|
||||
Na tísňových linkách policisté většinou poslouchají nadávky Zneužívání tísňových linek, na kterých lze žádat okamžitou pomoc, je na denním pořádku. „Mohu potvrdit, že to, co se děje na tísňových linkách, je hrůza. Sám jsem nedávno stál u služby, kde je tísňová linka a během dvaceti minut bylo asi patnáct telefonátů dětí. To, co si od nich policista vyslechne, se nedá ani publikovat, jsou to sprosté výrazy, nadávky a vymýšlení kde čeho,“ řekl vedoucí obvodního oddělení Policie České republiky v Kopřivnici Josef Jeřábek. Velitel městské policie Jan Müller s ním naprosto souhlasí. „Především odpoledne, když děti začnou chodit ze škol je tísňová linka zablokována jejich žerty,“ řekl Müller. „Požádali jsme ústřednu, aby nám číslo 156 pohlídala a zjistila odkud se nejvíc volá. Takže kolem jedné hodiny už strážníci obcházejí vytipované telefonní budky v okolí škol, odkud děti nejčastěji volají,“ dodal Müller. Tísňové linky lákají děti především proto, že se dají vytáčet z kteréhokoliv telefonu včetně veřejných automatů, aniž by se hovor musel platit. Přestože se občas podaří děti u automatu přistihnout, nelze je za to nijak postihnout. „Můžeme je maximálně dovést k rodičům. Pokud jsou trochu soudní, tak dají dítěti za vyučenou. Pokud však někdo z legrace oznamuje uložení různých bomb, je to již trestný čin šíření poplašné zprávy. Nelze spoléhat na anonymitu hovoru. Není to tak dávno, co jsme bombové hroziče u automatu zadrželi,“ uvedl Müller. Podle něj se městská policie chystá pořídit zařízení, které je schopné rozpoznat, ze kterého telefonního čísla se volá a adresa, kde je telefon umístěn. „Podobné zařízení mají dnes například hasiči. Doufáme, že s jeho pomocí se nám podaří omezit zneužívání tísňové linky, ale také volající často v rozrušení oznámí co se děje a zavěsí, aniž by řekl odkud telefonuje. Pokud bude voláno z digitální stanice, a ty již v Kopřivnici většinou jsou, nebude problém ji zjistit,“ podotkl Müller. Také městští policisté mají zkušenosti především s tím, že děti většinou neoznamují vymyšlené události, ale spíše do telefonu pískají, zpívají nebo sprostě nadávají. Jeřábek míní, že účinná obrana proti zneužívání linek zřejmě není. „Možná postupně, pokud se kolem tohoto problému bude dělat dostatečná osvěta, časem zneužívání tísňového volání zmizí. Rodiče by měli dětem vysvětlit, že se kvůli nim možná nebude moci dovolat někdo, kdo naléhavě potřebuje pomoc,“ uvedl Jeřábek. Lidé často oznamují případy, které se zrodily v jejich fantazii Spousta oznámení, kterými se musí policisté zabývat, jsou vymyšlená. „Nedělám si iluze o tom, že všechno, co vyšetřujeme, se skutečně stalo. Lidé kolikrát oznamují vymyšlené události kvůli různým plněním od pojišťoven, ale většinou není možné prokázat, že dotyčný lhal. Každý je však na to upozorněn, včetně toho, jaké může očekávat následky, pokud pravda vyjde najevo,“ uvedl vedoucí obvodního oddělení Policie České republiky v Kopřivnici Josef Jeřábek. Zvláště u násilných trestných činů, jako jsou loupežná přepadení, znásilnění a podobně, mají lidé často bujnou fantazii. Jestliže se dá úspěšně vymyslet ukradení něčeho, co jsme ani nevlastnili, výmysly loupeží a znásilnění se většinou odhalí. Policisté totiž na těchto závažných případech pracují s mnohem vyšší intenzitou, než například u drobných krádeží. „Myslím si, že se příliš nezmýlím, když řeknu, že polovina oznámených znásilnění a loupeží je vymyšlena. Kolikrát se stane, že přijde člověk s tím, že byl přepaden a nakonec se ukáže, že výplata skončila někde v automatu a on se bál přijít domů s tím, že peníze, které měly živit rodinu celý měsíc, jsou prohrané,“ řekl Jeřábek. Pokud se během vyšetřování přijde na to, že případ byl vymyšlen, může se z údajného poškozeného lehce stát obviněný, který bude souzen za podvod, křivé obvinění či některý jiný trestný čin, který s tímto souvisí. Spolupráce s policií? Ano, ale jen když jde o mne Stali jste se svědky trestného činu nebo přestupku? Potom byste příliš neměli váhat a událost co nejdříve oznámit policii. Ve skutečnosti se takto ovšem zachová jen zlomek lidí. Policie při otázkách, jak její pracovníci vnímají spolupráci s občany mluví o lhostejnosti a sobectví. Průzkumy názorů obyvatel pak přidávají ještě další zjištění. Příčina neochoty ke spolupráci může být i v ne příliš velké důvěře lidí v instituce, jako jsou policie, státní zastupitelství a soudy. V jakých případech lidé spolupracují s policií ochotně a kdy raději obrazně řečeno strčí hlavu do písku, jsou-li svědky páchání nějaké nekalé činnosti? Když se to týká jich osobně, tak spolupracují. Jinak nic nevidí, odpovídají na tuto otázku téměř všichni policisté