Foto Krimi 2

Krátké palné zbraně jsou při obraně účinné, ale i nebezpečné

Foto Krimi 3

Použití krátké palné zbraně, čímž rozumíme pistole a revolvery, jako nepochybně nejúčinnějšího obranného prostředku, může v kritické situaci zachránit život napadeného člověka. Stejně tak ale může během okamžiku lidský život zbytečně zmařit. Zatímco na jedné straně zaznívají názory, že pořizovat si jiný obranný prostředek, než střelnou zbraň nemá smysl, na straně druhé jsou lidé varováni před neuváženým nošením zbraní. Mnoho policistů přitom tvrdí, že pamatují spousty případů, kdy došlo díky zbraním ke zbytečným neštěstím, ale neznají případ, kdy by vlastnictví revolveru či pistole někoho ochránilo.

To, zda si krátkou palnou zbraň pořídit nebo ne, si musí vyřešit každý sám. Odpověď na tuto otázku zde nenaleznete. Pokud se již ale pro koupi zbraně rozhodnete, je dobré se rozhodovat na základě dostatku informací, z nichž ty nejzákladnější naleznete zde.

Co je třeba učinit před nákupem zbraně

Odpověď na otázku, co je třeba učinit před nákupem zbraně, lze získat ze Zákona o střelných zbraních a střelivu, který platí od března 1996. Na rozdíl od předchozí právní úpravy o vydání zbrojního průkazu nerozhodují policejní úředníci a žadatelé je nemusí přesvědčovat, že zbraň potřebují, ale zbraň může nosit každý, kdo splňuje podmínky pro jeho vydání.

Před podáním žádosti o vydání zbrojního průkazu by fyzická osoba měla nejprve sama posoudit, zda splňuje nebo splní podmínky pro jeho vydání. Tyto podmínky stanoví již zmíněný zákon. Jde o dosažení předepsaného věku, způsobilost k právním úkonům, zdravotní a odbornou způsobilost, bezúhonnost, spolehlivost a místo pobytu na území České republiky.

Předpokladem pro vydání zbrojního průkazu je dosažení věku 21 let, tedy věku vyššího, než je například hranice občanskoprávní způsobilosti. Zletilosti se podle občanského zákoníku nabývá dovršením 18. roku.

Zákon sice připouští vydání zbrojního průkazu i osobám mladším jednadvaceti let, ale jde pouze o dva případy. O výjimečně talentované sportovce a studenty škol, které mají ve studijních osnovách zahrnutu výuku myslivosti. O vydání zbrojního průkazu skupiny G, tedy k ochraně života, zdraví a majetku nemá smysl žádat, jste-li mladší. Dalším z předpokladů je zdravotní způsobilost.

Zdravotní způsobilost žadatele o zbrojní průkaz posuzuje lékař, kterého si žadatel vybral k soustavné zdravotní péči. Z odborného hlediska jde o lékaře, který by měl být v nejširší míře informován o zdravotním a psychickém stavu žadatele. Za posouzení zdravotního stavu za účelem vydání zbrojního průkazu se u lékařů zpravidla platí.

Žadatel o průkaz musí počítat i s tím, že jeho způsobilost nosit zbraň bude přezkoušena zkušebním komisařem. Zkouška má praktickou a teoretickou část. V praktické části musí zájemce o zbrojní průkaz prokázat, že umí zbraň rozložit, složit, vyčistit a podobně. Součástí zkoušky je také střelba na cíl. V teoretické části je potřeba odpovědět na otázky zkušebního testu, podobnému jako například testy pravidel silničního provozu, kde je potřeba prokázat znalosti z právních předpisů, které se zbraněmi souvisejí, ze znalosti o zbraních a střelivu a ze zdravotnického minima. Každý test obsahuje otázky ze všech čtyř skupin. Žadatel se ke zkouškám může připravit ve speciálním kurzu.

Bezúhonnost je další z podmínek pro vydání zbrojního průkazu. Toto se posuzuje zvláště důkladně, aby bylo zabráněno vydání průkazu osobě, která neskýtá záruku, že zbraň nezneužije. Na vydání průkazu tak mohou prakticky zapomenout všichni, kdož se kdysi dostali do konfliktu se zákonem. Nezáleží přitom ani na tom, zda jim byl trest zahlazen. K vydání průkazu je potřeba opisu (nikoli výpisu!, ve kterém se neuvádějí zahlazené tresty) z evidence Rejstříků trestů, který si vyžádá příslušné okresní ředitelství Policie České republiky. Policie se bude zajímat také o vaši spolehlivost. Může tak zkoumat, jestli jste v minulosti například neprováděli cvičnou střelbu mimo střelnice, zda jste nebyli vykradeni kvůli ledabylému zabezpečení svého majetku, nepijete alkohol, nedopustili jste se v posledních třech letech přestupku a podobně.

Pokud všechny podmínky splníte, dostanete zbrojní průkaz s vyznačenou dobou platnosti, po kterou máte právo držet a nosit zbraň. Nezbývá než se vydat do obchodu se zbraněmi a krátkou palnou zbraň si vybrat a zakoupit.

Pistoli nebo revolver?

Pod pojmy krátké palné zbraně se zahrnují pistole a revolvery, ale patří zde také civilní verze krátkých samopalů, které jako munici používají pistolové náboje a nestřílejí dávkou. U nás jsou rozšířené především izraelské UZI pistole a slavné škorpiony. Krátké palné zbraně mají za úkol především zastavit útočníka, takže pro jejich posouzení je důležitý jejich stop - efekt. Střela by měla útočníka zastavit, takzvaně odkopnout, nikoliv jím prosvištět a zasáhnout další cíle. Kvalitní zbraně musí umožňovat rychlou a přesnou instinktivní střelbu bez míření.

