možno je překonat. Řada výrobců nabízí dveře, aniž na ně má atest z autorizované zkušebny, protože se výrobcům nechce za testování platit. O takové dveře je pak lépe ztratit zájem, protože dveře, na kterých je plech, ještě nemusejí být bezpečnostní.

Podobně jako u dveří, i zámky se řadí do šesti kategorií. Odborníci však míní, že je zbytečné k normálnímu bytu instalovat dveře se zámkem patřící do šestky, protože dveře mají byt ochránit, ale ne být nedobytné. Je potřeba myslet i na případy, kdy je nutné do bytu vniknout například kvůli požáru.

Bezpečnostní dveře bývají v případě montáže na původní dveře opatřené tří milimetrovým pancéřovým plechem s ocelovým rámem. Náklady na takovou úpravu dveří včetně zárubní, pantů a výměnu zámků zpravidla nepřesahují patnáct tisíc korun, zcela nové bezpečnostní dveře však vyjdou mnohem dráž a jejich ceny začínají kolem hranice patnácti tisíc. Dají se sehnat i dveře za sto tisíc.

Ocelová konstrukce je nutná aby dveře nešly prohnout, což u původních papundeklových dveří v panelácích není žádný problém. Pokud se dveře nedají prohýbat či jinak nepruží nemá zloděj kam nasadit páčidlo. Zárubně musí být robustní proto, aby je nebylo možné roztáhnout heverem. Většinou se původní futra vylijí řídkým betonem. Originální bezpečnostní zárubně bývají svařeny z ocelových profilů. Aby nebylo možné dveře vysadit, montují se nad ně šrouby nebo kolíky.

Zámky se doporučují použít rozvorové, u kterých při otočení klíčem sjíždějí pomocí táhel současně čepy na třech až pěti místech. Součástí solidních dveří by mělo být i panoramatické kukátko.

Vhodné je i doplnění dveří závorou, která je nezávislá na zárubních. Kdo si chce dveře navíc pojistit, může si za ně nainstalovat mříže. Je skutečně pravdou, že profesionál se dostane všude, ale řadu bytů mají na svědomí amatéři, které bezpečnostní mechanismy odradí.

Léta se již také používají hlasové telefony, převážně ve vysokých panelových domech. Nikdo však ale nepozná, zda je dole skutečně například pošťák, který chce naházet zásilky do schránek, jen po hlase. K mání jsou proto videotelefony, kde návštěvníka nejen slyšíte, ale také vidíte. Kvalita nabízených videotelefonů je různá, buďte si však jisti, že v telefonu za dva tisíce sotva něco uslyšíte, natož uvidíte. Zajištění deseti bytů pomoci běžných telefonů přijde na necelých dvacet tisíc, u videotelefonů se stěží dostanete pod šedesát.

Specialisté na zabezpečování objektů také doporučují vybavit světlo na chodbě pohybovým čidlem, které rozsvítí vždy, když někdo jde. Zloděj se pak nemůže schovávat ve tmě.

Pro ochranu rodinných domků se doporučují spíše elektronické systémy. Současná technika umožňuje takzvanou perimetrickou ochranu, tedy zajištění plotu, a plášťovou ochranu domu, která jistí i dveře, okna a podobně či sleduje pohyb v místnostech. Kvalitní čidla poznají, kdy plot přelézá člověk a nespouštějí poplach, když na plot sedne pták.

Kdo si elektronická čidla napojí na pult centralizované ochrany, má velkou šanci, že u něj zloději neuspějí.

Systém elektronické ochrany je vhodný i proto, že upozorní na nedovřená okna, ale i pokud je majitel domu roztržitý a zapomene zamknout nic se neděje, protože poplach se spustí po otevření dveří a vstoupení dovnitř nezávisle na tom, zda zámky byly zamčeny. Systém umožňuje v případě poplachu i vytáčení telefonních čísel a upozorní tak na vloupání do bytu.

Vykradení bytu může zanechat na obětech vážnou psychickou újmu

Jsou mnohem horší věci, než je vykradení bytu. Postižení často slýchají větu: „Hlavně, že se nestalo nic horšího.“ Psychologové však tvrdí, že postižený může nezvanou návštěvu vnímat podobně, jako kdyby se stal obětí závažného násilného trestného činu. Lidé, jimž byl vykraden byt totiž čelí nepříjemnému pocitu ztráty něčeho mnohem cennějšího, než jsou peníze, televizor nebo jiné věci.