shodně a bez delšího uvažování, jako by to vyčetli v některé z příruček. Bohužel, jsou to jejich zkušenosti z praxe. „Pokud jde o páchání násilné trestné činnosti, dá se ještě o nějaké spolupráci mluvit. U majetkových deliktů však převládá lhostejnost, pokud není okraden přímo dotyčný,“ říká vedoucí obvodního oddělení Policie České republiky v Kopřivnici major Josef Jeřábek. Ani zkušenosti městských policistů se nijak neliší. „Pokud lidé vidí někoho rozdělávat ohně, které znečišťují životní prostředí, tak je to nezajímá do té chvíle, než se obrátí vítr a jde jim do bytu kouř. Stejně tak, když v noci opilci rozbíjejí nějaký majetek, tak sluchátko nezvedne nikdo, ale pokud je u toho kravál, tak nám jen drnčí telefony. Stejně tak je to s tím, když je někdo svědkem nějaké krádeže, například kola. Stává se sice, že občas někdo dokonce zasáhne a pronásleduje pachatele, i když nejde o jeho majetek, ale to jsou světlé výjimky,“ řekl velitel kopřivnické městské policie Jan Müller. Dodává přitom, že pokud už někdo něco ohlásí, většinou tak činí anonymně a není ochoten později cokoliv dosvědčit. Nejčastěji městská policie přijímá oznámení o rušení nočního klidu. „Noční kravál lidem vadí, takže je to vcelku logické,“ míní Müller. Policisté přitom připouštějí, že lidi od oznámení může odrazovat i současná praxe. „Lidé se kolikrát domnívají, že stačí jen něco říct a potom jsou překvapeni, že již při prvotním oznámení se jich policista vyptává na rodné číslo, data narození a podobně. Tohle při telefonickém oznámení nepůsobí nejlépe, ale bez těchto dat se neobejdeme. Rodné číslo po nás chce počítač jako první, bez toho prakticky nic z evidence nezjistíme,“ uvedl Jeřábek. Před dvěma lety prováděla ostravská Marketingová laboratoř v Kopřivnici průzkum zaměřený na bezpečnost občanů a jak ji vnímají. Jedna z mnoha otázek zněla: Kdybyste se stal svědkem některého z uvedených trestných činů, spolupracoval byste s Policií ČR nebo s městskou policií, i když by se událost netýkala vás osobně? Respondenti dostali seznam osmi trestných činů a vybírali odpovědi, zda by rozhodně či spíše spolupracovali nebo nespolupracovali. Pouze u trestného činu znásilnění bylo rozhodně ke spolupráci odhodláno něco málo přes padesát procent dotázaných (54,3). U žádného jiného trestného činu nebyla k rozhodné spolupráci odhodlána víc než polovina účastníků průzkumu. Relativně mnoho lidí by bylo ochotno spolupracovat například při loupežném přepadení, ublížení na zdraví nebo bytové krádeži. Pokud by ale lidé přihlíželi výtržnictví, své svědectví by byla odhodlána podat ani ne čtvrtina z nich. Podle věkového složení respondentů potom Marketingová laboratoř dospěla ke zjištění, že ochota ke spolupráci s policejními sbory je tím vyšší, čím starší je svědek trestného činu. „Tato závislost na věku ale zřejmě neplatí, pokud se jedná o sexuální delikty. V těchto případech je odhodlání ke spolupráci relativně vysoké bez výkyvu mezi věkovými skupinami,“ uvádí se v závěrech průzkumu. Policisté však míní, že každý, kdo zůstává vůči páchání trestných činů a přestupků lhostejný, by si měl uvědomit, že pachatel, k jehož dopadení nepřispěl, si příště jako oběť může vybrat právě jeho. Jak by občané měli postupovat při oznámení » přijmout oznámení občana mají za povinnost
všichni příslušníci Policie ČR ve službě i mimo službu Pachatel každého trestného činu by měl být odhalen a potrestán Setkali jste se se zločinným, protiprávním jednáním? Byli jste jím poškozeni? Stali jste se jeho svědky? Každý spáchaný trestný čin, jak jej definuje trestní zákon, by měl být odhalen, jeho pachatel by měl být zjištěn a potrestán. A poškozenému se má dostat zadostiučinění - především ve formě náhrady škody od pachatele, bude-li to možné. To je smyslem trestního řízení a o to usilují orgány činné v trestním řízení. Je proto dobře, jestliže jste přišli věc oznámit na útvar Policie České republiky (P ČR), na oddělení kriminální služby na okresním (městském, obvodním) ředitelství P ČR, na P ČR - úřad vyšetřování nebo na státní zastupitelství. Tento článek slouží k prvnímu a velmi stručnému seznámení s trestním řádem v České republice, s postupy, jakými může být případ projednáván, a především s tím, jaká jsou vaše práva a kde můžete hledat právní i jinou radu a pomoc. Oznámení o spáchání trestného činu přijímají policisté i státní zástupci O tom, jaká jsou vaše práva a povinnosti jako oznamovatele, vás poučí ten, kdo přijímá vaše oznámení. Jsou stanoveny zejména v § 158 trestního řádu. Policejní orgán, vyšetřovatel i státní zástupce jsou povinni přijímat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Je proto důležité, abyste jim sdělili