Poloautomatické pistole se skládají z hlavně, jedné komory, závěru s podavačem, kohoutu a pažby, ve které je zásobník. Ten ve většině případů pojme osm až šestnáct nábojů. Při rozhodování o výběru značky se spíše musíme řídit stavem peněženky a předpokládaným použitím zbraně. Trh se zbraněmi je dnes nasycen a dá se koupit téměř vše, co se ve světě vyrábí. Levná a přitom kvalitní zbraň se dá koupit i za cenu nepřevyšující deset tisíc korun. Jde však o zbraně, se kterými se často netrénuje, protože mají menší životnost. Pro většinu lidí, kteří potřebují pistoli „pro jistotu“ a na střelnici si zajdou pětkrát do roka je však zbytečné kupovat zbraň se životností dvacet tisíc výstřelů. Do pětadvaceti tisíc se dají pořídit již velmi kvalitní výrobky. Do této cenové kategorie patří i tuzemské pistole ČZ vzor 75 nebo 85. Nad pětadvacet tisíc stojí již skutečné lahůdky a pro lidi, kteří se neřadí mezi snoby, je zbytečné je kupovat.

Při střelbě z pistole se buď nejprve natáhne kohout a vystřelí (singl action) nebo se kohout natáhne tahem spouště (double action). Po výstřelu se závěr sklouzne dozadu, vyprázdní komoru, zasune nový náboj a natáhne kohout. Potom lze opět střílet až do vyprázdnění zásobníku.

Revolvery se skládají z hlavně, bubínku s pěti až osmi komorami, do kterých se zasunují náboje, kohoutu, spouště a pažby. Podobně jako u pistolí se buď nejprve natáhne kohout, čímž se pootočí bubínek a vystřelí se nebo se stiskne spoušť, která tahem kohout natáhne. Střelba singl action je poněkud přesnější, protože spoušť má malý odpor, zatímco u double action je potřeba větší síly ke zmáčknutí spouště.

Říct, zda je lepší revolver nebo pistole nelze. Střelba z revolveru je pomalejší, v pistoli se zase může vzpříčit náboj a zablokovat zbraň. Všeobecně však lidé dávají přednost pistolím a s revolvery se lze setkat spíše ve westernových filmech.

Jakou ráži si zvolit

Ráže udává většinou průměr střely. Stejně jako při rozhodování mezi výběrem pistole či revolveru je i při výběru ráže nutné si uvědomit, k čemu zbraň chceme. Je nutné si uvědomit, zda zbraň bude ležet spíše doma nebo ji budeme mít většinu času u pasu. Nutné je posoudit také prostředí, v němž se pohybujeme a naše fyzické dispozice. Ráže se u pistolových i revolverových nábojů označuje v podstatě třemi způsoby. Evropský způsob udává ráži v milimetrech a jeho setinách. Toto značení je obvyklé u pistolové munice se středovou zápalkou.

Naopak náboje do revolverů se označují americkým nebo britským způsobem. Americké značení udává průměr střely v setinách palce, britský způsob v tisícinách palce. Stejně jako revolverové náboje se značí náboje malorážkové. Kompletní informaci o náboji ale ve skutečnosti poskytne jen celý název. Například náboje .38 Special a .357 Magnum mají stejnou ráži, byť značení je jiné. Náboj se skládá z nábojnice, většinou mosazné, prachové náplně a střely. Ve dnu nábojnice je zalisována zápalka a ve vršku střela.

Střely a jejich rychlost, průraznost a stop - efekt

Krátké palné zbraně jsou určeny a kupovány především pro sebeobranu, i když se s nimi dá provést úkladná vražda. Pokud tedy zájemce o koupi zbraně neplánuje, že někoho odstřelí na vzdálenost několika set metrů, nebude ho příliš zajímat, jak daleko střela doletí nezměněnou rychlostí. Je nutné mít na paměti, že i rychlým nábojem prostřelený útočník může své oběti vrazit nůž mezi žebra.

Daleko důležitějším parametrem než rychlost střely je takzvaný stop - efekt. Rozumí se tím předání energie střely tělu útočníka. Říká se, že střela jej odkopne. Útočník tak nemusí utrpět smrtelné zranění, ale střela jej na určitou dobu paralyzuje a oběť mu může uniknout.

Střela pro sebeobranné použití by také neměla mít přílišnou průraznost, aby neprolétla útočníkem a nemohla zbytečně zranit či zabít další lidi v její dráze. Větší stop - efekt mívají střely olověné, zatímco střely s ocelovým pláštěm a s olověným jádrem mívají větší průraznost. Průraznost střely se zvyšuje, pokud je i její jádro ocelové nebo z karbidů. S takovou municí se dá prostřelit kov či zeď, ale pro sebeobranu není vhodná. Riziko, že střela projde útočníkem a poletí dál, snižují takzvané expanzivní střely. Ty mají ve špičce důlek, který se po nárazu na tkáně těla útočníka naplní tekutinou a celá střela se v jeho těle roztrhne (expanduje). Stop - efekt se tím výrazně zvýší a ohrožení dalších lidí je minimální. Tyto střely jsou pro sebeobranu velmi vhodné, ale neměly by se zaměňovat s takzvanou střelou dum-dum, což je střela podomácku upravená a většinou bývá nepřesná.

Novou zbraň je nutné vyzkoušet

Zbraň tedy máte koupenou, jak ukládá zákon i zaregistrovanou. Registrace je povinná a dokladem o ní je technický identifikační průkaz zbraně. Jeho smysl je podobný jako u technického průkazu auta. Předpokládá se však, že majitel nebude mít novou zbraň pouze na to, aby ji měl v trezorku v šuplíku, respektive v jednom trezorku zbraň a ve druhém munici. Ještě před tím, než si zbraň poprvé nový majitel vezme „do terénu na ostro“ - samozřejmě pouze pro případ možného napadení, je dobré ji na střelnici vyzkoušet. Jednak je vhodné občas trénovat a navíc zjistíte, jaký má například vaše zbraň zpětný ráz, který by vás mohl překvapit, citlivou spoušť..., prostě abyste věděli, co zbraň umí.