Zároveň s vykradením bytu ztratili postižení pocit nedotknutelnosti domova. Zloději většinou prohrabou i tak intimní místa, jako je postel či zásuvky, v nichž byly léta schovány milostné dopisy nebo rodinné fotografie.

Dřívější jistota bezpečí se vytratí

Za své také vzaly představy, že „mě se to stát nemůže“ a že zamčené dveře jsou ochranou soukromí před vnějším světem. Navíc tvář agresora není známá. V představách obětí se proto opakují otázky: Potkávám útočníka na ulici?; Proč si vybral zrovna můj byt?; Vrátí se znovu?; Existuje vůbec šance se vloupání do bytu ubránit?, Právě znepokojivé otázky „proč právě já?“ ústí ve strach z událostí budoucích. I když se policii podaří pachatele dopadnout, někdejší vnitřní jistotu bezpečí to již poškozeným ve valné většině případů nevrátí.

Postižení vykradením bytu nad sebou často ztratí kontrolu

Vloupání do bytu vnímají lidé obvykle jako přímý útok na svou osobu. Často reagují silným pocitem psychické rány a ztrátou pocitu kontroly nad svým životem. Mnohé ženy zažívají hluboký pocit ošklivosti a pošpinění jako při znásilnění.

Spolu s věcmi, které zloději z bytu odnesli většinou také mizí přesvědčení, že bezpečnostní zámek je čímsi, co nás spolehlivě ochrání. Život obětí se mnohdy zúží až tak, že nejsou schopny se soustředit na nic jiného, než jsou myšlenky na kontrolu a prevenci: Je lepší sprej se slzným plynem či je lépe si koupit rovnou revolver? Postačí pancéřové dveře nebo je nutné za ně zabudovat ještě mříže? Který zabezpečovací systém spolehlivěji zachytí pohyb po bytě?

Psychologové mají zkušenosti i s klienty, kterým se zloději zdrželi v bytě evidentně jen krátce, takže posbírali věci ze stolů a neprohledávali zásuvky a nehrabali se v osobních věcech. Přesto těmto lidem neustálá starost o to, jak zajistí svou bezpečnost, znemožňovala normální život.

S pachatelem je lépe se nesetkat

Policisté doporučují vyhnout se přímému kontaktu s agresorem, pokud je to jen trochu možné.

Na to, jak by měli majitelé bytu reagovat v situaci, kdy se ocitnou tváří v tvář zloději, asi neexistuje žádný návod. Vždy totiž záleží na momentální situaci a na tom, kdo je zlodějem. Co by totiž mohlo fungovat vůči zloději začátečníkovi, nemusí platit na protřelého profesionála.

Lidé by při přistižení pachatele na místě činu měli reagovat spíše mírněji, protože agrese vyvolává opět agresi. Za určitých okolností může jít i o život. Nejsou výjimečné případy, kdy se zloději odhodlali k vraždě jenom proto, aby je oběť nemohla usvědčit, byť ukradli zanedbatelné částky, mnohdy ani ne sto korun. Nebezpečné jsou i situace, kdy má již pachatel ukradené věci u sebe a má tedy co ztratit.

Strach může udělat ze zloděje nebezpečného násilníka

Psychologové v neposlední řadě upozorňují i na to, že zloděj může mít při krádeži kolikrát větší strach, než oběť, kterou je přistižen. Strach zlodějů může být až tak velký, že nejen konají čin ve viditelném zmatku, kdy ukradnou něco méně cenného, přitom mnohem cennější věc, která se dá navíc snáze odnést, nechají na místě, ale kolikrát o jejich strachu svědčí i exkrementy, které po sobě v bytě zanechají. Právě vlastní strach může udělat z obyčejného zlodějíčka brutálního zabijáka.

Policisté jsou první, kdo může zmírnit psychickou újmu

Policisté jsou první, kdo může zmírnit psychické následky, které na postižených vloupání do bytu zanechá. Muži zákona by proto měli dát postiženým najevo porozumění pro jejich nepříjemnou situaci a trpělivě odpovědět na jejich dotazy, které většinou bývají zmatečné. Policisté jsou však na to zvyklí a chápou právo lidí, jež se náhle ocitnou ve svízelné situaci, na pomatené chování.

Bouřlivým pláčem či lamentováním se však člověk uvolní natolik, že psychické rány nemusí být tak hluboké. Psychologové radí, aby postižení o své situaci mluvili se všemi, koho potkají. Začněte hned u policistů. Vyptávejte se na vše, co vás zrovna znepokojuje a na to, co byste měli udělat co nejdříve a co později, jak zabezpečit do budoucna svůj byt a podobně. Hlavně se nebojte, že budete směšní.