všechny okolnosti spáchaného skutku. Pokud nebylo přijato vaše oznámení a jste přesto přesvědčeni, že se stal trestný čin, obraťte se na vedoucího obvodního oddělení policie nebo na ředitele okresního ředitelství P ČR. Také můžete požádat státní zastupitelství o přezkoumání postupu policejních orgánů. Úkolem orgánů činných v trestním řízení je mimo jiné předcházet další trestné činnosti. Jste-li nadále ohroženi kriminálním jednáním, obáváte-li se msty ze strany pachatele nebo pokud víte o někom, kdo se ocitá v nebezpečí, neopomeňte to říci policistům nebo kriminalistům z oddělení kriminální služby na okresním ředitelství P ČR a dohodněte se s nimi na způsobu potřebné ochrany. Lze doporučit, abyste si od toho, komu podáváte oznámení, vyžádali všechna potřebná telefonní čísla a adresy a poznamenali si jednací číslo, pod nímž je věc vedena a jména pracovníků s nimiž jste jednali. Vyžádejte si také potvrzení o vašem oznámení, budete jej potřebovat, zejména pokud vám byla způsobena škoda, proti které jste pojištěni. Jako oznamovatel trestného činu máte právo požádat, abyste byli do jednoho měsíce vyrozuměni, jak bylo s vaším oznámením naloženo. Pomoc lze čekat od policie, ale i odjinud Potřebujete-li v souvislosti se spáchaným trestným činem lékařské ošetření nebo jinou pomoc, policisté vám pomohou a poskytnou potřebné rady, pokud to bude v jejich silách. V České republice působí od roku 1991 sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti - Bílý kruh bezpečí (BKB). Jeho posláním je poskytovat obětem trestných činů právní poradenství, psychologickou pomoc a morální podporu. Pracovníky BKB můžete kontaktovat písemně nebo telefonicky. Psychologickou, duchovní a zdravotní pomoc můžete hledat též v krizových centrech (RIAPS a podobně), v psychologických a manželských poradnách, v církvích a ve zdravotnických zařízeních. Trestní stíhání začíná sdělením obvinění Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba, vyšetřovatel zahájí trestní stíhání tím, že sdělí obvinění této osobě. Úsek řízení od zahájení trestního stíhání až po podání žaloby nebo rozhodnutí o postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání se nazývá přípravné řízení. Dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce. Po podání obžaloby státním zástupcem rozhodne soud o konání hlavního líčení, pokud po předběžném projednání obžaloby nerozhodne jinak: věc nepostoupí jinému orgánu nebo soudu, trestní stíhání nezastaví, nepřeruší, nevrátí státnímu zástupci, podmíněně nezastaví či nerozhodne o narovnání. Bylo-li vám trestným činem ublíženo, stáváte se poškozeným Bylo-li vám trestným činem ublíženo na zdraví, byla-li vám způsobena majetková, morální nebo jiná újma, stáváte se v trestním řízení poškozeným. V některých případech se stáváte poškozeným s nárokem na náhradu škody. O postavení poškozeného pojednávají zejména ustanovení § 43 až 51 trestního řádu. Podle zákona se můžete nechat zastupovat zmocněncem. Může jím být někdo z vašich nejbližších a přátel, ale také advokát či jiný právník. Jako poškozený máte vy nebo váš zmocněnec právo během trestního řízení činit návrhy na doplnění dokazování (například navrhovat slyšení dalších svědků, vypracování znaleckých posudků a podobně), nahlížet do spisů s výjimkou protokolu o hlasování, dělat si výpisky a poznámky, pořizovat si na vlastní náklady kopie spisů nebo jejich částí, zúčastnit se hlavního líčení u soudu a veřejného zasedání o odvolání. Jako poškozený máte podle § 167 trestního řádu právo kdykoliv v průběhu vyšetřování žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v postupu vyšetřovatele. Tato žádost musí být neprodleně vyřízena a o výsledku přezkoumání musíte být vyrozuměni. Během vyšetřování je potřeba uplatnit nárok na náhradu škody Již na počátku vyšetřování, ale nejpozději na počátku hlavního líčení, je třeba, abyste uplatnili nárok na náhradu škody, jež vám byla trestným činem způsobena. Tato škoda musí být finančně vyčíslena alespoň minimální částkou a doložena, jde-li o škodu na majetku, o ušlou mzdu nebo o výživné vyživovaných osob. Bylo-li vám ublíženo na zdraví, je potřeba si od lékaře opatřit bodové ohodnocení bolestného a stíženého společenského uplatnění. Máte-li důvodnou obavu, že váš nárok na náhradu škody nebude obviněným uspokojen, můžete navrhnout v přípravném řízení státnímu zástupci, a rozhoduje-li již o věci soud, příslušnému soudu, aby tyto orgány zajistily váš nárok až do pravděpodobné výše škody na majetku obviněného. Věc může být odložena ještě před zahájením trestního stíhání, protože policejní orgán, vyšetřovatel nebo státní zástupce usoudil, že nešlo o trestný čin nebo v případě, že se