Podobně se doporučuje vyzkoušet i různé náboje a to ne jenom střelbou na terč, ale také na různé materiály. Člověk, který se přesvědčí o tom, co udělá střela při střelbě do dřevěného prkna, plechu nebo při zasažení syrové vepřové hlavy, obvykle zachází se zbraní zodpovědněji. Potom už nezbývá než doufat, že zbraň nikdy nebudete muset použít proti jinému člověku.

Nejčastěji působí potíže lidé posilněni alkoholem

Napadení člověka jinou osobou bývá v civilizovaných společnostech v rozporu s normálním cítěním. Přesto k napadání lidí dochází. Kopřivnice sice nepatří mezi města, kde jsou přepadení na denním pořádku, rozhodně však také není městem, kde by se dalo chodit bez naprostého pocitu ohrožení. Ačkoli tento pocit může být u každého jiný, měl by každý, kdo vyjde na ulici počítat s tím, že může být obtěžován nebo přepaden. Riziko následků přepadení je tím menší, čím více s ním počítáme.

Ze zkušenosti kopřivnických policistů je zřejmé, že k místům, kde konflikty hrozí ve vyšší míře, patří především okolí nočních podniků v centru města. „Nejčastější jsou potyčky s lidmi, kteří jdou z hospod posilněni alkoholem. Mnohdy někoho napadnou spontánně jen proto, že se chtějí prát,“ říká velitel Městské policie v Kopřivnici Jan Müller. „Především na trasách mezi hernami Kimex, King´s Play, Max a Bonver a potom na cestách vedoucích od těchto podniků směrem na sídliště Sever či jiné sídliště, bývá někdy dost rušno. Těžko asi potkáte opilého násilníka u Husovy lípy, která je na okraji města,“ dodává.

Potíže jsou přitom nejvíce s lidmi, kteří opouštějí tyto podniky v hodinách pozdě nočních či spíše nad ránem. Také z ostatních hospod se často trousí dost opilí lidé, ale ti povětšinou velké potíže nepůsobí. „Většina hospod zavírá kolem jedenácti hodin a část hostů se obvykle přesunuje právě do podniků, kde je otevřeno do rána, případně nonstop,“ tvrdí Müller.

Lidé, kteří odpovídali nedávno v anketě na dotaz, kde se cítí nejvíce ohroženi, však převážně uváděli, že v parku u bývalého technického muzea. Policisté míní, že tento park není o nic nebezpečnější, ale ani bezpečnější, než jiná podobná místa ve městě. Park budí strach především proto, že je v něm i po setmění větší pohyb lidí, je dost zarostlý stromy a keři a osvětlen je bídně. Park však není tak rozlehlý, aby se mu nedalo vyhnout. Stačí jít z nádraží kolem parku po silnici, což je zacházka pár metrů, ale bojácnější lidé si ušetří strach z přepadení.

Podobně se lidé bojí chodit podchodem u tenisových kurtů. „Ten strach je zde vcelku oprávněný. Ten podchod není moc frekventovaný. Mnoho lidí tak může mít z toho prostoru stísněný pocit s tím, že kdyby tam k něčemu došlo, tak se nedovolá pomoci. Ono je to místo pro zločin celkem ideální, pokud vás tam někdo napadne a další dva hlídají u ústí podchodu, zda někdo nejde, jste v celkem bezvýchodné situaci. Takový dojem ten podchod prostě vyvolává, ale že by tam, kdy k něčemu podobnému došlo, o tom nemáme poznatky,“ uvedl velitel městské policie. Podle něj je ale vždy lepší jít po hlavní silnici a raději si kousek zajít, než riskovat chůzi zkratkou.

Mnohdy je také lépe vydat pár korun za taxík, než se vydat v noci liduprázdným městem.

Na rozdíl od jiných měst, kde nezřídka dochází k rasovým útokům je na tom zatím Kopřivnice dobře. Policisté nemají poznatky o tom, že by zde působily skinheadské skupiny, které by mlátili Romy či cizince.

Na to, jak spolehlivě předcházet přepadení, zřejmě návod neexistuje, i když při dodržování některých zásad se mu dá vyhnout. Kromě toho, že je lépe se nebezpečným místům vyhýbat, platí zásada neprovokovat. Není radno se dohadovat se skupinou opilců, kteří vás napadají jen slovně, protože k násilí fyzickému pak nebývá daleko.

Pokud už k přepadení dojde, je nutné zapamatovat si alespoň trochu jak útočník vypadal a co nejrychleji z nejbližšího automatu zavolat policii. Jedině tak může být zločinec dopaden. Zavolat se dá na tísňové číslo státní nebo městské policie bezplatně ze všech automatů bez ohledu na to, k jakému činu došlo. Obě policie totiž úzce spolupracují a většinu informací o závažnějších činech si předávají a na místo činu obvykle vyrážejí hlídky městských strážníků i Policie České republiky. Skutečnost je však taková, že lidé, kteří se k nějaké bitce dostanou, obvykle přihlížejí, co se děje, ale zavolat policii zapomenou.

Ke zlepšení bezpečnostní situace v centru města zřejmě dojde po spuštění kamerového systému, od kterého si policisté slibují především preventivní účinek.