Ze strachu je potřeba se vypovídat

Nečekejte na to, až uklidíte byt a zatelefonujte někomu z příbuzných či známých. Udělejte to několikrát po sobě a každému podrobně vypovězte, co vás potkalo. Jen když se z pocitu strachu vypovídáte, ztratí svou vnitřní naléhavost. Až budete příběh, který se vám stal, vyprávět po páté, přestanete se třást či plakat.

Daleko hůř na tom v takové situaci mohou být lidé, u kterých se na první pohled zdá, že se s vloupáním do svého bytu vyrovnali a snášejí ji s nadhledem. Následky nepříjemné události se u nich mohou projevit až po čase, třeba za rok. Mnohé z nich potom složí zdánlivá maličkost, aniž by kohokoliv napadlo, že příčina je tak stará.

Psychologové pomohou

Většinu obětí vloupání do bytu po nějaký čas trápí především poruchy spánku, děsivé sny a žaludeční potíže či bolesti hlavy. Pokud tyto potíže přetrvávají delší dobu, je nanejvýš vhodné obrátit se na psychologa, který má s oběťmi trestných činů zkušenost. Běžná psychoterapie totiž obětem zločinů většinou nepomáhá.

V České republice působí od roku 1991 sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti - Bílý kruh bezpečí (BKB). Jeho posláním je poskytovat obětem trestných činů právní poradenství, psychologickou pomoc a morální podporu. Pracovníky BKB můžete kontaktovat písemně nebo telefonicky.

Obavy z návratu zločince jsou zbytečné

Mezi největší obavy obětí patří to, že zločinci se mohou vrátit. Postižení by tedy měli vědět, že podle statistik je to velmi nepravděpodobné. Kromě atraktivních míst si totiž pachatelé vybírají byty náhodně a málokdy se do nich vracejí.

Bílý kruh bezpečí: Spytihněvova 6, 128 00 Praha 2, každé úterý od 17 do 19.30 hodin, tel.: 02/43 88 33

Bílý kruh bezpečí: Na vozovce 26, Olomouc, každé úterý od 15.30 do 17.30 hodin, tel.: 068/54 16 533

Linka důvěry Nový Jičín: denně od 13 do 22 hodin, tel.: 0656/704 111

Požadavky pojišťoven na úroveň zabezpečení bytu se dost různí

Foto Krimi 4

Více než jeden a půl milionů domácností v České republice si nechali majitelé pojistit proti vykradení u některé z pojišťoven. Vybírat si přitom mohou nejenom podle finanční částky, kterou musí ročně zaplatit, ale také podle požadovaného zabezpečení bytu či rodinného domku.

Mezi pojišťovny, které jsou nejbenevolentnější k nárokům na zabezpečení bytu potřebnou technikou, patří například Hasičská vzájemná pojišťovna. Ta požaduje pouze uzavřené dveře a okna na zámek, přičemž tuto podmínku nijak blíže nespecifikuje. Mříže, speciální zámky nebo bezpečnostní dveře nežádá ani při uzavírání smluv na nejvyšší pojistné částky. Pracovníci Hasičské vzájemné pojišťovny rozlišují několik variant pojištění, a to podle množství cenností v bytě a podle lokality.

Pojišťovna Alianz se při uzavírání smlouvy řídí výší pojistné částky a bezpečnostní situací - například zda byt je v přízemí nebo v patře a jaká je úroveň zabezpečení technikou. Podle toho pak může dostat majitel slevu na pojistném. Pojišťovna bere ohled na všechny existující druhy zabezpečení. U bytu má pojišťovna dobré zkušenosti s bezpečnostními dveřmi a u rodinných domků preferuje poplachové systémy.

Česká pojišťovna při uzavírání smlouvy na částku nižší než tři sta tisíc korun neklade žádné podmínky na zabezpečení technikou. Pokud je pojistná částka vyšší než tři sta tisíc korun, pojišťovna vyžaduje zámek odolný proti odvrtání, vylomení a takzvanému vyhmatání. Takový zámek není možné mechanicky poškodit - rozlomit a selhávají u něj i jiné zlodějské techniky.

Mezi pojišťovny, které požadují vícenásobné zabezpečení, patří například Genarali. Ta rozlišuje čtyři stupně zabezpečení proti krádeži, které jsou určeny výší pojistné částky.

Přílohu připravil Tomáš Kosek

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:24