nepodařilo zjistit všechny potřebné skutečnosti k zahájení trestního stíhání, zejména, je-li pachatel nadále neznámý nebo je-li trestní stíhání nepřípustné. Vězte však, že zejména v případě neznámého pachatele trestní stíhání odložením věci nekončí. Šetření dále pokračuje příslušnými orgány policie. Usnesení o odložení trestního stíhání vám musí být doručeno. Proti usnesení o odložení věci můžete podat stížnost, jak praví ustanovení § 159, odstavec 5 trestního řádu. Stížnost musí být podána do tří dnů od doručení opisu usnesení. Trestní stíhání může být zastaveno nebo přerušeno Musíte být také vyrozuměni, byla-li věc v přípravném řízení postoupena jinému příslušnému orgánu, bylo-li trestní stíhání zastaveno nebo přerušeno. K zastavení může dojít například tehdy, nestal-li se skutek, pro který se trestní stíhání vede, skutek není trestným činem, není prokázáno, že jej spáchal obviněný, zemřel-li pachatel či byla-li udělena amnestie nebo milost prezidenta republiky. K přerušení dochází například tehdy, je-li obviněný těžce nemocen. Je-li pachatelem trestného činu proti vám někdo z vašich nejbližších příbuzných, je zahájení nebo vedení trestního stíhání v případě některých trestných činů vázáno na váš písemný souhlas, který lze vzít kdykoliv zpět až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. To vyplývá z ustanovení § 163a trestního řádu. Jestliže jste souhlas již jednou odepřeli, nelze jej znovu udělit. Soud nebo státní zástupce mohou trestní stíhání podmíněně zastavit. Jednou z podmínek takového zastavení je skutečnost, že vám obviněný nahradil způsobenou škodu, uzavřel s vámi dohodu nebo podnikl jiné kroky k napravení škody. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení však můžete na základě ustanovení § 307, odstavce 5 trestního řádu podat stížnost. Mezi poškozeným a pachatelem může dojít k narovnání V přípravném řízení na návrh státního zástupce nebo potom u soudu, za podmínek uvedených v ustanoveních § 309 až 314 trestního řádu, může dojít k narovnání mezi vámi a pachatelem a v důsledku tohoto k zastavení trestního stíhání. O narovnání rozhoduje soud. Ten se ovšem neobejde bez vašeho vyjádření, že s takovým řešením souhlasíte. K narovnání může dojít zejména tehdy, nahradil-li vám pachatel škodu, učinil-li potřebné kroky k její úhradě nebo jinak odčinil újmu trestným činem způsobenou. Je na vás, zda na navržené narovnání přistoupíte a zda se s navrhovanou částkou, která by vás odškodnila, spokojíte či nikoliv. Toto odškodné by v sobě mělo zahrnovat jak výši škody, tak i velikost újmy, která vám byla trestným činem způsobena. Například při škodě na majetku můžete zvážit, zda dostanete takovou částku, abyste si mohli pořídit novou věc za její současnou cenu. Proti rozhodnutí, jímž v přípravném řízení soud schválení narovnání zamítl, máte jako poškozený právo podat stížnost. Po podání obžaloby následuje hlavní líčení Jestliže jsou výsledky vyšetřování dostatečné, státní zástupce podá obžalobu k soudu. Následovat bude hlavní líčení. O termínu budete vyrozuměni. Jste-li zároveň svědkem, budete přímo vyzváni, abyste podali soudu svědeckou výpověď. V některých případech zvlášť závažné trestné činnosti, o kterých koná řízení přímo krajský soud, může být vaše účast jako poškozeného vyloučena. Zvážit byste rovněž měli, zda, v některých případech, nebude lepší přijít k soudu v doprovodu někoho, kdo je vám oporou. Nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování máte možnost uplatnit svůj nárok na náhradu škody - tedy přesně specifikovat, jaké finanční částky se domáháte a z jakých důvodů a tento nárok doložit potřebnými doklady. V případě vaší nepřítomnosti bude soud vycházet z vašeho předchozího vyjádření. Se souhlasem předsedy senátu máte právo klást vyslýchaným otázky a po závěrečné řeči státního zástupce se k věci vyjádřit. Náhrady škody se lze domáhat také v občanskoprávním řízení Bude-li vám alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody, bude odsouzený povinen nahradit vám i náklady potřebné k uplatnění tohoto nároku. V případě, že nesouhlasíte s výrokem soudu o náhradě škody, můžete podat odvolání. Odvolání se podává u soudu, který vynesl rozsudek, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Nerozhodne-li trestní soud v rámci hlavního líčení (v takzvaném adhezním řízení) plně o vašem nároku na náhradu škody, lze se tohoto nároku domáhat v občanskoprávním řízení. To ale bývá delší, složitější a finančně mnohem nákladnější. Proti rozsudku se může samozřejmě odvolat také obžalovaný a státní zástupce. O nařízení veřejného zasedání o odvolání musíte být vyrozuměni a také zde budete mít právo se k věci znovu vyjádřit. Identitu