Prakticky ušetřena je Kopřivnice kapesních krádeží, ke kterým sice čas od času dojde, ale jde o ojedinělé případy. Hůře je na tom město s pácháním násilné trestné činnosti. Policejní statistiky hovoří také o tom, že zhruba jednou do měsíce dojde k loupeži a co dva týdny k úmyslnému ublížení na zdraví. Také vykrádání sklepů, garáží, automobilů, krádeže jízdních kol, krádeže v obchodech a výtržnosti jsou téměř na denním pořádku. Pachateli se přitom stávají čím dál tím více děti, které „pracují“ ve skupinách.

V Kopřivnici nejsou místa vyloženě nebezpečná, jenomže ani bezpečná

Foto Krimi 1

Z poznatků policistů, ale i z výzkumu vnímání pocitu ohrožení samotnými občany jednoznačně vyplývá, že v Kopřivnici nejsou místa, která mají image míst nebezpečných nebo naopak bezpečných. Z toho vyplývá jediné - Kopřivnice je poměrně nebezpečným městem s vysokým počtem páchání trestné činnosti a proto je nutné mít se na pozoru všude.

Z výzkumu starého dva roky také vyplývá, že lidé mají největší pocit ohrožení v parku u bývalého technického muzea a v okolí restaurace Sever, v podchodu a podobně, tedy v místech, která bývají po setmění většinou opuštěná tak, že by se tam nemuseli dovolat v případě napadení pomoci nebo v okolí nočních podniků, kde mají lidé strach z obtěžování opilci, nezřídka agresivními. Také v okolí těchto podniků dochází k poškozování majetku, ať již obecního či soukromého. Nezřídka lidé jdoucí v podnapilém stavu z hospod a barů poškozují zaparkovaná auta, takže je lépe parkovat, je-li to možné, mimo trasy, kudy chodí z nočních podniků nejvíce lidí.

Samostatnou kapitolou bývají v letním období diskotéky na přehradě ve Větřkovicích. Obětí podnapilých výtržníků se může stát každý, kdo bydlí nebo se ocitne po skončení diskotéky na silnicích mezi přehradou a Kopřivnicí. Řidičům navíc hrozí střety s těmito lidmi, protože nechodí po okrajích cest a navíc se občas válejí po vozovce.

Podle zmíněného výzkumu se cítí v ulicích Kopřivnice ohroženi muži i ženy zhruba stejně. Přes padesát procent žen se přitom cítí ohroženo sexuálními delikty.

nebezpečným neosvětleným zkratkám
velkým otevřeným prostranstvím a parkům
úzkým uličkám a podchodům
okolí pochybných nočních podniků

* Výsledky odpovědí 467 respondentů ve výzkumu vnímání pocitu bezpečnosti obyvatel Kopřivnice, který v listopadu roku 1996 provedla Marketingová laboratoř Ostrava. Respondenti uvedli ve svých odpovědích 1 078 názvů ulic a prostranství, kde se cítí ohroženi.

Mezi násilnými trestnými činy dominuje ublížení na zdraví

Z pohledu policejních statistik, dominují mezi násilnými trestnými činy ublížení na zdraví. Z toho ale jen malá část se odehrává přímo na ulicích. „Když se podíváme na čísla, tak za letošní první pololetí jsme zaznamenali čtrnáct případů ublížení na zdraví, z čehož jen dva se odehrály venku. V drtivé většině jsou tyto činy páchány v bytech mezi známými či přímo mezi příbuznými,“ řekl vedoucí kopřivnického obvodního oddělení Policie České republiky Josef Jeřábek.

Stoupající tendenci mají také případy vydírání a nezákonných způsobů vymáhání různých pohledávek, ke kterým dochází mezi podnikateli. „Tady se dá očekávat ještě další nárůst,“ uvedl Jeřábek. Dodal však, že „tady se nějaká solidní statistika dá těžko dělat, protože počty případů se dají počítat na prstech. Loni se stala za první polovinu roku čtyři loupežná přepadení, letos dvě. Statisticky jde o padesátiprocentní pokles, prakticky to číslo ale nemá význam.“ Podobné je to v případech vražd. Loni policisté evidovali jednu, letos zatím žádnou.

„Pokud jde o problematická místa v Kopřivnici je potřeba jmenovat především hernu Bonver. Často tam dochází k ublížení na zdraví a k výtržnictví. Samozřejmě, že to souvisí s tím, jaká se tam setkává skupina lidí a že tam podávají alkoholické nápoje. Pokud bych měl ty lidi, kteří tam působí problémy nějak definovat, tak jde mnohdy o recidivisty a lidi, kteří se rádi pohybují kolem nich. Nejsou výjimečné týdny, kdy tam zasahujeme dvakrát, třikrát. Dříve byl takovým typicky problémovým místem podnik King´s Play. Tam potíže poslední dobou ustaly, ale bohužel se jen přesunuly o pár set metrů dál. To, že problémy v King´s Play ustaly, je zřejmě důsledek toho, že jsme tam v součinnosti s městskou policií provedli několik kontrol. Zřejmě podobné akce čekají i Bonver,“ uvedl Jeřábek.

Nošení makety zbraně je cestou k průšvihu

Ačkoliv se policisté shodují v tom, že střelné zbraně v rukou civilistů nevidí příliš rádi, připouštějí, že vlastnictví krátké palné zbraně může být člověku ku prospěchu. „V žádném případě není možné dopustit, aby lidi brali spravedlnost do svých rukou. Ale pokud někomu posílí sebevědomí to, že má zbraň, že si je jistější a v případě, že je zbraň nucen použít pro svou obranu, splní podmínky dané zákonem pro nutnou obranu, potom proti nošení zbraně není co namítat,“ tvrdí vedoucí kopřivnického obvodního oddělení Policie České republiky major Josef Jeřábek.

Zbraně dnes podle něj nosí především podnikatelé, kteří manipulují s většími finančními obnosy. Pokud však tito lidé nemají pocit, že by mohli být ohroženi, zbraně většinou odkládají a zbytečně je nenosí. Také neštěstí způsobená legálně drženou zbraní se zatím městu vyhýbají, pomineme-li loňskou událost, kdy jeden podnikatel použil svou zbraň jako sebevražedný nástroj.

Zbraně po službě odkládají i sami policisté. Ti tvrdí, že beze zbraně se jim žije lépe, protože si ušetří jednu velkou starost navíc. „Já běžně zbraň nenosím,“ říká Jeřábek. „Pokud se člověk nepohybuje ve výrazně rizikovém prostředí je malá šance, že se dostane do nějakého konfliktu. Z toho já osobně vycházím a myslím si, že tohle by, jako jeden ze základních postřehů, měli brát i ostatní lidé. Pokud se nebudou zbytečně do pochybných činností zaplétat a nebudou vyhledávat nebezpečná místa, mohou se cítit vcelku bezpečně,“ uvedl Jeřábek. Také šéf městských strážníků Jan Müller tvrdí, že „i když by mohl zbraň nosit i mimo svou práci, raději s ní nechodí“. „Každý, kdo je aspoň trochu soudný tak ví, že se zbraní je více komplikací než výhod. Vemte si třeba situaci, že si chci zajít na koupaliště. Jít tam se zbraní je naprostý nesmysl, protože bych se s ní musel i koupat. Je nemyslitelné, ji někde odložit. Spíše se přikláním k tomu, mít po ruce nějaké spraye a podobně. I to jsou účinné prostředky na obranu a lidé si ušetří soudní proces, který by zkoumal, zda zbraň byla skutečně použita v nutné obraně,“ míní Müller.

Se zbraněmi lidé mnohdy manipulují tam, kde by neměli. „Víme o tom, že se nosí do hospod a podobně. Vzpomínám si na dva případy, kdy museli strážníci volat Policii ČR a dotyční přišli o zbrojní průkazy. Jeden například u vodotrysku před kulturním domem ukazoval v hloučku kamarádů jak se zbraň nabíjí,“ řekl Müller.

Rozporuplné reakce policistů přitom vyvolává nový fenomén - plynové zbraně a makety. „Plynovou pistoli může nosit prakticky každý, kdo má nad osmnáct let. Problém je v tom, že tyto zbraně a jiné napodobeniny vypadají jako skutečné. Lidé jsou neustále upozorňováni, že je podobné věci mohou dostat do problémů, když si napodobeninu někdo splete. Člověk, na kterého byť z legrace míříte napodobeninou nebo plynovkou, nemá čas přemýšlet o vašich záměrech. Bude-li mít svou zbraň pravděpodobně se pokusí co nejrychleji po vás vystřelit. Tady pak dochází zbytečně k tragédiím. Vytáhnout potom takovou maketu na policistu, je to nejhorší, co člověk může udělat. Pro policistu se tento člověk stává zvlášť nebezpečným pachatelem a podle toho reaguje,“ říká Jeřábek.

„Lidi to často nosí z frajeřiny. Málokdo si asi koupí maketu zbraně na to, že ji bude nosit pro případ postrašení útočníka. Ten účinek to skutečně může mít - totiž, že se v případě konfliktu útočník zalekne zbraně aniž by z ní bylo vystřeleno, ale v praxi tak lidi, co to mají, nepřemýšlejí. Spíše chodí s těmito věcmi po barech, schválně to nechávají vykukovat zpod oblečení a dělají machry. Navíc si tak skutečně koledují o problémy. Když se vcítíte do kůže policisty, který by měl jít proti takovému člověku zasahovat, není to zrovna příjemný pocit. Taky samotný zásah proti běžným výtržníkům vypadá jinak, než když se tam mihne zbraň či její napodobenina, což nikdo nepozná, zvláště je-li to v noci,“ dodává Müller. Lidem, kteří si nějakou maketu opatří, pak doporučuje, aby ji měli pořádně schovanou a nikomu o ní neříkali. Pokud totiž někdo ví, že vaše zbraň je pouze umělohmotná napodobenina, ztrácí její nošení jakýkoliv smysl, protože, i kdyby k něčemu došlo, nikoho již nepostrašíte.

Zodpovědně je ovšem potřeba nakládat i s ostatními obrannými prostředky. „Nedávno jsme řešili případ, kdy na plese v Lubině požádal jeden návštěvník druhého o cigaretu a ten na něj vystříkal celou nádobku se slzným plynem. I to je neoprávněná obrana,“ uzavřel Müller.

Zbrojní průkazy se dělí do těchto skupin:

A - ke sběratelským účelům
B - ke sportovním účelům
C - k loveckým účelům
D - k výkonu zaměstnání v místech, kam nemá veřejnost volný přístup
E - k výkonu zaměstnání v místech, kam má veřejnost volný přístup
F - k ochraně zdraví, života a majetku v místech, kam nemá veřejnost volný přístup
G - k ochraně zdraví, života a majetku v místech, kam má veřejnost volný přístup
H - k výkonu povolání v oboru zbraní a střeliva

Co je obsahem praktické zkoušky pro vydání zbrojního průkazu skupiny G:

- předvedení bezpečné manipulace se zbraní a střelivem, rozebírání a složení zbraně v rozsahu, který je nezbytný k čištění

- předvedení postupu střelce při přípravě zbraně a střeliva ke střelbě, při přerušení střelby, při zjištění závady na zbrani a ukončení střelby

- střelba - provádí se vstoje bez opory zbraně na mezinárodní pistolový terč 50/20 ze vzdálenosti deseti metrů. Aby žadatel prospěl, musí v čase do tří minut zasáhnout terč čtyřikrát z pěti možných výstřelů. Platný je zásah na jakémkoliv místě terče. Prospěje tedy i ten žadatel, který nastřílí nula bodů.