svědka lze utajit Práva a povinnosti svědka jsou stanoveny zejména ustanoveními § 97 až 104 trestního řádu. O nich musíte být náležitě poučeni, než začnete vypovídat. Pokud by vám v souvislosti s podáním svědectví hrozila zjevná újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, máte právo podle trestního řádu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením. Neshledá-li k tomu vyšetřovatel důvod, můžete se utajení své totožnosti přesto domáhat. O postupu pak rozhodne státní zástupce. Náklady spojené s podáním svědectví, jako je ušlá odměna za práci a podobně, vám mohou být, pokud o to požádáte, uhrazeny. Presumpci neviny je nutno respektovat Jedním z principů trestního práva v demokratických zemích je plné respektování presumpce neviny. To znamená, že se na obviněného pohlíží jako na nevinného, dokud není pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vina vyslovena. Bílý kruh bezpečí: Spytihněvova 6, 128 00 Praha 2 každé úterý od 17 do 19.30 hodin, tel.: 02/43 88 33 Bílý kruh bezpečí: Na Vozovce 26, Olomouc každé úterý od 15.30 do 17.30 hodin, tel.: 068/54 16 533 Linka důvěry Nový Jičín: denně od 13 do 22 hodin, tel.: 0656/704 111 Oznámení občanů je posuzováno podle obsahu, ne podle názoru oznamovatele Jakékoliv oznámení občana policii je posuzováno podle
obsahu a nikoliv podle názvu, které mu dává oznamovatel. Posouzení oznámení
přísluší policejnímu orgánu nebo vyšetřovateli. Učiněné oznámení může být
posouzeno jako: Trestní oznámení Trestní oznámení je takové oznámení občana, které směřuje na konkrétní osobu důvodně podezřelou ze spáchání trestného činu. Posouzení důvodnosti podezření je výhradně v pravomoci orgánů Policie České republiky (to znamená orgánů činných v trestním řízení, mezi které patří vyšetřovatel, policejní orgány, státní zástupci a soudci) a nikoliv oznamovatele. Jestliže jsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, oznámení prošetřuje příslušný vyšetřovatel. Vyšetřování může být ukončeno buď návrhem na podání obžaloby nebo odložením věci, postoupením věci jinému orgánu k vyřízení, zastavením trestního stíhání nebo přerušením trestního stíhání. Přerušení trestního stíhání ovšem neznamená ukončení šetření. Po přerušení trestního stíhání jsou prováděny úkony ke zjištění pachatele, pátrání po ukradených věcech a podobně. Jsou-li zjištěny nové závažné skutečnosti k případu nebo je-li vypátrán pachatel, v trestním stíhání se pokračuje. Jestliže z oznámení občana nelze určit pachatele a z tohoto důvodu nelze trestní stíhání zahájit, v tom případě oznámení prošetřuje věcně a místně příslušný orgán Policie České republiky. Celé trestní řízení je přesně vymezeno a upraveno trestním řádem. Oznámení o přestupku Prošetřováním oznámení o přestupku se zabývají obce, okresní úřady, orgány Policie České republiky a jiné správní orgány podle zákonů. Obce se zabývají přestupky proti veřejnému pořádku ve státní správě, která jim je svěřena, proti pořádku v územní samosprávě, proti veřejnému pořádku, proti majetku a proti občanskému soužití. Okresní úřady řeší přestupky ve věcech, které spravují a ostatních přestupků, pokud k jejich projednávání nejsou příslušné jiné správní orgány. Policie ČR má na starosti přestupky spáchané porušením obecně závazných předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Stížnost Stížností se rozumí podání, kterým se osoby ve vlastním zájmu domáhají ochrany svých práv nebo poukazují na nesprávný postup policejních útvarů, jejich zaměstnanců a policistů. Podnět Pod pojmem podnět se chápe podání, kterým občané navrhují postup ke zlepšení činnosti policejních útvarů. Každé podání musí být zaevidováno. Při ústním podání musí být s oznamovatelem sepsán záznam, který je mu předložen k podpisu. Pokud o to oznamovatel požádá, musí mu být poskytnuta kopie tohoto záznamu. Všechny stížnosti nebo podněty musí být vyřízeny do jednoho měsíce ode dne jejich přijetí. V odůvodněných případech může být lhůta k jejich vyřízení prodloužena na dobu nezbytně nutnou k prošetření. Ne všichni postižení se obrátí na policii Ne všichni lidé, kteří se stanou obětí trestného činu, to ohlásí buď Policii České republiky nebo městské policii. K tomuto zjištění dospěl nedávný průzkum Marketingové laboratoře Ostrava. Spáchání trestného činu podle průzkumu zažila na vlastní kůži zhruba čtvrtina respondentů. Ti potom odpovídali na otázku, o jaký trestný čin šlo a zda jej ohlásili. „Souhrnně můžeme uvést, že asi polovina kopřivnických občanů, kterým někdo ukradl nějakou věc nebo peníze, přepadl nebo je ohrožoval, ohlásila tuto skutečnost Policii ČR a asi dvě pětiny postižených se s oznámením obrátilo na městskou policii,“ konstatuje se v průzkumu. Zda se však občané obracejí na policii více, pokud se stanou obětí majetkového trestného činu nebo násilí, již průzkum neuvádí. Naopak často lidé policii na pomoc volají, aniž k tomu mají důvod. „Zvláště letos je to patrné, že mnoho lidí nám telefonuje předčasně, aniž by něco hrozilo. Vždy, než zvednou telefonní sluchátko, by se měli pokusit sami zhodnotit situaci, zda je opravdu tak vážná. Stává se totiž, že hlídka vyjede na místo a nakonec zjistí, že o nic nešlo. Velice často se také stává, že oznamovatelé jednali tak zbrkle, že ani nedokážou popsat pachatele, protože si ho nestihli prohlédnout,“ řekl vedoucí kopřivnického oddělení Josef Jeřábek. Občané města, kteří se stali obětí trestného činu, nejčastěji v anketě uváděli, že jim bylo ukradeno jízdní kolo. Následovaly trestné činy jako jsou vykradení auta, okradení na ulici, ublížení na zdraví, sexuální obtěžování, bytové krádeže, krádež auta a na posledním místě znásilnění. Policisté sice míní, že podobné statistické údaje nemají prakticky žádný význam pro dělání závěrů, protože absolutní čísla spáchaných trestných činů jsou příliš malá. Nicméně usuzovat, jaký trestný čin nám hrozí nejvíce, se z průzkumu dá. Policistů je v Kopřivnici nedostatek Kopřivnické obvodní oddělení Policie České republiky se dlouhodobě potýká s nedostatkem policistů. „Do naplnění stavu nám schází zhruba patnáct až dvacet procent lidí. To je číslo dost vysoké,“ řekl vedoucí kopřivnického oddělení Josef Jeřábek. To, že v Kopřivnici slouží méně policistů, než by bylo zapotřebí, sice neohrožuje ničí životy ani není přímou příčinou vysoké kriminality, ale může to v některých případech souviset s tím, že jsou lidé s prací policie nespokojeni. „Máme zde určité množství práce, zejména té nepopulární administrativy, která je nedílnou součástí naší práce. Tím, že se papírováním musí zabývat skoro všichni policisté z oddělení, zbývá méně času na prevenci,“ podotkl Jeřábek. Podle něj se dnes mladí lidé k policii příliš nehrnou, přestože jiné práce je, zvláště na Kopřivnicku, nedostatek. „Mládežníci asi mají představy o atraktivnějším zaměstnání. Platy policistů se sice pohybují nad hranicí celostátního průměru, ale tuhle práci nelze dělat jenom kvůli penězům,“ míní Jeřábek. Vzápětí však dodává, že také kritéria pro přijetí k policii jsou dost náročná. Vyhoví jim v průměru jeden zájemce z deseti, ale kolikrát je to ještě méně. Člověk, který se rozhodne pro povolání policisty, po úspěšném zvládnutí psychologických testů a splnění dalších předpokladů, jako je bezúhonnost či dobrý zdravotní stav, musí absolvovat roční odbornou přípravu na střední odborné škole MV ČR v Holešově nebo v Brně a tříměsíční praxi v Praze. Poté nastoupí na některém obvodním oddělení P ČR v okrese Nový Jičín. Práce na obvodních odděleních obnáší poměrně široký záběr činností. „Jde o řešení věcí přestupkových, trestních, činnost v dopravě a řadu dalších. Nároky po stránce všestrannosti jsou zde tedy velké. Postupem času se policista může dostat ke speciálním činnostem například u kriminální služby a podobně,“ řekl Jeřábek. „Obvodní oddělení je vždycky učňovské středisko pro další služby. Z toho vyplývá také jistý koloběh lidí. Mladí přicházejí, něčemu se naučí a postupují výš. To je neustálý kolotoč, který je vcelku logický, protože není možné, aby na speciální služby, až na výjimky, nastupovali lidé přímo z civilu.“ Přestože kritéria pro přijetí jsou dost tvrdá, vedoucí kopřivnického obvodního oddělení míní, že by mohla být ještě náročnější tak, aby na obvodní oddělení nastupovali lidé, kteří mají představu o tom, co tato práce obnáší a po pár měsících od policie neodcházeli. „Stávají se případy, kdy policista po více než roce přípravy zjistí, že takovou práci nemůže dělat a utíká. Měli jsme tady dokonce jednoho, který přišel jenom proto, aby zjistil, jak to u policie chodí, a pak své zkušenosti uplatnil v podnikání,“ uzavřel Jeřábek. Městští i státní policisté spolupracují Na území města působí dva policejní sbory - Policie ČR a městská policie. Každá policie má jiné úkoly, což je dáno již tím, kdo je jejich zřizovatelem. „Společně se staráme o veřejný pořádek a zajišťujeme některé větší sportovní a kulturní akce. Městskou policii také například informujeme o hledaných osobách a městští strážníci se kolikrát na jejich zadržení podílejí,“ řekl vedoucí kopřivnického oddělení P ČR Josef Jeřábek. Programy na drtivé většině počítačů českých uživatelů jsou kradené Co je to softwarové pirátství? Jde o kopírování, šíření, prodej, ale i užívání softwarových produktů bez vědomí autora, tedy v rozporu se zákonem. Všechna autorská díla, tedy také počítačové