Optimální střelivo, které je určeno pro obranu

Zatímco u dlouhých palných zbraní včetně zbraní vojenských šel vývoj ke zvyšování účinnosti proti živé síle cestou enormního zvyšování počáteční rychlosti střely při současném zmenšování její ráže, u krátkých palných zbraní je tomu obráceně. Aby pistolová nebo revolverová střela měla dostatečný ranivý a porážející účinek i při nižší dopadové rychlosti, musí mít určitý minimální průměr. Za optimální střelu s dostatečným stop - efektem se považuje ráže 9 mm.

Nejmenší používaný pistolový náboj je .22 LR (long rifle - dlouhý puškový). Pro tento náboj je spousta zbraní a jeho výhodou je vysoká funkčnost a použití v malé a tiché zbrani. Tuto ráži používá například izraelská tajná služba Mossad, ale měl ji i padouch Goldfinger z Jamese Bonda. Existují i revolvery na výkonnější lovecký náboj tohoto průměru - .22 Magnum. Tato munice ale není příliš rozšířená, asi kvůli vyšší ceně a nemá prakticky žádný stop - efekt. Náboje ráže 22 ale jsou velmi funkční.

Náboj ráže 6,35 mm se používá do několika pistolí, které se hodí do dámských kabelek, ale jinak je příliš slabý.

Další civilní pistolovou ráží je 7,65 mm. V revolverovém označení jde o .32. Na tuto munici již existuje pár zbraní budící respekt, ale výkonnost je stále nic moc.

Naproti tomu náboje 7,62 Tokarev pocházející z někdejšího Sovětského svazu má takovou průraznost, že přestřelí i méně odolnou neprůstřelnou vestu. Tokarev byl původně určen do krátkého samopalu.

Nábojem s již dobrým stop - efektem jsou ráže 9 mm. Snad nejrozšířenější je Luger (08, Parabellum), který se používá například v ČZ 75, Jericho II, Walter P-38 či Steyr a je používán policií i armádami řady zemí světa. Vyrábí se v desítkách variant a je opravdu účinný i když Američané stále nad nábojem Luger vedou diskuze a preferují ráži .45 ACP (Automatic Colt Pistol). To je již skutečně bezesporu náboj s vysokým účinkem proti živé síle, avšak jeho rozměry nutí konstruktéry vyvíjet rozměrné a těžké pistole s menší kapacitou zásobníku. Mezi náboje ráže 9 mm se ale řadí i nepříliš rozměrný Browning (Short). Je spíš civilní, vhodný pro sebeobranu a používá se například v ČZ vzor 83. Revolverové náboje ráže 9 mm jsou v zásadě dva. .38 Special (Smith & Wesson) používaný spíše pro kapesní revolvery a mnohem silnější .357 Magnum (S & W), u kterého může mít fyzicky slabší střelec potíže se zvládnutím zpětného rázu.

Soudobé extrémně výkonné pistolové a revolverové náboje jsou například .41 nebo .50 Action Express, .44 Magnum, .45 Long Colt a další. Největší ráži, jež je v obchodech k mání, má izraelský Desert Eagle na náboje .50 AE (Action Energy). Nejsilnější náboj do revolveru je .444 Cassul. Civilní využití těchto impozantních zbraní je prakticky vyloučeno, i když jsou na trhu, a také jejich cena i munice je stejně impozantní.

Znásilnění se dá ubránit, žena však musí zachovat chladnou hlavu

Policisté za loňský rok evidují tři případy znásilnění. Stejný počet žen oznámilo, že bylo znásilněno předloni a stejný trestný čin figuruje ve statistikách i v předchozích letech. Na více než dvacetitisícové město není počet znásilnění příliš vysoký, ale oznámená znásilnění nemusejí odpovídat skutečnosti. Mnoho znásilněných žen totiž na Policii vůbec nepřijde.

Jestliže se stokrát opakuje, že je lépe se vyhýbat v noci některým místům, mít doprovod nebo peníze na taxík, především pro mladší ženy to platí dvojnásob. Nikdo se však nemůže po setmění den co den uzamknout v bytě. Znásilnění se přitom ženy nemusejí dočkat pouze od cizího úchyla, ale přepadnout je může například soused, školník nebo někdo dobře známý.

Ploužením s hlavou mezi rameny říkáte útočníkovi, že se bojíte

Psychologové tvrdí, že oběť nemusí útočníka vyprovokovat jen tím, jak je oblečena. Kromě toho, že by dívky neměly nosit až příliš vyzývavé oblečení, je důležité i to, jak se pohybují. Je lépe kráčet setmělou ulicí cílevědomě a energicky, než se ploužit s hlavou mezi rameny a nikam se neohlížet. Tím dáváte útočníkovi najevo, že se bojíte a rázem se stáváte jeho potenciální kořistí. Naopak je potřeba při chůzi bedlivě sledovat okolí, držet se dál od podezřelých individuí a naopak blízko seriozních skupinek. Na zcela prázdné noční ulici je lépe jít po vozovce než po chodnících v blízkosti keřů a dalších úkrytů, odkud může útočník svou oběť překvapit.

Pokud už k přepadení dojde, neměla by žena ztratit hlavu, ale účinně podle situace použít některou z dále popsaných možností. I slabší žena se může znásilnění ubránit, pokud nepropadne panice. Ke skutečnému znásilnění totiž většinou dojde jen tehdy, kdy si oběť vsugeruje, že boj s útočníkem je předem prohraný a je lépe mu být po vůli. Marný je i boj se zvláště otrlým a brutálním úchylem, ale těch bývá zlomek, ze všech násilníků.