programy, jsou chráněna před zneužitím autorským zákonem. Pokud kopírujete cizí program pro vlastní potřebu nebo na prodej, místo abyste si ho zakoupili, dopouštíte se nejenom nemorálního jednání, ale především trestného činu podle § 152 o porušování autorských práv a § 257 trestního zákona o poškozování a zneužívání záznamu na nosiči informací. Softwarové pirátství je dnes celosvětovým problémem. Počítačové pirátství v České republice sice podle odborníků kvete méně než v Číně, asi tak stejně jako v Irsku, ale mnohem více než ve Spojených státech. Odhaduje se, že více než čtyři pětiny programů si jejich uživatele opatřili bezplatně, čili je normálně ukradli. Experti na tuto problematiku podle dostupných zpráv vesměs předpokládají, že během deseti let by se mohlo i u nás dostat softwarové pirátství na úroveň západní Evropy, kde je nelegálních programů asi padesát procent. Nad kradením programů se nikdo nepozastavuje „Jestli na svém počítači používám nějaké pirátské programy? Co na to mám říct?,“ odpověděl na jednu otázku jeden pražský živnostník, kterého citoval letos v únoru deník Mladá fronta dnes ve článku zabývajícím se softwarovým pirátstvím. „Koupil jsem si ten nejlevnější počítač za třiadvacet tisíc, k němu tiskárnu za sedm, jenže to neumělo vůbec nic. Pak jsem zjistil, že programy, které bych potřeboval, by stály skoro tolik, co počítač. Takže nakonec jsem je získal podobně jako většina lidí kolem mě,“ uvedl zmíněný podnikatel. Pirátské programy přitom nejsou doménou pouze na soukromých počítačích, ale jde o běžnou praxi v mnoha firmách, ale dokonce i ve státních institucích a podle zpráv tisku se používá kradený software i v českém Parlamentu. Krádež software je velmi jednoduchá Softwarové pirátství řadí policisté mezi delikty, kterými jsou například prodej značkového textilu či kopírování videokazet. Krádež software je ovšem mnohem jednodušší. Stačí do počítače vložit disketu a za pár vteřin je program zkopírován. Navíc je pirátský program k nerozeznání od legálního. Zatímco trestnost člověka, který načerno vypaluje CD s hudebními nahrávkami a prodává je na tržištích, všichni uznávají, nad používáním nelegálně získaného software se pozastaví jen málokdo. Je ovšem důležité si uvědomit, že v případě, kdy používáte na svém počítači program, na který nemáte licenci, poškozujete jeho autora a stáváte se softwarovým pirátem. To, že jde o trestnou činnost, může být tím zřetelnější, pokud takovýto software používáte k podnikání. „Koncem osmdesátých let, kdy se u nás osobní počítače začínaly prodávat, ani jiná cesta ke získání software většinou nebyla,“ vzpomíná jeden z policejních expertů. Lidé si podle něj v té době zvykli, že za počítač sice musejí vynaložit celé jmění, ale program je k mání zadarmo. Proti pirátům bojuje BSA Softwarové pirátství však instituce, které nad dodržováním zákonů mají bdít, příliš nepálí. Jde o zločiny, při kterých výrobci programů přicházejí o milionové částky, ale krev z toho neteče. Největší výrobci programů, jako je například Microsoft, Lotus či Autodesk se proto brání sami. V roce 1988 založili organizaci BSA (Business Software Alliance), jež by měla čelit softwarovým pirátům celosvětově. Jednotlivé pobočky BSA záhy dokázaly odhalit velké padělatelské dílny v Hongkongu nebo na Tchaj-wanu. V roce 1993 pak vznikla i česká pobočka BSA CS. První zátah měl působit preventivně I ta zakrátko slavila úspěchy. První akce se odehrála 17. března v roce 1994. Časopis Reflex o zátahu napsal: „U vchodu firmy Dialog Agro zazvonilo deset mužů, kteří se šéfovi výpočetního oddělení představili jako policisté a předložili povolení k prohlídce. Několik hodin pak obcházeli počítače a kontrolovali programy a nákupní doklady. O několik dní později uspořádala asociace BSA CS tiskovou konferenci. Oznámila, že firma Dialog je podezřelá z nelegálního užívání software. Noviny se postaraly, aby první protipirátský zásah v postkomunistických zemích získal velkou publicitu. ‘Bylo to důležité hlavně psychologicky,’ soudí jednatel BSA CS Zdeněk Weig. Varování mířilo především k podnikatelům, aby si konečně uvědomili, že krádež počítačových programů není beztrestná.