Každá zbraň, kterou se bráníte, může být použita proti vám

V případě přepadení je na prvním místě nejlepší zvážit možnost útěku. Pokud máte za opaskem či v kabelce pistoli či revolver použijte jej pouze v případě, kdy jste jednoznačně napadena. Střelit musíte útočníka ihned bez varování, protože jinak riskujete, že vám zbraň sebere a použije proti vám. Stejně tak na zbraň nesahejte v případě pokud se vám někdo jeví jen podezřelý. Za střelbu na člověka jen proto, že šel pět kroků za vámi se totiž můžete sama ocitnout za mřížemi. Dobrým obranným prostředkem, i když ne ideálním, jsou také plynové pistole. Nemusíte ale nosit střelnou zbraň či vystřelovací nůž, mnohdy postačí vytáhnout lak na vlasy ale posloužit může i deštník. Poslední dobou se také součástí dámských kabelek stávají osobní alarmy, které při zmáčknutí knoflíku vydávají nesnesitelný hluk, který může útočníka zahnat a naopak vzbudit pozornost okolí.

I drobná dívenka může přeprat silného chlapa

Ani otevřený boj nemusí znamenat měření sil v ringu. I čtyřicetikilová dívenka může účinně spacifikovat metrákového chlapa. Musí však zachovat chladnou hlavu a zapomenout na to, že jde o živou bytost, se kterou je třeba mít soucit. Útočník totiž musí počítat s tím, že si za svůj čin může vykoledovat památku na celý život. Velice účinné je nemilosrdně zamířit útočníkovi prsty do očí. Stejně dobrým cílem je i krk, vyplatí se i pořádná rána do ohryzku. Při současném prudkém kopnutí mezi nohy se útočník většinou skácí k zemi. Vše je ale potřeba učinit rázně a se vší silou hned napoprvé, aby útočník nepoznal vaše záměry. Někdy je vhodné překonat i odpor k násilníkovu tělu a pořádně ho kousnout. Vykousnutí kusu masa působí šok zcela neúměrný zranění. Při první možnosti útěku je potřeba ji využít.

Některé ženy, které čelily pokusu o znásilnění tvrdí, že útočník o ně ztratil zájem ve chvíli, kdy sexuální aktivitu vzaly na sebe a spíše to vypadalo, že znásilňovat budou ony. Tato finta může sice na některé typy sadistů zabrat, ale obecně ji doporučit nelze. Netroufá-li si žena se s útočníkem prát, je možno i vyjednávat. Někdy postačí opakovat, ať si představí, že mu někdo takhle znásilňuje ženu či dceru, jindy zabere upozornění, že máte AIDS nebo jinou chorobu. Čeho je však potřeba se zásadně vyvarovat, je výhružka, že znásilnění oznámíte doma, na policii, že ho zavřou až zčerná a podobně. Za jeho čin by jej totiž skutečně čekal asi desetiletý pobyt za katrem. Při této představě by vás mohl násilník připravit o život.

Jedině oznámení činu policii zabrání dalšímu řádění úchyla

Jestliže se násilníkovi jeho čin povede, nejde si jen tak srovnat šaty a jít dál a snažit se na událost zapomenout. V každém případě je nutné navštívit lékaře, protože útočník vás mohl nakazit jakýmkoliv svinstvem. Co nejdříve je potřeba znásilnění také ohlásit policii. Vám to již sice nepomůže, spíše vás budou čekat další nepříjemnosti, ale můžete se utěšovat tím, že jste možná přispěla k dopadení násilníka, který mohl ubližovat dalším lidem. V případě, že se rozhodnete znásilnění neohlásit nedá se nic dělat, v opačné situaci musíte počítat s tím, že pokud se násilníka podaří dopadnout, se s ním znovu setkáte a budete proti němu svědčit a detailně popisovat jeho čin, což nebývá příjemné. Po zavolání policie by se přepadená žena neměla mýt a nijak odstraňovat stopy, které na ní útočník zanechal. Například na kabelce mohou zůstat jeho otisky prstů, za nehty kousky útočníkovy kůže, krve či vlasů.

Senioři jsou napadáni agresory, jimž jde o peníze

Přestože napadení starší osoby je zvláště zavrženíhodné, setkáváme se s ním poměrně často. Starší lidé většinou nekorzují v nočních ulicích, ale zato si na ně mnohdy troufnou i děti, kterým bývá kolem čtrnácti let, za bílého dne. Své loupežné útoky navíc často provádějí v organizovaných skupinách. Starší a již méně pohyblivější lidé většinou stěží před útočníkem utečou a většinou se nezmohou ani na účinnou sebeobranu. Málokdo z důchodců také s sebou nosí některý z obranných prostředků jako jsou slzné plyny, elektrické obušky - paralyzéry, které by jim navíc při neobratné a pomalé manipulaci při použití, mohl lehce útočník sebrat nebo použít proti nim. To vše dělá ze seniorů snadnou kořist.

Převážnou motivací útoků na starší lidi jsou pokusy získat finanční prostředky odcizením tašky nebo peněženky. Útočník totiž předpokládá, že, jak již bylo řečeno, se tito lidé nezmohou na odpor, a tak raději oželí peníze, které u sebe mají.

Co lze staršímu člověku, jenž se může stát terčem lupičů, poradit?

Situace přepadeného je v tomto případě nezáviděníhodná. Možná se to na první pohled nebude zdát správné, ale nejlepší je požadavkům agresora vyhovět, pokud mu jde o peníze. Oběť přitom nemusí přijít o celou hotovost, kterou má při sobě, pokud s možností přepadení předem počítá. Proto lze doporučit, aby byli starší lidé neustále vybaveni druhou peněženkou s menším finančním obnosem, stačí pár drobných, aby peněženka vypadala plněji, právě pro tento případ. Dávat do ní bankovky není potřeba. Tuto peněženku je potom vhodné útočníkovi odevzdat. Ten se totiž zpravidla záhy poté snaží z místa činu co nejrychleji utéct, aniž by kontroloval obsah peněženky či svou oběť dále šacoval.