“ Od té doby proběhla celá řada policejních razií, na základě udání BSA byla například odhalena burza v Ostravě, kde se kšeftovalo s načerno nahranými počítačovými hrami. Programy, které běžně stojí několik set korun, se zde prodávaly za dvacku. Lidé často netuší, že jsou piráty Většina uživatelů nelegálního software se omlouvá, že program je drahý a že jej zlegalizuje - zaplatí, až si na něj vydělá. Při stejné logice by se však dalo argumentovat třeba i tím, že ukradené auto zaplatím, až si taxikařením na něj vydělám. Počítačový software přitom podléhá stejně tak autorskému zákonu jako literární či jiná díla. Mnoho uživatelů počítačů se dostává k nelegálnímu software aniž o tom kolikrát vědí. Jednou koupený program lze totiž instalovat pouze na jeden počítač. Řada firem však program instaluje z jediné sady disket či CD ROM, byť legálně koupeného, na počítačů více, a ještě jej kolikrát mají zaměstnanci nahraný na svých noteboocích či počítačích doma pro případ, kdy pracují přesčas a práci si nosí domů. Podobně se může dostat k pirátskému software majitel počítače koupeného z druhé ruky. Jen málokdo totiž při prodeji počítače odstraní nahrané programy. Program se dá nahrát i přes Internet Není dnes také problémem, nahrát si některé programy přes Internet, kde jsou místa, provozována takzvanými hackery, specializující se na nabídku kradeného software. Rovněž lze koupit pirátský program v domnění, že je legální. Velké gangy, které programy množí jej, dokáží kolikrát i slušně zabalit. Nelegální software na sebe ovšem většinou upozorní podezřele nízkou cenou a tím, že schází podrobný manuál. Pirátské kopie jsou pro uživatele riskantní nejenom proto, že riskuje kriminál, ale pirátský software na sebe může při kolování po různých počítačích pochytat kdejaké nákazy, jež mohou být příčinou toho, že program nebude plně funkční, ale může způsobit i narušení jiných programů, databází či dokonce zapříčinit, že vám takzvaně klekne celý počítač. Do disku přitom nikdo při koupi nevidí, takže se může klidně stát, že program ani nenainstalujete. Reklamace výrobku, který nelegálně vznikl kdesi na čínském venkově, asi bude dost obtížná. Legální software má řadu výhod Výhodou legálně pořízeného software je především jeho kompletnost, čistota neboli nezavirovanost a spolehlivost. Softwarové firmy navíc registrovaným uživatelům svých produktů většinou poskytují telefonickou poradenskou službu a výhodné podmínky při aktualizaci starších verzí. Jak se dá vyhnout nákupu nelegálního software? Především je nutno nakupovat u autorizovaných prodejců. Dále je potřeba vyžadovat od prodejce doklady o legálnosti produktu. To je: licenční ujednání, záruka, registrační karta, originální datové nosiče a některé produkty mají také certifikát autentičnosti opatřený hologramem a dalšími ochrannými prvky (vypadá podobně jako technický průkaz k autu). Tyto náležitosti požadujte, i když je již v novém počítači program a operační systém nainstalován (takzvaný OEM software). Dále je potřeba vyžadovat platný doklad s uvedením všech koupených programů. Pokud koupíte software za „výhodnou“ cenu, bez dokumentace a na neoznačených disketách nebo CD ROM, buďte si jisti, že kupujete pirátský produkt. Občas se v inzerátech objeví nabídky na soubor programů různých firem na jednom CD ROM. I to je poznávací znamení díla pirátů. Kdo koho vlastně okrádá? Největší světoví producenti software občas publikují, jak vysoké ztráty jim počítačoví piráti působí, nicméně přesto tyto firmy mají tak obrovské zisky, že jsou schopny se částečně proti nelegálnímu užívání jejich produktů bránit. Například firma Microsoft vykazuje miliardové zisky a její majitel Bill Gates je vůbec nejbohatším mužem na Zemi. Uživatelé si potom stěžují, že software je příliš drahý, a že spíše okrádá Microsoft je. O mnoho hůř však na tom jsou malé firmy, které s námahou vytvoří program, obtížně jej prosadí na trhu a po prodeji pár kusů o něj přestane být zájem. Tyto malé firmy potom dříve či později zkrachují. To paradoxně vede k posílení monopolu softwarových gigantů a jejich programy mohou být mnohdy neúnosně drahé. Práci s počítačem ztěžují i hackeři Samostatnou kapitolu oblasti počítačového pirátství tvoří hackeři, kteří provádějí záškodnickou činnost prostřednictvím počítačových sítí, zejména Internetu. I na ně se vztahuje paragraf 257 trestního zákona, ale dopadnout je, je prakticky nemožné. Přesto služba kriminální policie čas od času zaznamená úspěch i v hackerských vodách. V jednom z osvětových letáků, které loni vydalo Ministerstvo vnitra se praví, že „počítačové kriminalitě bude policie věnovat stále větší pozornost.“ Česká pobočka BSA CZ se kromě potírání užívání nelegálního software zabývá také protipirátskou osvětou a poradenskou činností. Veškeré informace, týkající se nelegálního software, získáte na adrese: BSA CZ, Thámova ulice 7, 186 00 Praha 8, tel.: 02/24 81 23 04 linka 217, fax: 02/23 23 489 obvinění z trestného činu Jaké jsou nevýhody pirátského software vůči legálnímu? neodborná instalace může ohrozit ostatní programy a
data Přílohu připravil Tomáš Kosek
|
||||
Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:23 |
||||