Pokud však nastane situace, při které budete donuceni se bránit fyzickému útoku, je vhodné pro sebeobranu použít jakýkoliv vhodný předmět, který je po ruce - hůl, deštník a podobně. Vždy je potřeba provést obranný chvat rychle, tak, aby útočníka zaskočil. Ten, zvláště děti, poté, kdy zjistí, že jste odhodláni se bránit, raději uteče.

Při obraně holí je potřeba odhodit tašky a hůl chytit oběma rukama. Při tomto držení není zpravidla agresor schopen odhadnout další akci. Pokračuje-li útok, pokuste se útočníkovi zasadit co nejprudší úder třeba mezi nohy, energicky jej bodnout do břicha či udeřit do hlavy bočním úderem. Vyvarujte se úderu obloukem shora dolů, protože ten útočník většinou instinktivním blokem zlikviduje.

Po přepadení co nejrychleji zavolejte policii a pokuste se zapamatovat jak útočník vypadal.

Riziko vyvolané útokem musí nést útočník

Podstatou nutné obrany je odvrácení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmu chráněnému trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestným činem namířeným proti útočníkovi. Protože však obránce odvracející útok chrání tytéž zájmy, které chrání sám trestní zákon, nejedná proti účelu trestního zákona, ale naopak ve shodě s ním.

Ve sdělovacích prostředcích se velmi často diskutuje o právní úpravě nutné obrany, zejména zda dnešní trestní zákon v dostatečné míře upravuje otázky přiměřenosti nutné obrany a zda zabezpečuje právo oběti na obranu před útokem.

Člověk, jenž se brání, například může hranici nutné obrany, která je beztrestná, lehce překročit a sám se tak dopustit trestného činu. Beztrestnosti se nemůže odvolávat ten, kdo se při obraně proti útoku neomezí jen na odvrácení útoku, ale podnikne i další činy, které již jsou pro obranu zbytečné a jejich smyslem je vypořádání se s útočníkem. Jestliže dvě osoby na sebe navzájem útočí nejedná se již o nutnou obranu, ale o rvačku. Rozdíl mezi nutnou obranou a rvačkou spočívá v tom, že nutná obrana předpokládá rozdělení osob na dvě strany, z nichž jedna je v roli útočníka a druhá obránce. Pro určení strany je rozhodující počáteční iniciativa, tedy, kdo dříve začal.

Aby se jednalo o nutnou obranu musí útok bezprostředně hrozit nebo trvat. Podle okolností případu tedy musí být jasné, že útok musí bez prodlení následovat za hrozbou, přitom však nemusí být očekávaný. Ani hrozba nemusí být vyslovena, postačí když z okolností vyplývá - například z toho, že útočník pozvedne hůl, obušek či jiný předmět k úderu nebo že více útočníků obstoupí napadeného a podobně. Útok však nesmí být ukončen ani přerušen. Jestliže byl útok přerušen, nutná obrana již nepřichází v úvahu. Pouhá přestávka v boji však není za ukončení útoku považována - například tehdy, když útočník upadne, ale je nadále bojeschopný a předpokládá se, že po zvednutí ze země bude v boji pokračovat.

Ukončení útoku není totožné s dokonáním činu. Proto lze použít nutné obrany i proti pachateli krádeže, který odnáší ukradené věci, neboť útok na majetkové zájmy trvá, i když je trestný čin dokonán a útočník odchází.

Oběť také nemusí čekat, až útočník udeří. Postačí například již zmíněné obstoupení útočníky, vytažení střelné zbraně a podobně.

Obrana také nesmí být zcela nepřiměřená útoku, i když každý útočník musí počítat s tím, že obrana, která má útok odvrátit musí být intenzivnější. Trestní zákon ani nestanoví měřítko pro určení mezí nutné obrany. Obrana sice nemá být zcela zjevně naprosto silnější, než je potřeba k odvrácení útoku, ale nelze po obránci ani žádat, aby dal přednost slabšímu, ale nejistému prostředku. O zjevně nepřiměřenou obranu by se jednalo, pokud by například škoda způsobená obranou značně překonala výši škody způsobené útokem. Nelze tedy jen tak zastřelit zloděje, který z auta ukradl stěrač. Za nutnou obranu by se ale považovala taková obrana, při které by například žena usmrtila útočníka, který ji chce znásilnit, když odvrací jeho útok, při kterém ji surově bije nebo rdousí.

Přiměřenost obrany soud také hodnotí se zřetelem k subjektivnímu posouzení hrozícího nebezpečí osoby, která útok odvracela. V tomto směru hodnotí i vlastnosti útočníka - například zda šlo o velkého a silného muže, místo útoku - například šlo o opuštěné místo v parku a další okolnosti, které člověk odvracející útok vnímal. Obránce má také právo použít takového prostředku, který má po ruce. Použití pistole proti útočníkovi s nožem nemusí být považováno za nepřiměřenou obranu.

Nutnou obranou lze hájit zájmy vlastní, ale také zájmy jiných. K nutné obraně je tedy oprávněn i ten, kdo sám nebyl bezprostředně napaden. Nikdo se tedy nemusí obávat, že bude útočníkem, pokud půjde na pomoc někomu, kdo byl napaden.

Údaje v tabulce pocházejí z výzkumu vnímání pocitu bezpečnosti obyvatel Kopřivnice, který v listopadu roku 1996 provedla Marketingová laboratoř Ostrava. Z tabulky vyplývá, že většina lidí se chrání současně několika způsoby.

Přílohu připravil Tomáš Kosek

© Kopřivnické noviny

Poslední aktualizace: 05.01.2004 10:23